Soudnictví

1. Soudnictví Pojem, právní úprava, druhy, organizace a činnost soudů, obsazení soudů, právní postavení soudců a přísedících

2. Moc soudní • Lid vykonává moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní (tripartice), popř. ústavní zákon může stanovit, že lid vykonává státní moc přímo (např. referendum). • Zprostředkovaný výkon státní moci je historicky založen na teorii dělby moci (Montesquieu). • Dělba moci je založena na zásadách – oddělenosti, samostatnosti, nezávislosti a na zásadě rovnováhy mocí a vzájemných brzd. • Soudní moc vykonávají v souladu s čl. 81 Ústavy České republiky nezávislé soudy. • Ústava rovněž soudní moc vymezuje úkoly a postavením soudů, které ji vykonávají nezávisle jménem státu prostřednictvím nezávislých soudů.

3. Pojem soudnictví • Článek 90 Ústavy - Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. • Výkon soudnictví je realizací soudní moci. • Soudnictví je samostatnou a zvláštní činností státu, vykonávanou jeho jménem organizačně samostatnými a nezávislými soudy jako orgány státu, realizovanou projednáváním a závazným rozhodováním (judikatorní činností) konkrétních věcí ochrany práv daných jim do pravomoci, na základě aplikace právních předpisů a za pomoci zvláštních postupů upravených zákonnými procesními předpisy (řády) s případným použitím mocenského donucení.

4. Právní úprava soudnictví • Normy ústavní povahy – Ústava ČR, Listina základních práv a svobod • Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících, státní správě soudů a o změně některých zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve z.p.p. - zásady činnosti soudů, soustava soudů, organizace a činnost soudů, postavení soudcovských rad, ustanovování soudců a přísedících, jejich právní postavení, státní správa soudů, Justiční akademie. V přílohách k tomuto zákonu jsou pak obsaženy názvy, sídla a obvody vrchních, krajských a okresních soudů, popř. jejich poboček.

5. Právní úprava soudnictví • Další prameny: • zákon č. 7/2002, o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů (zejména novely č. 314/2008 Sb.) • zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, • zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ve znění pozdějších předpisů, • zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, • zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a o vyšších úřednících státního zastupitelsví a o změně některých zákonů, ve znění novely č. 7/2009 Sb. • vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, • Jednací řád Nejvyššího soudu ČR (vydaný předsedou Nejvyššího soudu v roce 2003) • Jednací řád Nejvyššího správního soudu (poslední změna proběhla 2007 apod.)

6. Druhy soudnictví • V průběhu historického vývoje se vyvinuly z původně jednotného soudního procesu druhy soudnictví. • Nejstarší druh soudnictví – civilní (lze vymezit i jako „to, co zbylo po oddělení ostatních druhů“). • Historicky druhé – rozhodování o vině a trestu – trestní soudnictví. • Později – správní soudnictví (přezkum správních rozhodnutí) a ústavní soudnictví – kontrola ústavnosti právních předpisů. • V teorii se také někdy hovoří o vnitřní diferenciaci jednotlivých druhů (např. v rámci civilního - pracovní, rodinné apod.) – dnešní civilní proces nepovažuje za nutné. • Soudy jedné soustavy mohou vykonávat i více druhů soudnictví!

7. Organizace a činnost soudů • Pojem organizace soudů Organizací soudů rozumíme soustavu soudů a jejich činnost, která se zaměřuje především na jejich úkoly v rámci dané pravomoci, organizační zásady jejich výstavby a činnosti a na organizační strukturu jednotlivých článků soudů. • Vedle problematiky vnitřního uspořádání soudů jsou součástí organizační struktury i vzájemné vztahy mezi soudy, popř. dalšími orgány, včetně úpravy právního postavení soudců (přísedících) a jejich kárné odpovědnosti, jakož i problematika státní správy soudů.

