JEŽÍŠ KRISTUS HISTORICKÝ

1. JEŽÍŠ KRISTUSHISTORICKÝ

2. Římské impérium V r. 63 př.Kr. se Palestina stává součástí Římské říše. Prvním císařem římské říše byl OctavianusAugustus (vládl 27 př.n.l. – 14 n.l.)

3. Narození Ježíše Krista Římané nechávali spravovat svá teritoria prostřednictvím místních vládců. Jedním z nich byl Herodes Veliký (37 – 4 př. Kr.): nesmírně krutý (7 př.Kr.) nechává zabít své 2 syny i s jejich matkou „Je lépe být Herodovým vepřem [hýs], než jeho synem [hýos].“ Císař Augustus V tomtéž roce dává zatknout šest tisíc farizeů, protože odmítli přísahat císařovi věrnost a někteří předpovídali příchod Mesiáše Josef Flavius, Židovské starožitnosti (93/4 po Kr.)

4. Narození Ježíše Krista „Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.“ (Lk 2,1-5) „Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: ,kde je ten právě narozený král Židů, viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ (Mt 2,1-2)

5. Narození Ježíše Krista Zajímavost: hvězda mudrců JohannesKepler (1571-1630): V roce 7. př. Kr. bylo možno pozorovat na obloze trojí konjunkci planet Jupiter a Saturn, jedna z nich – kolem 22. června v souhvězdí Ryb. rok 1925 orientalista Paul Schnabel rozluštil dva tisíce let starý babylonský klínopis z hvězdárny Sippar na Eufratu. Jde o záznam všech důležitých astron. událostí z roku 7 př.Kr. Hlavním tématem je vědecká senzace roku: velká konjunkce planet Jupitera a Saturna v souhvězdí Ryb.

6. Nazaret v době Ježíšově O Ježíšově dětství a mládí máme jen velmi málo informací. Zřejmě se od svého pěstouna – sv. Josefa vyučil tesařem (viz Mk 6,3). Josef zemřel poměrně mladý → Ježíš asi proto zůstal doma s matkou Marií jako hlavní živitel rodiny.

7. POČÁTEK JEŽÍŠOVA PŮSOBENÍ V 30-ti letech začal přijetím křtuod sv. Jana Křtitele v řece Jordánu své veřejné (3-leté) působení. V této době chodil Ježíš po Palestině, učil a začal kolem sebe shromažďovat učedníky. Mezi nimi si vybral 12 nejbližších, jimž dal titul apoštolové . Kristův křest, OttavioVannini, r. 1640

8. POČÁTEK JEŽÍŠOVA PŮSOBENÍ Ježíš s Petrem a Janem, detail mozaiky, Jeruzalém V 30-ti letech začal přijetím křtuod sv. Jana Křtitele v řece Jordánu své veřejné (3-leté) působení. V této době chodil Ježíš po Palestině, učil a začal kolem sebe shromažďovat učedníky. Mezi nimi si vybral 12 nejbližších, jimž dal titul apoštolové .

9. Ježíš hlásá radostnou zvěst (evangelium): • o brzkém příchodu Božího království „Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.“ (Lk 4,43) • o odpuštění hříchů • vyzývá k pokání, obrácení a změně smýšlení „Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“ (Lk 5,32) • prvním a největším přikázáním je láska. „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Lk 10,27) Obsah Ježíšova učení

10. Ježíš hlásá radostnou zvěst (evangelium): • Celé své poslání shrnuje ve svém prvním kázání v Nazaretě: „Duch Hospodinův je nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ (Lk 4,18-19) Obsah Ježíšova učení

11. Ježíš hlásá radostnou zvěst (evangelium): • Největší požadavek, který Ježíš na člověka klade, je víra v něho: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jn 3,16) „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,…“ (Řím 10,9-10) Obsah Ježíšova učení

12. MESIÁNSKÉ OČEKÁVÁNÍ • V 1. stol. n. l. očekávali Židé Mesiáše jako politického osvoboditele, který by porazil Římany • ustanovil spravedlivý společenský pořádek v souladu s Tórou • vrátil židovskému státu ztracenou slávu. • Ježíš hlásá odpuštění a dokonce lásku k nepřátelům • nikoli Tóra, nýbrž přijetí Krista „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Mt 11,28) • nikoli sláva státu, ale sláva Boží přede všemi národy „Otče, oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.“ (Jn 17,1-2)

13. Farizeové-židovská skupina vyznačující se přísným lpěním na Mojžíšově zákoně. Kromě něho dodržovali další ustanovení předávaná ústně (365 zákazů a 248 příkazů). Ježíš nenaplňuje mesiánská očekávání představitelů náboženského života. Velerada (sanhedrin) – shromáždění několika soudců starověkého Izraele, kteří vydávali zákony, dohlíželi a potvrzovali krále, rozhodovali spory mezi židovskými kmeny, soudili falešné proroky a rozhodovali oveleknězi.

