Dochází ke krizi socálního státu?

1. Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně Společnost sociálního lékařství a řízení péče o zdraví Dochází ke krizi socálního státu? Olga Angelovská Petr Háva středa 25. ledna 2009 v 9,30 hod., v sále Lékařského domu v Praze 2, Sokolská 31

2. Problémy sociálního státu Rozsah aktivit sociálního státu je již několik desetiletí předmětem intenzivních politických diskusí (Pierson 1994) snížení rozsahu jeho aktivit (retrenchment, new policy …) a to v souvislosti s procesy (stárnutí, globalizace, recese ekonomického vývoje) Mezinárodní srovnávací analýza vývoje sociálních výdajů zatím nesvědčí pro výraznou redukci veřejných finančních zdrojů, vynaložených na fungování sociálních států (OECD Social Security Database) V 90. letech došlo k zastavení růstu sociálních výdajů, ve skandinávských státech i k poklesu V ČR jsou na seznam agendy veřejné politiky nastoleny otázky „reforem“ v oblasti „mandatorních výdajů“, které souvisí s fungováním sociálního státu (zdravotnictví, vzdělávání, nemocenské pojištění, nezaměstnanost)

3. Obvinění sociálního státu (Keller, 2005): Je zdrojem inflace a brzdou ekonomického růstu Má příliš byrokratický a strnulý aparát Přispívá k růstu nezaměstnanosti Neúměrně přetěžuje vládua státní rozpočet Může za sociální vyloučení a za rostoucí nestabilitu rodiny Snižuje konkurenceschopnost země Teoretická reflexe kritiky sociálního státu (Pierson, 1994) Kritika byla formulována především v době nástupu Thatcherové a Reagana počátkem 80. let Skutečně realizované reformní změny však byly poměrně limitované, realizované v rámci jednotlivých programů (programmatic-retrenchment) V 80. letech však došlo v obou zemích (USA, UK) k výrazným změnám k rozdělení příjmů (růstu nerovnosti) Mezi snadněji redukovatelnými programy/politikami bylo bydlení a pojištění v nezaměstnanosti Systematické změny (systemic retrenchment) – efekt těchto změn je dlouhodobý, jde např. o snížení příjmů veřejných financí, snahy o omezení vlivu zájmových skupin, obhajujících welfare state (odbory, občanskáparticipace). Takové změny se však nepodařilo v UK a USA prosadit. Krize sociálního státu?

4. Vztahy ekonomie, sociálního státu a politikyve druhé polovině minulého století • Kauzální vztahy ve vývoji ekonomiky a aktivit sociálního státu však byly ve skutečnosti spíše opačné (příčiny ekonomických nestabilit vznikly v ekonomickém systému). • Snížení ekonomického růstu v 70. letech, podmíněné finančními nestabilitami (1971 - zrušen zlatý standard), energeticky náročnou poválečnou ekonomikou vedlo k tlaku na zvýšení výdajů sociálního státu (nezaměstnanost, potřeba strukturálních změn). • Rychlost redukce aktivit sociálního státu byla v praxi tlumena riziky jejich sociálních důsledků, možnými ztrátami voličů. Energetická náročnost, pokles technické inovace Zrušení zlatého standardu v USA (1971) Vznik finančních nestabilit, potřeba strukturálních změn eknomiky Snížení ekonomického růstu, ropné šoky, recese, nezaměstnanost, nerovnováha obch. bilance ? Nerovnosti, chudoba, sociální vyloučení, volby Výdaje sociálního státu Politická rozhodnutí, ideologie Sociální dialog

5. Nové přístupy Paradigmatický posun Na WS nepohlíží jenom jako na systém ochrany/zabezpečení, ale na investice do rozvoje OECD Living longer, working longer EU: Investice do zdraví Parametrické změny důchodvýh systémů Rekvalifikace a další vzdělávání ve vyšší věku Demografie není hrozba ani riziko, ale výzva Prodloužení délky života je úspěchem lidstva Diskurz přístupů k řešení problémů Další obvinění WS má 4 složky: • krizi finanční (rozpočtová) - to, co je prezentováno jako krize WS, je z tohoto hlediska krizí a selháním hospodářské politiky • krizi legitimity (?) - ti, kdo do systému přispívají, z něj neprofitují; U veřejnosti mají větší podporu programy, ze kterých sama profituje • krizi institucionální - Sociální stát je nákladný a netransparentní • - Welfare mix - různé sektory se různou měrou podílejí na poskytování služeb jednotlivcům. • demografická krize - Stárnutí obyvatel, systémy založené na mezigenerační a vůbec horizontální solidaritě selhávají - Snaha o reformy – větší odpovědnost jednotlivce.

