Poznámky ke gramatikalizaci reflexivní deagentizace v češtině

1. Poznámky ke gramatikalizaci reflexivní deagentizacev češtině Jiří Pergler ji.perg@seznam.cz Workshop Žďárek 2.–4. květen 2014

2. Reflexivní deagentizace Co to je? Ve vedlejší ulici se staví dům. Plavalo se proti proudu. • sloveso je v reflexivní podobě • agens je odsunut z pozice podmětu (v souč. češtině nevyjádřen) • je-li přítomen tranzitivní patiens, obsazuje pozici podmětu, jinak je konstrukce bezpodmětá • někdy též označení reflexivní pasivum / refl. neosobní konstrukce

3. Další funkce reflexiva • reflexivum se má řadu dalších funkcí • Původní funkce? • reflexivum se je od původu zájmeno s funkcí vyjadřovat koreferenci s agentem/subjektem: Jana se přikryla dekou. -> vlastní (sémantická) reflexivita Jak souvisí deagentizace s touto původní funkcí? • mezi deagentizací a pův. funkcí jsou značné rozdíly (např. absence koreference u deag.) • deagentizace vznikla z této původní funkce gramatikalizací

4. Gramatikalizace Hopper & Traugott, 2003: „change whereby lexical items and constructions come in certain linguistic contexts to serve grammatical functions and, once grammaticalized, continue to develop new grammatical functions“(s. 18) • předpoklad gramaticko-lexikálního kontinua • gramatikalizace je změna, kde se jednotka/konstrukce stává více gramatickou, tj. posouvá se na tomto kontinuu směrem ke gramatickému pólu • změna začíná ve specifickém kontextu (srov. Diewald, 2006; Smirnova, v tisku)

5. Gramatikalizace a reflexivita • předpoklad, že mezistupněm byly tzv. spontánnostní konstrukce: Lano se přetrhlo. (Srov. např. Geniušienė, 1987; Haspelmath, 1990) Předpokládá se tedy změna: konstrukce vlastněreflexivní > konstrukce spontánnostní > konstrukce deagentní (s podmětem) > konstrukce deagentní (bez podmětu) • některé projevy gramatikalizace: morfologizace, vrstvení, obnovení

6. Morfologizace • pojem cline: „natural ‚pathway‘ along which forms evolve, a schema which models the development of forms“ (Hopper & Traugott, 2003, s. 6) • tj. cline je modelem obvyklé „trasy“, jíž se gramatikazlizační proces obvykle ubírá • morfologizace = pohyb na clinu: • samostatné slovo > klitikum > afix • Morfologizace reflexiva se: • v současné češtině jde o klitikum, ve staré češtině stálo ještě i v přízvučné pozici • např. v ruštině už stádium afixu • srov. středněčeskou změnu slovosledu mi se > se mi a Havránkovu (1928, s. 155) interpretaci, že se reflexivum „stalo slabším enklitikem než dativy pronominální“, tj. posun na uvedeném clinu

7. Vrstvení • při gramatikalizaci nových forem a významů se ty staré hned neztrácejí, ale koexistují s novými, dochází k vrstvení(layering) • jedné formě tedy synchronně může odpovídat více významů • zároveň jednomu významu může odpovídat více forem • Vrstvení a reflexivita • všechna zmíněná stádia gramatikalizace (vlastní reflexivita, spontánnost, deagentní konstrukce s podmětem a bez podmětu) v současné češtině koexistují • tj. jedné formě (tj. reflexivní formě) odpovídá více významů • zároveň významy vyjadřované reflexivitou lze vyjadřovat i jinak, tj. formami gramatikalizovanými z jiných zdrojů, např. konkurence deagentních konstrukcí s jinými konstrukcemi s všeobecným konatelem: • v obchodě se prodává maso vs. v obchodě prodávají maso

8. Obnovení • obnovení (renewal) = nahrazení gramatikalizované formy jinou, expresivnější formou • motivace: při gramatikalizaci dochází k formální redukci, forma se postupně stává málo expresivní -> potřeba ji nahradit • Obnovení a reflexivita • u vlastní reflexivity dochází k postupnému nahrazení tvaru se fonologicky komplexnějším (expresivnějším) tvarem sebe • podle Geniušienė (1987) je to typologicky obvyklé – pův. refl. marker bývá nahrazen novým nejdříve ve funkci vlastní reflexivity • zároveň ale souvislost s obecnější stč. tendencí nahrazovat akuzativ genitivem (srov. další zájmena, životná maskulina)

