Neurotické (Úzkostné) poruchy

1. Michaela Jonášová, Andrea Koželská, Tereza Prchalová PSYCHPATOL – s/03 Neurotické (Úzkostné) poruchy

2. Obecná charakteristika poruch • chronická nepřiměřená úzkost, která se může projevovat vyhrocenými akutními atakami, nebo iracionálním a vystupňovaným strachem • nemocní nejsou schopni své pocity a z nich vyplývající jednání ovládat • jsou spojené s narušením emočního prožívání • spojené s fyziologickými reakcemi • pokud je úzkost nadměrná (tam, kde to není potřeba), stává se maladaptivní a bude navozovat neúčelné jednání, aktivizace je nepřiměřená a zbytečná • když jsou pocity úzkosti tak intenzivní, že člověku způsobují utrpení a narušují jeho fungování, tak se jedná o poruchu • ukázka záchvatu úzkosti https://www.youtube.com/watch?v=ft41WNPEEmg

3. Úzkost x strach • úzkost je nepříjemný citový stav, v němž převažují pocity napětí a obav neurčitého obsahu • pocit úzkosti člověka aktivizuje, aby byl připraven na nebezpečí, které je zatím neurčité, ale může nastat • k vyvolání úzkosti stačí pouhá představa, tj. anticipace nějakého ohrožení • sklon reagovat úzkostnými prožitky je vrozený, ale mohou je posilovat negativní zkušenosti • rozlišujeme úzkost (signál možného ohrožení) a úzkostnost (trvalejší osobnostní rys, stabilně zvýšená pohotovost) • strach • konkretizace úzkosti, jako prožitek obav z něčeho konkrétního • je ovlivňován učením • za nepříznivých okolností se strach může změnit ve fobii • je někdy těžké rozlišit mezi strachem a úzkostí, protože projevy jsou podobné

4. Strach x fobie • fobie = nerozumný strach z nějakého objektu nebo situaceLidé trpící fobiemi rozumově vědí, že ve skutečnosti jsou jejich obavy přehnané, ale nepomáhá jim to v ovládání úzkosti a stresu, který při vystavení takové situace prožívají. • Abychom strach nazvali fobií, musí zasahovat do každodenního života člověka nebo mu způsobovat stres. Člověk trpící fobií se snaží obávané situaci vyhýbat. Pokud tomu tak není, pak jde o strach, nikoli o fobii. • Strach: Člověk, kterému nedělá dobře jízda v přeplněném výtahu či metru, ale přesto ho používá. • Fobie: Člověk, který raději chodí pěšky do sedmého patra, než aby použil výtah.

5. Výskyt a příčiny vzniku • úzkostnou poruchou trpí během života 10% populace • ženy trpí přibližně 2x více než muži • biologické faktory • dědičnost • dispozice k nadměrné pohotovosti reagovat úzkostnými projevy • polygenní typ dědičnosti • změna mozkových funkcí • odhalitelné např. pomocí MR • např. postižení bazálních ganglií, mozkový nádor, postižení mozkového kmene • porucha regulace různých neurotransmiterových systémů, resp. jejich interakce • nefunkčnost receptorů normálním způsobem a s tím spojené zvýšení hladiny noradrenalinu • komplexnější narušení serotoninového systému • psychosociální faktory • záleží na získaných zkušeností • učení

6. Klinické projevy • úzkostné poruchy lze chápat jako maladaptivní způsob reagování, který neodpovídá realitě, vychází ze subjektivně pociťování ohrožení • člověk se nedokáže s úzkostí vyrovnat, nedovede ji přijmout a správně interpretovat • reakce jsou neadekvátní, vedou k dalšímu zhoršování • porucha spočívá v intenzitě, četnosti opakování či délce přetrvávání

7. Vznik, léčení úzkostných poruch • rozvoj bývá pozvolný, pocity nabývají na intenzitě • po 40. roce už obvykle nevznikají, nejčastěji se rozvíjí v dětství nebo mladé dospělosti • postoj k léčbě je většinou pozitivní, pacienti bývají občas skeptičtí • porucha je to tehdy, pokud obtíže trvají déle než 6 měsíců, v případě OCD déle než 2 týdny • jsou léčitelné, léčí se pomocí medikamentů a psychoterapie, práce s rodinou a socioterapií • všechny poruchy mají nepříznivé sociální následky, snižují kvalitu života ve všech oblastech

