Adaptace na pohybovou zátěž

1. Adaptace na pohybovou zátěž Fyziologie zátěže

2. Co je adaptace? Je komplexní děj umožňující přizpůsobení organismu na změněné vnější a vnitřní podmínky a tím jeho přežití v rámci jedince nebo druhu Z biologického hlediska se jedná o jakýkoli vliv narušující homeostázu organismu, s kterým se organismus v zájmu přežití musí vyrovnat.

3. Pohyb = Stresový podnět Seley definuje stres jako nespecifickou reakci organismu na každý požadavek.

4. Stres • Pozitivní (eustres) – při sportu, zábavě, sexu • Negativní (distres) – snažíme se mu vyhnout

5. Fáze adaptačního syndromu • Fáze poplachová (alarmová) narušení vnitřního prostředí organismu • Fáze rezistence organismus se adaptuje na daný stresor • Fáze vyčerpání (exhausce) organismus se nedokázal přizpůsobit stresoru, může vyvolat onemocnění a smrt

6. Podmínky adaptace 1. Pravidelné opakování stresu 2. Intenzita − hyperstres (vysoká, překračuje hranici adaptability) − hypostres (nízká intenzita, nedosahuje toleranci stresu) 3. Trvání

7. superkompenzace Míra rozvratu homeostázy Období optimálního zahájení dalšího tréninku zátěž Overtraining 2002

8. superkompenzace Míra rozvratu homeostázy Posun a rozšíření Období optimálního zahájení dalšího tréninku zátěž Overtraining 2002

9. 1) Pokud nepřijde další podnět (stresor, zatížení) 2) Pokud přijde další podnět v optimální čas

10. 1) Pokud nepřijde další podnět (stresor, zatížení) 2) Pokud přijde další podnět v optimální čas 3) Pokud přijde další podnět pozdě 4) Pokud přijde další podnět brzo

11. Podmínky adaptace 1. Pravidelné opakování stresu 2. Intenzita − hyperstres (vysoká, překračuje hranici adaptability) − hypostres (nízká intenzita, nedosahuje toleranci stresu) 3. Trvání

12. Schéma transportu O2 a CO2 (Wasserman, 1999)

13. Adaptační změny transportního systému K jeho hlavním složkám patří: • Kardiovaskulární systém • Dýchací systém Jejich hlavní funkcí je zajistit přísun O2 a energetických zdrojů pracujícím svalům i dalším tkáním a odvod CO2 a jiných metabolitů.

14. Fickova rovnice VO2 = Q x DA-V VO2 – spotřeba kyslíku [ml/min] Q – minutový srdeční výdej [ml] DA-V – arterio-venózní diference kyslíku SV – systolický (tepový objem) [ml] SF – srdeční frekvence [tep/min.] SV SF

15. 1. Kardiovaskulární systém Nejvýznamnějším projevem adaptace je pokles srdeční frekvence a to jak v klidu tak při submaximální zátěži (tréninková vagotonie). Zapříčiněné zvýšením systolického objemu v klidu i při zátěži. Tím pádem můžeme přečerpat více krve za minutu – zvyšuje se minutový objem srdce

16. Minutový objem srdce Klidnetrénovaný 4,9 = 70 tepů x 70 ml Klidtrénovaný 4,9 = 40 tepů x 120 ml Zátěžnetrénovaný 200 x 100 = 20 l/min. Zátěžtrénovaný 200 x 200 = 40 l/min. Při zátěži se zvyšuje SF i SV tedy i Q SV se zvyšuje do 120 tepů, pak se na zvyšování Q podílí zejména SF SFmax = 220 - věk

17. Co se podílí na zvýšení systolického objemu? Vytrvalostní trénink 1. Mírný nárůst celkového objemu cirkulující krve (již po několika týdnech) Tím se v klidu i při zátěži zvyšuje žilní návrat. Vede k lepšímu plnění komor na konci diastoly.

18. 2. Fyziologické zvětšení srdce - hypertrofie Vytrvalostní trénink Dochází ke zvětšení objemu srdečních dutin – dilatační hypertrofie. Zvýší se objemová práce srdce. - Zlepšení kontraktility myokardu – zvýšení EF Silový, rychlostně – silový trénink Vede k hypertrofii stěny zejména levé komory. Zvyšuje se tlaková práce srdce.

19. Hypertrofie srdce Dosažení trvá několik let. Běžné u vrcholových sportovců u rekreačních výjimečné. Vedle fyziologicky zvětšeného srdce se velmi často setkáváme s patologicky zvětšeným srdcem. Rozdíl je ve výkonnosti. Mnichovský syndrom – pitím piva se zvětší objem krve – roztažení srdce - ischemie.

