1 / 39

PROBLEMATIKA POLITICKÉHO VÝVOJE IRÁKU VE 20. STOLETÍ

PROBLEMATIKA POLITICKÉHO VÝVOJE IRÁKU VE 20. STOLETÍ. Mgr. Eva Taterová, M.A. MZV217 Blízký východ v mezinárodní politice ve 20. a 21. století 4 .1 1 .201 3. HISTORICKÝ VÝVOJ V OBLASTI. Území součástí Mezopotámie – řada úspěšných civilizací (Summerové, Babylónská říše a další).

jenis
Download Presentation

PROBLEMATIKA POLITICKÉHO VÝVOJE IRÁKU VE 20. STOLETÍ

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. PROBLEMATIKA POLITICKÉHO VÝVOJE IRÁKU VE 20. STOLETÍ Mgr. Eva Taterová, M.A. MZV217 Blízký východ v mezinárodní politice ve 20. a 21. století 4.11.2013

  2. HISTORICKÝ VÝVOJ V OBLASTI • Území součástí Mezopotámie – řada úspěšných civilizací (Summerové, Babylónská říše a další). • Po ovládnutí území Araby v 6. století (od této doby se používá název Irák), Irák centrem chálífátu – Bagdád jedním z nejdůležitějších soudobých měst světa (centrum vzdělanosti, kultury, obchodu). • Od 16. století součást Osmanské říše – důležitá zemědělská oblast. • Během 19. a 20. století vzestup arabského nacionalismu  idea nezávislého Iráku.

  3. IRÁCKÉ KRÁLOVSTVÍ • Francie a Velká Británie se během 1. světové války snažily využít arabského nacionalismu ve svůj prospěch – boje na mezopotámské frontě – důležité území kvůli místním nalezištím ropy. • Do konce roku 1917 Britové ovládli rozhodující část území (Basra, Kirkúk, Bagdád, Mosul). • V rámci smlouvy Sèvres území Iráku odebráno Osmanské říši – 1920 Britský mandát Mezopotámie. • V zemi proti britské nadvládě poměrně velký odpor  ozbrojené povstání – Britové nakonec nuceni ze svých požadavků odstoupit  referendum  vyhlášení Iráckého království 1921 – Fajsal I. (jeho otcem šaríf Husajn - strážce Mekky, hášemitská dynastie). Fajsal I.

  4. IRÁCKÉ KRÁLOVSTVÍ • Král Fajsal podporoval myšlenky pan-arabismu – pouze částečný úspěch, protože v regionu nejsilnějšími hráči stále Francie a Velká Británie. • Hranice moderního Iráku definitivně vytyčeny v roce 1926. • Nezávislost Iráckého království potvrzena roku 1932 při vstupu Iráku do Společnosti národů (předtím dojednáno anglo-iráckou dohodou 1930). • Fajsal I. zemřel roku 1933  jeho nástupcem syn Ghazí, který nebyl tak silnou osobností jako Fajsal – období politické nestability, vystřídalo se několik vlád, posilovala role armáda  1939 Ghazí umírá při autonehodě (spekulace o atentátu)  novým králem jeho syn Fajsal II.

  5. IRÁK BĚHEM 2. SVĚTOVÉ VÁLKY • Fajsal II. nastoupil na irácký trůn v dětském věku – regentem jeho strýc Abdalláh. • Do té doby podobně jako v Íránu obavy z proněmeckých názorů vládců Iráku – snaha Velké Británie nedovolit, aby se země Osy dostaly k iráckým nerostným zásobám. • 1941 vojenský převrat – regent princ Abdalláh musel uprchnout ze země – proněmecká orientace nové vlády  Britové do Iráku okamžitě poslali vojenské jednotky, které tam zůstaly až do roku 1947.

  6. VÝVOJ V IRÁKU PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE • Po odchodu Britů ze země dále hlavní význam regentská vláda – 1953 Fajsal II. oficiálně převzal vládu, ale jeho strýc Abdalláh stále klíčovou roli. • Snaha o rychlou modernizaci země – jenom částečný úspěch. • 1958 – Arabská federace: Irák a Jordánsko (reakce na projekt Spojené arabské republiky mezi Egyptem a Sýrií). • Problémem vnitřní nestabilita – časté pokusy o převrat, 1958 převrat vedený Abdem Kassimem úspěšný – král Fajsal II. zabit  konec Iráckého království  Irácká republika – do čela se postupem času dostala strana Baas.

