Základy účetnictví

1. Základy účetnictví 3. tématický okruh: Metodické prvky účetnictví

2. Metoda účetní práce • účetnictví (praktická činnost) se skládá z několika činností: • pozorování hospodářských transakcí • přiřazení peněžního rozměru těmto transakcím • zaznamenání transakcí • práce s daty (klasifikace a uspořádání) • příprava relevantních informací

3. Metodické prvky účetnictví • základní postupy, které řídí průběh účetních prací během účetního období a které mají zabezpečit úspěšné zvládnutí účetního procesu od vstupu údajů do účetního systému až po jejich transformaci ve výstupy (účetní závěrku); tj. úkolem je: • zajistit, aby výstupy poskytovaly úplné a relevantní informace pro uživatele • minimalizovat množství chyb

4. Prvky metody účetní práce • rovnováha aktiv a pasiv (bilanční princip) • oceňování • dvoustranný účet • podvojný zápis • souvztažnost účtů • dokumentace (dokladovost) • systém záznamů operací (účetní knihy) • kontrolní postupy (vnitřní kontrolní systém)

5. Bilancování aktiv a pasiv(bilanční princip) • klíčový prvek účetní metody práce • na podnik se díváme ze dvou úhlů (jaké ekonomické statky používá při své činnosti a současně jaký je původ zdrojů financování těchto statků) • umožňuje zachycovat hospodářské operace do rozvahy

6. Oceňování prvků účetních výkazů • spočívá v přiřazování peněžní částky prvkům účetních výkazů • zvyšuje vypovídací schopnost účetních údajů • možnost provádění algebraických operací s účetními daty

7. Bilanční princip + oceňování • důsledkem aplikace těchto dvou metodických prvků je tzv. bilanční rovnice (celková aktiva v Kč se rovnají celkovým pasivům v Kč) • hospodářské transakce mají dopad do rozvahy; při jejich zaznamenávání ovšem musí být vždy udržována rovnováha aktiv a pasiv • existují určité typy povolených transakcí

8. Změny rozvahových stavů(připomenutí) • Operace zvyšující bilanční sumu v aktivech i pasivech o stejnou částku (+ +) • Operace snižující bilanční sumu v aktivech i pasivech o stejnou částku (- -) • Operace měnící pouze strukturu aktiv bez vlivu na pasiva (± ) • Operace měnící pouze strukturu pasiv bez vlivu na aktiva ( ±)

9. Zachycování změn do rozvahy • každá operace má 2 dopady (povoleného typu) do rozvahy • nevýhody zachycování změn do rozvahy: • pracnost (během účetního období velké množství transakcí) • rozvaha podává agregované údaje za skupinu podobných aktiv (řízení podniku si vyžaduje podrobnější údaje)

10. Dvoustranné účty • zásadní koncepční krok – rozklad bilance do soustavy tabulek, tzv. účtů (kont) • každý účet se specializuje na konkrétního hmotného nositele aktivity • účet je základní třídící znak účetnictví a zachycuje přehledným způsobem změny velikosti sledované položky v chronologické posloupnosti od začátku po konec účetního období

11. Záznamy v účtu(slovně) • mají charakter myšleného sčítání a odčítání • pro sčítání a odčítání platí komutativní zákon (záměna sčítanců nemá vliv na součet) i zákon asociativní (libovolné uskupení sčítanců do závorek nemá vliv na součet)

12. Záznamy v účtu(matematicky)

13. Podoba účtu • v praxi se prosazuje mnoho forem účtů • nejznámější a z hlediska didaktického taktéž nejpoužívanější je tzv. T-forma účtu (šibenice)

14. T – forma účtu

15. Názvosloví • v záhlaví název účtu (hmotný nositel) • 2 strany: • vlevo Má dáti, Na vrub, Debet • vpravo Dal, Ve prospěch, Kredit • obratem se rozumí součet záznamů na jedné ze stran účtu • saldo (konečný zůstatek) je rozdíl obratů obou stran

16. Třídění účtu(obsah zápisů) • účty stavové: • informace o stavu (velikosti) a o změnách stavů během účetního období • přírůstky a úbytky musejí být oceněny ve stejném rozměru • účty tokové: • informace o „průtoku“ peněžních hodnot určitým uzlovým bodem od počátku do konce období • účet toků nemá zůstatek (objem vstupu = objem výstupu) • ocenění nemusí být stejné