20. TK 1. Silový trénink Charakteristické výrazným vzestupem TK - Zlepšení (zvětšení) tlakové práce srdce • Dynamické i izometrické svalové kontrakce vedou ke stlačení periferních cév a tím ke zvýšení periferního odporu. • Potřeba fixace hrudníku tzv. Valsalvův efekt. Zvyšuje se tím nitrohrudní tlak.

21. Krevní tlak TK 2. Vytrvalostní trénink Při práci stoupá systolický tlak, diastolický tlak méně – při dlouhotrvající zátěži může i klesnout. Zřetelně vyšší TK je při práci menšími svalovými skupinami než velkými. V klidu po vytrvalostním trénink TK rychle klesá až mírně pod normální hodnoty.

22. TK Na poklesu TK se podílí jednak celková ekonomizace činnosti kardiovaskulárního systému. Ale také celkové vegetativní přeladění směrem k převaze parasympatiku. Pokles může být až asi o10 torrů – využít při léčbě hypertenze. Označuje se jako klidová adaptační hypotonie.

23. 2. Dýchací systém • Zvyšuje se maximální minutová ventilace při zátěži. Je daná: DF x DV DF (dechová frekvence) z 12 – 16 dechů/min. až na 60 i více DV (dechový objem) z 0,5 až na 3 l

24. Dýchací systém • Zlepšení ekonomiky ventilace – zvyšuje se extrakce kyslíku z alveolárního vzduchu. Zvýšená schopnost přijímat kyslík. • Pokles ventilačního ekvivalentu pro O2 Na přijetí 1 l O2 stačí “prodýchat” méně vzduchu.

25. Zlepšení arterio-venózní diference V klidu 50 ml O2 z 1 l krve Při zátěži až 170 ml O2 na 1 l krve

26. Koncentrace O2 ve vydechovaném vzduchu u netrénovaného je okolo 18 % = extrakce 3 %. u trénovaného to bývá 15–14 % = extrakce 6–7 %.

27. V klidu hlubší a pomalejší dýchání – relativní zmenšení mrtvého prostoru. Zvyšuje se sila a celková výkonnost dýchacích svalů. Zvyšuje se vitální kapacita plic.

28. Adaptační změny pohybového systému 1. Kosti změny ve složení a struktuře. Zvyšuje se obsah minerálních látek (zejména vápníku). Důležité je zejména jejich zatěžování ve směru gravitace (poskoky, běh…). Dominantní je růst kostí do puberty, vhodným zatěžováním můžeme vytvořit pevnou kostní hmotu. Prevence osteoporózy ve vyšším věku.

29. 2. Vazivová tkáň Dochází ke „ztloustnutí“ elastických resp. kolagenních vláken. Vede k celkovému zvýšení pevnosti vazivových struktur, hlavně vazů a šlach. Adaptace pomalejší než u svalů – problém anabolických steroidů = mechanické poškození.

30. 3. Svaly A) Adaptace při rozvoji vytrvalostních PS • intenzita svalových kontrakcínižší, nedochází ke svalové hypertrofii ani k výraznějšímu zvyšování síly • zvýšení počtu mitochondií • zvýšení aktivity enzymů energetického metabolismu, především Krebsova cyklu

31. A) • zvyšují se zásoby glykogenu • důležitou adaptační změnou je vyšší schopnost využívat při tělesném zatížení vyšší podíl tuků - šetří se glykogen • pokles podílu rychlých glykolytických vláken, menší průměr vláken (lepší difůze O2 z krve do mitochondrií) - lepší zásobení svalů krví, prostřednictvím zvýšením počtu kapilár a lepší redistribuce krve ve prospěch aktivovaných svalů.

32. B) Adaptace při rozvoji rychlostních PS • zvyšuje se obsah ATP a CP • zvýšení rychlosti utilizace ATP a CP, rychlejší max. využití • nedochází k signifikantním změnám v počtu rychlých a pomalých sv. vláken? • zlepšení nervosvalových regulačních procesů • zlepšení koordinace synergistů a antagonistů

33. C) Adaptace při rozvoji silových PS - hypertrofie svalových vláken, hlavně rychlého typu (aktin a myozin) - vyšší aktivita myokinázy (reguluje tvorbu ATP z 2 ADP) - výrazný nárůst silových schopností, závisí na charakteru zatížení, intenzitě, objemu

34. - zlepšení nervosvalových regulačních procesů – schopnost zapojit v určitém čase více motorických jednotek Motorická jednotka – počet sv. vláken inervované jednou motorickou nervovou buňkou. - zlepšení vzájemné koordinace synergistů a antagonistů

