1 / 17

Vývoj histologických technik s nahlédnutím do historie

Vývoj histologických technik s nahlédnutím do historie. Světlana KOPECKÁ 1 Lenka MARTINKOVÁ 2 Hana ŠIMKOVÁ 1. 1 Neuropatologická laboratoř Ústavu experimentální neurochirurgie UK LF-HK a FN v Hradci Králové 2 Oddělení patologie, Nemocnice Náchod.

Download Presentation

Vývoj histologických technik s nahlédnutím do historie

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Vývoj histologických technik s nahlédnutím do historie Světlana KOPECKÁ 1 Lenka MARTINKOVÁ 2 Hana ŠIMKOVÁ 1 1 Neuropatologická laboratoř Ústavu experimentální neurochirurgie UK LF-HK a FN v Hradci Králové 2 Oddělení patologie, Nemocnice Náchod

  2. Jak se oficiálně etabloval vědní obor “histologie” na české univezitě První docent histologie na české Universitě Karlově: Jan Janošík (1856 – 1927) První histologický ústav na české universitě: založen roku 1889 Histologie (z řečtiny histos = tkáň, logos = slovo, nauka)

  3. Klasický mikroskop - v principu se za posledních asi 130 let prakticky nezměnil. Vyobrazení mikroskopu ze druhé poloviny 19. století. Převzato: Ottův naučný slovník; vydání z r. 1901.

  4. Mikroskop - klíčová podmínka vzniku a rozvoje histologie První složený mikroskop - sestrojen již kolem roku 1590 v Holandsku: Hans Janssen a syn Zacharias; - v Italii roku 1630 - Stelluci, Malpighi. Další zdokonalení - Amici v Modeně na počátku 19. století; - postupně sériová výroba v manufakturách, až po vrcholné propracování, zásluhou Abbého koncem 19. století - Zeissova továrna v Jeně. Badatelské intenzívní využití pro biologické objekty (a zdokonalení): - Holanďan - Antoni vanLeeuwenhoek (1632-1723), - Angličan - Robert Hooke (1635-1703).

  5. Proklamace buněčné teorie – kolem poloviny 19. století Motto: Buňka je elementární součástí těl obou říší: rostlinné a živočišné. Protagonisté Jan Evangelista Purkyně (1787 - 1869) - viz portrét Theodor Schwann (1810 - 1882) Rudolf Ludwig Karl Virchow (1821 - 1902) - zejména v aplikaci na poli celulární patologie, podle principu: “Omnis cellula e cellula” = “Každá buňka pochází z další buňky”

  6. J. E. Purkyně - jako autor zásadních biologicko-medicínských objevů, jakož i průkopník histologických technik • Hlavní objevy • - mikroskopická stavba kůže • - objev kostních buněk, skladba kosti kolem Haversových kanálků • - podrobnosti stavby dentinu a skloviny zubní, dentinové kanálky • - stavba žaludeční sliznice • - buněčná struktura žláz s vnitřní a vnější sekrecí • nervové pleteně v mnohých orgánech • vlákna převodního systému v srdci • - nervová vlákna nejsou dutá, ale obsahují axon • - Purkyňovy buňky v CNS • Technologický přínos • - fixace měkkých tkání • - dekalcifikace • - výbrusy kostí a zubů • - metody řezání preparátů (mikrotom pojmenoval a popsal Purkyňův žák A. Oschatz)

  7. Významný představitel objevů a koncepcí v histologii nervového systému Santiago Ramón y Cajal 1852 - 1934 Snímek z Valencie z roku 1933 Převzato z publikace: J. DeFelipe. TRENDS in Neurosciences, 25 (9): 481-484 (2002).