6. Determinanty zdraví a investice do zdraví Suhrcke

7. Zdroj: Hendersonová, H. Za horizontem globalizace. DharmaGaia, Praha 2001

8. EFEKTIVITA 1. Makroefektivita Efektivní podíl HDP vynaložený na aktivity sociálního státu 2. Mikroefektivita Efektivní alokace zdrojů mezi jednotlivé typy dávek a služeb 3. Zainteresovanost Řízení a správa produkce veřejných statků musí minimalizovat ztráty a plýtvání ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ 4. Omezení chudoby Źádný jedinec nebo domácnost by se neměli ocitnout pod úrovní životního minima. 5. Pojištění Nikdo by se neměl v důsledku nečekaných sociálních situací dostat pod úroveň životního minima (např. dávky v oblasti pojištění při pracovní neschopnosti, ztrátě práce, nemoci). 6. Vyrovnání příjmu Instituce sociálního státu umožňují realokovat spotřebu v průběhu života (dětství, rodinná politika, vzdělávání, penze). REDUKCE NEROVNOSTÍ 7. Vertikální ekvita Redistribuce se odehrává ve prospěch jedinců a rodin s menším příjmem 8. Horizontální ekvita Rozdíly ve spotřebě či v dostupnosti veřejných statků se vztahují pouze k jejich potřebě a nikoliv jiným aspektům jako např. rozdílnost etnika. INTEGRACE SPOLEČNOSTI 9. Důstojnost Cílem spotřeby veřejných statků je zachování lidské důstojnosti a zamezení stigmatizace 10. Solidarita Distribuce aktivit sociálního státu je nezávislá na sociálním a ekonomickém postavení ADMINISTRATIVNÍ PROVEDITELNOST 11. Srozumitelnost 12. Nemožnost zneužití Standardní cíle sociálního státu (Barr, 1998)

9. Politické snahy o omezení (retrenchment) role sociálního státu • Margaret Thatcher (1979), Ronald Reagan (1981) přichází se záměry radikálního omezení role sociálního státu • Došlo k některým škrtům např. v oblasti nezaměstnanosti, avšak celkově nebyl poválečný charakter aktivit sociálních států nějak výrazně redukován • Reformy se tedy v posledních 30 letech netýkaly omezení („retrenchment“)

10. Přehled diskuse v 90. letech • Reflexe na straně výzkumu nabyla na intenzitě v 90. letech po publikacích prací Piersona • (1994) Dismantling the Welfare State? • (1996) The new politics of the welfare state • Nové přístupy sociálního státu stojí před řešením problémů demografického vývoje, změny ekonomické produkce (trh práce, kvalifikační nároky, strukturální změny) a „křehkost“ rodiny • prodloužení délky života, snížení plodnosti (stárnutí společnosti) • flexibilizace práce a rodiny, ekonomika služeb • V sociálních výdajích dominují dvě položky: důchody a zdravotnické služby • Reformy v oblasti důchodů se soustřeďují na diverzifikaci rizika, jeho částeční přesun ze státu na jednotlivce • Výdaje na zdravotnictví jsou předmětem tlumení růstu (cost containment), hledání cest ke zvýšení efektivity, ale také cest a možností jak ovlivnit vývoj nemocnosti (regulace determinant zdraví cestou podpory zdraví, komprese nemocnosti), rizika vývoje zdravotnictví podobně jako v oblasti důchodů lze spatřovat ve snahách bank a investorů získat kontrolu nad řízením financí v této oblasti (riziko technokratického přístupu, rostoucí vliv nandnárodních institucí na vývoj demokratických procesů a politické rozhodování) • Řešení těchto nových problémů je výrazně komplikováno novými problémy, jejich příčiny spočívají ve vývoji globalizace ekonomiky • Státy jsou nuceny v konkurenčním prostředí kapitálových investic snižovat své daně (corporate tax) • Globalizační procesy zatím významně zasahují do vývoje daňové politiky a mohou vést ke snížení daňových výnosů stávající struktury daní, daňová politika se tak stává jedním z velmi aktuálních problémů veřejné ekonomiky a politiky • Globalizační procesy jsou postaveny na využití komparačních výhod, investoři a obchodníci se orientují na výhodnější podmínky, ekonomické cíle globalizace jsou v evidentním rozporu s cíli spravedlivého a lidsky důstojného společenského rozvoje • Na misce vah dalšího politického rozhodování (kolektivních akcí) se tak ocitají vedle sebe tradiční otázky související se dvěma procesy: ekonomický růst, společenský rozvoj

