Římské vodní právo ( Romanum ius aquae ) Arnošt Kult výzkumný pracovník

1. Římské vodní právo (Romanum ius aquae) Arnošt Kult výzkumný pracovník (operarius exploratorius) Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce (Institutum exploratorium rei aquae – publica exploratoria institutio) Podbabská 30/2582 160 00 Praha 6 E-mail: kult@vuv.cz tel: 220 197 246

2. Seznam literatury a dalších podkladů [1] Balík, S. Rukověť k dějinám římského práva a jeho institucí. 1. vydání. Dobrá Voda u Pelhřimova: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002, 127 s. ISBN 80-86473-18-X. [2] Bartošek, M. Encyklopedie římského práva. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 1997, 469 s. ISBN 80-200-0243-X. [3] Boháček, M. Nástin přednášek o soukromém právu římském I. Úvod. Práva věcná. Praha: Nákladem vlastním, 1945, 162 s. [4] Hrdina, A. Sylabus římského práva soukromého. 1. vydání. Dobrá Voda u Pelhřimova: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002, 71 s. ISBN 80-86473-09-0. [5] Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, 386 s. ISBN 80-7179-031-1. [6] Kindl, M., David, O. Úvod do práva životního prostředí. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2005, 223 s. ISBN 80-86898-11-3. [7] Krecht, J. Zákon o vodách (vodní zákon) č. 254/2001 Sb. s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha: Nakladatelství IFEC, 2002, 336 s. ISBN 80-86412-15-6.

3. [8] Miller, B. Vodní právo (Sbírka nejdůležitějších zákonů a nařízení týkajících se vodního práva pro historické země Čechy, Moravu a Slezsko). Praha: Spolek československých inženýrů, 1934, 204 s. [9] Peyrer von Heimstätt, Carl: Das österreichische Wasserrecht. Wien 1880, 736 s. (http://dlib-pr.mpier.mpg.de/). [10] Pražák, Georg: Wasserrechtliche Kompetenzfragen. Prag 1892, 119 s. (http://dlib-pr.mpier.mpg.de/). [11] Randa, Anton: Das österreichische Wasserrecht mit Bezug auf die ungarische und ausländische Wassergesetzgebungen. Prag 1891 (třetí vydání). 210 s. (http://dlib-pr.mpier.mpg.de/). [12] Rebro, K. Rímske právo súkromné. Bratislava: Vydavateľstvo OBZOR, 1980, 278 s. [13] Skřejpek, M. Texty ke studiu římského práva. Praha: Nakladatelství ORAC, s. r. o., 2001, 279 s., ISBN 80-86199-32-0. [14] Ševčík, J. Vodní a rybářské právo (Komentářem a judikaturou opatřená sbírka předpisů vodního a rybářského práva, platného v historických zemích Československé republiky). Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1937, 588 s. [15] Weger, V. (sestavil). Zákon vodní pro král. české. Písek: Nakladatel Jaroslav Burian.

4. [16] Gesetz vom 30. Mai 1869, RGBl 93/1869, betreffend die der Reichsgesetzgebung vorbehaltenen Bestimmungen des Wasserrechtes. Reichsgesetzblatt für die im Reichsrat vertretenen Königreiche und Länder, Jahrgang 1869. (http://alex.onb.ac.at/) [17] Zákon ze dne 23. března 1955 č. 11, ve znění zákona ze dne 20. února 1959 č. 12 Sb., o vodním hospodářství, v úplném znění podle přílohy vyhlášky č. 13/1959 Sb. [18] Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 114/1995 Sb. a zákona č. 58/1998 Sb. [19] Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 20/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 222/2006 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb. [20] Vládní návrh novely zákona o vodách (vodního zákona), parlamentní tisk 688/0. II. Zvláštní část. Návrh zákona rozeslán poslancům dne 23. 8. 2000.