14. Soudní proces „Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu: „Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte. Položím-li otázku já vám, neodpovíte. Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“ Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“ (Lk 22,66-71) Údajné provinění: Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi. Vznesli proti němu žalobu: „Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále.“ (Lk 23,1-2)

15. Ježíš Kristus umírá na kříži za vlády Pontia Piláta mezi léty 30 – 33 n. l.

16. Turínské plátno • Relikvie od r. 1578 uchovávána v Turíně • Podle legendy bylo plátno brzy po Ježíšově smrti přemístěno z Jeruzaléma doEdessy, později do Konstantinopole, ve středověku do Francie a nakonec do Itálie. • Podle tvrzení agentury Reuters z roku 2009 katolická církev netvrdí, že je Turínské plátno skutečným plátnem, kterým byl zakryt Ježíš, ale považuje jej za působivou připomínku Kristova utrpení. • Nejstarší doklad o veřejném vystavování plátna se vztahuje k roku 1389.V moderní době bylo poprvé vystavováno roku 2000, 10. dubna 2010 byla zahájena další, šestitýdenní veřejná expozice, během níž jej shlédnou asi 2 miliony lidí.

17. Nekřesťanská svědectví • TACITUS : Anály (Letopisy) (z r. 117 po Kr.) podává ve svém díle obšírnou zprávu o požáru Říma, který vypukl za císaře Nerona v r. 64. Zodpovědnými za požár byli učiněni křesťané. Při této příležitosti zmiňuje jejich zakladatele. „Aby tedy potlačil tu pověst (která obviňovala z požáru Říma v roce 64 císaře), nastrčil Nero jako viníky a potrestal nejvybranějšími tresty ty, jež lid pro neřestný život nenáviděl a nazýval Chrestiani. Původce toho jména Kristus byl za vlády Tiberiovy prokurátorem Pontiem Pilatem popraven. Tato zhoubná pověra byla sice prozatím utlumena, ale znova propukla nejen v Judei, kolébce toho zla, nýbrž i v Římě, kde se všechny ohavnosti nebo hanebnosti soustřeďují a nalézají hojně ctitelů.“ (TACITUS, Letopisy, XV, 44)

18. Nekřesťanská svědectví • dopis PLINIA ml. císaři Trajánovi (z r. 112 n. l.) V roce 111 přišel Plinius ml. jako císařský legát do provincií Bithýnie a Pontu, nacházejících se podél Černého moře. V průběhu roku 112 poslal císaři Trajánovi podrobný dopis, v němž se ptá, jaký postup má zvolit v procesech s křesťany. V tomto autentickém dokumentu nacházíme zajímavé informace o životě křesťanů, o jejich liturgii, o rychlosti rozšíření jejich víry. Je jim vytýkán ateismus, protože neuznávali božství císaře. „Prozatím jsem se u těch, na něž mi učinili udání, že jsou křesťany, držel následujícího postupu. Ptal jsem se jich, zda křesťany jsou, a když se k tomu přiznali, ptal jsem se podruhé a potřetí, pohroziv jim smrtí. Ty, kteří na své výpovědi trvali, jsem poručil odvést k potrestání... Vlastním vyšetřováním se potom, jak to obvykle bývá, přestupky obžalovaných rozrůstaly, takže se nám vyskytlo více druhů obvinění. Bylo mi předloženo anonymní udání, obsahující jména mnoha lidí. Ty z nich, kteří popřeli, že jsou nebo kdy byli křesťany, jsem uznal za vhodné propustit poté, co vzývali naše bohy podle formule, kterou jsem jim předříkával, pokorně se modlili k tvému obrazu, který jsem nařídil k tomuto účelu přinést zároveň s obrazy bohů, obětovali kadidlo a víno a mimoto proklínali Krista. K ničemu takovému prý není možno opravdové křesťany jakýmkoli způsobem donutit.“

19. Nekřesťanská svědectví „Další z lidí, jmenovaných v udání, se za křesťany nejdříve prohlásili, ale vzápětí to popřeli. Byli totiž křesťany, ale již nejsou, někteří před třemi, jiní před více a někdo dokonce již před dvaceti lety. Také ti všichni uctívali tvůj obraz i obrazy bohů a zlořečili Kristu. Ujišťovali mne však, že celé jejich provinění či spíše poblouznění spočívalo v tom, že se byli zvyklí scházet v určitý den na úsvitu, aby zapěli píseň k poctě Krista, svého boha, a že se zavazovali přísahou ne k nějakému zločinu, ale že se nebudou dopouštět krádeží, loupeží a cizoložství, že nebudou rušit dané slovo a upírat majetek jim svěřený, budou-li o něj požádáni... „ (C. PLINIUSCaeciliusSecundus, Epistularumlibri. Dopis Plinia ml. Traianovi X, 96)

20. Nekřesťanská svědectví • SUETONIUS : Životopisy dvanácti císařů (z r. 120 n. l.) Suetoniovo svědectví dokazuje, že již před rokem 42 byli v Římě křesťané přítomní, že se na Ježíšově osobě neshodli se Židy a že Kristovo jméno bylo pohanům známo. [Císař Claudius] Židy vypudil z Říma, protože tam z podněcování Chréstova vytrvale tropili nepokoje. (SUETONIUS, Životopisy dvanácti císařů, Claudius 25).

21. JEŽÍŠ KRISTUSSOUČASNÝ