1 / 31

Statistické metody a hodnocení morfologických dat

Statistické metody a hodnocení morfologických dat. Pavel Trávníček BÚ AV ČR, PřF UK pavel.travnicek@ibot.cas.cz. Fenetické metody. Zpravidla mnohorozměrná data sestávající z předem definovaných znaků Studované objekty jsou posuzovány na základě podobnosti (resp. vzdálenosti) těchto znaků

ovid
Download Presentation

Statistické metody a hodnocení morfologických dat

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Statistické metody a hodnocení morfologických dat Pavel Trávníček BÚ AV ČR, PřF UK pavel.travnicek@ibot.cas.cz

  2. Fenetické metody • Zpravidla mnohorozměrná data sestávající z předem definovaných znaků • Studované objekty jsou posuzovány na základě podobnosti (resp. vzdálenosti) těchto znaků • Všechny znaky mají stejnou váhu a nejsou rozlišovány homologické a nehomologické znaky

  3. Zpracování mnohorozměrných dat • Shlukové analýzy (UPGMA, SL, WARD) • Ordinační metody (PCA, PCoA) • Diskriminační analýzy (CDA, Klasifikační DA)

  4. Znaky • Kvalitativní • binární • vícestavové • Semikvantitativní (odhadové stupnice) • Kvantitativní • nespojité (počty) • spojité (metriky)

  5. Znaky – jaké zahrnout? • Čím více tím lépe • Všechny diagnostické • Pokud možno kvantitativní či binární • Nezávislé na prostředí • Znaky s normálním rozdělením

  6. Transformace dat Logaritmická transformace(logarithmictransformation): Naměřené hodnoty se nahrazují jejich logaritmem x’ij = logcxijnebo x’ij = logc(xij + konst.)

  7. Standardizace dat • Centrování (centring, standardizace na průměr rovný nule) x’ij = xij – xi Centrování nemění jednotky, ve kterých jsou znaky měřené, mění se jen poloha nulového bodu v soustavě souřadnic. • Standardizace směrodatnou odchylkou (standardization by standard deviation) kde si je směrodatná odchylka znaku i doporučuje se použít v případech, kdy jsou znaky měřené v odlišných škálách a jednotkách • Standardizace rozpětím (standardization by range, ranging) pro měření ve stejném měřítku, ale s velkými rozdíly hodnot (převod do intervalu [0,1])

  8. Koeficienty vyjadřující vztahy mezi objekty nebo znaky (resemblance coefficients) • koeficienty vzdálenosti pro kvantitativní a binární znaky (metric distances) • koeficienty podobnosti pro binární znaky (binary similarity coefficients) • koeficienty pro smíšená data (coefficients for mixed data) • korelační koeficienty (correlation coefficients)

  9. Metriky (vzdálenosti) • Euklidovská vzdálenost(Euclidean distance): EU=ckdexijje hodnota znakuipro objektj, xik je hodnota znakuipro objektk, n je celkový počet znaků • Manhattanská metrika • (City block) • CB=a+b

  10. Koeficienty podobnosti pro binární data • Koeficient jednoduché shody (simple matching): • Jaccardůvkoeficient: • Nei & Li (1979): Link et al. (1995): genetické vzdálenosti podle Nei & Li (1979), Link et al. (1995) využívané při NJ, PCoA odpovídají také tomuto typu koeficientů

  11. Koeficienty pro smíšená data i,j – objekty charakterizované znakemk, n – celkový počet znaků, wijk – váha – (1,0) je-li možné srovnat hodnoty znaku k u objektů i,jsijk – skóre pro znakk • Gowerůvkoeficient: • pro binární znaky:wijk = 1 a sijk= 0 pokudxik xjk (hodnoty znakukpro objektyiaj)wijk = sijk= 1 pokudxik= xjk = 1 nebopokudxik= xjk = 0 a negativní shoda se bere do úvahy (odpovídá koeficientu jednoduché shody)wijk = sijk= 0 pokudxik= xjk = 0 a negativní shoda se nebere do úvahy (odpovídá Jaccardovu koeficientu) • pro nominální znaky:wijk = 1 pokudxika xjk jsou známé; paksijk= 0 pokudxik xjk; sijk= 1 pokudxik= xjk (počet stavů se nebere do úvahy) • pro kvantitativní znaky:wijk = 1 pokudxika xjk jsou oba známé, a sijk= 1 – {|xik- xjk| / (rozpětí znakuk)}(odpovídá Manhattanské metrice s daty stadardizovanými na rozpětí)

  12. Korelační koeficienty • Pearsonův korelační koeficient npočet objektů, xi1 hodnota znaku 1 pro objektilineární korelace, předpokládá normální rozdělení dat • Spearmanůvkorelačníkoeficient(rank koeficient, koeficient pořadí): do úvahy se neberou konkrétní hodnoty znaků ale pořadí objektů, kde dije rozdíl v pořadí mezi objekty • Kovariance kovariance je podobná korelačnímu koeficientu, ale není standardizovaná vzhledem k rozdílným měřítkům znaků