8. Hlavní zástupci • Generalizovaná úzkostná porucha (F 41) • Fobická úzkostná porucha (F 40) • Panická porucha (F 41) • Obsedantně-kompulzivní porucha (F 42) • Reakce na stres (např. postraumatická stresová porucha) – (F 43) • Somatoformní poruchy (např. somatizační, hypochondrie) • Jiné (např. neurastenie)

9. Generalizovaná úzkostná porucha • nepřiměřeně zvýšená úzkostnost, která není vázaná na určitý vyvolávající podnět a přetrvává po většinu běžného dne • trvalejší charakter • pocity úzkosti, ohrožení, obav, zlých předtuch, které není možné kontrolovat nebo ovládat • vytváří se sekundární strach z úzkosti (anticipační úzkost) • trvalé napětí • pocit beznaděje • dráždivost, přecitlivělost, deprese

10. má náhled na situaci, uvědomuje si nepřiměřenost svých reakcí • myšlení je emociálně deformovaného – mění se postoj ke světu • anticipační úzkost – prožívání silných obav ještě dříve, než situace nastane • horší sebehodnocení • rozumová argumentace nevede k odstranění úzkosti • nesprávné hodnocení skutečnosti • neklid, neschopnost uvolnit se, izolace, vyhýbavé jednání k ničemu nevede • poruchy spánku, dýchací a zažívací potíže, třesy, pocení, bušení srdce

11. Panická porucha • popsána až v roce 1964 Kleinem • ataky panické úzkosti – charakteristické náhlým začátkem, silnou intenzitou negativních pocitů a krátkou dobou trvání (několik minut) • nekontrolovatelná úzkost, vystupňování psychických i tělesných projevů • vzniká bez zřejmé příčiny, bez specifického podnětu • neklid, pocity silné úzkosti až děsu, bezvýchodnosti a bezmoci v situaci, která je prožívaná jako katastrofická, spojené s přesvědčením o ztrátě schopnosti tuto situaci ovládnout

12. nereálnost, pocit cizosti sebe samého i vnějšího světa • častý strach ze smrti, ztráty vědomí, kontroly • iracionální způsob interpretace • anticipační reakce • bývá spojena s agorafobií nebo jinými fobiemi • somatické projevy jsou velmi intenzivní, např. pocit dušení, hluboké dýchání, necitlivost vlastního těla • nemocný často sleduje své tělesné projevy a interpretuje stavy tak, že má nemocné srdce, plíce apod.

13. Martinův otec zemřel ve 48 letech na infarkt, před tím si stěžoval na bušení srdce. Martin jakékoli bušení srdce automaticky spojoval s infarktem. V 31 letech si všiml, že mu bije nepravidelně srdce. To ho vyděsilo, představoval si, jak umírá. Začal panikařit a zavolal sanitku. Lékař ho ujistil, že je v pořádku, naměřil mu jen vyšší tlak a tep. To Martina neuklidnilo. Martin se stále soustřeďoval na činnost svého srdce a neustále si měřil tep. Vyhýbal se jakémukoli pohybu, protože nechtěl srdce namáhat. Jednou v noci se probudil s bušením srdce. Byl přesvědčen o tom, že má infarkt. Odvezli ho do nemocnice, kde zjistili, že je v pořádku. Martin čím dál častěji volal sanitku. Až mu jednou v nemocnici vynadali. Martin přestal doktorům věřit. Stále sleduje činnost srdce a snaží se mít vždy na blízku nemocnici. Panické záchvaty se objevují čím dál častěji.

