Novočeština , její formování a stabilizace PaedDr . Helena Chýlová, PhD.,

1. Novočeština, její formování a stabilizace PaedDr. Helena Chýlová, PhD., Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni U3V 1. dubna 2014 chylova@kcj.zcu.cz

2. Novočeština, její formování a stabilizace • Dvě fáze • Vývoj českého jazyka v době obrození (1780-1848) • Druhá polovina 19. století • 1. generace – racionalismus, osvícenství • praktické poznání českého jazyka (tvorba poučné a zábavné literatury) • vědecké poznání českého jazyka • 2. generace – preromantismus: čeština – jazyk krásné literatury a vědy • 3. generace – romantismus: čeština – jazyk literárních děl – dovršení obrození

3. Národní obrození: poslední třetina 18. stol.–1848 • 18. století – snahy o rozvoj průmyslové výroby. Tendence k absolutnímu, centralizovanému státu. Vláda Marie Terezie a Josefa II. • Vláda Marie Terezie a Josefa II. – rozvoj manufakturní výroby, rozsáhlá reorganizace veřejné správy, zřízeny centrální úřady politické, soudní, finanční. Posílení včlenění českých zemí do rakouské říše. Růst napětí mezi feudálním řádem (utužující se nevolnictví na venkově, růst sociální diferenciace ) a novou výrobou (nedostatek svobodných dělníků). • Reformy • školní (zřízení škol triviálních u far, škol hlavních ve městech, gymnázií) • zavádění němčiny do úřadů a škol (1774) • dekret Marie Terezie (1764) pro povznesení češtiny (pro usnadnění státní správy) • zrušení nevolnictví (1781) • toleranční patent • Formování novodobých národů: společné území, společná historie, tradice, společné hospodářství, společný jazyk.

4. 1. generace Tradice obran: Bohuslav Balbín(1621–1688) – Rozprava na obranu jazyka slovanského, zejména českého (vydána 1775). Starobylost české řeči, její bohatství, rozlehlost Slovanů. Vydává F. M. Pelcl. První pokusy oživit českou literaturu – Václav Thám: Básně v řeči vázané (1785), vydávání Pražských novin (od r. 1782), vydávání děl z 16. stol. i starších (Dalimilova kronika). Divadlo.

5. 1. generace Obrozenecké mluvnice František Jan Tomsa: Böhmische Sprachlehre (1782) František Martin Pelcl: Grundsätze der böhmischen Gramatik (1795) Charakteristické znaky: (většina shod) é > í (kolíbka, lítati, mlíko) ý > ej (hejbati, kejchati, pejcha) protetické v- (vnímáno jako etymologicky náležité: vokoun, vorat, volše), ú > ou na začátku slov (ouřad, ouzkost) 1. sg. ind. préz. –i (piji, seči, voři) 3. pl. ind. préz. –í/-ejí (učí i učejí, sází i sázejí) 6. sg. n. –ách (senách). Karel Ignác Thám: Böhmische Grammatik zum Gebrauche der Deutschen (1804 upravené vydání) Jan Nejedlý: Böhmische Gramatik

6. 1. generace Josef Dobrovský (1753–1829) , „modrý abbé“, čeština – objekt vědeckého zájmu 1791 formuluje program rozvoje české národní kultury , slavnostní projev v Královské české společnosti nauk před císařem Leopoldem II. při jeho české korunovaci: Slované jsou dějinná jednota, Češi jsou součástí Slovanstva. Český jazyk a česká kultura patří k českému lidu. Kořeny pozdějšího austroslavismu - zdůraznění Slovanů jako součásti Rakouska. „Požaduji svědectví, spolehlivá svědectví - nikoliv možnosti; důkazy - nikoliv deklamace.“ Odmítnutí Rukopisu zelenohorského.

