1 / 31

antimon

antimon. zinek. zlato. měď. železo. olovo. fosfor. rtuť. arsen. hořčík. stříbro. síra. cín. platina. chemické názvosloví. chemický vzorec je název chemické sloučeniny název anorganické sloučeniny se skládá z: podstatné jméno - typ sloučeniny, např. oxid, sulfid,

yul
Download Presentation

antimon

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. antimon zinek zlato měď železo olovo fosfor rtuť arsen hořčík stříbro síra cín platina

  2. chemické názvosloví • chemický vzorec je název chemické sloučeniny název anorganické sloučeniny se skládá z: • podstatné jméno- typ sloučeniny, např. oxid, sulfid, halogenid, síran - charakterizuje negativní část sloučeniny, anion • přídavné jméno- udává, od kterého prvku je sloučenina odvozena, např. sodný, vápenatý, hlinitý, amonný, charakterizuje elektropozitivní složku sloučeniny kation

  3. chemické vzorce I • stechiometrické, empirické vzorce - udávají vzájemný poměr atomů v molekule -ve stechiometrických vzorcích se atomy zapisují v abecedním pořadí -např. {HO} = peroxid vodíku, {CaH2O2} = hydroxid vápenatý • molekulové vzorce vyjadřují nejen stechiometrické složení, ale i relativní molekulovou hmotnost např. NaNO3, H2SO4

  4. funkční, racionální vzorce jsou spolu s molekulovými vzorci nejběžnější,zaznamenávají charakteristická seskupení atomů, tzv. funkční skupiny např. Ca (OH)2, NaNO3, Bi (OH) (NO3)2 • konstituční, strukturní vzorce vyjadřují vazebné poměry v molekule, neudávají ale rozložení atomů v prostoru • elektronové vzorce někdy doplňujeme k atomům volné elektronové páry • geometrické vzorce • v rámci možností ukazují prostorové uspořádání atomů • v molekule nebo v komplexním iontu

  5. binární sloučeniny podstatné jméno - anion se tvoří z kořene latinského názvu prvku tvořícího elektronegativní součást a zakončení -id. Toto zakončení nevyjadřuje číselnou hodnotu oxidačního čísla, ale jen skutečnost, že atom prvku je v záporném oxidačním stupni přídavné jméno - kation se skládá z kmene českého názvu prvku, tvořícího elektropozitivní součást sloučeniny a ze zakončení, které vyjadřuje jeho oxidační číslo

  6. názvy aniontů

  7. názvy kationtů

  8. bezkyslíkaté kyseliny • Sloučeniny halogenů s vodíkem se nazývají halogenovodíky, např. • HF – fluorovodík HBr - bromovodík • HCl - chlorovodík HI - jodovodík • a podobně také • HCN – kyanovodík • H2S – sirovodík - sulfan

  9. jejich vodné roztoky se nazývají • kyselina fluorovodíková, chlorovodíková, bromovodíková, jodovodíková kyanovodíková, sulfanová – sirovodíková • jejich soli jsou fluoridy, chloridy,bromidy, jodidy kyanidy, sulfidy • Fluorid vápenatý • Chlorid hlinitý • Bromid stříbrný • Jodid rtuťný • Kyanid draselný • Sulfid železitý

  10. kyslíkaté kyseliny podstatné jméno kyselina přídavné jméno - kmen názvu základního prvku a zakončení udávající jeho oxidační číslo Např.: kyselina sírová, dusičná název kyseliny můžeme tvořit dvěma způsoby: - přičtením jedné nebo více molekul vody k molekule příslušného oxidu: oxid sírový + voda = sírová kyselina - výpočtem vzorce za pomoci oxidačních čísel: • atom kyslíku v kyselinách má vždy oxidační číslo –II • atom vodíku má vždy oxidační číslo I • oxidační číslo základního prvku je určeno zakončením v názvu kyseliny.

  11. zapíšeme atomy tvořící kyselinu v pořadí vodík, základní prvek, kyslík napíšeme jejich oxidační čísla sečteme všechna kladná a záporná oxidační čísla součet kladných i záporných oxidačních čísel musí být stejný v kyselinách obsahujících základní prvek s lichým oxidačním číslem bývá obvykle jeden atom vodíku, v kyselinách obsahujících základní prvek se sudým oxidačním číslem bývají dva atomy vodíku

  12. přípona názvu kyseliny obecný vzorec příklady -ná HXO HIO, HClO, HBrO -natá H2XO2 H2ZnO2 (známe jen její soli ) -itá HXO2, H3XO3 HClO2, H3PO3, H3BO3 -ičitá H2XO3 H2CO3, H2SO3, H2SeO3, H4SiO4 -ečná, -ičná HXO3, H3XO4 HClO3, HNO3, H3PO4, H3AsO4 -ová H2XO4 H2SO4, H2TeO4, H2MnO4, H2CrO4 -istá HXO4 HIO4, HClO4, HBrO4, HMnO4 -ičelá H2XO5 H2XeO5, H2OsO5

  13. čtení vzorců kyselin počet atomů kyslíku vynásobíme dvěma a získáme počet záporných oxidačních čísel odečteme počet atomů vodíku a získáme oxidační číslo základního prvku jinou možností je využití znalosti obecných vzorců kyselin • odvození názvu soli • kation (ty) vodíku nahrazujeme kationty kovu • jestliže ze vzorce kyseliny odtrhneme kation vodíku, zůstane zbytek, anion příslušné kyseliny • ten nese záporný náboj číselně rovný počtu odtržených iontů vodíku

  14. odvození názvu soli řídíme se stejnými pravidly jako při psaní vzorců binárních sloučenin • porovnáme náboj kationtu a náboj skupiny, aniontu kyseliny • pomocí křížového pravidla vyrovnáme počet kationtů a aniontů tak, aby celkový součet kladných nábojů se rovnal celkovému počtu záporných nábojů

  15. strukturní vzorce

  16. konec

More Related