9. Reanalýza & analogie • konkrétní podoba změny: mechanismem je reanalýza a následné analogické rozšíření • Reanalýza • „the hearer understand a form to have a structure and a meaning that are different of those of the speaker“ (Hopper & Traugott, 2003, s. 50) • předpokládá se kontext, který je potenciálně nejednoznačný, tj. umožňuje více interpretací – při reanalýze dochází k nahrazení původní interpretace novou • je skrytá (covert) • sémanticizace pragmatických inferencí (zrušitelnost) • Analogické rozšíření (aktualizace) • = rozšíření strukturního pravidla do nových kontextů • při reanalýze dochází k vzniku nové struktury (tj. nové interpretace formy), analogií je tato struktura přenesena do nových kontextů, které již neumožňují původní interpretaci • dochází tedy ke „zviditelnění“ reanalýzy, analogií se změna stává overtní

10. Vlastní reflexivita > spontánnost • v obou typech konstrukcí se děje účastní jen 1 entita, rozdíl je v sém. rolích • reanalýza předpokládá kontext interpretovatelný obojím způsobem • životný subjekt, neutrálnost co do rysu volnosti Jan se zranil. • 1. interpretace: Jan je agentem, tj. záměrně aktivně sám sebe zranil • 2. intepretace: Jan se zranil náhodou, omylem apod., šlo tedy o děj spontánní, Jan je pouze patientem, nikoli agentem • sémantická reanalýza: nahrazení první interpretace druhou, tj. ztráta agentnosti subjektu, zároveň strukturní reanalýza: se přestává být interpretováno jako zájmeno a syntaktický objekt, stává se volným morfémem bez VČ platnosti • nový význam pův. jako pragmatická inference (nepravděpodobnost záměrného zranění), následně sémanticizace • (paralela s gramatikalizací modálněpasivních konstrukcí z konstrukcí reflexivně kauzativních)

11. Vlastní reflexivita > spontánnost • dosud jde o změnu skrytou – absence formální manifestace • následné analogické rozšíření do nových kontextů – kontexty s neživotným podmětem: Automat se rozbil. • tyto kontexty už neumožňují původní interpretaci (nemožnost agentní role), tj. změna se stává overtní Chronologie změny • ve staré češtině jsou spontánnostní konstrukce běžné • spontánnostní konstrukce jsou ve všech slovanských jazycích • ke změně muselo dojít ještě před historickým obdobím, zřejmě (nejpozději) v praslovanštině

12. Spontánnost > deagentizace (s podmětem) • v obou konstrukcích je podmět patientem, odlišnost v sémantické přítomnosti agentu • kontext s obojí interpretací: neutrálnost sém. rysu volnosti, nepřítomnost vyjádření agentu Zisk se loni zvýšil. • 1. interpretace: zisk se zvýšil „sám od sebe“, aniž by se o to někdo snažil • 2. intepretace: zvýšení je výsledkem něčí cílevědomé aktivity • reanalýza: nahrazení první interpretace druhou, tj. děj přestal být chápán jako spontánní • nově implikace sémantické role agentu • nový význam pův. jako pragmatická inference (zde např. nepravděpodobnost toho, že by se zisk zvýšil sám od sebe), následně sémanticizace • změna je dosud skrytá, zviditelnění prostřednictvím analogie

13. Spontánnost > deagentizace (s podmětem) • Analogické rozšíření: • do kontextů s určením nástroje/prostředku (implikuje agens): Zisk se loni zvýšil pomocí nekalých prostředků. • do kontextů se slovesem, jež má závazně rys volnosti (tj. implikuje agens): Ve vedlejší ulici se staví dům. • do kontextů s vyjádřeným agentem rozdělení trojího lidu, jenž se počítá od některých u víře Kristově (ChelčLid, 74r) • změna se stává overtní • Chronologie změny • ve 14. stol. deagentní konstrukce velmi řídké, v 15. stol. více, rozšíření hlavně v 16. století (srov. Meyer, 2010; Štícha, 1988) • tj. gramatikalizace až v historické době, lze ji empiricky zkoumat • v ostatních slovanských jazycích podobně • ve staroslověnštině jsou ovšem tyto konstrukce běžné – záhada! (kalk z řečtiny??)

14. Deagentizace s podmětem > bez podmětu • konstrukce se liší (ne)přítomností tranzitivního patientu • nejednoznačný kontext: formální nepřítomnost nominativního doplnění, sloveso ve 3sg. (příp. v neutru) (Přinesli text té písně a…) teď se zpívá. • 1. interpretace: sloveso „zpívá“ má nevyjádřený podmět koreferenční s „písně“ (event. s „text“) a vyjadřuje shodu s tímto podmětem • 2. intepretace: konstrukce nemá podmět, sloveso je v defaultním tvaru, patiens není specifikován • došlo k sémantické reanalýze (nepřítomnost patientu) a v důsledku toho i k reanalýze strukturní (nepřítomnost podmětu, defaultní tvar slovesa) • reanalýza je skrytá, opět následně zviditelnění prostřednictvím analogického rozšíření do nových kontextů