  7. REŽIM SADDÁMA HUSAJNA • Autoritativní charakter – v čele strany Baas Saddám Husajn (od 60. let ve vysoké irácké politice, i když předtím nějakou dobu vězněn - od roku 1978 iráckým prezidentem). • Několik konfliktních linií v rámci irácké společnosti: • Problematika Kurdů – 25% obyvatelstva, žijí především v severním Iráku  nacionalistické ambice. • Sunnité vs. Šíité – šíité početní většinu, ale za Husajnovy vlády systematicky odsouváni do pozadí na úkor menšinových sunnitů. • Neuznání státní suverenity Kuvajtu (19. provincie). Saddám Husajn

  8. REŽIM SADDÁMA HUSAJNA • Postupem času kolem osobnosti Saddáma Husajna vybudován kult osobnosti (nový Saladin Blízkého východu). • Díky socialistické ideologii strany Baas sbližování se se Sovětským svazem – v rámci studené války Irák spíše pragmatický postoj. • Znárodnění iráckého ropného průmyslu v 70. letech – peníze využity na dotování různých sociálních programů i modernizaci země  zvyšování životní úrovně obyvatelstva – politický režim ve většině země poměrně populární (výjimka: oblasti obydlené Kurdy).

  9. IRÁCKO-ÍRÁNSKÁ VÁLKA 1980-1988 • Saddám Husajn se snažil využít křehké situace v Íránu  rozhodnutí napadnout Írán, dokud je oslabený revolucí a nestabilní – mělo se jednat o bleskovou válku. • Íránským vůdcům se podařilo válečného konfliktu využít ve svůj prospěch – upevnění pozice ve společnosti, fanatismus, možnost snadnějšího nastavení nových pravidel vzhledem k krizové situaci, v neposlední řadě možnost likvidace protivníků. • Tankerová válka – vzájemné ničení tankerů s ropou  vliv na mezinárodní obchod  nakonec musely zasáhnout USA. • Válka neměla jasného vítěze a poraženého - silně poškozeny obě bojující strany (lidsky, materiálně, morálně) – příčina dalších událostí jako např. válka v Kuvajtu. • Záminka pro represe Kurdů ze strany Husajnova režimu – 1987 chemické útoky na města a vesnice v regionu Kirkúk – operace al-Anfal (někdy označována za kurdskou genocidu).

  10. Fanatismus íránských vojáků: http://www.youtube.com/watch?v=Y0mP_sXfr0E&feature=related

  11. AFÉRA ÍRÁN-CONTRAS 1985 • Tajná vyjednávání mezi představiteli Reaganovy administrativy, Íránu a nicaraguyských Contras. • Írán: vzhledem k válce s Irákem nutně potřeboval dodávky zbraní, náhradních dílů a munice – většina z toho pocházela z nákupů v USA (za dob šáha) a jenom USA je mohly dodat. • Reaganova administrativa: potřeba finančních prostředků pro podporu antikomunistických Contras (porušení ústavy dle tzv. Bolandových dodatků, které podporu Contras zakazovaly). • Diskreditace USA, které do té doby podporovaly spíše Irák. • Celá kauza vyšla najevo v roce 1986 – diskreditace USA (prezident Reagan tvrdil, že o věci nic nevěděl), a že se jedná o akci CIA (William Casey).

  12. IRÁK vs. KUVAJT • Irák těžce poznamenán válečným konfliktem, s Íránem  snaha získat nové zdroje příjmů, které by napomohly revitalizaci země – žádost o finanční prostředky na půdě OPEC zamítnuta ostatními členy. • Dlouhodobým problém s uznáním státní suverenity Kuvajtu ze strany Iráku – kromě místním ropných nalezišť, z pohledu Iráku zásadní i místní zdroje pitné vody.

  13. SITUACE PŘED VYPUKNUTÍM KONFLIKTU • Saddám Husejn předpokládal, že irácká invaze do Iráku vyvolá rozsáhlou mezinárodní reakci, ale přesto podcenil možné důsledky. • Rozhovory s americkou velvyslankyní v Bagdádu April Glaspie v roce 1990: „Vím, že potřebujete finance. Chápeme to a náš názor je, že byste měli dostat příležitost obnovit svou zemi. Nicméně nemáme žádný názor na mezi-arabský konflikt, stejně jako ani na váš územní spor s Kuvajtem.“

  14. PRVNÍ ETAPA VÁLKY • 2. srpna 1990 Irák zahájil ofenzívu – během následujícího dne irácká vojska ovládla většinu území Iráku, zbytky kuvajtské armády se stáhly do okolních států, do zahraničí odešel i emír Džeber II. • Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 660 nařizující okamžité stažení Iráku z Kuvajtu (vyzvala k tomu i Liga arabských států). • Řada reakcí na mezinárodní scéně: • Regionální země obavy z mocenského vzestupu Iráku – malé státy Perského zálivu obavy, že je čeká podobný osud jako Kuvajt, země jako Saúdská Arábie či Írán v tom viděly jasné narušení regionální stability. • Podpora Saddáma Husajna ze strany OOP a Jásira Arafata. • Velký význam postoje USA jako jediné zbývající supervelmoci po konci studené války.

