1 / 27

Ekonomiky ČZ EU v 90. letech a počátkem nového milénia

Ekonomiky ČZ EU v 90. letech a počátkem nového milénia. VSFS – Mezinárodní ekonomická integrace KSM 5. 1. 2008. Literatura - zdroje. Čerpáno z: Kučerová, I.: Ekonomiky členských států Evropské unie. Karolinum Praha 2003. ISBN80-246-0650-X.

Download Presentation

Ekonomiky ČZ EU v 90. letech a počátkem nového milénia

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Ekonomiky ČZ EU v 90. letech a počátkem nového milénia VSFS – Mezinárodní ekonomická integrace KSM 5. 1. 2008

  2. Literatura - zdroje Čerpáno z: • Kučerová, I.: Ekonomiky členských států Evropské unie. Karolinum Praha 2003. ISBN80-246-0650-X. • Statistiky Eurostat – na adrese: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/. • ČSÚ (www.czso.cz).

  3. Příčiny a přínosy integračních procesů v západní Evropě po 2. sv. válce Příčiny integračních procesů na území západní Evropy po 2. sv. válce: • politické (redukce válečného rizika); • ekonomické (vysoká míra internacionalizace ekonomik, poválečná obnova v Evropě, protiváha v USA); Přínosy – mnoho, mj. snížení diferencí v ekonomické výkonnosti a tedy i sociální úrovně.

  4. Kategorie států • Země tzv. jádra, tj. Francie, SRN, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko + UK a Dánsko • Irsko + země tzv. jižní větve, tj. Španělsko, Portugalsko a Řecko; • Země tzv. severního rozšíření (Švédsko, Finsko, Rakousko).

  5. Kritéria srovnání • Výchozí podmínky • Realizovaná hospodářská politika • Makroekonomické ukazatele

  6. Výchozí podmínky 1. skupina – determinanty: velikost trhu, technická vyspělost ekonomiky, tradiční výrobní orientace, míra zapojení do mezinárodní dělby práce. Nejsilnější ekonomikou SRN. Oddělení západní a východní části, odlišný ekonomický vývoj (45 let). Disproporce v ekonomické úrovni – značné strukturální problémy, proces vyrovnávání ekonomické úrovně – vysoké výdaje ze SR.

  7. Výchozí podmínky – 1. pokračování • Vysoká míra nezaměstnanosti v nových spolkových zemích (17,5 %), ve starých spolkových zemích na přirozené míře kolem 4 %. • SRN po 2. sv. válce – reparace, v r. 1948 souhrn ekonomických reforem – účinné, později se hovoří o tzv. hospodářském zázraku. • Pozitivní vztah SRN k integraci.

  8. Výchozí podmínky – 2. pokračování Francie – struktura NH po 2. sv. válce: rozsáhlý agrární sektor, průmyslová výroba. Vliv rozpadu a zrušení koloniální soustavy, stabilizace až v 60. letech. BENELUX – dobrá poloha pro obchod, velmi otevřené ekonomiky, celní unie po 2. sv. v., měnová unie mezi Belgií a Lucemburskem (do r. 1999). Itálie – teritoriální diferenciace – částečné snížení pomocí ES.

  9. Výchozí podmínky – 3. pokračování VB – nezapojila se do projektu ESUO, EHS a EURATOM. ESVO. Zaostávání britského průmyslu v 50. letech. Rozpad koloniální soustavy. Průmysl modernizován až v 80. letech. Zemědělství reforma – efektivní. Dánsko – dlouhodobě úspěšná průmyslová politika, zaměřená na nové technologie. Není členem oblasti jednotné měny, stejně jako VB.

  10. Výchozí podmínky – 4. pokračování Státy II. skupiny – rozvojová fáze, tj. nižší ekonomická efektivnost, strukturální problémy. Převažující agrární sektor s vysokým podílem na zaměstnanosti. Nejúspěšnější zemí je Irsko.

  11. Výchozí podmínky – 5. pokračování III. skupina: vyspělé tržní ekonomiky. Nejprve EFTA, poté vstup do EU (1/1/95). Politická neutralita. Vysoký podíl zapojení do MDP (malý národní trh). Regionální diferenciace (Finsko + Švédsko). Finsko bylo dlouhá léta ve sféře zájmů Ruska (později SSSR). Adaptační proces v 90. letech.

  12. Realizovaná hospodářská politika (RHP) Ekonomiky EU – vysoký podíl státu v hospodářském vývoji. SR/HDP – u zemí EU ve skupině RTE nejvyšší. Většina zemí EU od 50. let budování státu blahobytu (přerozdělování, veřejná spotřeba a nákladné sociální systémy). Daňové systémy se mezi sebou liší.

  13. RHP – 1. pokračování SRN – po 2. sv. v. mix politik – rychlá poválečná obnova, dlouhé období růstu.Radikální měnová reforma (1948) pod vedením Erharda. Ordoliberalismus (liberální principy + úloha státu v ekonomice). Stát prostřednictvím HP pečuje o zachování tržních principů – zdravá konkurence, stabilita měny, sociální stabilita).