  8. Historický pohled na jednotlivé kroky histologických technik • FIXACEa její prostředky • CÍL: zastavení procesu autolýzy, denaturace bílkovin, zachování objemu preparátu. • Používané fixační tekutiny: alkohol, kyselina chromová, kyselina pikrová, kyselina octová. • Formaldehyd - historické souvislosti: • r. 1859 - poprvé jej syntetizoval Alexandr Butlerov (známý ruský chemik); • r. 1867 - Hoffman teprve definitivně potvrdil jeho chemickou strukturu; • Ottův naučný slovník (vydání z r. 1895) popisuje formaldehyd jako „novum“ v histologii; • v poslední čtvrtině 19. století však již jistě používán byl (L. Pasteur, mozky, vzteklina). • Sušení tkáně - stará běžná technika pro fixaci a přípravu tkáně ke krájení: • r. 1720 Leeuwenhoek; • o 150 let později – Altmann vysoušel tkáň v exsikátoru nad kyselinou sírovou; • r. 1932 Gersch zkonstruoval lyofilizační aparát; • r. 1963 Pearse zavedl termoelektrický kryostat s vysoušením. • Kryostat - počátky vývoje: r. 1938 Lang a Morgensen.

  9. ZALÉVÁNÍ • První zalévací média: mýdlo, pryskyřice, celoidin, vosk, želatina. • r. 1869 Edwin Klebs – vynikající patolog i metodik: metoda zalévání parafínem; • dnešní způsob, spojený s „prosycením“ preparátu, byl uplatňován až později; • r. 1959 McCormick z Chicaga popsal metodu formace parafinových bločků s použitím plastikového prstence, což byl předchůdce dnešních kazet (formiček); • od roku 1966 začíná automatizace různých kroků histologických technik, např. odvodnění (AUTOTECHNIKON, různé systémy tzv. „Tissue-Tek“).

  10. KRÁJENÍ • MIKROTOMY: • Přístroje (obecně) nazvané podle Purkyněho; rozvoj v polovině 19. století. • ruční – v principu dobře nabroušená břitva, zdokonalil ji profesor Toldt; • strojové – sáňkové, rotační, zmrazovací.

  11. RUČNÍ MIKROTOM Je opatřen mikrometrickým šroubem (dole) pro odměření tlouštky řezu a zařízením pro uchycení preparátu. Ilustrace převzata z knihy: J. Wolf: Mikroskopická technika, nakl. „Vesmír“ s.r.o.; Praha 1940. Str. 305.

  12. MIKROTOM ze 2. pol. 19. století. (Převzato: Ottův naučný slovník; vydání z r. 1901.) Podobnost s dnešním mikrotomem je přinejmenším sugestivní.

  13. BARVENÍ- průmyslové kořeny a vlivy na histologii • Prehistoricky: Již nejméně 3 tisíce let čítá éra barvení indigem (starověký Egypt). • V 19. století je zde evidentní návaznost - a také podmíněnost - s rozvojem v textilním a kožedělném průmyslu. • Je také jasná souvislost s objevem principu fotografie a jejím rozvojem (vč. impregnací). • Prvním a nejvíce používaným barvivem byl karmín (má několik chemických variant). • Klíčový objev anilinových barviv (1856) Henryho Perkina: nejprve pro průmysl a poté i pro mikroskopii se tím otevřela revoluční éra. • (To se mimochodem promítlo i do tisku poštovních známek v Britanii za vlády královny Viktorie. Objevitel byl r. 1906 povýšen do šlechtického stavu.) • Hematoxylin (znám nejméně od r. 1863) a eosin (dokumentovaně používaný v histologii již kolem roku 1870) - viz další snímek. • Trichromová barvení, systematicky používaná od r.1900 (viz dále).

  14. Hematoxylin (HE) • První zmínka - 18. století (Reichel). • Waldayer (1863) - extrakt ze dřeva (Hematoxylon • campechianum). • Bohmer (1865) - poprvé publikoval postup barvení. • Ehrlich (1886) - aplikoval kyselinu octovou ve směsi. • Mayer (1891) - oxidační produkt HE - hematein. • 1900 Harris (1900) - kamencový HE. • Weigert (železitý HE) - a další barvicí varianty. • Eosin (E) • a pozdější kombinace s hematoxylinem (H & E): • 60. – 70. léta 19. století – barvení eosinem v 1 kroku. • Dreschfeld a Fischer – sjednocení H+E do 1 postupu. • 1867 - Schwarz rozvinul sekvenční metodu (obě barvy). • 1869 - zavedena tzv. diferenciace alkoholem.