  15. UTVOŘENÍ MEZINÁRODNÍ PROTI-IRÁCKÉ KOALICE • Podařilo se vytvořit mezinárodní koalici, kterou vedly USA, ale další účastníci i z arabských zemí a dalších států světa. • Saddám Husajn se tuto koalici snažil rozvrátit projevy o neokolonialismu, Irák ostřeloval Izrael raketami Scud. • Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 678 – právo použít vojenské prostředky, pokud se Irák z Kuvajtu nestáhne. • 17. ledna 1991 zahájena operace Pouštní bouře – během krátké doby Irák drtivě poražen.

  16. VÝSLEDKY VÁLKY • USA potvrdily svůj super-velmocenský status. • Kuvajtu navráceno jeho území + reparace. • Irák drtivě poražen, nicméně režim Saddáma Husajna zůstal u moci – mezinárodní koalice neudělala nic pro jeho svržení (nepodpořila ani povstání Kurdů). • Podle některých autorů konflikt v podstatě neskončil, ale pouze deeskaloval v konflikt nižší intenzity – bezletové zóny nad severním Irákem udržované USA a Velkou Británií.

  17. IRÁK V 90. LETECH • Po skončení první války v Perském zálivu Irák v hluboké krizi – jak ekonomické, tak i politické. • Ekonomickou krizi se podařilo poměrně brzy vyřešit především díky obchodu s ropou – 1996 rezoluce Rady bezpečnosti č. 986 program Ropa za potraviny. • Nadále poměrně vyhrocené vztahy se západním světem – podezření, že Irák se snaží vyvíjet zbraně hromadného ničení (již roku 1981 zničení iráckých jaderných zařízení během překvapivého útoku izraelského letectva – operace Opera).

  18. DRUHÁ VÁLKA V PERSKÉM ZÁLIVU • 20. března 2003 aliance západních států vedená USA zahájila útok na Irák. • Důvody: držení zbraní hromadného ničení, podpora al-Kájdy, ochrana lidských práv národnostních menšin v Iráku. • Oproti první válce v Perském zálivu intervenující strana neměla plnou podporu mezinárodního prostředí, dokonce ani mandát poskytnutý Radou bezpečnosti OSN. • Do května 2003 obsazena většina Iráku, v prosinci 2003 zajat bývalý irácký prezident Saddám Husajn.

  19. DRUHÁ VÁLKA V PERSKÉM ZÁLIVU • Konflikt se ve své druhé fázi přesunul do asymetrické guerillové války = Irácké národní povstání– ta definitivně ukončena až 15. prosince 2011. • Přechodná irácká vláda – volby  stabilní irácká vláda vytvořena v roce 2006. • Motivace povstalců různorodá: • Příznivci Saddáma Husajna (synové Kusaj a Udaj). • Irácká odnož al-Kájdy: Abú Musa Zarkáví. • Náboženské orientované skupiny. • Dodnes často diskutovaný případ v kontextu současných mezinárodních vztahů.

  20. PROJEV SADDÁMA HUSAJNA PŘED SOUDEM • http://www.youtube.com/watch?v=HRF7d9ydQf8&feature=related

  21. KURDOVÉ • Indoevropský původ – odlišují se jak od Arabů, tak i od Turků, patrně nejblíže mají etnicky k Íráncům. • Odhadovaný počet Kurdů cca. 30 miliónů (Írán, Irák, Sýrie, Turecko). • Po staletí žili Kurdové v poměrné izolaci díky vysokohorskému rázu krajiny  řada kmenů a různých jazykových variant kurdštiny. • Většina Kurdů muslimové, nicméně řada z nich vyznává křesťanství, judaismus a další náboženství. • Většinu Kurdů spojuje nacionalismus – snaha o vlastní stát (některé kmeny asimilovaly s vládnoucím režimem dané země, ale to je spíše výjimka).