7. Nejvýznamnější mluvnice dané doby Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache (1809, 1819) Návrat k češtině veleslavínské. Osvícenský racionalista, systematik. Slovotvorba. Názory mají platnost kodifikace. Popis jazykového systému – klasifikace deklinačních a konjugačních vzorů (návaznost na Pavla Doležala Grammatica slavico-bohemica). Z hlediska správnosti názory v mnohém shodné se současnou kodifikací (tvary přechodníků, deklinace adjektiv přivlastňovacích, deklinace feminin). Konstatuje i znaky jazyka současného/dobového (ou- na počátku slov, ý > ej, v 6. pl. – ách).

8. J. Dobrovský Návrh na opravu analogickou – psaní i / y podle jazykového systému: sedím, prosím, vozím, kosi /kosy, cyzý - cizí. Zásady o tvoření slov: O tvořivosti slovanské řeči. Slovník: Deutsch-böhmisches Wörterbuch (1802) + Puchmajer; jen slova doložená. Institutiones linguae slavicae dialecti veteris (1822) Dostupné z: [http://vokabular.ujc.cas.cz/], Vokabulář webový Stabilizace gramatického systému, oddálení mluveného a spisovného jazyka.

9. 2. generace národního obrození - Josef Jungmann Národní obrození v tomto období - především činnost uvědomělé inteligence. Snaha o obohacení spis. jazyka, zároveň snaha o vytvoření česky psané literatury a vědy v tomto jazyce. Josef Jungmann (1773–1847) Návaznost na předchozí produkci, v letech 1775–1825 vyšlo 14 slovníků češtiny. Činnost organizační a vědecká. Vyjádření snah své generace - stati Rozmlouvání o jazycečeském: odůvodněno pojetí národa. Hlavní znak národnosti vidí v jazyku, Čechem není každý obyvatel české země, ale jen ten, který česky mluví. Založení 1. Českého vědeckého časopisu Krok (1821–1840). Slovesnost (1820) - reakce na možnost vyučovat češtině. Historie literatury české (1825)

10. Josef Jungmann • Slovník česko-německý(1834/1835–1839) • 5 dílů, 4 694 stran. Pocty. Abecední řazení. • Záměr - zahrnout veškerou J. známou slovní zásobu, z útvarů spis., nespis., ze staršího i současného jazyka, ve výběru i nově utvořené termíny. Čerpal i z jazyka mluveného, z některých českých dialektů, nevyhýbal se slangismům a germanismům, pokud byly v literatuře užívány - byly expresivní, přispívaly k stylovému rozrůznění čes. jazyka. • Zařadil i slova slovenská - hodnotil je jako nářeční. • Slovník neměl kodifikační poslání - slovník popisný a výkladový, přinášel rozsáhlé údaje o významech slov, o jejich užití. Kontextové užití slov - citáty utříděné podle významu, jimi dokládá jednotlivé významy slov, od původního k přeneseným.

11. Josef Jungmann: SLOWNJK • Věcné výklady slov byly omezeny na nezbytnou míru - v průběhu práce na slovníku se značně rozšířily mluvnické a kulturně jazykové výklady zaměřené na jazykovou praxi a na prakticky uplatňovanou jazykovou kulturu. • Výklad český, německý, německý ekvivalent, latina jen pokud se jí užívá v citovaných pramenech. • Označování slov značkami z hlediska jejich styl. zařazení, časového původu, místa užívání a jazykové správnosti: jen nedůsledné označování hvězdičkou - slova zastaralá, křížkem - slova nesprávně utvořená, v omezené míře slova žádoucí a nežádoucí. • Největší počet slov z NO, z doby veleslavínské a bratrské, v menší míře slova ze stč. a • z doby pobělohorské. Doklady opatřeny původními citačními zkratkami, ne vždy srozumitelnými- slova podezřelá (Z. Tyl- lexikograf, výklady).