17. Třídění účtů(obecnost údajů) • účty syntetické: • vysoký stupeň obecnosti • vznikají rozkladem rozvahy (větší počet účtů než položek, neboť rozvaha agregovaná) • účty analytické: • nízký stupeň obecnosti • rozklad některých syntetických účtů pro potřeby řízení • přírůstky na všech analytických účtech musejí dát v souhrnu celkové přírůstky na syntetickém účtu (platí samozřejmě i pro úbytky, PZ a KZ)

18. Třídění účtů(vztah účtu a výkazu) • rozvahové účty: • vyjadřují stav a vstupují do rozvahy • další subklasifikace na účty aktivní a pasivní • podrozvahové účty: • vyjadřují stav a nevstupují do rozvahy • výsledkové účty: • vyjadřují obrat a vstupují do výsledovky • dále se člení na účty výnosů a nákladů

19. Třídění účtů(využitelnost informací) • účty hlavní: • informace je přímo využitelná • účty vedlejší: • informace z tohoto účtů dává smysl jenom společně s informací z hlavního účtu • další členění na účty doplňkové (přidává hlavnímu účtu) a opravné (hlavnímu účtu ubírá)

20. Podvojný zápis(poprvé) • hlavní nástroj účetního zobrazení uskutečněné transakce • modelově zaznamenáváme na účtech hospodářské transakce tak, aby byla zachována bilanční rovnováha • účetní zápisem musíme zobrazit obě změny v bilanci • je tedy logickým vyústěním algebraicky přípustných změn bilančních stavů

21. Podvojný zápis(podruhé) • vyjadřuje dynamiku transakcí coby pohyb hodnoty, a to: „odkud“ – „kam“ – „jak mnoho“ • každý zápis musí ovlivnit dva účty – na prvním účtu zaznamenáme operaci na straně Má dáti a na druhém na straně Dal • princip podvojnosti tvoří z účetnictví uzavřenou a vzájemně skloubenou soustavu informací (odtud též název podvojné účetnictví)

22. Podvojný zápis(pravidla) • Rozpis počátečních zůstatků • počáteční zůstatek bilanční položky zapisujeme na tu stranu, na které má daná položka v horizontálním formátu rozvahy KLADNÝ ZŮSTATEK (důležité např. u oprávek) • Zaznamenání hospodářských transakcí • přírůstky položky zapisujeme na stranu počátečního zůstatku • úbytky položky zapisujeme na stranu opačnou než je počáteční zůstatek

23. Souvztažnost účtů • podvojný zápis operace nelze provádět na libovolné účty • při výběru správných účtů je nutné respektovat ekonomickou povahu hospodářské operace • souvztažnost účtů nás nabádá, abychom vybrali vždy ty 2 účty, které nejlépe zobrazí uskutečněnou transakci

24. Dokladovost • jednotlivé hospodářské operace nevstupují do účetnictví přímo, nýbrž prostřednictvím účetních dokladů • účetní doklad je ověřeným záznamem o hospodářském jevu • dříve převažovala písemná forma, dnes se prosazuje forma elektronická • všechny doklady musí splňovat obecné požadavky, aby mohly být považovány za doklady účetní

25. Náležitosti účetních dokladů • označení účetního dokladu • popis obsahu účetního případu a označení jeho účastníků • peněžní částku • okamžik vyhotovení účetního dokladu • okamžik uskutečnění účetního případu • vlastnoruční podpis nebo průkazný záznam v technické formě osoby odpovědné za účetní případ a osoby odpovědné za jeho zaúčtování

26. Význam dokumentace • dokladovost je charakteristický rys účetnictví a je základní podmínkou průkaznosti • doklady v podniku obíhají a tím vytvářejí podmínky pro všestranné využití informací, které přenášejí, a to nejen u účetních pracovníků • protože informace z účetních dokladů jsou využívány na mnoha místech, vytvářejí účetní jednotky pravidla pro zacházení s účetními doklady – jedná se o tzv. oběh účetních dokladů (upravuje vnitropodniková směrnice)

27. Oběh účetních dokladů • vyhotovení (přijetí) dokladu • přezkoušení dokladu po formální a věcné stránce • zaúčtování dokladu • uložení dokladu • archivace dokladu • skartace dokladu

28. Přezkoušení dokladů • formální: • náležitosti dokladu (název, číslo, popis obsahu operace, účastníci, datum, peněžní a naturální údaje, ověření) • číselná shoda • věcná: • správnost údajů • přípustnost operace • oprávněnost účastníků provést úkon • pokud vše v pořádku, doplní se doklad účtovým předpisem (výběr účtů a jejich stran)

