80 likes | 234 Views
Ultrafialové záření. Ultrafialové záření je neviditelné elektromagnetické záření o vlnové délce 400 – 4 nm a frekvenci 1015 až 1017 Hz. Je součástí slunečního spektra ( méně než 5%) a nachází se mezi viditelným slunečním zářením a rentgenovými paprsky.
E N D
Ultrafialové záření • Ultrafialové záření je neviditelné elektromagnetické záření o vlnové délce • 400 – 4 nm a frekvenci 1015 až 1017 Hz. • Je součástí slunečního spektra ( méně než 5%) a nachází se mezi viditelným slunečním zářením a rentgenovými paprsky. • Je také produkováno uměle obloukovými lampami např. rtuťovými.Ultrafialové záření je tvořeno třemi složkami: UVA,UVB a UVC. • UVA ( 320 – 400 nm) – tato složka vyvolává podráždění až poškození pokožky a má vliv na možný vznik melanomu - zhoubného nádoru z pigmentových buněk kůže (melanocytů). • UVB (280 – 320 nm) – je silnější záření, které má vyšší intenzitu v létě a je častou příčinou spálení od slunce a také kožního karcinomu. • UVC ( pod 280 nm) – je nejsilnější a nejvíce škodlivá složka UV záření. • Většina UVB a UVC záření je pohlcena ozónovou vrstvou předtím než dosáhne zemského povrchu.Část záření, která pronikne ozónovou vrstvou je zachycena běžným okenním sklem nebo odražena oblečením.
Mechanizmus účinku UV záření • poškození DNA, RNA, proteinů, enzymů a dalších důležitých makromolekul • zástava replikace genetické informace a množení bakterií • znemožnění reparace poškozených nukleových kyselin a tím opětovného • pomnožení mikroorganismů • Výhody • Velmi účinná dezinfekce bez použití toxických a drahých chemikálií. • Okamžitý účinek. • UV záření je tvořeno třemi složkami.UV-C záření je germicidní a to znamená, že ničí bakterie, viry a jiné patogeny rozkladem jejich DNA a tím zabrání jejich dalšímu rozmnožení. • Mimořádná spolehlivost.
Infračervené záření V roce 1800 prováděl jeden z nejvýznamnějších astronomů všech dob, William Herschel, sérii pokusů , při kterých studoval teplotní účinky jednotlivých částí slunečního záření. Zjistil, že teplota v oblasti, kde dopadá modré světlo, je menší než teplota v oblasti, kam dopadá světlo červené, a dokonce že v oblasti těsně za červenou hranou spektra (mimo oblast viditelného záření) je teplota ještě vyšší. Toto nově objevené záření dostalo označení infračervené záření (= záření, které leží pod červenou oblastí; zkráceně jej označujeme jako IR záření z anglického infra red). Herschel také později dokázal, že pro toto záření platí zákon odrazu vlnění a lomu vlnění. Dnes již víme, že zdrojem infračerveného záření jsou tělesa s vysokou teplotou, případně speciální výbojky či diody. Infračervené záření vysílají prakticky všechna tělesa. Této vlastnosti těles se používá v dalekohledech pro noční pozorování nebo v tzv. termovizi. Také podstatně lépe než světlo prochází zakalenými prostředími (např. mlha, …), což našlo uplatnění v meteorologii nebo ve vojenské technice (letecká technika – tepelně naváděné řízené střely, přístroje pro noční létání).
Velmi rozsáhlé použití našlo v elektronice – veškerá dálková ovládání v sobě obsahují diodu, která vyzařuje v infračervené oblasti pokyny např. pro změnu programu, snížení hlasitosti, atd. Některé snímky vyfotografované v infračervené oblasti. http://imagers.gsfc.nasa.gov/ems/infrared.html