15. Analogické rozšíření: • do kontextů s podmětem neumožňujícím shodu homonymní s defaultním tvarem: Deagentizace s podmětem > bez podmětu (Přinesli text té písně a…) pak se zpívalo. (Přinesli texty těch písní a…) teď se zpívá. • do kontextů se slovesy intranzitivními: Plavalo se proti proudu. • tyto kontexty jsou již jednoznačné, změna se stává overtní • (opět souvislost s gramatikalizací modálněpasivních konstrukcí) • Chronologie změny • v češtině u tranzitivních sloves již ve 14. stol., u intranzitiv až od konce 15. století, častější až ve 2. pol. 16. století (Meyer, 2010) • podporuje to popsaný model – intranzitiva později (postupná analogie) • Další vývoj • v polštině a dalších slov. jaz. – analogické rozšíření k tranzitivním slovesům s vyjádřeným patientem: Tu się pije wódkę, v češtině (zatím) ne • tyto tranzitivní konstrukce i v rom. jaz., ale zde asi jiný původ (Giacalone Ramat & Sansò, 2011) – přímá reanalýza z konstrukcí s podmětem

16. Komunikační funkce • motivuje vlastnosti konstrukce • Současná čeština • snížení prominence agentu, soustředěnost na samotný děj (ne participanty): demoční funkce • opozice s opisným pasivem: jeho funkcí je zvýšit prominenci patientu (promoční funkce), zároveň snížení prominence agentu • (srov. např. Fried, 2006) • Jak to bylo původně? • Štícha (1988): současný stav až od přelomu 19./20. stol., do té doby funkční synonymie s opisným pasivem, tj. promoční funkce (?); podobně pro italštinu GiacaloneRamat & Sansò, 2011 (funkční impersonalizacerefl. pasiva) • Fried (2006): promoční funkce deag. konstrukcí v ruštině je sekundární vývoj, pův. jen demoční funkce zděděná z praslovanštiny (!!) • tedy 2 možnosti: buď refl. deagentizacepův. měla promoční funkci, která následně ustoupila (funkční diferenciace s pasivem), nebo ji od počátku neměla – je třeba empirický výzkum (kontexty, slovosled SV/VS…) • vznik ze spontánnostních konstrukcí je spíš argument pro 1. možnost • možná souvislost s vyjadřováním agentu (do 19. stol. možné) – více odpovídá funkci promoční než demoční

17. Závěry • model gramatikalizace reflexivní deagentizace • vlastní reflexivita > spontánnost > deagentizace (s podmětem > bez podmětu) • projevy gramatikalizace (morfologizace, vrstvení, obnovení...) • postupný proces reanalýzy & analogického rozšíření • komunikační funkce • je třeba empirický výzkum

18. DIEWALD, G. Context types in grammaticalizationasi constructions. In Constructions. 2006, spec. vol. 1. FRIED, M. Agent back-grounding as a functional domain : Reflexivization and passivization in Czech and Russian. In Demoting the agent : Passive, middle, and other voice phenomena. John Benjamins, 2006. FRIED, M. Constructing grammatical meaning : Isomorphism and polysemy in Czech reflexivization. In Studies in Language. 2007, roč. 31, č. 4, s. 721–764. GENIUŠIENĖ, E. The Typology of Reflexives. Berlin, New York, Amsterdam : Mouton de Gruyter, 1987. GIACALONE RAMAT, A.; SANSÒ, A. From passive to impersonal: A case study from Italian and its implications. In Impersonal constructions : A cross-linguistic perspective. Amsterdam : John Benjamins, 2011, s. 189–228. HASPELMATH, M. The grammaticization od passive morphology. In Studies in Language. 1990, roč. 14, s. 25–72. HAVRÁNEK, B. Genera verbi v slovanských jazycích. Díl I. Praha : Královská česká společnost nauk, 1928. HOPPER, P. J.; TRAUGOTT, E. C. Grammaticalization. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. KOPEČNÝ, F. Pasívum, reflexivní forma slovesná a reflexivní sloveso. In Studie a práce linguistické I. Praha : ČSAV, 1954, s. 224–247. MEYER, R. Reflexive passives and impersonals in North Slavonic languages : A diachronic view. InRussian linguistics. 2010, roč. 34, č. 3, s. 285–306. OLIVA, K. Reflexe reflexivity reflexiv. In Slovo a slovesnost. 2001, roč. 62, s. 200–207. PANEVOVÁ, J. Problémy se slovanským reflexivem. In Slavia. 2008, roč. 77, s. 153–163. SCHENKER, A. M. Slavic reflexive and Indo-European middle : a typological study. In American Contributions to the Tenth International Congress of Slavists. Columbus, OH : Slavica, 1988, s. 363–83. SMIRNOVA, E. Constructionalization and constructional change : The role of context in the development of constructions. In Barðdal, J. et al. (eds.) Historical Construction Grammar (v tisku). ŠTÍCHA, F. K vývoji zvratného pasiva ve spisovné češtině. In Listy filologické. 1988, roč. 111, s. 22–29. Literatura