Členění zemského povrchu

2. Členění zemského povrchu • Pevnina(souš) - části litosférických desek vystupující nad hladinu svět.oc. Největší bloky(části) nazýváme kontinenty, menší části tvoří ostrovy. Tvoří 29% plochy Země. 2) Světový oceán – moře a oceány kolem kontinentů. Zaujímá 71% povrchu Země.

7. Členitost zemského povrchu Zems.povrch (georeliéf) je svrchní plochou zems.kůry, která se stýká s dalšími geosférami. Je výsledkem činnosti vnitřních a vnějších krajinotvorných činitelů. 1) Vnitřní činitelé - Původ v nitru Země (změny v litosféře) – pevnino- a horotvorné pohyby, vulkanizmus, zemětřesení, metamorfóza. Na zemském povrchu vznikají převážně hrubé velkotvary a nerovnosti (pevniny, pohoří, příkopy,kotliny, ostrovy…) Jejich působením dochází ke zvětšování výškové členitosti

8. 2) vnější činitelé • Původ mimo zems. kůru, ve sluneč.záření a gravitaci • Změny teplot, vítr, déšť, sníh, voda, ledovce, organizmy a člověk • Jejich působením dochází k zarovnávání zems.povrchu

9. Členitost zemského povrchu • Horizontální – je vyjádřena podílem plochy ostrovů a poloo.na celkové ploše kontinentu. Evropa: 35% S.Amerika: 26% Asie: 24% Afrika: 2,1% J.Amerika:1,1% Nejdelší pobřeží mají Rusko, Indonésie, USA, Kanada, Austrálie, Filipíny

10. 2) Vertikální – vyjádřena výškovými rozdíly, nejlépe pomocí hypsografické křivky. 200 až 1000 m n.m.:46% plochy souše Do 200 m n.m.: 25% povrchu souše 1000 až 2000 m n.m.: 15% povrchu souše Nad 2000 m n.m.: 13% povrchu souše

11. Střední nadmořská výška pevniny je 875 m (Antarktida 2020 m (bez ledovců 410 m) ,Asie 960 m….). Střední hloubka oceánu je 3790 m. Podmořský reliéf dosahuje větších výškových rozdílu než pevninský. 74% oc. dna leží v hloubce 3 až 6 km, 17% ve hloubce 0,2 až 3 km.

12. Podle výškového rozdílu mezi vrcholovými a údolními částmi zems. povrchu rozlišujeme tyto typy reliéfu: 1) roviny – do 30 m 2) pahorkatiny – 30-150 m 3) vrchoviny – 150-300 m 4) hornatiny – 300-600 m 5) velehornatiny – nad 600 m

13. Podle nadmořské výšky rozlišujeme na pevninském zems. povrchu: • Nížiny – do 200 m n.m. • Vysočiny – nad 200 m n.m.

14. Podmořský reliéf: • Pevninský šelf (okraj pevniny zatopený mořem), asi 8% dna oc., ale velký hosp.význam (rybolov, ner.suroviny) • Pevninský svah, 11% dna oc. • Pevninské úpatí, 5% … • Oceánské lože (=pánve, středooc.hřbety, hory a riftová údolí a oc.příkopy), 74% oc. dna

15. Stavba pevniny

16. Julské Alpy, Slovinsko

17. Alpy, Švýcarsko

18. Rhonský ledovec, Švýcarsko

19. říční eroze

20. říční eroze

21. mořská eroze

22. větrná eroze

23. Slovníček pojmů Horotvorná činnost: pohyby v zemské kůřem jejíchž výsledkem je vznik pohoří, popř.údolí Vrása: zvlnění litosféry Vrásové pohoří: pohoří, které vzniklo zvlněním litosféry Vrásový příkrov: pohoří, které vzniklo zvlněním litosféry a následným odtržením a přesunem do vzdálených míst

24. Zlomy, pukliny: místa v zemské kůře, kde je porušena vlivem napětí celistvost hornin (zlomy odělují od sebe jednotlivé kry litosféry) Geosynklinála: podélná sníženina Geoantiklinála: podélná vyvýšenina Štít: nejstarší a tektonicky nejstabilněnší část pevninské zemské kůry (tvořené hlibinnými vyvřelinami a přeměněnými horninami) Platforma: části zems.kůry, která se přimyká ke štítům, též geologicky velmi stará

25. Epiplatforma: platforma, která byla ve III. nebo IV.-horách rozlámána na kry a vyzdvižena do velkých výšek (př.pohoří Ťan-Šan, Česká vysočina...) Epigeosynklinála: nejmladší část pevniny vzniklá vyvrásněním geosynklinál (př.Karpaty, Himaláje, Andy...) Akumulační nížina: zarovnaná část pevniny charakterem rovina a pahorkatin tvořená nezpevněnými usazeninami...

26. ...může se jednat o pobřežní nížinu, jezerní n., deltovou n., úpatní n., říční n., ledovcovou n. nebo eolickou nížinu Odnosové a strukturní nížiny: roviny vzniklé dlouhodobým působením vnějších činitelů v seismicky neaktivních oblastech. Vodorovně uložené zpevněné usazené horniny vytváří tabule Klenby a pánve: část pevnins.kůry vzniklá vyklenutím (prohnutím)