8. Soustava soudů • Soustavou soudů rozumíme soubor (seskupení) soudů, jejich působnost, organizační uspořádání a vzájemné vztahy, které vykonávají jménem republiky na jejím území soudnictví, resp. jeho jednotlivý druh. • V současné době dvě soustavy soudů: • Soustava soudů dle čl. 91 Ústavy – soustava obecných soudů • Soustava vykonávající ústavní soudnictví – Ústavní soud

9. Soustava obecných soudů • Soustavu soudů v České republice tvoří v souladu s čl. 91 Ústavy Nejvyšší soud ČR, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy, okresní soudy, popř. soudy jinak označené (např. Městský soud v Praze). • Mezi soudy soustavy obecných soudů existují určité vztahy a vazby. • V rámci soustavy obecných soudů rozeznáváme její jednotlivé články. • Článek soudní soustavy (článek soudů) určuje postavení soudů v rámci soustavy soudů a vztahy působnosti k ostatním soudům této soustavy. Soustava obecných soudů v České republice je čtyřčlánková (okresní, krajské, vrchní, Nejvyšší). • Vedle článku soudů, který je pojmem organizačním, rozeznáváme rovněž stupeň soudů (instanci), který je pojmem procesním - rozhodování o opravných prostředcích - soud vyššího stupně. • Soustava obecných soudů v České republice je v současné době dvoustupňová, to znamená, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně je přípustný jeden řádný opravný prostředek.

10. Druhy soudnictví x soustavy soudů Viz schéma

11. Soustava soudů • Zvláštní postavení Nejvyššího správního soudu („dvojhlavá saň“) Sídla a obvody: • Nejvyšší soud – Brno • Nejvyšší správní soud – Brno • Vrchní soud – Praha, Olomouc • Krajské soudy – Praha (středočeský kraj), Plzeň, České Budějovice, Hradec Králové, Ústí nad Labem, Ostrava, Brno + Městský v Praze • Okresní – příloha zákona o soudech a soudcích (Praha – obvodní, v Brně – Městský soud)

12. Soustava soudů Pobočky krajských soudů: • Ostrava – Olomouc • Brno – Zlín, Jihlava • Hradec Králové – Pardubice • Ústí nad Labem – Liberec • Plzeň – Karlovy Vary + České Budějovice – Tábor Mohou být zřizovány i pobočky okresních soudů (v současné době 3)

13. Vnitřní organizace soudu • Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů kolegií, předsedů senátu a ostatních soudců. Soudci tvoří dle úseku své činnosti trestní kolegium, občanskoprávní kolegium a obchodní (poslední dvě mohou být sloučena). • Nejvyšší správní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a dalších soudců. Kolegia: • počet stanoven rozhodnutím pléna • Finančně-správní kolegium • Sociálně-správní kolegium • Vrchní, krajské a okresní soudy se skládají z předsedy soudu, místopředsedů soudu, předsedů senátů a dalších soudců. • U okresních a krajských soudů + u Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného se na výkonu soudnictví podílejí také přísedící. • Dále jsou u soudů činní asistenti soudců, soudní tajemníci, justiční čekatelé, vyšší soudní úředníci, vykonavatelé a další zaměstnanci odborného aparátu soudů. • K zajištění účelné dělby činnosti jsou u okresních, krajských a vrchních soudů vytvářena soudní oddělení podle senátů (samosoudců), která mají samostatné nebo společné soudní kanceláře.

14. Státní správa soudů • Podmínky k řádnému výkonu soudnictví po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné vytváří soudům státní správa soudů. • V zájmu zajištění nezávislosti a nestrannosti soudců je umožněna slučitelnost výkonu funkce soudce s výkonem státní správy soudů. • Ústředním orgánem státní správy soudů je Ministerstvo spravedlnosti. U Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu může vykonávat správu jen prostřednictvím předsedů těchto soudů. • Orgány státní správy soudů jsou dále předsedové a místopředsedové všech článků soustavy soudů, kteří mohou pověřit jednotlivými úkony státní správy i ostatní soudce. • Funkcionáři soudů – dnes časově omezené.

15. Předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího Kandidát na funkci soudce i přísedícího musí splňovat shodně bez výjimek tyto předpoklady: • občanství České republiky, • plnou způsobilost k právní úkonům, • bezúhonnost (nesmí být odsouzen pro úmyslný trestný čin) a takové zkušenosti a morální vlastnosti, které dávají záruku pro řádné zastávání funkce soudce nebo přísedícího, • věk 30 let v den ustanovení, • souhlas s ustanovením do funkce soudce nebo přísedícího, • další předpoklady a morální vlastnosti, stanoví-li tak zvláštní zákon. Kandidát na funkci soudce musí dále splňovat tyto předpoklady: • úplné vysokoškolské právnické vzdělání (magisterské) na vysoké škole v České republice, • úspěšně složenou odbornou justiční zkoušku.

