1 / 22

identita

identita. identita. prožívání pocitu totožnosti, kdo jsem já a kam patřím ; vlastní autenticita, jedinečnost, konzistentnost v čase a prostoru ať už jako individuum nebo jako člen lidské společnosti;

Download Presentation

identita

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. identita

  2. identita • prožívání pocitu totožnosti, kdo jsem já a kam patřím; • vlastní autenticita, jedinečnost, konzistentnost v čase a prostoru ať už jako individuum nebo jako člen lidské společnosti; • základním aspektem sebeuvědomování v rámci sebeobrazu je osobní identita vyplývající z identity psychologické a z identity sociální;

  3. psychofyziologická identita – přijímání svého pohlaví a věku; • sociální identita – přijímání sociálních rolí, podmíněna začleněním do sociálních vztahů; • osobní identita – výsledkem individuace, tj. procesu stávání se sebou samým, vývoje a zrání člověka v jedinečnou osobnost, probíhající v interakci vnitřních a vnějších faktorů zároveň se socializací;

  4. sociální identita • aspekt sebepojetí jedince odvozený od poznání svého členství v sociální skupině spolu s hodnotou a emočním významem spojeným s tímto členstvím; • sociální identita je základem skupinového chování amyšlení; • jedinci snižují hodnocení členů jiných skupin, aby hodnocení jejich vlastní skupiny bylo příznivější; model minimální skupiny: i jedinci rozčleněni na základě banálního kritéria mají tendenci konat ve prospěch své vlastní skupiny;

  5. skupinové myšlení –touha po dosažení konsenzu a vyhnutí se nesouhlasu; symptomy: • iluze nezranitelnosti; • tlak na nesouhlasící osoby; • autocenzura nesouhlasu; • kolektivní racionalizace; • samozvaní strážci myšlení;

  6. předpoklady skupinového myšlení: • kohezní skupiny; • izolace skupiny od vnějších vlivů; • vyloučení systematických procedur zvažování různých postupů jednání (pro a proti); • direktivní vedoucí, který explicitně podporuje určitý postup jednání; • vysoká míra stresu;

  7. chyby v procesu skupinového rozhodování • neúplné prozkoumání skupinových cílů a alternativních postupů jednání; • opomenutí zvážit rizika preferované volby; • nedůsledné vyhledávání relevantních informací; • selektivní předpojatost při zpracování získaných informací; • opomenutí znovu posoudit zamítnuté alternativy; • opomenutí sestavit rezervní plány pro případné selhání;

  8. gender identity • mužská či ženská identita jedince, jeho vnitřní pocit mužství nebo ženství; • základní roli při jejím vytváření hrají dospělí, zejména rodiče a sourozenci, ale i učitelé, dnes i hrdinové v masmédiích, se kterými se dítě identifikuje; • utváří se v průběhu socializace;

  9. asi od 2 až 3 let, kdy si děti uvědomují svou příslušnost ke svému pohlaví a mají vytvořená příslušná schémata; • asi ve věku 7 let se vědomí příslušnosti k svému pohlaví stabilizuje a dítě ji chápe jako konstantu svého bytí, dětské skupiny se velmi výrazně segregují podle pohlaví; gender identity dozrává spolu s osvojováním rodičovských rolí ve středním školním věku; • pro ranou adolescenci jsou ještě typické velké skupiny (party) příslušníků stejného pohlaví, ovšem potupně je zastiňuje rostoucí význam heterosexuálních vztahů;

  10. personální (osobní) identita • prožívající subjekt je si vědom sám sebe a je současně sám pro sebe objektem; • je kontinuitou nezávislou na měnících se obsazích vědomí; • prezentuje se jako pojetí jedinečné existence;

  11. význam osobní identity: • 1) motivačně psychologický – já je zdrojem, resp. cílem motivace; • 2) organizující – já je instancí organizující chování a prožívání, řídí a udržuje přizpůsobení okolí; • 3) zaručuje celistvost prožitkových obsahů a způsobů chování mající za předmět vlastní osobu, sebeobraz, sebepojetí a na vlastní osobu zaměřené postoje a emoce;