5. [21] DIGESTA SEU PANDECTAE. Justinián, 15. prosince 530, Konstantinopol (latinský text převzat ze sítě Internet – http://www.thelatinlibrary.com). [22] CODEX IUSTINIANUS REPETITAE PRAELECTIONIS. Justinián, 16. listopadu 534, Konstantinopol (latinský text převzat ze sítě Internet – http://www.thelatinlibrary.com). [23] INSTITUTIONES SEU ELEMENTA. Justinián, 21. prosince 533, Konstantinopol (latinský text převzat ze sítě Internet – http://www.thelatinlibrary.com). [24] Kindl. M.: Poznámka k vlastnictví vod. Právník 2/1997 (Informační systém ASPI). [25] Krecht, J.: Poznámka k vlastnictví vod. Právník 6/1997 (Informační systém ASPI). [26] Krecht, J.: K vlastnictví vod – I. Právník 10-11/1997 (Informační systém ASPI).

6. Úvod (zcela netradiční) Římské vodní právo mělo značný vliv na vývoj vodního práva v Českých zemích. Do našeho práva bylo převzato pojetí veřejnosti tekoucích vod – to bylo plně použito již při první české kodifikaci obsažené ve Vladislavském zřízení z roku 1500. Zde se stanovilo, že splavné řeky, stejně jako silnice, jsou obecným statkem. Uvedená zásada byla obsažena i v tzv. Obnovených zřízeních zemských Ferdinanda II. z 10. května 1627.

7. V roce 1811 byl vydán Rakouský všeobecný občanský zákoník. Zde se nacházela též vodoprávní ustanovení. Všechny splavné toky – veřejný statek určený k užívání všech (občanů – státních příslušníků). „Res publicae, quae in communi usu sunt“(„věci veřejné, které jsou v obecném užívání“). V roce 1869 byl vydán říšský vodní zákon č. 93/1869 (rámcový zákon). Podle ustanovení § 18, 25 a 27 byl vydán: český zákon zemský č. 71/1870 čes. z. z.,moravský zákon zemský č. 65/1870 mor. z. z. a též slezský zákon zemský č. 51/1870 slez. z. .z.

8. Zemské zákony platily v Čechách, na Moravě a ve Slezsku až do roku 1942, kdy byla vládním nařízením č. 305/1942 Sb. platnost českého zemského vodního zákona č. 71/1870 čes. z. z. rozšířena na celé území Čech a Moravy. Český zemský zákon platil v Čechách, na Moravě a ve Slezsku až do vydání zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství. S ohledem na recepci řady zásad římského vodního práva do našeho práva lze souhrnně zhodnotit, že mnohdy (a to až do roku 1955) se české znění v řadě vodoprávních ustanovení s latinským textem (překladem Digest) „téměř doslovně“ shodovalo.

9. Kodifikace za císaře Justiniána Protože veškeré texty, které budou následně v této přednášce uvedeny, byly převzaty ze znění zveřejněném až za císaře Justiniána, pokusme se o této kodifikaci zmínit (jen ve zkratce). Basileus (βασιλεύς) (tj. řecky král) Justinián (latinsky imperátor – císař), vládl v období 527–565. Proslavil se tím, že nechal zpracovat tzv. „tria volumina“ (tři svazky (zákonů)). Kodifikace shrnula právní normy a dala jim jednotný systém. Byly rovněž prosazeny nové zásady s ohledem na postavení císaře a úlohu církve.

10. Justinián jmenoval desetičlennou komisi. Uložil jí shromáždit císařské konstituce z existujících kodexů. Kodifikační komisi stál v čele „quaestor sacri palatii“ (nejvyšší dvorský úředník) Jan. Dále byl v komisi „magister officiorum“ (přednosta císařských kanceláří) Triboniána profesor práva na škole v Konstantinopoli Theofil. Všechny zásady vyslovil Justinián v zákoně „De novo codice componendo“ (O sestavení nového kodexu). Justiniánův kodex z roku 529 měl mít výlučnou platnost. Po čtyřech letech však musel být přepracován.

