Spotřební výdaje

1. Spotřební výdaje

2. Význam C na HDP • Výdajová metoda HDP: Y = C+I+G+NX • C = spotřební výdaje domácností, netrvanlivé i trvanlivé statky, služby • C významný podíl na HDP i AD (v ČR kolem 70 % - 2008), kolísají-li (v krátkém období, SR) C, kolísá HDP i AD

3. Keynesova teorie spotřeby • Spotřební fce: C = Ca + c*YD, • Ca = autonomní spotřeba (to, co musí spotřebovávat), • YD = disponibilní důchod: YD = Y - TA-GBS+TR, TA = daně, skládají se z autonomních daní Ta a daní závislých na výstupu t*Y, TR = transfery, GBS = hrubé úspory firem (opotřebení kapitálu a nerozdělené zisky), • YD = C+S, tj. to co nespotřebujeme, uspoříme (S) • Mezní sklon ke spotřebě (MPC): c = ΔC/ ΔYD, c od 0 do 1 • Průměrný sklon ke spotřebě (APC) =C/YD, s růstem YD hodnota APC díky existenci Ca klesá

4. Co se děje s mezním sklonem ke spotřebě • c je v intervalu 0 až 1, roste-li YD, roste C ale méně než YD. Něco spoříme (např. na horší časy) • Lze diskutovat, co se s hodnotou c děje, pokud Y roste. • Názory: - hodnota c je stále stejná. C má potom tvar přímky.- hodnota c se zmenšuje. Pro tento názor mluví to, že tím více vyrobíme, tím více můžeme uspořit, navíc už jsou základní naše potřeby uspokojeny, čili už tolik spotřebovávat nechceme. C je potom křivkou. • V každém případě C začíná v bodě Ca. • Kde se C protíná s přímkou pod úhlem 45 stupňů, je spotřeba rovna Y.

5. Možné tvary C (spotřebních výdajů)

6. Úspory • To, co nespotřebujeme, uspoříme • Keynesiánská funkce úspor: S = Sa +sYD • Sa = autonomní úspory = - Ca, s = mezní sklon k úsporám (MPS), • Mezní sklon k úsporám (MPS): s = ΔS/ ΔYD • Průměrný sklon k úsporám APS: S/YD • Platí: MPC+MPS = 1, neboli c+s = 1, APC+APS = 1 • Protože APC díky existenci Ca při rostoucím YD klesá, tak APS při rostoucím YD roste

7. Vztah mezi C a S

8. Podstata Keynesovy teorie • Keynes se domníval, že APC s růstem YD klesá, tj. že se podíl C na YD (a v zásadě i na Y) klesá • Po druhé světové válce se ukázalo, že APC je v zásadě konstantní • Nutno další modely spotřebitelského chování

9. Další faktory na, kterých C závisí • Očekávání: pokud se spotřebitelé bojí budoucnosti, omezují spotřebu (recese v USA 1990-1991, současné události) • Politická stabilita • Apod. • V každém případě spotřeba závisí na řadě faktorů, nemá smysl se zaměřit jen na jeden

10. Teorie (modely) spotřebního chování • Jednotlivé modely • Teorie mezičasové volby • Teorie životního cyklu • Teorie permanentního důchodu • Všechny modely se snaží vysvětlit, proč podíl C/Y je (dlouhodobě konstantní) • Krátkodobě ale může podíl C/Y kolísat, nejlépe to vysvětluje model permanentního důchodu.

11. Model mezičasové volby • Spotřebitel nespotřebovává v jednom období, ale ve více v období, může volit, kdy spotřebuje • Model (1930, I. Fisher) předpokládá dvě období – současné a budoucí • Spotřebitel hledá optimální kombinaci současné (PC) a budoucí spotřeby (FC) – to vyjadřují jeho IC • Každý z nás má jiné IC (marnotratník a skrblí, viz mikro) • Úroková míra i je stálá • Rozpočtové omezení: Současný (PR) a budoucí příjem (FR) • Rozpočtové omezení (BL): nyní lze max. spotřebovat PCmax = PR+FR/(1+i)v budoucnu lze max. utratit FCmax: FR + PR*(1+i)

12. Model mezičasové volby • Optimální kombinace:kde spotřebitelova IC a BL dotýkají • Pokud se mění PR, posouvá se BL • Pokud se mění i, mění se sklon BL – i roste, BL se stává strmější, i klesá, BL se stává plošší

13. Mezičasová volba – i roste • BL se stává strmější, lze si méně vypůjčit na PC, v budoucnu lze spotřebovat více • Není ale jisté, zda-li vskutku FC konkrétního spotřebitele vzroste • Proč? Působí dva efekty:- substituční (SE): růst i vede spot. k růstu úspor (tedy poklesu PC a růstu FC), pokud nespoří, přichází o úroky- důchodový (IE): úroky jsou důchodem, při vyšší i, může spořit méně a mít stejný (nebo dokonce vyšší) důchod, v takovém případě roste PC a klesá FC. • Na mikro úrovni mohou působit tedy SE a IE proti sobě • Na agregátní úrovni: pokud spořím, tak peníze jsou někomu půjčovány. Ti, co spoří, mají kladný IE, ti, co si půjčují, mají záporný IE. Na agregátní úrovni je IE tedy = 0. • Protože SE vede k růstu FC, měl by na agregátní úrovni růst i vést k růstu FC.

14. Model mezičasové volby - důsledky • Člověk voli mezi PC a FC. Podstatný faktor jeho rozhodování je i. • Změna YD tak může C (dlouhodobě) ovlivnit jen nepatrně, je to jen jeden z mnoha faktorů.

15. Teorie životního cyklu • Rozšiřuje mezičasovou volbu na celý život • Předpokládá, že lidé chtějí mít přibližně stejnou úroveň C • V mládí si půjčuji, v produktivním věku spořím na staří, ve stáří čerpám z úspor • Konkrétně: mám bohatství W, předpokládám že budu ještě žít L let , z toho P let budu pracovat, přičemž v každém roce vydělám důchod Y, v penzi (bez výdělku) tedy budu L-P letb, spotřeba v jednom roce: C = (Y*P + W)/L • Důsledky: jednorázová změna Y a YD ovlivní C v daném roce nepatrně

16. Teorie životního cyklu • Problémy: nedokonalé předpovědi, spořím i na dědictví, ne vždy si mohu půjčit • Makroekonomicky: C závisí na věkové struktuře, sociální politice státu, vývoji akciového trhu apod. • Čili řada faktorů, mohou působit proti sobě, vyrovnávat se, C může být stabilní

17. Teorie permanentního důchodu • Spotřebitel mění svou C, pokud je změna YD permanentní • V krátkém období často netuší o jakou změnu se jedná, při zvýšení YD může být opatrný a zvýšit C jen nepatrně, při poklesu YD naopak může panikařit a snížit C velmi. Krátkodobě může tedy C kolísat, dlouhodobě je stálá. • Krátkodobě: C = Ca + c*YDP (YDP = permanentní disponibilní důchod, přičemž spotřebitel neodhaduje OK, co je permanentní důchod) • Dlouhodobě: C = c*YDP

18. Teorie permanentního důchodu • Vzhledem k nejistotě v krátkém období je krátkodobá spotřební funkce (SRC) plošší než dlouhodobá (LRC) • SRC začíná v bodě Ca • V dlouhém období s Ca nepočítáme, C závisí pouze na c a YDP