35. D) Adaptace při rozvoji rychlostně – vytrvalostních PS (do 2 min.) • rozvoj glykolytického metabolické potenciálu kosterního svalu (laktát = acidóza) - lepší utilizace glykogenu, zvyšuje se množství glykogenu (superkompenzace)

36. Superkompenzace

37. D) Adaptace při rozvoji rychlostně – vytrvalostních PS (do 2 min.) - vyšší aktivita glykolytických enzymů (fosforylázy, fosfofruktokinázy, laktátdehydrogenázy) • zvýšení pufrovací kapacity svalu (nárazníkové systémy) a vyšší tolerance k laktátu (nízké pH) Mezi nárazníkové systémy patří ionty: uhličitanové (bikarbonátové) – HCO3, fosforečné, bílkoviny H++ HCO-3 → H2CO3 → H2O + CO2

38. Obecně u všech - zlepšení nervosvalových regulačních mech! - zlepšení vzájemné koordinace synergistů a antagonistů - hypertrofii (mimo vytrvalosti) - zvýšení svalové síly i vytrvalosti

39. Složení krve Zvyšuje se celkové množství krve až o 20 %, převážně na základě zvýšení množství plazmy (pokles hematokritu) , ale dochází i k absolutnímu zvýšení erytrocytů, leukocytů, bílkovin a elektrolytů. U sportovců může dojít k relativnímu poklesu erytrocytů. Absolutní hodnoty erytrocytů i hemoglobinu jsou zvýšené.

40. To má za následek: • Zlepšuje se transportní kapacita krve • Zlepšení specifické a nespecifické imunity • Zlepšení pufrovací kapacity • Zvýšení funkční rezervy pro ztráty tekutin - trénovaní se začínají potit „dříve“ a potí se víc

41. Vegetativní nervový systém Posun vegetativní rovnováhy na stranu parasympatiku - „vagotonie“. Typické znaky: pokles SFklid, TK, snížení frekvence dýchání. Pokles koncentrace katecholaminů, zvýšení acetylcholinu. Snížení počtu betareceptorů, prostřednictvím kterých katecholaminy uplatňují svůj vliv na srdce.

42. Převaha parasympatiku má za následek i rychlejší zotavení po tělesném zatížení. Zvýšená odolnost vůči stresu, únavě.

43. Hormonální systém Katabolické hormony • Katecholaminy -nižší vzestup po standardním zatížení pozorujeme již po několika týdnech. Asi po 2.měsících se projeví pokles katecholaminových rceptorů.

44. Další katabolické hormony • ACTH a kortizol - podílí se na tvorbě glukózy v játrech (glukoneogeneze). Méně výrazný vzestup kortizolu při standardním zatížení kontrastuje s hypertrofií kůry nadledvin.

45. Tyreotropní hormon - řídí činnost štítné žlázy, kde nejdůležitějším hormonem je tyroxin. Stoupá v době zátěže u trénovaných více než u netrénovaných. Sportovci mají v klidu vyšší hodnoty tyreotropních hormonů než nesportovci. Stimulují lipázu – dojde k lipolýze tukové tkáně s mobilizací VMK a k utilizaci pracujícími svaly.

46. Anabolické hormony • Růstový hormon - se u trénovaných jedinců při stejné intenzitě méně zvyšuje jako u netrénovaných. Při maximálním zatížení je stejné stoupání koncentrace bez ohledu na trénovanost. Jeho hladina závisí od intenzity zatížení. Jeho proteoanabolický efekt zmírňuje účinky katabolických zátěžových hormonů.

47. Další anabolické hormony • Testosteron - jeho hladina závisí od intenzity zatížení. Krátkodobé intenzivní zatížení vede ke zvýšení, dlouhodobé vytrvalostní zatížení nízké intenzity zpravidla vede k jeho poklesu. Důležitou úlohu sehrává při hypertrofii svalové tkáně.

48. Nejsilnější anabolický hormon • Inzulín Projevuje se poklesem hladiny a celkového snížení potřeby inzulínu. Vysvětluje se to zvýšením citlivosti inzulínových receptorů v periferních buňkách – léčba a prevence diabetu 2. typu.

49. Všeobecně k hormonálnímu systému Všeobecně můžeme říci, že hormonální regulace se vlivem pravidelného cvičení stává přiměřenější, účelnější a celkově lépe odpovídá na nároky tělesného zatížení.

50. Imunitní systém • Příznivý vliv PA na imunitní systém a celkovou obranyschopnost organismu závisí od intenzity zatížení. • Nižší intenzita příznivý účinek, zatím co extrémní trénink může naopak vést k oslabení.