14. Fobická úzkostná porucha • stejné základní symptomy jako generalizovaná + vázanost na určité podněty • iracionální a nepřiměřený strach z něčeho, co objektivního hlediska není nebezpečné • hodnocení situace neodpovídá názoru, který je obvyklý v dané kultuře • naučená strachová reakce na podnět, která se vytváří z původně neurčité úzkosti • typy fobických úzkostných poruch • prosté (specifické) fobie • sociální fobie • agorafobie

15. někdo se snaží strachu vyhnout, nebo naopak strach překonat přehnaným, paradoxním způsobem – to však vede k intenzivní únikové reakci • často pak následuje řešení, které přináší okamžitou úlevu, ačkoli je nesmyslné • uvědomuje si, že jeho jednání je nepřiměřené • např. žena, která se bojí vycházet z domu (mohlo by ji přejet auto, zabít se ve výtahu, nemůže mýt okna, protože by mohla vypadnout, postupně se porucha zhoršuje, bojí se bakterií atd.

16. Prosté (specifické) fobie • fobie z jednoho či více objektů, resp. situací • potíže jsou izolované pouze na určitou situaci – zátěž na život je mnohem menší než u ostatních úzkostných poruch • nejčastěji v dětství, ale mohou se objevovat i v dospělosti

17. Dělení specifických fobií • přírodní (z bouřky, vody, výšek) • ze zvířat (psi, bodavý hmyz) • vznik – nejčastěji v dětství • Jako fobie se diagnostikuje jen tehdy, když je velmi intenzivní, zasahuje do života dítěte a trvá více než 6 měsíců. • Šárka je 28 letá matka dvou dětí. Od dětství trpí výrazným strachem z pavouků. Když uviděla pavouka pociťovala nepříjemné tělesné příznaky: bušení srdce, strnutí těla. Osvojila si protipavoučí opatření: před vstupem do místnosti si prostor pořádně prohlédla, nechodila do kůlny, ani na půdu, nenechávala otevřená okna. Navštěvuje jen ty známé, které ji znají a před jejím příchodem uklidí byt. Tuto slabost ji tolerují a před jejím příchodem ji informují o tom, že byt prohlédli a nikde žádný pavouk není.

18. z injekcí, krve a zranění • tendence se vyhýbat lékařům, zubařům a nemocnicím. • Na rozdíl od jiných fobií bývá fobická reakce spojena s pocity na omdlení. • Luboš nesnáší zubaře. Už u žádného nebyl 10 let. Nyní ho bolí zub. Luboš neví, co dělat. V noci už samotnou bolestí nemůže spát. Zároveň se k zubaři bojí. Při představě vrtačky se mu zvedá žaludek. Minulý týden se k zubaři objednal. Z čekárny však utekl, když ucítil dezinfekci a zvuk vrtačky. • situační (letadlo, auto, výtah, most, uzavřený prostor) • Nejčastěji se objevují v pozdějším věku – kolem 20. roku života. • Mohou se objevit ve spojení s jinými úzkostnými poruchami, jako je panická hrůza či agorafobie.

19. Agorafobie • nepřiměřený strach z velkých otevřených prostor • patologická obava ze situací, z nichž není možné snadno uniknout – zvýšený pocit ohrožení • dav, obchod, kino, dopravní prostředek • strach ze ztráty kontroly, panika, pocit nemožnosti situaci ovládnout • tendence vyhýbat se takovým místům • nejčastější fobie dospělého věku • Vlasta je 29 letá zdravotní sestra na mateřské dovolené. Chodí do obchodu jen za doprovodu manžela a pokud obchod není příliš plný. Bojí se toho, že omdlí, že nedokáže dát nákup do tašky, nebo že něco rozbije. Obává se znemožnění před lidmi.

20. Sociální fobie • nepřiměřený strach z různých sociálních situací, z kontaktu s lidmi • zejména strach z cizích lidí nebo určitého typu situace • úzkost se zvětšuje pokud je člověk středem pozornosti, kdy má podat nějaký výkon a má strach z výsměchu • obava, že je neustále kriticky sledován okolím • muži i ženy • vzniká v dětství, resp. v pubertě • Tereza je 20 letá atraktivní černovláska. O sobě si však myslí, že má předkus, malá prsa, divné nehty a velké břicho. Domnívá se, že s tak hnusnou holkou se nikdo nebude bavit. Maminka ji od dětství říkala, ať se tak „necpe“, jinak bude tlustá a nikdo ji nebude mít rád. Tereza je však hubená, prsa má přiměřená své postavě a předkus není vůbec vidět. Tereza je jiného mínění, a proto raději nechodí do společnosti. Věnuji se převážně své práci, ve které tráví hodně času.