11. V roce 530 byla zřízena nová komise. Za tři roky byla sestavena jedna z největších právních kodifikací – a tak v roce 533 publikoval císař Justinián toto rozsáhlé dílo pod názvem: „Digesta seu Pandectae“. Termín Digesta je odvozen od latinského slovesa digero (supinum digestum) (tj. pořádat, srovnávat, upravit), seu znamená v latině neboli, čili. Termín Pandectae pochází z řeckého „pan dechesthai“ (πᾶν δέχεσθαι) (vše obsahovat). Dílo má značný rozsah, sbírka je rozdělena do 50 knih (i když se jedná o menší „knihy“ než v současnosti).

12. Pro potřeby zpracování této analýzy byl vytvořen soubor, který má přibližně 4 000 normových stran. (Na základě převzetí podkladů z příslušných internetových stránek – je možné ho nalézt na W\kult\DIGESTA(nová).) Celkový počet právních sentencí činí 21 083. Ve sbírce se vyskytuje 814 835 slov. Vodnímu právu je ve sbírce věnována poměrně velká pozornost. Pojem „flumen“ (řeka) se vyskytuje celkem 206×, pojem „rivus“ (potok) 62×,pojem „ripa“ (říční břeh) 35×, pojem „lacus“ (jezero) 20×,pojem „mare“ (moře) 80×.

13. Ukázka – zadání v programu Excel Soubor: W:\Kult\DIGESTA(nová)

14. (1817-1903)

15. Justinián se obrátil na Triboniána a profesory Theofila a Dorothea, aby rovněž vypracovali učebnici práva. Ta měla být úvodem ke studiu Digest, tj. výkladem základních pojmů a principů práva. Císař ji 21. prosince roku 533 vyhlásil zákonem. Dostala název: „Institutiones seu Elementa“(v češtině se běžně používá „Instituce“). Časem bylo zřejmé, že Kodex z roku 529 bude nutné revidovat. Koncem roku 534 předložila komise císaři nový návrh – ten byl po schválení publikován pod názvem: „Codex Iustinianus repetitae praelectionis“(Justiniánův Kodex opakovaně probraný)

16. Justiniánova „tria volumina“ – tři svazky (zákonů) měly všeobecnou platnost; staly se základním materiálem pro vyučování na právnických školách a pronikly do soudních a správních orgánů. V západní Evropě byla situace složitější. V polovině 6. století se Justiniánovi podařilo dobýt Ostrogótstké království v Itálii – tyto tři svazky zákonů byly roku 554 uvedeny v platnost tzv. pragmatickou sankcí. S příchodem Langobardů se však objevily jiné systémy. Právo se dostalo na značně nižší úroveň. O Kodexu a Institucích určité povědomí zůstalo – sbírka „Digesta seu Pandectae“ se však zcela ztratila.

17. Ke konci 11. století byla sbírka 50 „knih“ znovu objevena. Hned poté se Justiniánovy zákoníky začaly studovat na právnických školách v Itálii, zvláště na boloňské univerzitě, a staly se základem přijetí římského práva ve středověku a jeho dalšího šíření. Později docházelo i v Evropě na sever a západ od Alp k intenzivní recepci římského práva – nejinak tomu bylo v českých zemích.

18. Pojem věci v římském právu Pro pochopení římského vodního práva je zapotřebí mít i určité povědomí o římském pojmu věc – „res“. Věc se chápe v římském právu jako prostorově omezená část, která může být samostatným předmětem, nikoli subjektem práv Samostatným předmětem práv je pouze těleso, které tvoří jednotný celek. Za takový se pokládá jak věc jednoduchá (kámen atd.), tak věc složitá, která se skládá z více spojených těles (např. stavba). To co tvoří jednotný celek, nelze pokládat za věc, pokud to nemůže být předmětem právních poměrů.(Např. pokud nemůže být lidmi vůbec ovládáno (slunce).)