16. Ustanovování do funkce • Soudci jsou jmenováni prezidentem republiky (nutná kontrasignace předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády). • Soudci jsou jmenováni bez časového omezení. • Přísedící jsou voleni – obecními nebo krajskými zastupitelstvy (dle návrhů svých členů). • Přísedící jsou voleni na 4 roky. • Soudce i přísedící musí před nástupem do funkce složit slib.

17. Zánik funkce soudce Funkce soudce zaniká: • odvoláním (rozhodnutí kárného senátu), • vzdáním se funkce, • pramovocným rozhodnutím o nezpůsobilosti soudce vykonávat funkci, • smrtí, dosažením věku 70 let, prohlášením za mrtvého, • pozbytím státního občanství, • zbavením způsobilosti k právním úkonům nebo jejím omezením. Právní postavení soudců: Na soudce se po dobu výkonu jeho funkce vztahují přiměřeně ustanovení zákoníku práce, nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak. Funkce soudce i přísedícího je veřejnou funkcí.

18. Kárná odpovědnost soudců • Soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu jsou kárně odpovědni za kárné provinění. • Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. • Kárným proviněním předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu je též zaviněné porušení povinností spojených s funkcí předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu. Řízení ve věcech kárné odpovědnosti soudců upravuje zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů. • Kárným soudem je nyní Nejvyšší správní soud.

19. Obsazení soudů • Obsazením soudu rozumíme určení, zda je konkrétní věc projednávána více soudci, popř. soudci a přísedícími, v senátu, nebo jedním soudcem (samosoudcem). Aktuální právní úprava: a) Okresní soudy - senát složený ze soudce a dvou přísedících (§36a o.s.ř.) jedná a rozhoduje: • ve věcech pracovních, • v dalších věcech, o nichž tak stanoví zákon. V ostatních věcech jedná a rozhoduje samosoudce.

20. Obsazení soudů b) Krajské soudy - jako soud prvního stupně jedná a rozhoduje samosoudce. V odvolacím řízení jedná krajský soud v senátech složených ze tří soudců z povolání (předseda senátu a dva soudci). c) Vrchní soudy – v odvolacím řízení jedná vrchní soud v senátech složených ze tří soudců z povolání (předseda senátu a dva soudci). d) Nejvyšší soud - jedná a rozhoduje v senátech nebo velkých senátech kolegií. Senáty jsou složeny ze tří soudců z povolání (předseda a dva soudci). Velké senáty kolegií jsou složeny z devíti soudců z povolání, popř. i více soudců (je-li více než 27, pak jedna třetina). Velké senáty kolegií rozhodují tehdy, pokud jim byla věc postoupena senátem, který dospěl při svém rozhodování k odlišnému právnímu názoru od právního názoru již dříve vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

21. Obsazení soudů • Nejvyšší správní soud Jedná a rozhoduje v senátech a rozšířených senátech. Senát se skládá • z předsedy a šesti soudců ve věcech volebních, ve věcech politických stran a politických hnutí a v řízení o kompetenčních žalobách, • předsedy a čtyř soudců, rozhoduje-li o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany, • z předsedy a dvou soudců v ostatních případech. Rozšířený senát se skládá • z předsedy a šesti soudců, rozhoduje-li o věci postoupené mu senátem složeným z předsedy a dvou soudců. • z předsedy a osmi soudců v ostatních případech. Dospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu. Při postoupení svůj odlišný právní názor zdůvodní.

22. Vyšší soudní úředník (Vyšší úředník státního zastupitelství) • Právní úprava obsažena v zákoně č. 121/2008 Sb., ve znění novely č. 7/2009 Sb. • Vyšší soudní úředník je oprávněn provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony soudu, které jsou mu svěřeny v občanském soudním řízení, v soudním řízení správním, v trestním řízení a v jiné činnosti soudu. • Vyšší úředník státního zastupitelství je oprávněn provádět v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem úkony, které jsou mu svěřeny v trestním řízení, na úseku netrestní působnosti státního zastupitelství a podílet se na dalších činnostech státního zastupitelství.

23. Vyšší soudní úředník – občanské soudní řízení • Upraveno v ustanoveních § 10-11 zákona o VSÚ • Právní úprava nejprve vymezena pozitivně • Pak negativně – všechny úkony soudu prvního stupně s výjimkou. • Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení lze podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Podaný opravný prostředek se však nejprve předloží předsedovi senátu, který o něm v občanskoprávních a obchodních věcech rozhodne, má-li za to, že se mu má zcela vyhovět. Rozhodnutí předsedy senátu se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.