12. Josef Jungmann: SLOWNJK • Nová slova: adaptované výpůjčky ze slovanských jazyků • (požadavek hláskoslovného a tvaroslovného přizpůsobení zákonitostem čes. jazyka), • pořadí: • polština (prvosenka, blizna, pyl, lodyha, mluvnice, podmět, odvaha, skromný), • ruština (laditi, pluk, blahý, bol, děva, dolina, plod, šíje), • jazyky jihoslovanské. • Tvoření neologismů - důsledně vycházel z Dobrovského (Die Bildsamkeit): analogie a přiřazování k existujícím slovotvorným typům - základ. předpoklad tvoření ústrojných neologismů.

13. Josef Jungmann: SLOWNJK • Jednoslovná pojmenování: • odvozeniny s produktivní příponou -ost, -ství, - stvo, -cí, -itý, --ový, -ský, kompozita (typ letopis, rychlotoký, libozvučnost). • Kalky podle němčiny: dešťoměr, životopis, divotvorce, • podle latiny: libomudrcký (filosofický), rostlinopis (fytografie), živočichopis (zoografie), člověkopis (antropografie). • Slova čerpaná z běžného jazyka a z nářečí: věštba, vrátný, vroubený, zařazena i přísloví a pranostiky, úsloví, rčení a pořekadla: dal by si pro grešli koleno vrtati, co páté kolo u vozu, proti věku není léku apod. • Aktualizace starých slov ze střední doby (J. A. Komenský, V . J. Rosa): krása, spanilost, hádání, řečnictví, podobenství), ze stč.

14. Jungmannovi spolupracovníci Pod J. vedením vytvářena odborná terminologie, řada spolupracovníků. Jan Svatopluk Presl–geologie, chemie, mineralogie, zoologie, botanika; Rostlinář, Ssavectvo (1834), Lučba čili chemie zkusná (1828,1835); chem. názvosloví, unikum: forma sufixu vyjadřuje mocnost prvku: -ný,-natý, -itý, -ičitý,-ečný/-ičný, -ový, -istý, -ičelý, Karel Bořivoj Presl – Květena česká, botanika Karel Slavoj Amerling – ík: dusík, draslík; Lučba minerální Antonín Jungmann– lékařství, Člověkosloví elementární

15. Jungmannovi spolupracovníci Antonín Marek– filozofie, Logika neboli Umnice (1820) František Palacký– společenské vědy, estetická terminologie J. E. Purkyně– lékařství, fyziologie Josef Jungmann– literární věda Josef Vojtěch Sedláček– matematika, geometrie, fyzika; 1817 – jeho zásluhou čeština jako vyučovací předmět v Plzni; Základowé měřictví čili Geometrye (1822), Základowé přjrodnictví aneb fyziky amathematiky potažné neboli smíšené (1825, 1828)

16. Jungmannovi spolupracovníci • Josef František Smetana–Základové hvězdosloví čili astronomie (1837), • Silozpyt čili fyzika (1842) • Internacionalismy jsou v textu zapisovány za návrhem českého termínu v závorce latinkou, např.: dovrh (azimuth) hvězdy 15, drobnoměr (mikrometer) 50, hvězda v souslunní (Conjunctio) 49, hvězda ve čtvrtích (Quadratura) 49, mimozor (Parallaxe) hvězdy 43, nadhlavník (zenita) 8 /nádhlavník, nepravidelnost (Anomalie) 60, oblud světla(Aberratio) 35, obzorník (horizont) 8, očnice (okulár) 115, podnožník (nadir) 8, poledník (meridián) 10,proměna (variatio) 93, protislunní (Oppositio) 49, průvodič (radius) 60, rovnovystup hvězdy (ascensio recta) 11, těleso dírkované (porosum) jest 100, tlakoměr (barometr) 133, točnování (polarizací) světla 118, uchylka hvězdy (deklinatio) 11, vyklání (mutatio) osy 95, vývod (errectio) 93, základové (elementa) 60, zvířetník (zodiakus) 15. Jsou zde pouze substantiva, můžeme doložit jen jedno adjektivum: dírkovaný.