11. Teoretický diskurz ke krizi WS 1. teze o ireverzibilitě (nezvratnosti) WS, t.j. WS jako integrální součást dnešních vyspělých společností. 2. teze o dozrávání WS, t.j. zdá se, že v poslední době WS neroste, ale je stabilizován. 3. welfare pluralismus, posun od welfarestate k welfare society

12. Sociální výdaje Jsou vztaženy k HDP (%) Sociální výdaje reflektují poskytování veřejných a soukromých služeb (věcných dávek) a peněžitých dávek domácnostem nebo jednotlivcům v situacích, které negativně ovlivňují jejich blahobyt (welfare) Nověji jsou OECD používány čisté sociální výdaje po odečtu vlivu zdanění OECD Social Expenditure Database Eurostat ČSÚ, MPSV, VÚPSV Statistické ukazatele o významných událostech v průběhu životního cyklu Národní statistiky Mezinárodní srovnání (studie OECD) Mezinárodní srovnávací analýzy OSN o rozdílech a nerovnostech v ekonomickém růstu a sociální rozvoji Výsledky výzkumu a analýz (syntetizující monografie) Esping-Andersen 1990, 1999 Pierson 1994, 1996 Taylor-Gooby 2004 Adnett, Hardy, 2005 Jaké ekonomické údaje, analýzy a syntézy jsou k dispozici pro poznání podstaty a obsahu aktivit sociálního státu?

16. OECD

18. Sociální právo EU a mezinárodní právo jako stabilizující prvky • Evropské pojetí sociálního práva • Mezinárodní uznání lidských práv • Sociální politika EU a její vývoj • Počátky integrace, mobilita osob • Rovnost, ochrana pracovních podmínek • Velké rozšíření po roce 2000 • Evropský sociální model Tomeš, Koldynská Sociální právo Evropské unie 2003

19. Evropská sociální politika • Už před uzavřením Římské smlouvy se Francie snažila o harmonizaci sociálního zabezpečení, ale zejména Německo bylo proti => v Římské smlouvě kompromis – jedním z cílů společenství – „růst životního standardu“, ale oblast sociální politiky zůstává v kompetenci členských států • EU společné hodnoty – spravedlnost, solidarita a sociální dialog – zahrnuty v seznamu cílů Společenství => ale hlavní kompetence v rámci členských států • => asymetrie mezi silnou pozicí hospodářské politiky a slabou sociální politiky • Asymetrie mezi ekonomickou a politickou integrací EU

20. Na jaře roku 2000 přijala Evropská rada tzv. lisabonskou strategii, nazvanou podle místa, kde byl tento nový strategický cíl všemi patnácti členskými zeměmi schválen. Tato komplexní strategie, která byla rozvržena na celé desetiletí 2000-2010, byla v závěrech lisabonského zasedání Evropské rady formulována takto: Unie se má stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“. K dosažení tohoto cíle se Unie rozhodla zaměřit na splnění těchto úkolů: Připravit přechod k ekonomice a společnosti založené na znalostech, a to pomocí lepších politik, pokud jde o informační společnost, výzkum a technologický rozvoj prostřednictvím urychlení procesu strukturálních reforem směřujících ke konkurenceschopnosti, inovacím a dokončení vnitřního trhu. Modernizovat evropský sociální model, investovat do lidí a bojovat proti vylučování ze společnosti. Udržet zdravou ekonomickou perspektivu a příznivý výhled pokud jde o růst, a to aplikací vhodné kombinace makroekonomických politik. Lisabonská strategie 2000-2010