19. Římští právníci členili věci „res“ na: A) hmotné „res corporales“ B) nehmotné „res incorporales“ (věci nehmotné byla majetková práva vyjma právo vlastnické), vyloučené ze soukromoprávního obchodu. (Poznámka: z hlediska právního bylo důležité dělení věcí na věci zahrnované do soukromoprávního obchodu „res in commercio“ a věci vyloučené ze soukromoprávního obchodu „res extra commercium“ (věci zahrnované do soukromoprávního obchodu mohly být předmětem vlastnictví a jiných soukromých práv))

20. Věci vyloučené ze soukromoprávního obchodu nemohly být předmětem vlastnictví a jiných soukromých práv. Věcmi v tomto smyslu byly: a) věci vyloučené ze soukromoprávního obchodu z důvodů náboženských „res divini iuris“ – jednalo se o: 1. chrámy a předměty náboženského charakteru „res sacrae“ (bohoslužebné), 2. náhrobky a příslušné pozemky „res religiosae“, 3. hradby a věže „res sanctae“ (věci pod záštitou bohů – nedotknutelné a neporušitelné),

21. b) věci patřící celému (římskému) národu „res publicae“ („věci veřejné“ – nepřímo patřící římskému státu) – jednalo se především o: 1. veřejné řeky „flumina publica“(tj. stále tekoucí řeky – patřící římskému lidu), 2. další veřejné věci v obecném užívání (jednalo se o věci, patřící římskému státu nebo nějaké obci a sloužící ve veřejnému zájmu) (např. cesty a náměstí), c) věci všem společné „res omnium communes“(věci „všem společné“) (s touto kategorií věcí se setkáváme až v justiniánském právu – jedná se o vzduch a moře).

22. Dále se dělily na věci movité „mobiles“ a nemovité „immobiles“. Za movité se pokládali v římském právu otroci a zvířata. Za nemovité se pokládaly pozemky. Věci spojené s půdou, zejména předměty vyčnívající nad ní „superficies“ – jako stromy, budovy atd. – ty se pokládaly za součást pozemku a nebyly věcmi v právním smyslu. Pozemky, na kterých se nacházely budovy, byly pozemky domovními „praedia urbana“ na rozdíl od pozemků zemědělských „praedia rusticana“.

23. Rovněž existovalo dělení na věci zuživatelné a nezuživatelné „res, quae usu consumuntur – res quae usu non consumuntur“. Věcmi zuživatelnými byly např. obilí, víno, olej. Věcmi nezuživatelnými např. skříň či pozemek. Dále se věci dělily na věci, určené individuálně a věci určené druhově či zastupitelné (někdy též věci nezastupitelné a zastupitelné). Nejčastější zastupitelnou věcí byly peníze.) Dále se věci dělily na věci, určené individuálně a věci určené druhově či zastupitelné. Nejčastější zastupitelnou věcí byly peníze. Věci se rovněž členily na věci dělitelné a nedělitelné. Kritériem byla fyzikální vlastnost věci. Pokud se při rozdělení neztrácí hodnota, jedná se o věci dělitelné (např. peníze).

30. Ukázky z textů římského vodního práva V následujícím přehledu uvádíme některé význačné právní výroky, které se vztahují k vodoprávní problematice, a to z díla které v roce 533 publikoval císař Justinián pod názvem: „Digesta seu Pandectae“. Český překlad k dispozici není; existují překlady německé (v knižní podobě a obtížně dostupné), a pokud je autorovi této přednášky známo – neúplné (na Internetu) překlady anglické.

43. Římské vodní právo a jeho vliv na současné české vodní právo Za velmi aktuální ustanovení z uvedeného výběru lze považovat výrok: „Publicum flumen esse Cassius definit, quod perenne sit.“(Cassius stanovil definici, že řeky s trvalým tokem vody jsou veřejné.). Obdobně: „Flumina publica quae fluunt ripaeque eorum publicae sunt.“ (Řeky, které tečou (stále) jsou řekami veřejnými; jejich břehy jsou rovněž veřejné.)

