Mezinárodní obchod

1. Mezinárodní obchod

2. Mezinárodní obchod a jeho příčiny • Mezinárodní obchod je směna zboží či služeb různých subjektů určitého státu v rámci celého světového hospodářství. Míru zapojení státu (jeho ekonomiky) do mezinárodního obchodu označujeme jako otevřenost ekonomiky nebo uzavřenost ekonomiky (možné vyjádřit jako podíl vývozu a dovozu na HDP v %). • Ekonomické pohnutky k mezinárodnímu obchodu jsou v zásadě následující: • některé země mají monopol přírodních a klimatických podmínek (banány nerostou všude, nafta, zlato a drahé kamení taktéž nejsou rovnoměrně rozděleny apod.), • odlišné preference domácností různých zemí (např. české sklo, skotská whisky nebo ruský kaviár jsou proslulé značkou, kterou mohou spotřebitelé řady zemí světa preferovat), • absolutní a komparativní výhody - ekonomické výhody, které vedou k mezinárodnímu obchodu.

3. Absolutní a komparativní výhoda Absolutní výhodapředstavuje situaci, kdyzemě bude vyrábět a prodávat nejraději takové statky, které dokáže vytvořit za nižší náklady, než jiné státy (obvykle je to způsobeno tím, že je v dané zemi vyšší produktivita práce než výrobci v ostatních zemích). Komparativní výhodapředstavuje situaci, kdyzemě X bude vyrábět a prodávat takový statek, u kterého má nejpříznivější poměr národních nákladů vůči nákladům jiných zemí. Země X při výrobě tohoto statku musí obětovat méně jiného zboží než jiné země a proto se jí vyplatí se na tento statek specializovat.

4. Komparativní výhoda • Předpokládáme dvě země (X a Y), které mají stejné množství pracovníků (resp. výrobních zdrojů), ale různou úroveň produktivity (např. lepší technické vybavení nebo vzdělanější pracovníky). • Země X je schopná za měsíc vyrobit buď 24 kusů výrobku A, nebo 24 kusů výrobku B. • Země Y je schopná za měsíc vyrobit buď 12 kusů výrobku A, nebo 6 kusů výrobku B. Země X je tedy schopná vyrobit více množství obou výrobků než země Y, má absolutní výhodu jak u výrobku A, tak i u výrobku B. Jaké jsou však náklady obětovaných příležitostí?

5. Komparativní výhoda - náklady obětovaných příležitostí • Země X aby vyrobila jeden výrobek A, musí obětovat jeden výrobek B a naopak. • Země Y je však při výrobě A rychlejší než při výrobě B a proto, aby vyrobila jeden výrobek A, musí obětovat jen půl výrobku B, zatímco pokud chce vyrobit B musí obětovat dva výrobky A. • Proto pro obě země bude výhodné, když se země X specializuje na výrobek B, protože její náklady obětovaných příležitostí (1 A) jsou nižší než náklady obětovaných příležitostí v zemi Y (2 A). A naopak: země Y se bude specializovat na výrobek A, neboť její alternativní náklady (1/2 B) jsou nižší než alternativní náklady země X (1 B).

6. Komparativní výhody ČR • výhodná dopravní poloha, • vysoká vzdělanost => kvalifikovaná pracovní síla, • bohatý výskyt minerálních pramenů – rozvoj lázeňství, • rozmanitá přírodní struktura – nížiny, hory, řeky, rybníky, lesy – rozvoj cestovního ruchu, • poměrně nízké mzdy a platy, • atraktivita kulturních památek.

7. Komparativní nevýhody ČR • malá rozloha, malé množství nerostných surovin, • klima mírného pásu, které výrazně ovlivňuje zemědělskou produkci, • ekologické znečištění přírody, • malý počet obyvatel (je limitující z hlediska velikosti vnitřního trhu a objemu pracovních sil), • nízká konkurenceschopnost výrobků v zahraničí.

8. Liberalizace zahraničního obchodu a její efekty • Přínosy z mezinárodního obchodu: • 1) pozitivní: • a) pracovníci mohou získat za stejné množství práce větší množství spotřebních statků • b) zvyšuje se národní důchod • c) obchod vytváří tlak na národní ceny statků, které jsou předmětem mezinárodního obchodu, aby se sbližovaly se světovými cenami • d) vytvoření konkurenčního prostředí - antimonopolní důsledky • e) urychlení hospodářského rozvoje země (díky úsporám ekonomických zdrojů, specializaci, transferu technologií apod.) • 2) negativní: • a) krátkodobě může docházet k nárůstu nezaměstnanosti • b) sociální důsledky

9. Protekcionismus v zahraničním obchodě • Protekcionismus – jakékoliv opatření přijaté domácí ekonomikou (vládou) k ochraně domácích firem před konkurencí dovážených statků. • Cla, kvóty, povolení, licence, certifikace, embarga…

