1 / 25

MS DOS 6.22

MS DOS 6.22. MS DOS 6.22. operační systém (OS) zajišťuje komunikaci mezi hardwarem počítače a komunikaci mezi počítačem a uživatelem MS DOS 6.22 je 16 bitový OS monoprogramní, může zároveň běžet jen jeden program monouživatelský, v jednu chvíli pracuje pouze jeden uživatel

angus
Download Presentation

MS DOS 6.22

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. MS DOS 6.22

  2. MS DOS 6.22 • operační systém (OS) zajišťuje komunikaci mezi hardwarem počítače a komunikaci mezi počítačem a uživatelem • MS DOS 6.22 je 16 bitový OS • monoprogramní, může zároveň běžet jen jeden program • monouživatelský, v jednu chvíli pracuje pouze jeden uživatel • umí využít pouze 640KB paměti RAM, k paměti, která je nad 640KB přistupuje pomocí speciálních ovladačů

  3. MS DOS 6.22 • MS DOS je na disku/disketě reprezentován 3 soubory, které tvoří jádro OS • COMMAND.COM • IO.SYS • MSDOS.SYS • Tyto soubory jsou uloženy v hlavním adresáři disku (C:\) • Rozšiřitelné komponenty jsou uloženy v adresáři DOS

  4. Základní soubory MS-DOS • IO.SYS – soubor, který obsahuje příkazy a rutiny veškerých vstupně-výstupních operací • MSDOS.SYS – soubor obsahuje vlastní interní příkazy a rutiny operačního systému MS-DOS • COMMAND.COM – interpret operačního systému

  5. Příkazová řádka • Po spuštění operačního systému se na obrazovce objeví řádka, kterou je možné rozdělit na část tzv. prompt resp. informační část, a editační část kam uživatel může psát příkazy. Příkaz se potvrdí tlačítkem Enter. • C:\DOS>format prompt editační část

  6. Soubor • co je soubor ?? • dá se to přirovnat k výsledku Vaší práce, který se ukládá v podobě objektu, kterému se říká soubor • soubor je skupina dat, uložených na harddisku. Data se nahrávají z harddisku do operační paměti, odkud si je ke zpracovaní bere procesor. Tyto data mohou představovat obrázek, text, příkazy nějakého programu

  7. Jméno souboru • každý soubor má své jméno, které se děli na: • vlastní jméno.příponu • vlastní jméno souboru může mít maximálně osm znaků a je povinné. Tzn., že každý soubor musí mít vlastní jméno,které je v daném adresáři jedinečné. • přípona je tvořena jedním až třemi znaky. Je nepovinna, tzn., ze každý soubor nemusí mít příponu. • přípona má především význam pro uživatele, aby poznal co je obsahem souboru tak např. soubor s příponou TXT bude pravděpodobně obsahovat text, kdežto soubor s příponou GIF, bude pravděpodobně obsahovat obrázek. (Slovo pravděpodobně používám proto, protože uživatel jak uvidíte je schopen příkazy DOSu tuto příponu přejmenovat třeba na XXX). To uživatele vede k tomu, jakou aplikaci si má spustit, protože ne každý program umí zobrazit obrázek a zároveň text.

  8. Adresář • je samozřejmé, že souboru je uloženo na harddisku více. Výpis souboru, které jsou uloženy na harddisku je možné zobrazit příkazem DIR. Příkazem DIR se vypíše nejen seznam souboru ale i adresářů. • na harddisku jak již bylo řečeno, muže byt souboru více, tzn. řádově tisíce. Kdyby se zobrazil na monitoru sloupec setříděných souboru podle jména a uživatel by hledal konkrétní jméno souboru nebyla by to práce snadná. Byl by to příliš chaotický výpis. Z tohoto důvodu dovoluje operační systém roztřídit soubory do tzv. adresářů. Ty mají také své jméno, které nesmí přesáhnou délky osmi znaku. Ale na rozdíl od souboru neobsahuji data, ale soubory.

  9. Adresář • adresáře = složky • adresář si můžete představit jako skutečnou složku, poličku nebo skříň, do které ukládáte dopisy, faktury atd. • adresáře se mohou rozdělovat na další adresáře tzv. podadresáře a ty mohou mít další podadresáře a tak vznikají cele větve adresářů, kterým se říká stromové struktury

  10. Kořenový adresář • kořenový adresář, jinak také hlavní je adresář, který nemůže být podadresářem • to znamená, že zastřešuje všechny ostatní adresáře. Vzniká při formátovaní disku a není možné ho zrušit. Označuje se zpětným lomítkem \ . Kořenový adresář tedy obsahuje soubory a další podadresáře.

  11. Vybíraní disku • v každém PC, může být více disku a to buď fyzické nebo logické, tj. jeden fyzický disk rozdělen na několik oblastí. Pak každou oblast si operační systém označí písmenkem A až Z. • uživatel si může vybrat, s kterou oblasti chce pracovat pomocí příkazů, který zapíše do příkazové řádky C:, D:, atd.. ( C:\>A: - přepne na diketu v jednotce A) • V části prompt, příkazové radky se tedy zobrazi tzv. aktualni cesta, ktera uzivatele informuje o tom, na jakem disku se nachazi a v jakem adresari.