17. Jungmannovi spolupracovníci • Další skupinu tvoří termíny substituující termíny německého původu, původní německý termín je uveden v závorce a je zapsán švabachem, např.: doznačnost (Perspektive) 114, kyvadlo(Pendel) 32, sever, jih, západ, východ(Nord, Süd, West, Ost) 9, světlojev (Lichtphasen)luny 67, obroučkové (rinförmig) zatmění 72, odtok/proudění (Ebbe) moře 131, světloprotivnost (Gegensass) 120, uhel hodinový(Stundenwinkel) 11, uchylník (Deklamationskreis)/uchylka hvězdy 11, vejšekruh (Bödenkreis) 12/výšekruh, zedmutí (příliv) neb přítok (Fluth) moře 131. • Opět jde o substantiva, dokládáme jedno adjektivum: obroučkový, setkáváme se zde s návrhy synonym.

18. František Josef Smetana • Mezi českými termíny nahrazujícími termíny německé nacházíme i terminologická sousloví, např.: Cesta nebeská neb mléčná (Milchstrasse) 171, • délka ranní neb večerní(Morgen und Abendweite) 11, hvězdy obtočnové(Cirkumpolarsterne) 9, • Newtonova teorie plynucí (Emanationstheorie) 119, • stejnina roční (jährliche Gleichung) 93, světlolomhvězdoslovní/astronomische Streitbrechung) 134, teorie brnění (Vibrationstheorie) 119, váha osoblivá (spezifischesGewicht) 100, váha celého těla (absoluten Gewicht) 101, prostředek hmoty neb těžník (Schwerpunkt) 103. • O tom, že se jedná o návrhy českých termínů, svědčí např. synonymie posledního dokladu v dané skupině, podobně se s ní setkáme i u termínu německého, např.: moc odstředivá nebo odběžná (Centrifugakraft, Tantialkraft) 86.

19. František Josef Smetana • V několika případech uvádí Smetana v závorce jako vysvětlující kombinaci internacionalismu i termínu německého v libovolném pořadí, např.: • mimozor obzorní (Horizontal – Parallaxe) 43, • mimozor vejšky (Höhen – Parallare) 43, • souhvězdí (constellatio, Sternbilder) 171. • S ohledem na doklady nemůžeme usuzovat na promyšlené nahrazování pojmenování jednoslovných a sousloví, v návrzích českých termínů jde o náhodu, někdy je jednoslovný lexém nahrazen souslovím a naopak, např.: bod blízkoslunní (perihelium) 60, • bod dalekoslunní (aphelium) 60, • částečka nerozdílná (atom) 103, pršení povětroňů(Aerolithen) 142. • Viz Chýlová: In: Viator Pilsensis., 2012.

20. Lexikální zásoba v NO: Vznik nových slov, vznikly základní termíny společenských věd, zároveň však slova náležející do běžného kulturního slovníku : poznatek, představa, pojem, soustava, účel, výsledek, záměr, dojem, nápad, časopis, četný, jednotlivý, nutný, povšechný, totožný, označiti, vyznačiti, uskutečniti apod. Vznikly speciálnější termíny humanitních věd : mluvnice, časování, přídavné jméno, podmět, samohláska, souhláska, cestopis, báje, dějství, popěvek, nápěv i přírodních věd : nerost, rostlina, savec, dusík, kyslík, sloučenina, čtverec, trojúhelník, vteřina apod.

21. Lexikální zásoba v NO: • Byly položeny základy nové odborné vědecké a filosofické slovní zásoby nové češtiny. • Zároveň snahy puristické - očišťování češtiny od slov cizích, • zejména z němčiny: slova jako mord, mordovat, plac, grunt, handl, šmak, šmakovati apod. • Částečně se v konverzačním jazyku drží jako neutrální, postupně jsou vytlačována do stylově zabarvených, a to hanlivě. • Stabilizace lexikální slovní zásoby, vývoj básnického jazyka. • Čeština: jazyk literatury, jazyk komunikace (zejména venkov), jen postupně proniká do dalších oblastí zejména do vědy a publicistiky.