21. Strach z veřejného vystupování • Z průzkumu vyplývá, že jde nejčastější formou strachu u dospělých Američanů. • druh fobie, patřící do úzkostných stavů • Základní rys - vytrvalý a výrazný strach z jedné či více společenských situací, při nichž bychom se mohli znemožnit. • Reakcí na takovou situaci je okamžitá úzkost, nepříjemné pocity, nespavost před výstupem, až záchvat paniky. • Tímto strachem trpí i spousta schopných a uznávaných lidí. • Zdrojem strachu se zdá být kombinace genetických předpokladů a osobního a společenského zázemí.

22. Stevan (33) je svobodný muž. Bakalář věd v oboru strojírenství. Nyní je zaměstnán jako provozní technik. Dlouhé roky se vyhýbal veřejným vystoupením. Když má promluvit, trpí extremní úzkostí den až dva před samotným vystoupením. Noc před tím vůbec nespí, když usne, zdá se mu, jak jeho vystoupení bylo hrozné. Před vystoupením mu bije srdce, potí se, má vysoký tep, sucho v ústech. Stevanovi potíže začali v prvním ročníku na střední škole, kde prezentoval výstup, který nahrávali na video – první úzkostný stav (ztuhl). Dobrovolně si nechával dávat horší známky, aby nemusel prezentovat.Dříve býval otevřený, miloval pozornost. Na vysoké škole se vyhýbal seminářům s prezentacemi, nebo výstupy. (Jinak by ani nedostudoval). Nikomu se se svými problémy nesvěřoval. Jeho rodiče byli alkoholici, kterým nikdy nebylo nic dobré,nešlo se jim zavděčit.

23. Jak překonat strach z veřejného vystupování? • přiznat si problém, vytyčit si cíle • psát si deník • sepsat si na kartičku seznam strategií a přečíst si je těsně před prezentací • před představením si představovat příjemné situace (mazlení s dětmi a zvířaty) • hluboké dýchaní

24. Obsedantně – kompulzivní porucha (OCD) • opakované výskyty nežádoucích, vtíravých myšlenek a představ (obsese), resp. nepotlačitelných impulzů k jednání (kompulze), které nejsou přiměřené či přijatelné • nemocný si uvědomuje neadekvátnost, pociťuje k nim značný vnitřní odpor, ale nedovede se jich zbavit • neschopnost ovládnout své pocity, myšlenky i jednání – obrana proti jinak nezvládnutelné úzkosti • úzkost, která je v tomto případě vyvolávána vnitřními impulzy

25. nutkavé myšlenky mají často nepříjemný, subjektivně nepřijatelný nebo ohrožující obsah a proto vyvolávají negativní emoční reakce, jako je strach, pocity zhnusení či viny • prožitky jsou trýznivé a nepříjemné, snaha o potlačení těchto představ posiluje úzkost a napětí • sekundárně se objevuje deprese • 2-3 % populace zhruba stejně u mužů i žen, v každém věku, nejčastěji začíná v 18. – 25. roku života, první projevy mohou být už i v 10 letech

26. Co není OCD? • Obsese i kompulze bývají běžné i ve zdravé populaci (myšlenka na neštěstí, obouvání si nejdřív levé boty, nešlapat na kanály). • Rozdíl je v kvantitě, dále nezpůsobují pocit nepohody a nepřekážejí v běžném životě. • Na rozdíl od jiných poruch, člověk si uvědomuje iracionalitu svého jednání a že myšlenky jsou jeho vlastní (nikoli dané zvenčí). • OCD bývá často spojená s depresí • Chorobná zaujatost – zaměřena na reálné problémy, postrádá absurdní a odpudivou kvalitu • Tourettův syndrom – tiky, které jsou bezděčné a neúčelné, nemohou být snadno pozdrženy nebo přeměněny • Obsedantní (anankastická) osobnost – skupina trvalých os. rysů jako puntičkářství, šetrnost, pedanství atd.

