Praktické zkušenosti z léčení vztahů mezi žáky základních škol

1. Praktické zkušenosti z léčení vztahů mezi žáky základních škol www.mozaikahk.cz

2. Výzkum Dr. Juvonen potvrzuje, že při snaze eliminovat závažné poruchy vztahů mezi žáky ve školách „bojujeme s větrnými mlýny“To není důvod k rezignaci, ale k akceptaci . Zbaví nás to nejen velkých očekávání, ale také velkých zklamání

3. Školské poradenské pracoviště MOZAIKA Pracoviště vzniklo v lednu 2010 jako specializovaná školská poradna při ZŠ Sever v HK zabývající se prevencí a eliminací poruch vztahů mezi žáky ve školních třídách. Navazuje tak na projekt „Bezpečná třída“ který byl v letech 2003 – 2009 realizován ve Středisku výchovné péče DOMINO. Služby nabízí všem základním a mateřským školám, které jsou zřizovány statutárním městem Hradec Králové. Služby MOZAIKY jsou realizovány jak přímo při práci s třídními kolektivy žáků, tak v rámci souvisejících ambulantních programů v prostorách poradny.

4. Tým ŠPP Mozaika: Vratislav Holeček Květa Šárová Iva Vojtěchová – Říčařová Danuše Svídová

5. Služby ŠPP Mozaika: Ve škole: • Diagnostická práce s třídním kolektivem • Intervenční práce s třídním kolektivem • Metodická spolupráce s pedagogy V poradně: • Ambulantní individuální práce s dítětem • Ambulantní skupinová práce s dětmi • Práce s rodiči Další potřebná navazující spolupráce v rámci Systému včasné intervence v Hradci Králové

6. Mozaika ve šk. r. 2012-2013: • Celkový počet spolupracujících základních škol: 22 • Celkový počet spolupracujících tříd: 66 (17/49) • Nejčastější podnět ke spolupráci: 75% - škola 10% - Mozaika • Počet evidovaných individuálních klientů: 145

7. Hlavní ideová východiska: • Teorie i praktické zkušenosti popsané v publikacích Dr. Michala Koláře • Práce Dr. Scotta Pecka týkající se fungování a proměn sociálních skupin na komunitu (publikace „V jiném rytmu – o tvorbě komunit“ a „Lidé lži“) • Teorie týkající se mechanismů skupinové terapie a práce se skupinovou dynamikou (např. S.Kratochvíl: „Skupinová psychoterapie v praxi“)

8. Podstata léčení vztahů v nemocné skupině: Mapovat a spoluvytvářet prostor pro vnitřní zápas skupiny mezi dvěma jejími vnitřními silami a provést skupinu úspěšně tímto zápasem. Vedlejším produktem toho a současně naším hlavním cílem je eliminace ubližování a ozdravení klimatu třídy.

9. O jaké síly se jedná? 1. Věčná lidská náchylnost ke zneužívání moci člověka nad dalšími lidmi. Tato síla je jednak výrazem nezralosti nebo nemoci agresora a jeho závislosti na oběti ve smyslu: „Musím útočit, abych se cítil lépe…“ a jednak výrazem toho, že skupina tomuto zlu někdy nedokáže nebo nechce zabránit. 2. Touha objevovat a naplňovat v lidském společenství ideály dobra, spravedlnosti, solidarity a svobody. Potřeba očišťovat se od spáchaných vin na druhých lidech, která pramení z objevené touhy žít smířen s druhými i se sebou samým. V zásadě jde o vnější projev lidského zrání a sílícího hlasu svědomí jednotlivých členů skupiny.

10. Úspěšnost léčby závisí na tom, která z uvedených sil bude v průběhu práce se skupinou dominovat. Z uvedeného vyplývá: • že metoda není univerzální a lze jí uplatnit pouze tam, kde skupina má schopnost se proměnit v komunitu (prostředek a cíl léčby) • obrovský význam má vstupní (indikace) i průběžná diagnostika (efektivita) skupiny. V ní jde o průběžné vyhodnocování procesu léčby. Jedním z hlavních kritérií úspěšnosti procesu proměny skupiny v komunitu je zvyšující se pocit bezpečí každého jejího člena.

11. Znaky skutečné komunity:

12. 1. Hlubší (emoční, autentická) komunikace Komunita umožňuje díky postupně vytvořenému pocitu bezpečíto, aby každý jednotlivec si mohl dovolit být sám sebou. Komunita se stává „laboratoří osobního odzbrojení“ kdy si lidé dovolí „masky, které v životě používají“.

13. 2.Tendence k všeobsažnosti Odlišnost není chybou, ale obohacením… Ten kdo ubližuje v tomto pojetí není chápán jako ten, koho je třeba primárně trestat vyloučením, ale jako ten, komu je třeba pomoci zbavit se své závislosti na ubližování.

14. 3. Realismus a pokora V návaznosti na projevovanou opravdovost se komunita propracovává ke stále větší pravdě o všech členech. Poznáváme a přijímáme své odlišnosti a nakonec zjistíme co máme společné – že jme všichni zraněni a že všichni zraňujeme. Při vyjevování toho se zákonitě stáváme pokornějšími.

15. 4. Sebereflexe a seberozvoj Nakonec pochopíme, že bojovat proti vnějšímu zlu nikam nevede a učíme se přiznávat vlastní pochybení a odpovědnost. Skutečná komunita nás neodsoudí, ale ocení naši odvahu a opravdovost. Zážitek takovéhoto přijetí v nás probouzí touhu být lepším člověkem.Proces uzdravování začíná…

16. Diagnostické nástroje : • Standardizované metody sociometrie • Rozhovory s aktéry ubližování (většinou oběti) • Rozhovory s vyučujícími • První (diagnosticko-intervenční) setkání se třídou v komunitním kruhu - pro stanovení vhodné strategie intervence bývá rozhodující. Jde o pozorování, introspekci a práci s vlastními prožitky z průběhu skupinového dění (práce s protipřenosem) s cílem vyhodnotit velikost obranných mechanismů skupiny, které by mohly bránit procesu léčby.