  13. Shluková analýza • Shluk (klastr, cluster) je skupina objektů, které uvnitř nějaké větší skupiny nemají ani nahodilý ani rovnoměrný výskyt a jejich vzájemná vzdálenost resp. nepodobnost je menší než vzdálenost resp. nepodobnost s objekty, které patří do jiných shluků. • Těžiště (centroid) shluku je hypotetický (nikoliv nutně existující) prvek, jehož souřadnice ve znakovém prostoru jsou dány průměrnými hodnotami souřadnic jednotlivých objektů. • Metody (SAHN – sekvenční/simultánní, aglomerativní/divizivní, hierarchické/nehierarchické, nepřekrývající/překrývající se) • Minimalizace vzdáleností mezi shluky (SL, UPGMA) • Optimalizace homogenity shluků (Ward)

  14. SL (single linkage), metoda nejbližšího souseda • Vzdálenost skupin (na počátku objektů) je definována jako vzdálenost mezi jejich nejbližšími objekty

  15. UPGMA (unweighted pair-group method using arithmetic averages), metoda průměrné vzdálenosti • Vzdálenost skupin (na počátku objektů) je definována jako průměr vzdáleností mezi všemi páry OTU ve skupinách

  16. Wardova metoda (Ward’s method) • Metoda založená na optimalizaci homogenity shluků – minimalizace přírůstku celkového vnitroskupinového součtu čtverců odchylek od shlukového průměru (centroidu)

  17. SL – m. nejbližšího souseda A A B UPGMA – m. průměrné vzdálenosti B A Wardova metoda B A

  18. Ordinační metody • Objekty (OTU) jsou charakterizované p znaky a jejich vzájemnou polohu (blízkost / podobnost) lze odvodit z jejich vzájemné polohy v p rozměrném prostoru (každý rozměr prostoru je dán jedním znakem) • Je-li znaků p > 3, pak je pro vizualizaci a interpretaci dat nutné snížit počet rozměrů p s co nejnižší ztrátou informace Ordinace v novém, redukovaném prostoru

  19. PCA – Principal Component(s) Analysis, Analýza hlavních komponent • Původní soubor pozorovaných znaků je nahrazen souborem nových, vzájemně nekorelovaných znaků • První hlavní komponenta (PC1) je vedena ve směru největší variability mezi OTU, druhá (PC2) pak ve směru největší variability ve směru kolmém k PC1, třetí … • Vzájemná pozice objektů (OTU) je v původním i novém prostoru stejná – jsou zachovány Euklidovské distance

  20. PCA – požadavky a typy • Lze použít kvantitativní, semikvantitativní i binární data • Jakkoli je lepší zajistit mnohorozměrné normální rozdělení, metoda je natolik robustní, že není striktně vyžadováno • Počet objektů (OTU) vždy alespoň o 1 větší než je počet znaků, obvykle se doporučuje aby počet OTU byl větší než druhá mocnina počtu znaků není-li splněno je lépe použít PCoA • Centrovaná PCA – vychází z kovarianční matice znaků (vyžaduje měření vestejných jednotkách) • Standardizovaná PCA – vychází z korelační matice znaků (přeškálování původních znaků na jednotkový rozptyl = standardizace) • Necentrovaná PCA – vychází ze skalárních součinů – používá se v některých ekologických aplikacích nikoli v taxonomii

  21. PCA – výstupy • Komponentní skóre – souřadnice objektů v novém prostoru – lze je interpretovat z ordinačního diagramu, nebo použít pro další analýzy (např. shlukové) • Vlastní vektory – směr vektorů vyjadřující vliv původních znaků na hlavní komponenty (viz Biploty) • Vlastní čísla (eigenvalues) – míra variability původního souboru vyjádřená danou hlavní komponentou. Důležitější je procentní vyjádření – ukazuje na procento vyjádřené variability původního souboru danou komponentní osou (též kumulativní % pro více hlavních komponent) • Ordinace objektů – grafický výstup znázorňující OTU v novém prostoru z hlavních komponent • Biploty – společné znázornění objektů i vektorů původních znaků – čím ostřejší úhel a větší délka vektoru k hlavní komponentě, tím větší vliv daného znaku na variabilitu vysvětlenou touto komponentou • Odlehlé objekty (outliers) - PCA je dobré v prvním sledu využít k odhalení odlehlých, v souboru atypických objektů a zvážit jejich vyloučení (určit příčinu jejich odlehlosti)

  22. PCoA – Principal Coordinate(s) Analysis, Analýza hlavních koordinát • Rozmístění objektů v novém prostoru je definováno hlavními koordinátami a jejich souřadnice v tomto prostoru nejsou lineárně závislé na původních znacích (na rozdíl od PCA) • Vzájemné (eulidovské) vzdálenosti objektů odrážejí vztahy mezi původními objekty, které jsou měřené libovolným koeficinetem podobnosti nebo vzdálenosti • Metodu je možné použít pro binární znaky, vícestavové kvalitativní znaky a smíšená data (nejčastější případ v taxonomii) • Lze použít i tehdy, převyšuje-li počet znaků počet objektů • Postup: primární matice dat sekundární matice vzdáleností symetrická matice (podobná kovarianční či korelační z PCA) výpočet vlastních čísel, vektorů a komponentních skóre