21. Jiná forma diskurzu: Metoda otevřené koordinace (Open method of coordination) 5 základních prvků: • Stanovení a odsouhlasení společných cílů Evropské Unie • Stanovení společných indikátorů pro účely měření dosaženého pokroku a vyhledávání příkladů dobré praxe • Pomocí dvouletých Národních akčních plánů sociálního začleňování převádět společné cíle EU do národních /regionálních politik • Pravidelné monitorování, vyhodnocování a program peer review • Propagace spolupráce při tvorbě politik, mezinárodní výměnu zkušeností a příkladů dobré praxe • Social Protection Committee – prostředek kooperace mezi Evropskou komisí a členskými státy

22. Další vývoj Evropského sociálního model (ESM) Jsme svědky „sociálních válek“?? (válek o budoucí podobu sociálního státu) • „Soft a hard“ alternativa • Souvisí nepochybně s vývojem politické integrace • Ve hře jsou pravidla politického rozhodování (možnost blokovat vývoj z pozice jednoho člena EU nebo většinové rozhodování) • Při silné pozici jednotlivých členských států lze ovlivnit celkový vývoj cestou zásadních nevratných změn v jedné několika zemích (V4??) • Opět jsme zpět u legitimity rozhodování

23. Závěry • Krizová symbolika koresponduje spíše s finančními trhy a dalšími ekonomickými aspekty, než s fungováním WS • V diskurzu pohledů na další vývoj sociálního státu V4 jsou patrné převažující ideologické (neoliberální) a zájmově podmíněné přístupy • Zatímco neoliberální ideologie upřednostňuje ekonomický růst, diskurz v rámci Lisabonské strategie a představ o Evropském sociálním modelu je postaven na tradičních hodnotách a principech Sociálního práva EU a mezinárodního práva a sleduje cíle dlouhodobou udržitelnost společenského vývoje • Vývoj poznatků vede k paradigmatickému posunu v našem pohledu na roli WS (social development, freedom of development, Investment for health) • Růst celkových výdajů na aktivity sociálních států se v 90. letech zastavil. • Situace V4 však nedosahuje stávajících úrovní starých členských států a zejména celkové výdaje na zdravotnictví jsou asi o 1/3 až 1/2 menší (%HDP a celkové výdaje na jednoho obyvatele)

24. Literatura • Walters S and Suhrcke M. Socioeconomic inequalities in health and health care access in central and eastern Europe and the CIS: a review of the recent literature. Venice, World Health Organization European Office for Investment for Health and Development, 2005 (Working paper 2005/1) • Suhrcke M, Rechel B, Michaud C. Development assistance for health in central and eastern Europe. Bulletin of the World Health Organization, 2005; 83 (12):920-927. (see also the editorial dedicated to the article by McKee M. The need for development assistance for health in the eastern European Region.Bulletin of the World Health Organization, 2005; 83 (12):883) • Contribution to Dying Too Young – Addressing Premature Mortality and Ill Health Due To Non-Communicable Diseases and Injuries in the Russian Federation. Washington, DC, The World Bank Europe and Central Asia Human Development Department, 2005. • Summary. (PDF 450 KB) • Full Report. (PDF 0,9 MB) • Powerpoint presentation delivered at press conference on the publication. What are the economic consequences of adult ill-health in Russia? (PDF 140 KB).

25. Literatura • Suhrcke M et al. Economic consequences of noncommunicable diseases and injuries in the Russian Federation.Venice, World Health Organization European Office for Investment for Health and Development, 2005. • Suhrcke M et al. The contribution of health to the economy in the European Union. Brussels, European Commission Health and Consumer Protection Directorate-General, 2005. (The report was awarded “Best Abstract Prize” at the annual conference of the European Public Health Association in Graz, November 2005.)http://europa.eu.int/comm/health/ph_overview/Documents/health_economy_en.pdf • Marquez PV, Suhrcke M. Combating non-communicable diseases. British Medical Journal, 2005, 331:174. • McKee M and Suhrcke M. Commentary: health and economic transition. InternationalJournal of Epidemiology, 2005, 0:1441. • Suhrcke M. Young people and HIV/AIDS: awareness and attitudes. CommonHealth, 2005, 11:53-58. • Suhrcke M. Economic evidence in making a stronger case for mobilising action to combat NCDs. Oxford Vision 2020 Update, 2004, 5. http://www.oxfordvision2020.org/view.asp?ID=302