1 / 15

Změny postavení křesťanů v Římské říši v 1. až 4. století

Změny postavení křesťanů v Římské říši v 1. až 4. století. 1. vnitřní – hereze 2. vnější – pronásledování. V raných dějinách ohrožovala křesťanství v zásadě dvě nebezpečí:. 1. židokřesťanské se středem v  Jeruzalémě,

gail
Download Presentation

Změny postavení křesťanů v Římské říši v 1. až 4. století

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. Změny postavení křesťanů v Římské říši v 1. až 4. století

  2. 1. vnitřní – hereze 2. vnější – pronásledování V raných dějinách ohrožovala křesťanství v zásadě dvě nebezpečí:

  3. 1. židokřesťanské se středem v Jeruzalémě, 2. přechod od židovství k pohanokřesťanství(z nežidů); např. v Antiochii (Sýrie), 3. misie sv. Pavla. Prvotní církev – tři období

  4. Dynamický nárůst křesťanství umožněn jednotným prostorem Římské říše. • Východní část říše: křesťanství rozšířeno ve městech i na venkově např. Mezopotámie, Egypt (kolem r. 200 zde existovalo asi 100 biskupství; hlavním centrem Alexandrie), severní Afrika (Kartago, Numidie ). Rané křesťanství

  5. Západní část říše: křesťanství rozšířeno téměř výlučně v městských centrech: Řím – kolem r. 250 několik desítek tisíc křesťanů; Galie – Marseille – křesťané už v 1. století; Británie – doložena existence několika biskupství r. 314.

  6. Příčiny: • pověry a předsudky ze strany prostého lidu – křesťané žili v ústraní, což vyvolávalo různé spekulace a pomluvy o jejich způsobu života, liturgii atd.; • odpor mas k menšině, která žije jinak (mravněji, ideálněji) – pronásledování ze strany lůzy; Pronásledování křesťanů

  7. křesťané odmítali jiné kulty – také státní kult císaře; křesťané uznávali stát, dodržovali zákony, modlili se za císaře, pouze odmítali účast na státním kultu.

  8. 1. období do r. 100 – křesťanství spojováno se židovstvím;stát křesťanství trpěl nebo ignoroval; pronásledování za dvou císařů: • Nero (54 – 68); pronásledoval křesťany na základě své osobní zvůle a zvrácenosti, bez právního podkladu; r. 64 – založil požár Říma a svedl jej na křesťany; • Domicián (81 – 96). Průběh

  9. 2. období do r. 250 – křesťané označováni jako nepřátelé lidu i státu; je trestné být křesťanem (Septimus Severus r. 202 – zákaz přestoupení ke křesťanství). • 3. období do r. 313 – systematické pronásledování všech vrstev křesťanského obyvatelstva – hlavně Decius (249 – 251); Deciovy zákony proti křesťanům – množství odpadlíků od křesťanství; až od Decia má pronásledování legislativní základ;

  10. Valerián od r. 257 systematicky vyhlazoval křesťany (nejprve klérus – mučednická smrt např. Cypriána, papeže Sixta II.); Diokleciánovo pronásledování křesťanů – zahájeno r. 303; nejkrutější ze všech; boření kostelů, pálení knih ... ; původcem asi Galerius (zástupce císaře) – reforma císařství – potírání odpůrců státního kultu; na Západě nebylo v této době pronásledování tak intenzivní jako na Východě; roku 311 Galerius zlomen těžkou nemocí ukončil pronásledování.

  11. Galerius poté, co vážně onemocní, vydává roku 311 toleranční edikt, kde dává křesťanství právo na existenci. Císař Konstantin roku 313 – Milánský edikt: zrovnoprávnění křesťanství v celé římské říší; osvobodil kleriky od řady povinností; zrušil trest smrti ukřižováním; nařídil svěcení neděle; zakázal haruspicie (věštby z vnitřností zvířat) a některé výstřední erotické kulty; zahájil stavby kostelů (Lateránská bazilika; bazilika sv. Petra v Římě,nad Božím hrobem v Jeruzalémě). Milánský edikt

  12. Až jeho synové a nástupci zavírali pohanské chrámy a rušili kulty. Za císaře Juliána Apostaty 361 – 363 krátký návrat k pohanství. Roku 380 císařové Gratián na Západě a Theodosius Veliký na Východě vyhlásili křesťanství. Za jediné oprávněné náboženství v Římské říši. Konstantinovi následníci

  13. Plinius ml., dopis císaři Trajánovi (z roku 112/113) Tacitus – Letopisy XV, 44. (z roku 117) Suetonius, Vita Claudii, 25 (z roku 120) Josephus Flavius – Antiquitates XVIII, 5, 2 XX, 9, 1 (z roku 93/94) Mimoevangelníprameny dokládající počátky křesťanství a historickou osobu Ježíše Krista

  14. Burian, J. Římské imperium. Praha, 1994. Clauss, Manfred. Konstantin Veliký. Praha : Vyšehrad, 2004. Češka, J. Římský stát a katolická církev ve IV. Století. Brno : Univerzita J. E. Purkyně, 1983. Franzen, A. Malé dějiny církve. Kostelní Vydří, 2006. Kitzler, P. Příběhy raně křesťanských mučedníků I. a II. Praha, 2009, 2011. Rüpke, J.Náboženství Římanů. Praha: Vyšehrad, 2007. Hazlett, I. Rané křesťanství: Počátky a vývoj církve do roku 600. Brno, 2009. Doporučená literatura:

  15. Internet Christian Library – Guide to Early ChurchDocuments http://www.iclnet.org/ • Církevní dějiny – něm. a angl. verze http://catholic-church.org/ao/cathist2.html Doporučené www stránky:

More Related