  23. Diskriminační analýza (DA) • Zatímco ordinační a shlukovací metody jsou vhodné k vytváření hypotéz, diskriminační analýza umožňuje jejich testování • Interpretace rozdílů – kanonická DA (CDA) • Zda a jak dobře je možné předem stanovené skupiny odlišit na základě znaků, které máme k dispozici • Které znaky přispívají k tomuto odlišení největší mírou • Identifikace objektů – klasifikační DA • Odvození jedné či více rovnic za účelem identifikace objektů Zjištění znaků odlišujících skupiny, a nebo zařazení OTU do skupin

  24. DA - požadavky • Kvantitativní nebo binární znaky (vícestavové nutné převést na binární) • Žádný ze znaků nesmí být lineární kombinací jiného či jiných znaků • Nelze současně použít 2 nebo více silně korelovaných znaků • Kovarianční matice pro jednotlivé skupiny musí být přibližně shodné • Znaky charakterizující každou skupinu by měly splňovat kritérium mnohorozměrného normálního rozdělení (nicméně lze použít i data kvalitativní, tj. binární či kvantitativní, které tento požadavek nesplňují – jen výsledky statistických testů je nutné brát s rezervou) • Počet dat: minimálně 2 skupiny, v každé skupině minimálně 2 objekty, počet znaků menší než počet objektů (nejlépe v každé skupině) • Žádný znak by neměl být v některé skupině konstantní

  25. CDA – Canonical Discriminant Analysis, Kanonická diskriminační analýza • Umožňuje sledovat vztahy mezi objekty v prostoru definovaném kanonickými osami • Ordinační metoda, která maximalizuje rozdíly mezi skupinami PCA, PCoA DA Předem stanovené skupiny ne ano Vysvětlení maximální variability celkové meziskupinové Vážení znaků ne ano

  26. CDA – Interpretace výstupů • Relativní pozice objektů

  27. CDA – Interpretace výstupů • Celkové strukturní koeficienty (Total canonical structure) The CANDISC Procedure Total Canonical Structure Variable Can1 v4 0.117885 v5 0.346662 v6 -0.287614 v8 0.052686 v9 0.050521 v10 0.112037 v11 0.283950 v12 0.091190 v13 0.155711 v14 0.557724 v15 0.204874 v160.653946 v170.610899 v18 0.446755 v23 0.569472 v240.771032 v25 -0.340242 v26-0.686944 v27-0.746051 v28 -0.280575 v31 0.492997 v32 0.354392 v33 0.475133 v34 0.255562 v35 0.454197 v36 0.232812 v38 0.497403 v40 0.113318 v41 0.545646

  28. CDA – Úskalí A C • Pozor na nejednoznačně zařaditelné objekty A B C B A C B

  29. Klasifikační DA • Hledání identifikačního (klasifikačního) kritéria • Skupina objektů známého zařazení (training set) odvození klasifikačního kritéria (klas. funkce) zařazení objektů neznámého postavení • Zjištění účinnosti klasifikačního kritéria • Testuje se na stejném souboru dat jaký sloužil k odvození klasifikační funkce = resubstituce (resubstitution) • Máme-li menší počet objektů je vhodnější použití křížového ověření (cross-validation) – ze souboru o n objektech se vybere n-1 objektů, které použijeme jako tréninkový soubor klasifikační funkce se použije na zařazení vypuštěného případu. Celé se opakuje n-krát

  30. Klasifikační DA – odvození klasifikačního pravidla • Kanonická diskriminační funkce • Objekty se klasifikují na základě jejich skóre na kanonické diskriminační funkci, nebo na základě jejich projekce do kanonického prostoru Klasifikační funkce: 12LFT + 2DFT-2LTW-23 kladné hodnoty = B. pendula záporné hodnoty = B. pubescens Klasifikovaný objekt se zobrazí do kanonického prostoru, který je vymezen na základě DA objektů o známé příslušnosti

  31. Klasifikační DA – odvození klasifikačního pravidla • Výpočet lineární klasifikační funkce pro každou skupinu • Pro každou skupinu objektů se vypočítá samostatná lineární klasifikační funkce. • Dále se vypočítá klasifikační skóre neznámého (klasifikovaného) objektu pro každou z těchto funkcí. • Objekt bude zařazen do skupiny, pro kterou klasifikační skóre dosáhne nejvyšší hodnoty. • Klasifikační pravidla založená na pravděpodobnostních modelech • Lineární diskriminační funkce • Kvadratické diskriminační funkce • Neparametrické metody – např. k-nejbližších sousedů (k-nearest neighbors)

More Related