  12. Já, Selbst a self • vztahový systém pro všechny uvědomované prožitky individua, zaručuje totožnost a kontinuitu osobnosti; • organizace vědomých a nevědomých pochodů sloužící přizpůsobení vnějšímu světu a kontrole; • jádro je v interpretaci teorií vrstev nejvyšší řídící a hodnotící instancí osobnosti, je prožíváno jako výchozí bod a iniciátor duševních pochodů; • já fyzické je dítěti dáno, já sociální se získává během ontogeneze;

  13. integraceosobnosti • rozhodnutí jedince ve funkční závislosti na sobě, případně na vlastnostech v určité situaci nebo relativně trvale ve střetání s okolním světem; osobnost je otevřený, tj. se svým okolím ve vztahu jsoucí, systém; integrace předpokládá diferenciaci systému; lidská osobnost má imanentní tendenci posilovat a udržovat svou integritu, tj. dynamickou vnitřní rovnováhu spojenou s organizací a trvalostí potřeb a postojů jedince ve směru udržování určité totožnosti a odlišnosti;

  14. mechanismy integrace osobnosti: • přizpůsobovací funkce; • rozvíjející funkce; • expanzívní funkce; • sjednocování postojů; • identifikace; • obranná funkce;

  15. přizpůsobovací funkce – stálé přizpůsobování k prostředí biologickému i sociálnímu; obsah a formy přizpůsobování jsou podmiňovány i strukturou osobnosti; • rozvíjející funkce – jedinec se ve styku s okolím rozvíjí, osobnostní struktura se diferencuje, přeměňuje se v centrální systém regulace chování; • expanzívní funkce – zmnožování vztahů s okolím ve spojení s rozvíjející funkcí, získávání nových rolí, při neplnění této funkce se osobnost deformuje;

  16. sjednocování postojů – jedinec neustále přijímá, asimiluje a transformuje informace různého druhu a včleňuje ji do informačních schémat a postojů; • identifikace – svázanost s jedinci či skupinami, napodobování, péče; může přispívat k integraci jedince do skupiny; • obranná funkce – ochrana před dezintegrací; aktivní obrany jsou snahou o změnu objektivní situace, pasivní obranou je přetváření obrazu o objektivní situaci; obranou může být i vytvoření systému přesvědčení i navazování afiliačních svazků, vytváření statusu aj.;

  17. funkce se vzájemně propojují, osobnost každého člověka se postupně integruje a koncentruje kolem centrálních vlastností, integrita osobnosti je spojena s rovnováhou vnitřních sil; je potřeba převahy stabilizujících procesů, tj. integrujících nad procesy dezintegrujícími;

  18. další podmínkou posilování integrity osobnosti je koordinace a hierarchizace elementů osobnostní struktury; • a) strukturální pojetí já; • b) pojetí já jako procesu, tj. operací; chování vztahující se k já, sebevyhodnocovací chování; oba přístupy se mohou doplňovat: já jako proces je způsob, jímž osoba uspořádává své vnější chování a vnitřní stavy, jako struktura je já systémem pojmů, které osoba užívá při definování sebe; v pojmu já je nutně obsažena interakce s druhými lidmi, já není vrozené, ale v asociacích s jinými lidmi získané;

  19. rozsah já – určitá třída konstruktů, které jsou částí systému konstruktů určujících osobnost; souhrn představ soustředěných kolem pojmu osobnost;

  20. znaky já: • zakoušení sebe sama jako odděleného celku; • pocit bytí během času; • fyzické rysy tak, jak jsou zakoušeny; • vlastní chování tak, jak je vnímáno; • stupeň organizace nebo jednoty mezi položkami začleněnými do já; • sebepercepce; • poznatky o já i jeho hodnocení; • určitý stupeň uvědomění;

  21. otázky • identita odvozená od poznání svého členství v sociální skupině • identita odvozená od prožívání sama sebe • identita prožívaná jako pocit mužství nebo ženství • vztahový systém pro všechny uvědomované prožitky individua • sociální identita • osobní identita • gender identity • já

  22. Použité zdroje HAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie, Portál, Praha 2009. ISBN 978-80-7367-639-1 HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Grada, Praha 2007. ISBN 978-80-247-1168-3 KOHOUTEK, R.: Základy sociální psychologie, CERM, Brno 1998. ISBN 80-7204-064-2 VÁGNEROVÁ, M.: Základy psychologie, Karolinum, Praha 2005. ISBN 80-246-0841-3 osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU Brno Pokudneníuvedenojinak, jsoupoužitéobjektyvlastníoriginálnítvorbouautora.

More Related