27. Příčiny • není úplně jasné, jak to je • Možná to souvisí s nerovnováhou serotoninu – přehnaná úzkost, strach. • Psychoanalytická t. vysvětluje jako hlubší problém v nevědomí, který vzniká v análním stadiu. • Teorie učení vysvětluje tak, že se naučíme, že některé chování úzkost snižuje a proto ho opakujeme. • Vytváříme si dysfunkční kognitivní schémata, to vyvolává úzkost, kterou kompenzujeme nějakým jednáním, takto se to opakuje a obě složky se posilují – je důležité, jak člověk automatické myšlenky hodnotí.

28. Obsese • obsedantní uvažování je charakteristické opakovaným vtíráním určitých obsahů do vědomí nemocného • nepříjemné vtíravé myšlenky, obsedantní pochybnosti zaměřené na úkony, které by nemusely být provedeny dokonale, čti nutkavé jednání, které je nepřijatelné • míra nepříjemnosti záleží na vnitřním normativním systému nemocného • nemocný chápe nesmyslnost svých úvah, snaží se jim odolávat (nedomnívá se, že dostává myšlenky zvnějšku jako u psychóz) • představy se mu neustále vracejí, nemůže je dostat ze svého vědomí, nejsou vůlí ovladatelné • pocit ztráty kontroly nad vlastním vědomím, resp. uvažováním • tendence k magickému myšlení – člověku mohou pomoci speciální úkony

29. Kompulze • nutkání k určitému jednání, které je z jejich hlediska nevhodné či nepřijatelné, nepřejí si je, eventuálně se obávají, mají k němu odpor apod. • napětí se brání pomocí jiné aktivity, která funguje jako kompenzace primárního nutkání a pomáhá snižovat úzkost • obvykle opakovaná a stereotypní činnost prováděnou podle určitých pravidel (rituál mytí rukou, kontroly zámků) • určitá, méně adekvátní obrana před úzkostí • pomáhá zmenšit neklid a poskytuje dočasný pocit uvolnění • příslušný rituál lze někdy i chápat jako symbolický pokus o odvrácení a neutralizace nepříjemných pocitů vyplývajících ze vtíravých impulzů, jako ekvivalent vyhýbavé reakce • mohou být značně bizarní, složité a zdlouhavé • okolí může vnímat nemocné jako podivíny

30. Příklad: • Roman má obavy u AIDS. O svém bratrovi a jeho ženě je přesvědčen, že jsou atraktivní. Takoví lidé mají podle Romana hodně sexuálních nabídek a je málo pravděpodobné, že by zůstali věrní. Pokud jeden z nich dostane AIDS, dostane ho i druhý. Jelikož s nimi bydlí v jednom domě, obává se, aby se nenakazil. Má vlastní nádobí, čistí si záchod Savem a neustále si dezinfikuje ruce. Problém je, že Roman miluje puding. Jednoho dne mu puding švagrová uvařila. Měl na něj šílenou chuť, ale obával se toho, že švagrová při vaření pudingu dýchala a drobné kapénky se mohli dostat do pudingu. Puding je podle Romana si klade otázku: Co když se AIDS dobře rozmnožuje v teplém pudingu? Nakonec neodolal a puding snědl. Vzápětí se dostavila strašná úzkost. Proto vypil 3dl whisky. Pak dvě hodiny dělal kotouly, aby whisky s pudingem v břiše promíchal a AIDS tak vydenzifikoval.

31. Nejčastější projevy OCD • nutkavá potřeba opakování očistného rituálu • mytí, převlékání, strach z ohrožení dveří • nutkavá potřeba kontroly • vypínače, dveře • nutkavá potřeba pořádku, symetrie • dodržování pravidel (obsese s magickým obsahem) • Pokud nedodrží, stane se něco zlého • chození jen po černých dlaždicích • neodbytné myšlenky nepřijatelné povahy • agresivní, sexuální • obsese ruminantní • Ruminace je sled myšlenek na určité téma, nemocný má pocit, že si musí zapamatovat některé informace – neznalost by mohla přinést újmu • obsese způsobující nadměrné hromadění věcí

32. Udržovací faktory • vyhýbavé chování • kompulze • obsese • přecitlivělost • Nemocný zkoumá ihned po příchodu do místnosti, kolik je tam vypínačů atd. • ujišťovacíkompulze • Rodiče, partneři začnou vykonávat některé činnosti místo nemocného (aby mu pomohli, ulevili), tím se však zapojí do rituálu a v konečném důsledku mu spíše uškodí. • Např. matka se párkrát nabídla, že bude část novin prohlížet místo syna a ten od té doby vyžadoval tuto činnost každý den.

