1 / 18

Projekt CZ.1.07/1.1.38/01.0015 Inovační technologie v odborných předmětech a odborném výcviku

Projekt CZ.1.07/1.1.38/01.0015 Inovační technologie v odborných předmětech a odborném výcviku uměleckých řemesel a oborů gastro TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY. Povrchová úprava dřeva autor Ing. Lubomír Kacálek.

cheri
Download Presentation

Projekt CZ.1.07/1.1.38/01.0015 Inovační technologie v odborných předmětech a odborném výcviku

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Projekt CZ.1.07/1.1.38/01.0015 Inovační technologie v odborných předmětech a odborném výcviku uměleckých řemesel a oborů gastro TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

  2. Povrchováúprava dřevaautor Ing. Lubomír Kacálek

  3. Nejstarší způsoby povrchových úpravoleje • Ve XIV. - XVI. století se využívají vysychavé rostlinné oleje (lipidy) původem lněné, ořechové a makové. Podléhají však přirozenému stárnutí a také působením okolních vlivů. Jejich životnost je závislá na prostředí a zatížení povrchu. Na odstranění nebo rozpouštění je používají terpentýn, etanol, xylen a v malém množství i aceton.

  4. Nejstarší způsoby povrchových úpravvosky • Pro uměleckou a restaurátorskou praxi v minulosti i současnosti mají význam vosky rostlinného a živočišného původu. Jsou sice příbuzné olejům, obsahují však estery, vyšší uhlovodíky nasycené kyseliny. • Včelí vosk je nejvýznamnější, dříve hojně používán na povrchovou úpravu. Dnes spíše jako konzervační prostředek. • Japonský vosk je to spíše tuk či lůj, ale pro svou voskovitou strukturu a vlastnosti se blíží včelímu vosku. Hojně se používá také ke konzervaci usní. • Karnaubský vosk, původem z Jižní Ameriky se získává z listů palmy. Obsahuje až 80% esterů je bělavý, křehký a tvrdý. • Montánní vosk, vyráběn extrakcí z lignitu je podobných vlastností jako karnaubský vosk, používá se na výrobu leštících past. • Parafín, vyráběn z vyšších frakcí ropy se používá k výrobě vodoodpudivých nátěrů a bývá součástí leštících past, v nátěrech zabraňuje stékání.

  5. Ruční leštění dřeva na plný / vysoký lesk • Je to jeden z nejstarších způsobů úpravy povrchu výrobků ze dřeva • Vytváří se hluboký lesk a vzhled dřeva zůstává nezastřen • Je to velmi pracná, náročná technika vyžadující cit, trpělivost • Má tři fáze: 1) základní leštění - základování 2) nanášení politury – tvorba „ filmu“ 3) tvorba vysokého lesku - dolešťování

  6. Politura • Politura je lak s nízkou viskozitou. Je připravována rozpouštěním šelaku na 10% koncentraci ve vysoce koncentrovaném alkoholu - denaturovaný líh. • Šelak je živočišného původu, produkován hmyzem červce lakového latinsky - Lacifer lacca. jež parazituje na stromech a keřích v Indii a vylučuje pryskyřici. Tato je v podstatě ochrannou vrstvou larev hmyzu. Surový šelak obsahuje mimo pryskyřici také barviva, cukry, slizy, a vosky. Asi 50% šelaku tvoří aleuritová kyselina! Šelak není rozpustný ve vodě, ale pouze v alkoholech a glykolech, běžně v etanolu. Po odpaření alkoholu ze směsi vznikne na povrchu dřeva tvrdý, lesklý a houževnatý film s efektem „hloubky“. Šelak se dodává a je převeden do formy šupinek, lístků.

  7. Šelak v přírodní formě -destičky Zdroj: http//wikipedia.org

  8. Úspěch ručního leštění začíná přípravou dřeva, jež musí být dobře vysušené. Jakákoliv vlhkost i třeba z klihu způsobuje šednutí povrchu! Účel této fáze je dokonale zaplnit póry dřeva a vyhladit jeho povrch. Provádí se z počátku jen tamponem namočeným v alkoholu za současného posypání povrchu práškovou pemzou – kruhovými pohyby se zbrušuje dřevo a současně s dřevným prachem se pemza zatlačuje do pórů. Tlakem se plocha zahřívá a alkohol se snáze a rychleji vypařuje, to proto, aby se nezvedala a nebobtnala dřevní vlákna. Tampon nikdy nesmí zůstat úplně suchý, zvlhčuje totiž povrch a ten se stává měkčí, lépe se brousí a směs lépe zaplňuje póry. Tato fáze je skončena tehdy, když je povrch hladký a jsou zaplněny všechny póry. Nakonec se předmět odloží a nechá v teplém prostředí den až dva schnout. První fáze - základní leštění

  9. Je to fáze leštění dřeva do vysokého lesku a vytvoří na povrchu průsvitnou vrstvu – film. Nejprve se znovu srovná povrch ručním broušením za pomocí kusové pemzy nebo brusného papíru č. 240 až 320. Do leštící hubky – „ polna„(tampon kulovitého tvaru složený z vlněné tkaniny a obalený řídkým lněným plátnem) se nakape politura. Na samotný povrch pak několik kapek minerálního oleje. Ten působí na povrchu jako separátor, zabraňuje při opětovném přejetí tamponem po ploše strhnutí předchozí nanesené vrstvy. Pracuje se rychlými kruhovými či elipsovými pohyby – přenáší se tak za současného lehkého tlaku na polnu politura na povrch. Leštič při práci neustále okem zkoumá, jak se chová daný povrch. Nesmí zůstávat po polně rýhy. Platí také , že okraje se nanášejí rychleji a střed plochy se takzvaně nanáší sám – přejíždí se tam totiž nejčastěji a spíše se vynechává! Správně prováděný pohyb spolu s leštěním se pozná tak, že polna je „ přisáta k povrchu „ Druhá fáze – nanášení politury