17. Fáze léčení skupiny – proměna skupiny v komunitu 1. fáze sociometrie, tvorby kvalitního pracovního spojenectví a nabídka nových skupinových pravidel 2. Fáze předávání části informací o výsledcích sociometrie skupině 3. fáze odtabuizování tématu ubližování 4. fáze vzájemného obviňování 5. fáze přijímání vlastní odpovědnosti 6. fáze procesu odpouštění a smiřování se 7. fáze reflexe skupinového dění, závěry a výstupy vyplývající do budoucna

18. 1. kvalitní pracovní spojenectví a nová skupinová pravidla • Postoje terapeuta musí vyvolat v dětech pocit bezpečí a důvěry, tak aby ho dokázaly přijmout jako důvěrníka se kterým budou ochotni sdílet své tabuizované téma: „Ubližování“. • Nezbytné jsou nehodnotící empatické postoje, ale zároveň jasné a čitelné postoje, které napomáhají rozvoji pocitu bezpečí (prosazování vlivu a nabídka nových pravidel). Děti se učí komunikovat bez projevů agrese s respektem a tolerancí vůči druhým (mnohdy jde o konfrontaci se stávajícími neformálními pravidly skupiny). Klíčové je posilování „zdravé opozice“, která se s novými pravidly začne postupně identifikovat a začne je neformálně prosazovat.

19. 2. předávání části informací skupině Předávání části informací ze sociometrického šetření skupině má jednak podpořit děti k odvaze postupně rozkrývat podstatu fungování ubližujících mechanismů skupiny, jejich genezi i popsání vnějších projevů a způsobů ubližování. Na straně druhé obsah a způsob předávání těchto informací nesmí ohrozit žádného z žáků (ani oběť ani agresora). Jde o vytváření „Koalice proti ubližování“ nikoliv proti agresorům !

20. 3. odtabuizování tématu ubližování Jde o kritickou a klíčovou fázi práce se skupinou. V ní se rozhoduje, zda bude možné vztahy skutečně léčit, nebo zda zůstane u diagnostického procesu, který pak musí vyústit v nějaké nátlakové, organizačně - výchovné opatření. Jedná se mj. o mapování míry ochromení skupiny strachem. Záleží zde především na postoji a projevu doposud „mlčící většiny“. Oběti i agresoři v této fázi většinou vyčkávají.

21. Reflektujme význam tabuizování témat ubližování: Toto tabu existuje např. z důvodů: 1. nevyjádřených pocitů viny jednotlivců 2. strachu a pocitu ohrožení dětí ze strany „agresora“ 3. strachu a pocitu ohrožení dětí ze strany terapeuta

22. 4. vzájemné obviňování 4 V této fázi terapeut řeší dva úkoly: 1. eliminuje tendenci skupiny nalézat tzv. univerzálního viníka (tedy tendenci opět někoho obětovat a stigmatizovat) 2. vede jednotlivce k odvaze uvažovat o vlastní zodpovědnosti – tedy pokouší se přesměrovávat pozornost od druhých k sobě samému – tedy k vlastní sebereflexi

23. 5. přijímání a uvědomování si vlastní zodpovědnosti Děti zbavené strachu, že nebudou negativně posuzovány za vyjádření vlastních selhání v této fázi začínají veřejně přiznávat svoji přímou odpovědnost nebo spoluzodpovědnost za to, že dopustily stav ve kterém se ubližování stalo ve třídě normou. Většinou tuto očistnou fázi zahajují nejcitlivější děti s tím, že míra jejich provinění bývá nejmenší

24. 6. proces odpouštění a smiřování se Upřímné vyjádření lítosti nad vlastním proviněním otevírá prostor pro odpouštění. Děti si zkorigují svoji zkušenost a zjistí, že přiznání vlastní zodpovědnosti není projevem slabosti, ale naopak síly, kterou skupina ocení. Mnohdy pak následuje „očistná řetězová reakce“ a často se kromě aktuálního problému třída dostává i k velmi starým neuzavřeným (doposud neodpuštěným) případům ubližování.

25. 7. reflexe významu toho co proběhlo a výstupy do budoucna Jedná se o způsob uzavření intervence s tím, že děti zobecňují vyplývající závěry – a ty je možné formulovat do určitých zásad jejich vzájemného soužití v budoucnu. Děti si tak postupně sami ověřují platnost nových (původně implantovaných) skupinových pravidel na základě toho co prožily a pochopily. Pokud se toto podaří, pak se vytvoří dobrý předpoklad, že žádoucí změny ve skupině budou mít trvalý charakter.

26. Základní odlišnosti mezi intervencemi ve třídě a skupinovou terapií a) Ve třídě pracujeme s jediným společným tématem „ubližování“, naproti tomu ve skupině jde o skupinové zpracování různých individuálních témat jednotlivců b) Skupina se po ukončení pracovního setkání rozchází, třída spolu žije dál podobně jako rodina po rodinné terapii. Proto je důležité mnohem více dbát na uzavírání a zpracování otevřených témat a brát v potaz větší nebezpečí paraskupinování a úniku diskrétních témat – do popředí tak více vstupuje etický rozměr práce

27. V čem je shoda ? Především v působení některých účinných faktorů, které navozují žádoucí změny. Jsou to zejména : • emoční podpora • sebeexplorace • korektivní emoční zkušenost • zpětná vazba • odreagování

28. . Děkuji za pozornost.