  15. Vývoj barvicích kombinací - „TRICHROMY“ • Prvé pokusy o kombinace „vícebarevných“ technik již v 80. letech 19. století: • Koch v r. 1882 - methylenová modř (alkalická) pro barvení bacilů „tbc“ s dobarvením Bismarckovou hnědí; Ehrlich (1982) toto obměnil za anilin/methylvioleť + methylen. modř. • Ziehl (též 1982) nahradil barvení anilinem (výše), a to fenolem s methylvioletí. • Neelsen (1983) zaměnil methylvioleť bazickým fuchsinem. (Mimochodem - spolu s Ehrlichem se při bádání nakazili „tbc“, přičemž Neelsen na ni zemřel ve 40 letech, zatímco Ehrlich se vyléčil a ještě dlouho žil). • Mallory na poč. 20. století se stal klasikem „trichromu“, podobně jako později Masson. • Gram, další z mikrobiologů, použil Lugolův roztok následně po obarvení genciánovou violetí, spíše náhodně, což vedlo ke známému barvení „Gram-pozitivních baktérií“. • van Gieson, Leishman, Giemsa,Romanowski, Unna, Pappenheim a jiní pak byli dalšími autory významných modifikací metody na přelomu 19. a 20. století. Další vývoj barvení – zahrnuje např. „kongo-červeň“ (jež má dlouhou historii jako barva pro bavlnu od r. 1884), ale dalších téměř 50 let obohacovala histologii (axony, amyloid). Vývoj sofistikovanějších metod pokračoval až do poloviny 20. století - Gömöri, Steedman, Kluver, Barrera a další…

  16. DALŠÍ ETAPY ROZVOJE • Elektronový mikroskop • 1924 Busch – prokázal možnost fokusace svazku elektronů magnetickým polem; • 1931 Ruska a Knoll - zkonstruovali první elektronový mikroskop. • Enzymová histochemie – průkaz přítomnosti a aktivity enzymů ve tkáni • po počátcích v 1. pol. 20. století bouřlivý rozvoj v 60. letech (nárůst o stovky enzymů); • výrazný příspěvek (mezi mnoha jinými badateli) je od prof. MUDr. Z. Lojdy; • dnes této technice (vědecky i diagnosticky) značně konkuruje imunohistochemie. • Imunohistochemie - průkaz antigenu pomocí protilátky (a jejího značení) • 1941 – Coons se spol. poprvé konjugovali a použili protilátku s fluoresceinem (FITC); • 1950, 1955 – identifikace antigenu ve tkáni, spolu s rozvojem fluorescenční mikroskopie. • První použití enzymu (křenové peroxidasy) a substrátu, jako techniky pro značení protilátek s cílem vizualizace – 1966Nakane a Pierce a zároveň Avremeas a Uriel). • Od 70. let –zavedení (zejména Avremeas se spol.) dalších enzymů do techniky IHC, jako jsou nyní často užívané: alkalická fosfatasa, beta-galaktosidasa, glukosaoxidasa. • 1975 – počátek revoluční éry s použitím monoklonálních protilátek v oboru IHC: přináší standardizaci protilátky prakticky na úrovni definované „chemikálie“. • Molekulární genetika – aplikace metod v histologii - SOUČASNOST • „In situ“ hybridizace (ISH), založená na interakci definované „sondy“ s DNA; • varianty detekce při ISH: simultánní autoradiografienebo fluorescence (mFISH).

  17. D Ě K U J I Z A P O Z O R N O S T Hradec Králové, Staré náměstí Dík patří: prof. MUDr. Z. Nožičkovi, DrSc, a doc. MUDr. J. Cermanovi, CSc., za pomoc s historickými literárními prameny a za kritické připomínky k textu. Studie byla vytvořena za podpory Výzkumného záměru MSM 0021620820,MŠMT České republiky.

More Related