22. Texty Jan Jakub Ryba(1765–1815): Deník, (1811), mluva služebných v Praze: Naše paní je tuze štreng. To je richtig. Nemlich jest to sukno. Ten je hrozně tumm. Mluví jako bémák. Byl taky štráfovanej. Dostal přes arš několik hýbů. Udělej mi rechnung.

23. Texty Josef Milota Zdirad Polák(1788-1856): Cesta do Itálie(1815), cestopis: Strava a způsob obveselení v Neápoli Po Bohu nejvzácnějším předmětem jsou makaróny, nevyslovně milovaný národní pokrm, jenž se v obzvláštních, k tomu zřízených dílnách hotovía nic jiného není než dlouhé, duté nudle, které, ovařené a omaštěné, sýrem ustrouhaným se posypají. …Na bohatších stolíchvšude makaróny s vážností se jedí; a sprostý lid na větším díle rukama je zvláštním způsobem do sebe souká… …Slunce, kteréž v měsících letních nesnesitelné vedro působí, Neápolitány výbornou zmrzlinu (sorbetto) hotoviti naučilo; jahod, malin, třešní a ovoce, kafé, čokolády a jiných látek příjemné chuti velmi mnoho každodenně se jí.

24. Texty Polák: Limonádaa oranžádajest tím lacinější a výbornější, čím více citrónů a pomerančů zde roste. …Sorbeteriíaneb budek, kde se takové ochladinyhotoví (a které na zvláštní způsob, jako sklenicemi, lahvicemi, nádobami olověnými, zvlášť rozstavenými cejnovýmitalíři a jiným nářadím, symetricky okrášleny bývají), Neápole velmi mnoho počítá. … Obecný lid nemálo miluje karban. Kam jen okem hodíme, všude hráti spatříme. Rybáři na lodce, na sudě u přístavu pracující nádeníci, na oslu zeleniny do města vezoucí sedláci, školáci na schodech školních, babičky v dírách, všecko v karty hrá. Jízda na kočáříchnáleží také mezi národní vyražení; a v Neápoli takové množství domácích a nájemních vozů se nachází, že na obecné procházce v neděli osm i devět set v jednom tahu za sebou jede, čemuž korzoříkají.

25. Texty • Josef Jakub Jungmann: • Slovesnostaneb náuka o výmluvnosti prosaické, básnické i řečnické se sbírkou příkladů • v nevázané i vázané řeči, Praha 1845: • (český jazyk) ...svou látkou i dobou co první velikosti hvězda na obloze národův se třpytící, jazyk bohatý, ohebný, měkký, nicméně silný, dvorný, libozvučný, ke všem prozaickým i básnickým dílům nanejvýš způsobný, a kdyby i národním nebyl, již svou vnitřní dokonalostí pozornosti naší a šetrnosti hodný,. Není-li dílům našim té odplaty, jaková dílům podobným u velikých národův se dostává: jest v tom již nějaká pro šlechetného Čecha odplata, že - česká jsou, odplata v tom oblažujícím vědomí, že i on něco k zachování a ušťastnění národu svého učinil.

26. Texty • .... Nemýliž nás, co nepříznivci hlásají o vadách, o hynutí jazyka našeho, an nás ctitele jeho za blouznivce a pošetilce vydávají, vše to činí, že ho neznají, že svůj sami přepjatě milují, ba někdy i z horší příčiny. Co jim platná velikého národa vzdělanost a literatura, an tak málo v moudrosti, lidskosti a mravní dobrotě prospěli. My jim ne hanou, ale skutky čestnými odpovídejme. • …Mluv sobě každý doma jak mluví, ale písemného jazyka, kterýž jest právo a jmění celého národu, jednotníkdotýkati varuj se ... • ...jazyk ..jest poklad národní, jehož vážiti sobě sluší vlastenci, užívati všechněm a zvláště spisovatelům, vykládati mluvobadačům.

27. Texty Karel Hynek Mácha: Máj (1836)