  10. Druhá fáze – nanášení politury • Stopy, jež vznikají po pohybu polny musí velmi rychle mizet, jakoby byla pára na povrchu. To je správně prováděné leštění povrchu. • Pro dobré leštění je potřeba mít rovnoměrně provlhčenou polnu. Nesmí být suchá to je případ příliš husté politury nebo nepropustné látky z níž je polna složena. • Dostatečně tlustý film nelze vytvořit jedním leštícím postupem. Podle požadavku na výši a trvanlivost lesku se nanáší ve třech až deseti etapách, které mohou trvat velmi dlouhou dobu. Zaleží přitom na velikosti leštěné plochy (m2 asi 20-30 minut). Prodlužování doby leštění se film příliš nasycuje rozpouštědlem a déle zasychá. Následně při opakovaných tazích se může vrstva strhávat! • Mezi jednotlivými nánosy je nutné nechat plochu 12 -24 hodin schnout.

  11. Ukázka nanášení politury a/ způsoby pohybu polny po ploše b/ polna

  12. Třetí fáze - dolešťování • Poslední fází vytváření vysokého lesku je dolešťování. Jeho cílem je upravit povrch filmu a zbavit ho oleje. Používá se jen čistá polna bez známek politury a zakapaná alkoholem. Ten při pohybu na povrchu částečně rozpouští a také ho uhlazuje. Alkohol při pohybu nahřívá povrch, jež se vytvrzuje, zmýdelňuje olej, váže jej na sebe a tím ho odstraňuje z povrchu - je stírán. Pozor při odstraňování oleje může dojít k „ popálení povrchu „ - stržení nebo poškrábání. • Nakonec se zbytek oleje odstraní vídeňským vápnem nebo polišem. Použije se jemný hadřík z flanelu, jež setře zbytky separátoru z povrchu. • Přes veškeré obtíže je ruční leštění velmi žádané a v podstatě nenapodobitelná úprava povrchu s výsledným efektem hlubokého dojmu ušlechtile upraveného povrchu nábytku.

  13. Dokončený povrch politurou Šicí stolek z období Biedermeieru

  14. Kontrolní otázky 1. Proč dřevo potřebuje povrchovou úpravu? 2. Co je to politura a z čeho se vyrábí? 3. Vysvětli princip politurování? 4. Kolik fází nanášení politury na povrch máme ? 5. Co se stane když dojde k „popálení povrchu“?

  15. Odpovědi z kontrolních otázek 1. Povrchová úprava – jedná se o poslední operaci na výrobku, jež slouží především pro ochranu povrchu dřeva proti poškození, zvýraznění kresby a barvy dřeva. Často dojde i k uzavření pórů dřeva, což je důležité pro další možné ušpinění povrchu prachem a jinými nečistotami. Používá se přírodních prostředků jako jsou oleje a vosky, dobře se při aplikaci vsakují do dřeva a tak chrání. Nemají však dlouhotrvající ochranu, vysychají a musí se obnovovat. Modernější syntetické ochrany povrchu jsou odolnější jak mechanickému, chemickému působení látek, tak i povětrnostním vlivům. V konečném důsledku ušlechtilé povrchové úpravy dřeva jako je politura mají vysloveně estetickou úroveň úpravy povrchu. Zvýrazní krásu dřeva a vytvoří hluboký lesk na povrchu.

  16. Odpovědi z kontrolních otázek 2. Politura – je lak na přírodní bázi získaný ze živočišných zbytků brouka červce lakového. Je to látka ve vodě nerozpustná pouze v alkoholech. Je to čirá tekutina nažloutlého vzhledu, po vytvrdnutí průzračná, tvrdá. 3. Princip politurování– je to zušlechtění povrchu pomocí přírodní šelakové politury nebo i průmyslově synteticky vyrobené. Jde o postupné nanášení velmi tenkých vrstev politury v časových úsecích. Mnohdy se jedná i několik desítek vrstev a doba nanášení a schnutí se počítá na týdny Je to velmi fyzicky a časově náročná povrchová úprava. Vznikne tak velmi efekt hlubokého lesku.

  17. Odpovědi z kontrolních otázek 4. Máme tři fáze nanášení politury Je to záměrné skládání dýh(nebo dýhových listů) do nejrůznějších ornamentů dle předlohy. Ta je tvořena geometrickými motivy nebo stylově či časově vytvořenými žánrovými ornamenty. Využívá se přitom především kresby dřeva – fládru. Dále se vybírají dýhy podle barvy i zajímavé struktury a to například kořenicových dýh. 5. Popálení povrchu Vznikne tehdy, pokud příliš intenzivně alkoholem třeme plochu. Ta se totiž zahřívá a alkohol vymývá olej nanesený na povrchu. Může dojít mimo jiné i k poškrábání povrchu. „Popálení“ se projeví suchými fleky v ploše hlavně v místě, kde se moc tlačilo na povrch. Mohou být vidět i silné tahy polnou.

  18. Literatura • TRUTOVSKIJ, A. Truhlář pro výrobu nábytku. Praha, 1954 • ZELIGER, J. a kolektiv. Chemie v práci konzervátora a restaurátora. 2. přepracované vydání. Praha, 1987 • http://cs.wikipedia.org

More Related