  14. RHP – 2. pokračování Od r. 1967 keynesiánství, od r. 1982 – konzervativní obrat (snížení úlohy státu v ekonomice). Pozornost trhu práce. Francie – vliv levicových vlád (sociální reformy + etatizace – až 20 % HDP). 1947 – plánování, od r. 1984 monetaristický obrat (snížení daní, sociálních odvodů, proinvestiční politika zaměřená na technologické inovace). 1986 – reprivatizace části státního vlastnictví. Ochrana pracovní síly, propopulační orientace.

  15. RHP – 3. pokračování Středně vysoká daňová zátěž, regionální politika. Belgie – stát blahobytu. Veřejné výdaje v 80. letech více než 60 % HDP, kumulovaný veřejný dluh v r. 1995 136 % HDP. Míra zdanění v 90. letech kolem 46 % HDP. Nízká inflace.

  16. RHP – 4. pokračování Nizozemsko – fungující stát blahobytu, vysoké přerozdělování. Míra zadlužení ale nižší – 80 % HDP v pol. 90. let. Celková míra zdanění byla 44 % HDP. Plánování – jako ve Francii. Sociální konsensus. Lucembursko – vytváření konkurenčního prostředí – otevřenost ekonomiky a vstřícná daňová politika. Lucembursko: HDP/ob. v PPP – více než 2 x vyšší, než průměr EU.

  17. RHP – 5. pokračování Itálie –v 50. + 60. letech keynesiánství. Nutnost regionální politiky. vysoký počet státních podniků, vysoký podíl státních investic (v 70. letech – v době krizí). Demografické problémy (klesá porodnost), propopulační politika. Koncem 1998 celkové zadlužení Itálie 114,9 %.

  18. RHP – 6. pokračování UK – po 2. sv. v. vítězí levice – sociální programy ve školství, zdravotnictví a sociálním pojištění. Etatizace nejdůležitějších odvětví. CB podřízena vládě. Keynesiánství – do konce 70. let – poté nastupuje Thatcherová – konzervativní vláda změny. Následně pokles daní, snížení podílu SR na HDP, výrazná privatizace, snížení daňové zátěže (35 % HDP).

  19. RHP – 7. pokračování Dánsko – stát blahobytu – vysoká životní úroveň za Lucemburskem. Po 2. sv. v. růst veřejné spotřeby, vysoké daně. Sociální solidarita. Po r. 1998 míra dánského zdanění 53 % HDP, což je vysoké. HP proticyklická – keynesiánství + stabilita měny. V r. 1998 nutný restriktivní program. Regionální politika.

  20. RHP – 8. pokračování Druhá skupina Úspěšné Irsko (modernizace - industrializace). Regionální politika. Proexportní strategie.Diferencované daně podle odvětví (průmysl a finančnictví 10 %, ostatní sektory 32 %).

  21. RHP – 9. pokračování Řecko – po 2. sv. v. chaos, stabilizace po r. 1974 (socialisté – vláda 30 let). Vliv na hospodářskou politiku (etatizace, fiskální expanze při klesajících rozpočtových příjmech – kumulace veřejného dluhu). Po r. 1994 – restriktivní strategie.).

  22. RHP – 10. pokračování Španělsko + Portugalsko (Š+P) – i přes totalitní režimy – systém státního intervencionismu. Š – v 70. a 80. l. restrukturalizace ekonomiky. Plnění maastrichtských kritérií celkem úspěšně. Příznivé podnikatelské klima. P – rozsáhlá privatizace – snížení veřejných financí. Plnění maastrichtských kritérií celkem úspěšně. Nutná reforma důchodového a zdravotního pojištění.

  23. RHP – 11. pokračování Třetí skupina zemí – stabilizované ekonomiky, průmyslově vyspělé. Rakousko – keynesiánství. Součástí hospodářské strategie je sociální partnerství, faktor stabilizace. Daňový systém – celková zátěž asi 43 % HDP.

  24. RHP – 12. pokračování Švédsko – počátky specifického modelu HP 2. pol. 30. let (welfare state). 1938 – tzv. mzdové úsporové fondy (spravuje stát + odbory). Cíl: vyrovnávat platy v odvětvích s nižší produktivitou. 1938 – historický kompromis mezi organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců. Od 60. let regionální politika. Aktivní politika zaměstnanosti. Vysoké přerozdělování. Celková daňová zátěž 51 % HDP. Ochota je platit.

  25. RHP – 13. pokračování Finsko – industrializace a restrukturalizace. Rozpad SSSR – nutné změny ve finské ekonomice (podpora investic do moderních technologií). Monetární restrikce, restrukturalizace bankovního sektoru.

  26. Makroekonomický vývoj Ekonomická integrace - reálná konvergence jednotlivých ekonomik ČS. Strukturální operace. Význam budování vnitřního trhu a hospodářské a měnové unie. Maastrichtská kritéria a jejich plnění. Pakt stability a růstu (2002), polemika o jeho udržitelnosti. problémy Francie, Německa a Portugalska.

  27. RHP – 6. pokračování

More Related