33. Léčba OCD • farmakoterapie • nejčastěji antidepresiva • Zoloft, Prozac, Fevarin, Deprex… • Nejčastější je klomipramin (Anafranil, Hydiphen) • Nezabírá ihned, k rovnováze hladiny serotoninu dochází během 3-8 týdnů, účinek na samotnou poruchu se projeví i později (za 2-3 měsíce). • Udržovací léčba by měla trvat alespoň rok, jinak se nemoc vrací. • kognitivně-behaviorální terapie (KBT) • zahrnuje expozici, vytvoření žebříčku situací, zabránění vykonání rituálu • Cílem je naučit se úzkost tolerovat, přehodnotit své obavy (to, čeho se člověk obává, že se s velkou pravděpodobností nestane). • stanovení krátkodobých i dlouhodobých cílů – začínat od jednoduššího, malé kroky • nácvik relaxace, odvedení pozornosti, stop-technika, testovat platnost obsesí

34. Kazuistika - Yovell • Mladý muž Jaron po každé návštěvě u svého otce si musí nechat boty za dveřmi, pokud to tak neudělá, musí po té vydrhnout celý byt, dokud není čistý (protože se špína z bot roznese po celém bytě). • Problémy se špínou má již od dětství. • Otcův byt považuje za nečistý, ničeho se tam nedotýká, ale „špína“ se mu přenáší na botách. • Nejdříve zkoušeli několik léků, úzkost se zmenšila, jednou si však zapomněl sundat boty a musel vyčistit úplně všechno. • Nakonec pomohla kombinace terapie a dvou léků.

35. Další příklady • Jitka (20, svobodná, katolička, studentka VŠ) má od 16 silné obavy z nákazy AIDS (od rozchodu s přítelem, který chodil i s jinou a v té době viděla dokument o AIDS), po rozchodu se začala důkladněji mýt, měla strach i ze žloutenky. Kontrolovala chodníky (kvůli odhozeným stříkačkám), rituál mytí se prodlužoval, a i když se jí na krátko ulevilo, bála se, že by mohla nakazit svou rodinu. Po změně prostředí se situace na chvíli zlepšila, potom ale začala délka mytí narůstat. Nemohla se soustředit na učení, neustále myslela na možnou nákazu. • Lada (27, bankovní úřednice) si poté, co začala bydlet sama, pečlivě uschovávala ústřižky od složenek, poté i všechny účtenky od nákupů. Kopírovala si všechny dokumenty z práce (pro jistotu), poté začala schraňovat i časopisy, poštu. S ničím starým se nemohla rozloučit. Neměla doma místo, nepřijímala návštěvy. Rodiče se nakonec do bytu dostali a s jejich podporou Lada vyhledala odbornou pomoc.

36. Jarda (23, nezaměstnaný) měl moc rád hudbu, v dětství mu diagnostikovali lehkou mozkovou dysfunkci. Byl nešťastný, nedokončil SŠ, u dívek nebodoval. Jednou ho napadlo, aniž by věděl proč, že by mohl shodit starou sousedku ze schodů a hodně ho to vystrašilo. Obviňoval se, byl hrubý a nepříjemný. Pak ho napadlo, že sedmička je šťastné číslo a možná přinese štěstí i jemu. Odříkával ho, aby ho uchránilo před agresivním výpadem. Když šel okolo hřiště, napadlo ho, že by mohl některé dítě pobodat nožem – začal odříkávat sedmičku, ale moc to nepomohlo, proto zkusil Otčenáš, což bylo lepší. Podobné situace se opakovaly v metru atd. I když věděl, že by to neudělal, byl velice vystrašený. Začal pít, rodiče měli strach ze schizofrenie. Nakonec se svěřil kamarádovi, který se zabýval psychiatrií.