  22. KURDOVÉ V TURECKU • Kurdové součástí Osmanské říše – poměrně dobré postavení, vlastní samospráva, vlastní ozbrojené složky. • Během 1. světové války: podezříváni ze spojenectví s Ruskem – masové deportace (celkem 700 000 osob). • Kurdský nacionalismus – po pádu Osmanské říše vzniká jako reakce na radikální sekularizaci, centralizaci a turecký nacionalismus.

  23. PRVNÍ POKUS O VYHLÁŠENÍ KURDSKÉHO STÁTU • Smlouva ze Sévres (10.8. 1920), uzavřena mezi Osmankou říší a mocnostmi Dohody. • Předpokládala uspořádání referenda určující statut regionu Kurdistán. • Problém: absence jednotné představy ohledně teritoria budoucího kurdského státu. • Ve smlouvě Kurdistán vymezen jen v rámci Turecka – bez oblastí v Iráku, Íránu a Sýrii. • Smlouva z Lausanne (24.7. 1923) definovala hranice Turecka v současné podobě, tj. projekt Kurdistánu nebyl realizován.

  24. SMLOUVA ZE SEVRES

  25. KURDOVÉ V TURECKU • Snahy o turkifikaci Kurdů – masové přesuny. • 20. a 30. léta: řada kurdských povstání v Turecku a Íránu. • Republika Ararat: vyhlášena v říjnu 1927 – JV Turecko, zlikvidována Tureckem v září 1930. • 1934: parlament schválil zákon o přesidlování. • Posilování moci ústřední vlády v provinciích – zřizování vojenských opěrných bodů. • Březen 1937- září 1938: povstání v Dersimu – pozemní operace turecké armády, letecké bombardování vesnic, používání jedovatých plynů – celkem zabity desetitisíce lidí.

  26. KURDSKÁ STRANA PRACUJÍCÍCH • Na počátku 70. let: studentská organizace vedená AbdullahemOcalanem – r. 1978: založena strana marxistické orientace – útoky proti turecké vládě a kurdským představitelům spolupracujícím s tureckým státem – řada členů organizace uvězněna. • R. 1984 transformace na paramilitárníorganizace – cíl: vytvoření nezávislého Kurdistánu – výcvikové tábory, „propaganda činy“: útoky na tureckécíle v Turecku i zahraničí (Francie, Německo, Belgie ad.) – únosy, vraždy, sebevražedné atentáty.

  27. KURDSKÁ STRANA PRACUJÍCÍCH • Od r. 1990: zakládání různých umírněnějších odnoží PKK – Lidová strana práce, Demokratická strana ad. – poslední Strana míru a demokracie. • Ozbrojené křídlo: Lidové obranné síly. • Řada kurdských politických stran zrušena Ústavním soudem. • Množství kurdských politiků a aktivistů uvězněna kvůli propagaci kurdských práv. • 1999: zajat její vůdce Ocalan – velice pomalé uvolňování restrikcí vůči Kurdům – snaha o navázání dialogu a hledání modu vivendi – „mírová iniciativa“: cíl jen kulturní a jazyková práva. • Ideologické rozpory – iniciativy na založení umírněnějších odnoží – jejich aktéři zavražděni.

  28. KURDSKÁ STRANA PRACUJÍCÍCH • Rozpory o legitimního zástupce pro vedení rozhovorů s vládou: a) Ocalan; b) Strana míru a demokracie; c) povstalci v Kurdistánu. • 2004: PKK odvolala příměří s tureckou vládou – obnova atentátů v turistických rezortech. • 2004: EU dala PKK na seznam teroristických organizací.

  29. VIDEO PKK • http://www.youtube.com/watch?v=8ouv0A6ZSXY

  30. SOUČASNÁ SITUACE • Za vlády AKP: zlepšení situace Kurdů – kurdská státní TV, rozvoj infrastruktury v kurdských regionech, větší svoboda a používání kurdštiny. • Největší vlna násilí od uvěznění A. Ocalana (od parlamentních voleb v červnu 2011 zabito 711 osob – 222 vojáků, 405 PKK a 84 civilistů). • Od roku 1984 zabito cca 40 000 osob. • Věznění tisíce představitelů jediné legální kurdské strany „Strana míru a demokracie“ (36 poslanců v parlamentu) (poslanci, starostové, guvernéři) – obvinění z napojení na PKK.

  31. SOUČASNÁ SITUACE • Podle ústavy kurdština zakázána ve školství a obchodě. • Velmi vágní protiteroristické zákony. • 1. polovina 2011: vedení tajných rozhovorů mezi AKP a Ocalanem: • Obsah: sepsání demokratické ústavy, postup na stažení a odzbrojení PKK • Otázka: reálný zájem Erdogana vyřešit kurdský problém? X mocenský boj uvnitř PKK. • Přerušeny po parlament. volbách v červnu 2011 - 14.7. střet mezi PKK a armádou v Silvanu (zabito 13 vojáků a 7 PKK). • Počet členů PKK: 4-5000 v Turecku a 3000 v S Iráku.