44. Vodní tok je definován v § 43 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodním zákonu), ve znění pozdějších předpisů následovně: „ Vodní toky jsou povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky.“ Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), měl však jinou definici: „Vodní toky (poznámka pod čarou se odvolává na tehdy platný článek 8 ústavy ČSSR – ústavní zákon č. 100/1960 Sb.) jsou vody trvale tekoucí po zemském povrchu mezi břehy buď v korytě přirozeném (popřípadě upraveném), jako bystřiny, potoky, řeky, nebo v korytě umělém, jako průplavy, vodní kanály, nádrže apod., nebo vody nacházející se ve slepých ramenech vodních toků, včetně jejich koryt.“

45. Při porovnání definice obsažené v platném zákonu č. 254/2001 Sb. a definice zákona č. 138/1973 Sb. se zněním Dig. 43.12.1.3 (Ulpianus 68 ad ed.) lze konstatovat, že původní definice ve dnes již zrušeném zákonu byla výstižnější a jednoznačnější. Formulace typu: „po převažující část roku“ může vést k mnoha rozdílným interpretacím. Tento příklad byl zvolen pouze jako potvrzení toho, že římské vodní právo je možné i dnes vzít do úvahy tam, kde právní názory nejsou zcela jednotné. Jako další příklad lze uvést odbornou diskusi (ve své době velmi aktuální) mezi autorem článku [24] a autorem článku [25] (časopis Právník).

46. Důvodová zpráva k parlamentnímu tisku 688/0 obsahovala následující komentář: „Povrchovými vodami jsou (v souladu se současnou právní úpravou) vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu. Oproti platnému stavu se upřesňuje, že povrchovými vodami jsou i vody, které přechodně protékají zakrytými úseky, tunely nebo v nadzemních vedeních; konstatováním této skutečnosti se odstraňují dosavadní výkladové pochybnosti. Povrchovými vodami jsou ve smyslu definice zejména vody ve vodních tocích, včetně vod ve vodních tocích uměle vzdutých, vody odtékající po zemském povrchu v podobě dešťových srážek atd. Za povrchové vody se nepovažujívody, které byly z vod povrchových odebrány. Odebrané vody jsou mimo dosah působnosti tohoto zákona. Povrchové ani podzemní vody nejsou pro svou neovladatelnost předmětem vlastnických ani dalších soukromých práv s vlastnictvím spojených a jsou v tomto smyslu věcí bez pána (res nullius).“

47. Právě použití termínu „res nullius“ vedlo k odborné diskusi, která nebyla až do dnešních dní jednoznačně rozhodnuta. Prof. Kindl se pak dané problematice ještě dále věnoval v publikaci [6] (Úvod do práva životního prostředí. Plzeň: Aleš Čeněk, s. r. o., 2005). Tento příklad byl rovněž uveden jako doklad toho, že římské právo nám může i v současnosti být podnětem k diskusím – a následně pak inspirací pro úvahy a koncepce, které by mohly posloužit při možné novelizaci českého vodního práva. Děkuji Vám za pozornost. Gratias ago vobis pro intentione.

48. Summa: Romanum ius aquae magnam auctoritatem habebat apud evolutionem iuris aquae in terris Bohemicis. In iurem nostrum perceptio publicarum aquarum fluentium excepta est. (Římské vodní právo mělo značný vliv na vývoj vodního práva v Českých zemích. Do našeho práva bylo převzato pojetí veřejnosti tekoucích vod.) Roman water right had a significant impact on the development of water law in the Czech Lands. Our law has taken the concept of public-flowing water Verba principalia: ius Romanum, ius aquae, res corporalis, res extra commercium, res nullius, flumen publicum, ripa, rivus, lacus.