10. Ekonomická integrace

11. Ekonomická integrace • INTEGRACE – proces prohlubování spolupráce mezi jednotlivými státy za účelem vyšší stability a prosperity integrujících se zemí; zahrnuje hospodářský, politický, právní i bezpečnostní rozměr (v různých kombinacích) • V důsledku rostoucí provázanosti světového obchodu a v souvislosti s globálními riziky je pro státy stále výhodnější a vlastně i nutné společně koordinovat svou činnost a spolupracovat v rámci mezinárodních organizací nejrůznějšího typu. • Další motivací pro společný postup v rámci organizací je také např. snaha o dodržování lidských práv, ochrana kulturního a přírodního dědictví, vědecký pokrok nebo boj proti terorismu a dalším globálním problémům. • Mezinárodní ekonomická integrace je proces rozvoje vzájemných vztahů a dělby práce mezi národními ekonomikami, který vede k vytváření mezinárodních komplexů. Důležitým subjektem mezinárodních ekonomických vztahů jsou mezinárodní ekonomické organizace.

12. Ekonomická integrace • EI = proces postupného sbližování a propojování ekonomik, odbourávají se různé mezinárodní překážky s cílem vytvořit JEDNOTNÝ EKONOMICKÝ CELEK (komplex) • ÚKOLEM mezinárodní ekonomické integrace je vytvoření mezinárodní ekonomické struktury odstraněním umělých překážek, maximalizace blahobytu společnosti, vytvoření nadstátního orgánu, který bude disponovat z částí práv zúčastněných států, k jeho funkci patří: kontrola a odstraňování obchodních restrikcí, řízení trhu surovin, kontrola rovnováhy měn a politika nezaměstnanosti

13. Ekonomická integrace Metody • funkcionalistická • integrace by měla vytvořit prostor pro fungování trhu, pro volné působení tržních sil • omezuje se v podstatě na liberalizaci směny • institucionální • vytvoření nadnárodních institucí, které řídí integrační procesy • dojde k omezení úlohy národních států

14. FORMY EKONOMICKÉ INTEGRACE • PÁSMO VOLNÉHO OBCHODU - zóna vol. obchodu, země se domluví, že odstraní všechny překážky, které brání pohybu zboží mezi zeměmi, ve vztahu k nečlenským zemím si každá země ponechává svoji celní politiku, mají vlastní celní tarify, neexistuje orgán, který by stanovil společnou celní politiku • CELNÍ UNIE - odstraněny kvóty, cla, země se dohodnou na společné celní politice vůči nečlenům • SPOLEČNÝ TRH - odstraněny kvóty, cla, společná celní politika, odstranění překážek volnému pohybu zboží služeb , osob a kapitálu • HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ UNIE - vše co v předešlých formách, propojování, sbližování hosp. politik zemí a vrcholí to zavedením společné měny • POLITICKÁ UNIE (ÚPLNÁ EKON. INTEGRACE) - v realitě neexistuje, vytvořila by se 1 spol. politika ve spol. oblastech, zahraniční, bezpečnostní…

15. Charakteristika vývoje integrace v Evropě • 1951 - Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) - Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko • 1957 - podepsání tzv. Římských smluv • Smlouva o vzniku Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) - upravovala podmínky spolupráce při mírovém využívání atomové energie. • Smlouva o vzniku Evropského hospodářského společenství (EHS) - cílem vytvořit do 15 let společný trh s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob. • 1967 na základě tzv. Slučovací smlouvy byla vytvořena jedna společná Rada (ministrů) a jedna (Evropská) komise pro všechna tři společenství. Začal se používat název Evropská společenství (ES). • Členské státy Evropských společenství, později Evropské unie (EU – 1993 – podpisem Maastrichtské smlouvy), v průběhu let přibývaly další země. • 1973 Velká Británie, Irsko a Dánsko • 1981 Řecko • 1986 Španělsko a Portugalsko • 1995 Švédsko, Finsko a Rakousko • 2004 Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko • 2007 Bulharsko a Rumunsko.

16. Euro • V lednu 1999 se 11 zemí Evropské unie (státy Beneluxu, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko) dohodlo, že zavedou společnou měnu euro a přestanou používat své národní měny. • 2001 Řecko vstoupilo do Eurozóny • Od 1. ledna 2002 vešly euromince a eurobankovky do oběhu. • Dále se k euru přidaly státy: • 2007 Slovinsko • 2008 Malta a Kypr • 2009 Slovensko • 2011 Estonsko

17. Členské státy EU podle roku vstupu • 1952 - Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko • 1973 - Spojené království, Dánsko, Irsko, • 1981 - Řecko • 1986 - Španělsko, Portugalsko • 1995 - Švédsko, Finsko, Rakousko • 2004 - Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Kypr, Malta, Slovinsko • 2007 - Bulharsko,Rumunsko • 2013 - Chorvatsko