  32. KURDOVÉ V IRÁKU • Zásadní zlom – 1946: založena Kurdská demokratická strana – v čele Mustafa Barzání – požadavek na autonomii pro Kurdistán a vytvoření lidově-demokratické republiky v Iráku. • Červenec 1958: převrat vedený Abd al-Karím Qásimem – vytvoření „Suverénní rady“ (složená ze sunnity, šíity a Kurdů). • Velmi úzká spolupráce mezi Qásimem a Barzáním. • Březen 1959: Qásimzískal pomoc Kurdů a komunistů potlačit povstání důstojníků (arabských nacionalistů a baathistů) v Mosulu. • Ideologické rozpory uvnitř KDS: levicové křídlo vedené GT Ibrahim Ahmad a DžalálTalabání X konzervativní křídlo vedené Barzáním.

  33. KURDOVÉ V IRÁKU • Qásim se distancoval od KDS – obava z moci Barzáního. • 1961-1963: kurdské povstání proti Qásimovi – oslabeno rozpory mezi oběma křídly. • Únor 1963: státní převrat – k moci strana Baath – naděje na vytvoření autonomního Kurdistánu – rozpory o postavení Kirkúku a příjmy z ropy – obsazení některých oblastí vládními vojsky, vyhlášení stanného práva. • 1961-1970: Gerilová válka Kurdů s podporou Íránu a Izraele rovněž USA. • Březen 1974: irácká vláda nabídla Kurdům autonomii a účast ve vládě – Barzání odmítl a řada kurdských představitelů opustila KDS.

  34. KURDOVÉ V IRÁKU • Duben 1974-Červenec 1975: další kurdsko-irácká válka – konflikt mezi pešmergou a iráckou armádou – zásadní zvrat ukončení podpory Íránu (1975 dohoda z Alžíru) – masové deportace Kurdů z jejich území, arabizace, statisíce kurdských uprchlíků, Barzání uprchl do Íránu. • Červen 1975: Džalál Talabání založil v Damašku Vlasteneckou unii Kurdistánu (PUK) – socialistické orientace. • Během irácko-íránské války: spolupráce Kurdské demokratické strany s Íránem – Hussajnova odplata: několik tisíc mužů z Barzáního klanu popraveno. • R. 1986: sjednocení všech relevantních kurdských politických sil proti Hussajnovi (Fronta Kurdistánu).

  35. KURDOVÉ V IRÁKU • Březen 1988: útok Hussajna na kurdské město Halabdža – použití chemických zbraní, tisíce kurdských vesnic zničeno a statisíce lidí zabito – kurdská genocida. • Leden-únor 1991: 1. válka v Zálivu. • Březen 1991: spontánní povstání Kurdů – po stažení koaličních sil brutálně potlačeno Husajnem. • Duben 1991: ustavena bezletová zóna podél 36. rovnoběžky (USA, VB, Francie). • Separátní jednání Masúda Barzáního a Talabání s Hussajnem o autonomii. • Květen 1992: 1. demokratické volby v Kurdistánu – KDP 51 křesel a PUK 49 křesel.

  36. KURDOVÉ V IRÁKU • Květen 1994: kurdská občanská válka – zabito 3 000 lidí. 1996: Talabání podporován Íránem a Barzání Hussajnem – Barzání opanoval Irbíl. • Září 1998: mírová dohoda mezi T. a B. za podpory USA. • Během 90. let rozvoj kurdského veřejného života a infrastruktury – regionální centrum Irbíl. • Zásadní mezník: 2003 svržení Hussajna. • Relativní klid a bezpečnost – omezení vlivu ústřední vlády – posílení autonomie. • 2005: prezidentské volby – parlament zvolil Masúda Barzáního.

  37. KURDOVÉ V IRÁKU • 2005: nová ústava – garance autonomie. • 2009: parlamentní volby – společná kandidátka KDP a PUK (Seznam Kurdistánu) – vítěz Seznam Kurdistánu 53%, Změna 22%. • 2009: prezidentské volby – Barzání opět zvolen v přímých volbách. • Hlavní spory: • těžba ropy a zisky z ní plynoucí • referendum o Kirkúku • Pešmerga

  38. DĚKUJI ZA POZORNOST

More Related