37. Posttraumatická stresová porucha • Úzkostná porucha, která se která se typicky rozvíjí po emočně těžké, stresující události, která svou závažností přesahuje obvyklou lidskou zkušenost a bývá traumatická pro většinu lidí (např.: válka, živelná katastrofa – tsunami, tornádo, znásilnění, autonehoda…). • Jsou charakteristické znovuprožíváním a přetrváváním této události ve vědomí, spojené s intenzivním strachem, pocity, hrůzy a potřebou vyhnout se podmětům, které mohou být s touto zkušeností spojeny. • Příznaky: • extrémně dlouhodobá reakce na traumatickou událost • opakované nechtění rozpomínání na trauma ve formě myšlenek, imaginací a snů • ztráta pozitivních emocí • pocit emočního otupění • vyhýbání se situacím a činnostem, které trauma připomínají nebo naopak vyhledávání situací kompenzovaně a tím pádem znovuprožívání (policistka, které zastřelili parťáka při práci, se cítí bezpečně, když boxuje) • přetrvávající zvýšené nabuzení ve fyziologických reakcí a psychice

38. za stejné situace lidé nejednají stejně, záleží na jejich momentální dispozici, jaké mají kompetence a zkušenosti, jakou mají míru citlivosti, důležité jsou i okolnosti, za nichž k traumatu došlo (jestli může své zkušenosti s někým sdílet…) • reakce na závažná trauma se mohou lišit podle toho,o jakou událost šlo • traumatické zážitky, kdy bývá napadena skupina, jsou mírnější, něž když je traumatizován jednotlivec • statistika trpících • 1-4 % celkové populace, u žen 7-10% • 45% týraných lidí • 31% válečných veteránů • Romaně náhle zemřelo dvouměsíční miminko během procházky s kočárkem. Myslela si, že dítě spí. Po příchodu domů ho z kočárku vyndala a zjistila, že je chladné. Přivolaní záchranáři konstatovali smrt. Cítila se jako šílená, nechápala, co se děje. Když miminko odváželi, vyběhla s dekou, aby dítěti nebyla zima. Uběhly tři roky, Romana je stále plačtivá, podrážděná. Závidí ostatním matkám, odmítá se milovat s manželem. Kdykoli vidí malé dítě, má o něj přehnaný strach, napadá ji, co vše by se mohlo dítěti stát. Ačkoli si velmi přeje mít další dítě, nedokáže překonat svůj strach z jeho ztráty.

39. Zdroje • Vágnerová - Psychopatologie pro pomáhající profese • Juklová, Skorunková - Základy patopsychologie • Praško - Obsedantně-kompulzivní porucha a jak se jí bránit • Vymětal – Úzkost a strach u dětí • Praško – Specifické fobie • Filmy – Lepší už to nebude (http://uloz.to/xpbLj2BZ/lepsi-uz-to-nebude-ocd-avi) a Jasmíniny slzy (http://uloz.to/xhamyKQU/blue-jasmin-zachvat-uzkosti-avi) • Seriály – Scrubs (http://uloz.to/xoLNMGcE/scrubs-ocd-1-avi a http://uloz.to/xHsPSTNf/scrubs-ocd-2-avi) • Reportáž o OCD na Stream.cz (http://www.stream.cz/fenomen/625377-obsedantne-kompulzivni-porucha)

40. Doplňující zdroje: • https://www.youtube.com/watch?v=Fw2PYUTKTzo • Přednáška Chorobní pedanti mezi námi Prof. MUDr. Karla Chromého • http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10214731958-zahady-duse/209572231050002-zahada-uzkosti • Díl Záhada úzkosti z cyklu ČT Záhady duše • https://www.youtube.com/watch?v=GhmODrn2FZk • Panická úzkost z cyklu ČT Diagnóza • http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095946610-diagnoza/210572241500009-posttraumaticky-syndrom-u-vojaku • Posttraumatická porucha z cyklu ČT Diagnóza • http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10319536622-panikarky/21156326205/ • Příběhy lidí s panickou poruchou (dokument ČT) • http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10441287766-studio-6-vikend/212411010121209/obsah/234149-posttraumaticka-stresova-porucha • Příběh americké policistky (posttraumatická stresová porucha)