29. Systém účetních zápisů • účetnictvím se rozumí soustavné vedení záznamů o hospodářské činnosti • soustavnost nutno chápat ve dvou dimenzích (tj. soustavný jako neustálý a soustavný jakožto systémový – ucelený) • kombinace časových a věcných záznamů zachycovaných do účetních knih • východiskem je tzv. účtovací cyklus

30. Účtovací cyklus - etapy 0) soupis aktiv, dluhů a vlastního kapitálu, sestavení zahajovací rozvahy (při vzniku podniku, neopakuje se) • otevření účetních knih (vymezení formy knih a zápisy počátečních zůstatků ze zahajovací rozvahy) • běžné účtování transakcí • uzavření účetních knih (tzv. účetní uzávěrka) • příprava a sestavení účetních výkazů (tzv. účetní závěrka) 1)otevření účetních knih (na počátku dalšího účetního období)…

31. Účetní knihy • deník – zapisování účetních případů v chronologické posloupnosti • hlavní kniha – zápisy účetních případů na jednotlivých účtech z věcného hlediska • kniha analytické evidence – podrobnější členění účtů hlavní knihy pro potřeby řízení podniku a pro jiné účely • případně další (např. dle zákona o účetnictví ještě kniha podrozvahových účtů)

32. Deník • mezičlánek mezi účetním dokladem a zápisem účetního případu na příslušné účty v hlavní knize (odvolávka na číslo dokladu, v němž je operace popsána) – základní nástroj průkaznosti účetnictví • důležitá kontrolní funkce (úhrn peněžních částek v deníku – tzv. deníkový obrat - se musí rovnat součtu obratů na Má dáti a součtu obratů na Dal všech syntetických účtů)

33. Možná podoba deníku

34. Hlavní kniha • soustava účtů, na které se zachycují účetní případy z hlediska věcného • na rozvahových a výsledkových účtech se sleduje stav a pohyb aktiv, pasiv, nákladů a výnosů • na každém účtu se vedou údaje za účetní období v členění na počáteční stav, pohyby (většinou dle kalendářních měsíců), souhrnný obrat MD a souhrnný obrat D (alespoň měsíčně) a konečný stav

35. Vnitřní kontrolní systém • při procesu zpracování účetních informací (účetní doklad – deník – hlavní kniha – kniha analytických účtů – účetní výkazy) existuje riziko vzniku chyb (formální i věcné) • účetnictví má v sobě zabudován kontrolní systém, který do značné míry eliminuje nepříznivé důsledky těchto chyb tím, že jim předchází či je odhalí • několik postupů, jak zajistit úplné, průkazné a věrohodné účetnictví

36. Složky vnitřní kontroly • přezkušování účetních dokladů • souběžné provádění účetních zápisů z hlediska časového a věcného • kontrolní soupisky (mezi syntetickými a analytickými účty) • sestavování předvahy • ověřování klíčových vazeb účetního procesu pomocí kontrolních čísel • inventarizace aktiv a závazků

37. Předvaha • spojovací článek mezi soustavou (syntetických i analytických) účtů a účetními výkazy, který má za úkol ověřit: • zda byl dodržen princip podvojnosti, tj.: S obratů strany MD všech účtů = S obratů D všech účtů • zda všechny účetní doklady vstoupily do zpracování během účetního období: deníkový obrat = obrat MD všech účtů = obrat D všech účtů

38. Předvaha - vzor

39. Předvaha - omezení • součtový řádek pouze naznačuje, jaké rovnosti musí být dodrženy, aby bylo účetnictví správně po formální stránce • nelze odhalit obsahové chyby (špatná souvztažnost účtů, nesprávné částky, ztráta dokladu, aj.)

40. Kontrolní čísla - výčet • suma PZ (KZ) všech aktivních účtů se musí rovnat sumě PZ (KZ) pasivních účtů • obrat strany MD všech syntetických účtů se musí rovnat obratu D těchto účtů (za měsíc, kumulovaně od počátku období i za celé období) • suma částek v účetních dokladech se musí rovnat deníkovému obratu • deníkový obrat se musí rovnat obratu MD a obratu D všech syntetických účtů • deníkový obrat se musí rovnat obratu stranu MD a obratu D všech analytických účtů (pokud analytika je uzavřenou soustavou) • počáteční stavy, obraty MD, obraty D a konečné stavy všech analytických účtů k jednomu syntetickému se musí v úhrnu rovnat odpovídajícím údajům příslušného účtu syntetického

41. Věcná správnost účetnictví • veškerá předchozí kontrolní čísla zabezpečují pouze formální správnost účetnictví • věcná správnost se zajišťuje prostřednictvím tzv. inventarizace majetku a závazků • blíže k inventarizaci v příštím tématu