1 / 18

Mgr. Pavel Frýbort UK FTVS

Mgr. Pavel Frýbort UK FTVS. (UEFA A Licence). Soustava dýchací. slouží k okysličení krve a uvolňování CO2 uplatňuje se při tvorbě a modulaci hlásek napojuje se na ni čichové ústrojí Dýchací soustavu můžeme rozdělit na vlastní orgán (plíce) a na dýchací cesty. Nos (nasus).

ahanu
Download Presentation

Mgr. Pavel Frýbort UK FTVS

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Mgr. Pavel FrýbortUK FTVS (UEFA A Licence)

  2. Soustava dýchací • slouží k okysličení krve a uvolňování CO2 • uplatňuje se při tvorbě a modulaci hlásek • napojuje se na ni čichové ústrojí • Dýchací soustavu můžeme rozdělit na vlastní orgán (plíce) a na dýchací cesty

  3. Nos (nasus) • zajišťuje ochranu před cizími částicemi (řasinkový epitel a hlen), oteplení chladného vzduchu, nasycení vzduchu vodními parami a percepci vůní a pachů. • hřbet nosu, zakončen hrotem • nosní křídla, která jsou po stranách • dvě nosní dírky, jsou na dolní ploše • dutina nosní má kostěné ohraničení a je rozdělena nosním septem na dvě poloviny. Skořepy nosní dělí dutinu nosní na tři nosní průchody • dolní průchod nosní – pod dolní skořepou • střední průchod – mezi dolní a střední skořepou • horní průchod – nad střední skořepou • sliznice dutiny se podle funkce dělí: - horní oblast čichová – obsahuje čichové buňky - dolní oblast respirační – obsahuje prokrvenou sliznici – vzduch ohřívá a dále žlázky – zvlhčují vdechovaný vzduch

  4. Vedlejší dutiny nosní (Sinus paranasales) Jsou to dutiny v kosti • čelní • v horní čelisti • klínové • čichové Jsou vystlány sliznicí, obsahují vzduch a ústí do jednotlivých průchodů dutiny nosní.

  5. Hrtan (Larynx) Je dlouhý asi 6 cm. Má tvar přesýpacích hodin. S důležitým útvarem záklopky hrtanové (epiglotis) zabraňuje vstupu potravy či jiných cizích těles do dýchacích cest. Nachází se zde hlasivky. • nepárové chrupavky štítné (cartilago thyroidea) • chrupavky prstencové (cartilago cricoidea) • příklopky hrtanové (epiglotis) • párových chrupavek hlasivkových (cartilaginesarytenoideae)

  6. Průdušnice (Trachea) Je trubice dlouhá asi 12 cm. Ve výši Th4 se větví v pravý a levý bronchus. • chrupavek tvaru podkovy, doplněných vzadu • vazivově – svalovou zadní stěnou, to podmiňuje značnou elasticitu i schopnost prodlužování a zkracování průdušnice.

  7. Průdušky(Bronchi principales) Odstupují z průdušnice do strany a dolů k hilu plíce • pravá průduška (bronchus dexter) – má strmý průběh, a proto je zde vdechováno 75% cizích těles • levá průduška (bronchus sinister) Stěna bronchů je vyztužená podkovitými chrupavkami a hladkým svalstvem

  8. Prudůšinky(Bronchioly terminales) Mají průsvit 0,5 mm a několikrát rozvětví, až na respirační prudůšinky (bronchioly respiratorii). Tyto prudůšinky ústí a rozvádí vzduch až do plicních sklípků

  9. Plicní sklípky (Alveoli pulmonalis) Jsou tenkostěnné váčky, ve kterých probíhá difúze dýchacích plynů mezi plícemi a krví. Alveoly jsou opředeny krevními kapilárami. Do alveol proudí vzduch (kyslík - O2) , který difunduje do krve v kapilárách, naopak, (oxid uhličitý - CO2) se dostává do alveol a při výdechu odchází z těla ven. • Difuse,výměna plynů na alveolokapilární membráně závisí na: - tlakovém spádu (rozdílu parciálních tlaků mezi přitékající a odtékající krví) - prokrvení (počet kapilár) - průtoku krve

  10. Poplicnice a pohrudnice Na povrchu plic je tenká blána poplicnice(pleura pulmonalis), která přechází v pohrudnici(pleura parientalis).Mezi oběma listy je vazká tekutina, která zabraňuje tření obou listů při dýchání. V dutině pohrudniční je nižší tlak než tlak atmosferický, což umožňuje rozpínání plic při vdechu. Vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny, dojde ke kolapsu plíce – pneumotorax.

  11. Dýchací pohyby vdech (inspirium) - aktivnísložka – bránice, mm.intercostales externi - při usilovnějším dýchání jsou zapojeny i pomocné dýchací svaly (hlavně břišní, ale i ostatní připojující se na hrudník) výdech (exspirium) - pasivní složka - retrakce (napětí žeberních chrupavek, plic, surfaktantu)- vytlačení bránice, tlakem nitrobřišních orgánů aktivní složka - mm.intercostales interni - zejména při zvýšené fyzické námaze nádech - výdech: exkurse bránice v klidu 1-2 cm, maximálně 5-10 cm

  12. Způsoby dýchání • - horní kostální (spíše u žen) • - dolní kostální (spíše u mužů) nejčastější je ale typ smíšený • - abdominální (spíše u dětí)

  13. Typy dýchání • Dýchací pohybyse dají hodnotit pohledem • Liší se liší frekvencí a hloubkou dechu (normální dýchání má lehce delší výdech). • Dýchání trénovaných jedinců při fyzické zátěži je zrychlené, ale i prohloubené

  14. Adaptační změny na zatížení 1. Lepší ekonomika dechových funkcí - nižší frekvence dýchání: vyšší dechový objem - lepší mechanika dýchání - lepší distribuce vzduchu a difuse dýchacích plynů - lepší utilizace kyslíku (↑ a-v.diference, ↓ ventilační ekvivalent kyslíku) - rychlejší nástup setrvalého stavu 2. Vyšší výkonnost, tj. vyšší maximální (stropové) hodnoty - anaerobní práh (ANP) při vyšším zatížení - vyšší minutová ventilace - vyšší maximální spotřeba kyslíku (u vytrvalostně trénovaných) - větší kyslíkový dluh (vzrůstá zejména po anaerobním tréninku).

  15. Plíce (Pulmo) Jsou párový orgán. Na každé plíci popisujeme - širokou bazi (basis pulmonis) - naléhající na bránici - vypouklou plochu žeberní - plochu mezihrudní – zde je plicní stopka pro cévy, nervy a průdušky. Nahoru směřuje hrot plicní(apex pulmonis) Hluboké štěrbiny dělí pravou plíci na tři a levou plíci na dva laloky (lobus pulmonalis dx. et sin.). Hlavní průdušky se v plicích postupně dělí na průdušky pro jednotlivé plicní laloky, segmenty, subsegmenty až na tenkostěnné průdušinky pro lalůčky plicní a alveolární chodbičky pro sklípky plicní, kde dochází k výměně dýchacích plynů. Dýchací plocha je 50-80 m2.

More Related