  12. Cesta, aktuální a nastavený adresář • Cesta • cesta je jednoznačné určení souboru. Např. C:\DOS\EDIT.COM. K oddělení jednotlivých adresářů v cestě se používá zpětné lomítko. • Aktuální a nastavený adresář • aktuální adresář je takový adresář, v kterém se uživatel nachází. Zadané příkazy pro práci se soubory a adresáři se týkají jen těch souboru a adresářů, které pod tímto adresářem umístěné. (neuvede-li za příkazem uživatel jinou cestu). • změní-li uživatel disk, pracuje se s adresářem, který je na tomto disku. Z předtím aktuálního adresáře disku se stane nastavený a při vracení se na původní disk se stane z nastaveného opět aktuální adresář. • Tento fakt může uživateli způsobit problémy při kopírovaní souboru.

  13. Systémové soubory • Operační systém je většinou nainstalován na disku C:\. Soubory operačního systému, které jsou uloženy v kořenovém adresáři na C:, můžeme rozdělit na soubory tvořící jádro operačního systému, a soubory inicializační. • Jádro operačního systému je tvořeno soubory COMMAND.COM, IO.SYS a MSDOS.SYS

  14. COMMAND.COM • interpret příkazového řádku, je to program, který vidíte při spuštění počítače s MS DOS • umožňuje komunikaci uživatele s počítačem pomocí příkazů • při zadání příkazu a potvrzení Enter, Command.com tento příkaz interpretuje a předá jej k vyřízení dalšímu programu, pokud se jedná o externí příkazy. Nebo ho sám hned provede, pokud se jedná o interní příkaz

  15. IO.SYS • musí se nacházet vždy v hlavním adresáři disku, na kterém je MS DOS nainstalovaný • tento soubor obsahuje příkazy pro veškeré I/O operace (I/O = vstupní/výstupní operace) tj. zprostředkovává spojení mezi hardwarem počítače a samotným OS

  16. MSDOS.SYS • musí se nacházet vždy v hlavním adresáři disku, na kterém je MS DOS nainstalovaný • je to základ OS MS DOS • Zajišťuje správu systémových prostředků počítače, tj. operační paměti, systému ovládání souborů. Při práci s operačním systémem je trvale rezidentní v paměti RAM. • Bez těchto tří souborů by nemohlo dojít ke spuštění MS DOS

  17. Inicializační a konfigurační soubor • jsou to soubory AUTOEXEC.BAT a CONFIG.SYS • tyto soubory obsahují příkazy, které zavádí ovladače pro zařízení v počítači ,dále obsahuje příkazy pro nastavování prostředí MS DOS • při startu počítače se nejdříve přečte obsah souboru CONFIG.SYS a potom souboru AUTOEXEC.BAT

  18. Config.sys • obsahuje příkazy pro práci s pamětí RAM (speciální ovladače, které zpřístupní i paměť nad 640KB) • dále příkazy pro zavádění ovladačů jednotlivého hardware do paměti RAM • ovladač zobrazování (ega=16 barev)

  19. Autoexec.bat • tento soubor obsahuje jen příkazy dostupné v MS DOS (interní i externí) • dále se zde konfiguruje podpora zobrazování národních znaků, nastavení klávesnice (EN/CZ) • příkazy, které zde budou zadány se provedu vždy, při spuštění počítače • proměnné prostředí, cesta pro vyhledávání (PATH)

  20. Rozdělení příkazů systému • Příkazy můžeme rozdělit do dvou skupin: • interní příkazy, které jsou uloženy v souboru MSDOS.SYS • externí příkazy, které jsou uloženy v samostatných souborech v adresáři DOS

  21. Typy souborů • Soubory tedy dělíme na: • spustitelné (soubory s příponou EXE, COM, BAT) • nespustitelné (ostatní přípony) • systémové (SYS, INI,…)

  22. Spustitelné a nespustitelné soubory • soubory můžeme rozdělit podle toho, jestli obsahují příkazy, které po natažení do paměti řídí další využití počítače, tedy tzv. programy nebo na soubory obsahující data, které tyto programy využívají nebo vytvářejí. • Např. program, který umí vhodně zobrazit data na monitoru tak, aby uživatel viděl obrázek. Jednotlivé obrázky jsou představovány soubory, které by sami od sebe uživateli nic neřekly

  23. Priority spouštění souborů • pomocí inicializačního souboru AUTOEXEC.BAT a v něm uvedeném příkazu, který je možné zapsat i do příkazové řádky SET PATH C:\DOS, je zajištěno, že zadaný příkaz např. EDIT se nejprve prohledává v aktuálním adresáři a když je není nalezen prohlíží se postupně další adresáře uvedené za příkazem PATH. I kdyby se stalo, že v jednom z adresářů bude spustitelný soubor EDIT několikrát, samozřejmě s jinou příponou a to EXE, COM nebo BAT bude spuštěn ten soubor, který má větší prioritu. Priorita je dána uvedenou příponou, priorita klesá od COM, EXE až po BAT. • Naskýtá se otázka, co když bude v aktuálním adresáři např. soubor MD.BAT. Je možné svést na scestí funkčnost operačního systému založením takovéhoto souboru? Odpověď je jednoznačná – není možnost svést OS na scestí.

  24. Priority spouštění souborů

  25. Příkazy pro práci s adresáři a se soubory • DIR • CD • MD • RD • TREE • SUBST • maska (*.*,*.doc,…) • přesměrování výstupu [>] • Copy con • Type • Del

More Related