1 / 18

49.

49. Jaderná fyzika I. Experimentální metody jaderné fyziky. Při experimentálním výzkumu jaderného záření a mikročástic je třeba záření detekovat a zaznamenávat pohyb částic. Musíme mít proto k dispozici přístroje schopné takové záření a částice zachytit, odhalit a zaznamenat.

hei
Download Presentation

49.

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. 49. Jaderná fyzika I

  2. Experimentální metody jaderné fyziky Při experimentálním výzkumu jaderného záření a mikročástic je třeba záření detekovat a zaznamenávat pohyb částic. Musíme mít proto k dispozici přístroje schopné takové záření a částice zachytit, odhalit a zaznamenat. Tato zařízení nazýváme detektory částic – např. • Ionizační komory • Geigerův-Müllerův (GM) čítač • Mlžné a bublinové komory • Polovodičové detektory • Hmotnostní spektrografy • …

  3. Detektory záření - rozdělení lze je dělit podle typu média: • emulzní - v tomto případě jde o působení na fotografickou emulzi • plynové - jsou založeny na primárních účincích záření tj. na ionizaci a excitaci atomů plynu • moderační - obsahuje látku, která účinně zpomaluje neutrony • scintilační - založeny na principu excitace elektronu do vyššího energetického stavu zářením, přičemž návrat elektronu do základního stavu se projeví jako světelný záblesk • polovodičové - opět funguje na principu exitace elektronu tentokrát do tzv. vodivého pásma polovodiče, působí-li na polovodič elektrické pole, projeví se tento přeskok jako zvýšení vodivosti

  4. Detektory I GM čítač (1928) • Detekuje a počítá částice, které mají ionizační vlastnosti • je trubice plněná plynem, v níž jsou dvě elektrody, mezi nimiž je silné elektrické pole. Částice, která proletí trubicí, způsobí kaskádovitou ionizaci a tím i krátkodobý elektrický výboj, který lze registrovat čítačem.

  5. Detektory II Fotografické emulze - zaznamenávají dráhu částice a umožňují změřit její energii a hybnost Wilsonova mlžná komora – je naplněná parami alkoholu nebo vody. Páry v komoře jsou syté a prolétávající částice vytvoří stopu z malých kapiček vody nebo alkoholu

  6. Detektory III Bublinové komory – jsou naplněné přehřátou tekutinou (tekutý H nebo He) pod zvýšeným tlakem. Při náhlém snížení tlaku se v místech průchodu částice vytváří bublinková stopa, která se fotografuje Scientilační čítače – dopadá-li γ-záření na NaI, vyvolává světelný záblesk. Ten se po zesílení fotonásobičem registruje Polovodičové detektory (ATLAS) – slouží ke sledování drah částic

  7. Large Hadron Collider Ženevské jezero CMS LHCb Letiště ALICE ATLAS

  8. Atomové jádro Atomové jádro tvoří centrální oblast atomu a představuje prakticky celou jeho hmotnost (r = 10-15 m). Skládá se z protonů a neutronů. V jádře působí jaderné síly, které jsou pouze přitažlivé, krátkodosahové a působí mezi nukleony bez ohledu na jejich náboj. Pro poloměr atomového jádra platí: R = R0 . A1/3 , kde A … nukleonové číslo, R0 = 1,3.10-15 m Nuklid je soubor atomů, které mají stejné protonové číslo i nukleonové číslo (počet nukleonů v jádře). Izotopy - nuklidy jednoho prvku (například 235U a 238U). Jádra jednotlivých izotopů se obvykle liší svou stabilitou.

  9. Vazebná energie jádra – platí pro ni Ej = Bj . c2 = = (Z.mp + n.mn – mj) . c2 kde mj … klidová hmotnost jádra mp = 1,673 . 10-27 kg mn = 1,675 . 10-27 kg a B … hmotnostní úbytek (defekt) Vazebná energie jader jednotlivých nuklidů se navzájem liší a proto zavádíme vazebnou energii připadající na jeden nukleon

  10. Vazebné energii odpovídá podle vztahu ΔE = Δm.c2 úbytek klidové hmotnosti, který nazýváme hmotnostní úbytek B. Potom Ev = B.c2, B = (m1+m2+…+mn) – m kde součet v závorce je součet klidových hmotností jednotlivých částí (nukleonů jádra) a m je klidová hmotnost jádra. Při chemických reakcích je B velmi malé, ale vazebná energie atomových jader je cca 102 krát větší než energie chemická. Proto syntézou (fúzí) lehkých jader nebo jaderným štěpením těžkých jader lze získat značnou energii

  11. Jaderné reakce Jaderné reakce jsou přeměny jader atomů vyvolané vnějším zásahem (srážka atomového jádra s jinými jádry nebo částicemi). První umělá jaderná reakce byla provedena 1919 E. Rutherfordem Další jaderná reakce již vedla k objevení neutronu (experimentálně i teoreticky vysvětlen tento jev až J. Chadwickem 1932, NC 1935)

  12. Fúze a štěpení I Rozlišujeme dva druhy jaderných reakcí: Jaderná syntéza (fúze)– složením dvou lehčích jader (s menší hodnotou εj) vznikne jádro těžší (s větší εj) a uvolňuje se energie Er Pozn.: 1) Problémem jaderných syntéz je přiblížit kladně nabitá jádra na dosah jaderných sil („vadí“ např. elektronové obaly a odpudivé síly mezi jádry). Potřebnou energii mohou jádra získat zahřátím na teploty vyšší než 106 K. Takto probíhá termonukleární reakce při výbuchu vodíkové bomby nebo v nitru hvězd. 2) Řízená termonukleární reakce je stále ve stádiu výzkumu a experimentů

  13. Fúze a štěpení II Štěpení těžkých jader neutrony Neutron díky nulovému el. náboji snadno proniká do atomového jádra i při malých energiích a může dojít k štěpné reakci Vzniklá jádra jsou v excitovaném stavu a uvolňuje se kolem 200 MeV energie. Uvolněné neutrony po zpomalení štěpí další jádra a může nastat řetězová reakce.K jejímu zahájení je potřebné kritické množství štěpného materiálu. Pro 23592U je to asi 44,5 kg. Pozn.: Jaderná štěpná reakce se využívá v jaderných elektrárnách (řízená reakce – 1942 E. Fermi), zneužívá se v jaderných bombách (neřízená reakce – Hirošima a Nagasaki 1945).

  14. Jaderný reaktor V jaderném reaktoru probíhá řetězová reakce za účasti jen určitého počtu účinných neutronů (k – multiplikační faktor) Je-li k<1, reakce vyhasíná, je-li k=1, je reakce činná a plně pod kontrolou, je-li k>1, je již reakce neřízená, lavinovitá. První řízenou jadernou reakci provedl v r.1942 E. Fermi pod stadionem Chicagské univerzity

  15. Jaderná elektrárna

More Related