1 / 57

Hospodářské dějiny ( a jejich odraz v ekonomických teoriích – 3MI111)

Hospodářské dějiny ( a jejich odraz v ekonomických teoriích – 3MI111). doc. Ing. Pavel Sirůček, Ph. D. (PS) garant předmětu – KMIE FPH VŠE v Praze č. m. 343 RB , resp. 308 JM Ing. Jiří Dobrylovský, Ph. D. (JD) č. m. 346 RB , resp. 154 JM

tieve
Download Presentation

Hospodářské dějiny ( a jejich odraz v ekonomických teoriích – 3MI111)

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Hospodářské dějiny (a jejich odraz v ekonomických teoriích – 3MI111) doc. Ing. Pavel Sirůček, Ph. D. (PS) garant předmětu – KMIE FPH VŠE v Praze č. m. 343 RB, resp. 308 JM Ing. Jiří Dobrylovský, Ph. D. (JD) č. m. 346 RB, resp. 154 JM podrobný sylabus předmětu (program, literatura, zakončení atd.) + prezentace na adresehttp://nb.vse.cz/~sirucek, též viz prezentace kurzů 3MI325, 3MI327 aj. tamtéž

  2. Orientační struktura přednášek (pro skupiny garanta kurzu): • 1. týden: Ekonomické teorie a dějiny (PS) • 2. týden: Vývoj kapitalismu do roku 1870 (JD) • 3. týden: Hospodářské proměny 1870 – 1914 (JD) • 4. týden: Meziválečný hospodářský vývoj a II. SV (JD) • 5. týden: Hospodářský vývoj ČR do roku 1945 (JD) • 6. týden: Svět v období 1945 – 1990 (JD) • 7. týden: Hospodářský vývoj ČR 1945 – 1989 (JD) • 8. týden: Současné trendy světové ekonomiky (JD) • 9. týden: Vývoj a podoby standardní ekonomie (PS) • 10. týden: Formování mikro- a makroekonomie (PS) • 11. týden: Alternativní přístupy k ekonomii (PS) • 12. týden: Ekonomie ve světle globalizace (PS) • 13. týden: rezerva, resp. zkouškové testy

  3. Základní doporučená literatura:[1]Sirůček, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie (vývoj-současnost-výhledy). Slaný, Melandrium 2007 (s požadovanými pasážemi seznámí vyučující – též viz http://nb.vse.cz/~sirucek). Další doporučené studijní texty k hospodářským dějinám(podrobněji viz sylabus předmětu): • [2]Faltus, J., Průcha, V.: Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století. 2. vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2004(lze používat i nezměněná vydání 1996, 1999 a 2003). • [3] Průcha, V. a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. 1. díl.Období 1918 – 1945. Brno, Doplněk 2004 (vybrané pasáže). • [4] Půlpán, K.: Nástin českých a československých hospodářských dějin do roku 1990. I. a II. díl. Praha, Karolinum – Univerzita Karlova v Praze 1993(vybrané pasáže). • [5]Stellner, F. a kol.:Hospodářské dějiny (16. – 20. století). Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2006.

  4. Další doporučená literatura k přehledu vývoje ekonomického myšlení(blíže viz sylabus předmětu): • [6]Brožová, D.: Malé dějiny ekonomického myšlení. 2. přepracované vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2007 (vybrané pasáže). • [7]Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. 3. vydání. Praha, C. H. Beck 2005 (vybrané pasáže). • [8]Sirůček, P.: Průvodce dějinami standardních ekonomických teorií. 2. aktualizované vydání. Slaný, Melandrium 2003 (vybrané pasáže) – podrobněji viz http://nb.vse.cz/~sirucek. • [9]Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. 2. vydání. Praha, VŠE v Praze 1998 (vybrané pasáže). • [10]Sojka, M., Konečný, B.: Malá encyklopedie moderní ekonomie. 5. vydání. Praha, Libri 2004 (vybrané pasáže).

  5. Ukázka další doporučené literatury k hospodářským dějinám (blíže viz sylabus): • [11]Cameron, R.: Stručné ekonomické dějiny světa.Od doby kamenné po současnost. Praha, Victoria Publishing 1996. • [12] Geršlová, J., Sekanina, M.: Lexikon našich hospodářských dějin 19. a 20. století v politických a společenských souvislostech. Praha, Libri 2003. • [13]Jakubec, I., Emertová, M., Szobi, P., Šternberk, J.: Hospodářský vývoj českých zemí v období 1848-1992. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2008. • [14] Landes, D. S.: Bohatství a bída národů. Praha, BB art 2004. • [15] Sborník Hospodářský a sociální vývoj Československa (1945 – 1992). Acta Oeconomica Pragensia, 1996, č. 3. Praha, VŠE v Praze 1996. • [16]Sborník Z hospodářských a sociálních dějin Československa 1918 – 1992. K 80. výročí vzniku ČSR. Acta Oeconomica Pragensia, 1998, č. 5. Praha, VŠE v Praze 1998.

  6. Ukázka další doporučené literatury k dějinám ekonomických teorií, globalizaci aj.(podrobněji viz sylabus předmětu): • [17]Buchholz, T. G.: Živé myšlenky mrtvých ekonomů. Praha, Victoria Publishing 1993. • [18]Koderová, J., Sojka, M., Havel, J.: Teorie peněz. Praha, ASPI 2008. • [19] Sirůček, P.: Rozpory a perspektivy globalizace. Marathon, 2007, č. 3. http://www.valencik.cz/marathon. • [20] Sojka, M.: John Maynard Keynes a současná ekonomie. Praha, Grada Publishing 1999. • [21] Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum – Univerzita Karlova v Praze 2000. • [22] Varadzin, F., Březinová, O.: Hledání ve světě ekonomie (věda, metodologie, ekonomie). Praha, Professional Publishing 2003. • [23]Volejníková, J.: Moderní kompendium ekonomických teorií. Od antických zdrojů až po 3. tisíciletí. Praha, Profess Consulting 2005.

  7. Téma: Ekonomické teorie a ekonomické dějiny (PS) • A) Ekonomika a ekonomická věda – základní pojmy a souvislosti • B) Vznik ekonomie jako vědy • C) Členění ekonomických teorií • D) Základní periodizace ekonomických dějin a ekonomického rozvojeHlavní studijní prameny: [1] – kap. 1., 14.1, 18.1;[2] – kap. 1.; [6] – kap. 0.; [7] – předmluva, shrnutí kap. 1., 2., 3., 4.; [8] – úvod, kap. 1.; [11] – kap. 1.; [22] – kap. 1., 2., 3.

  8. Téma: Vznik kapitalistické hospodářské soustavy, průmyslová revoluce a období svobodné konkurence(JD) Vznik kapitalistické hospodářské soustavy v Evropě a zrod novodobého koloniálního systému Manufakturní období průmyslové výroby a průmyslová revoluce Přechod od feudálního ke kapitalistickému systému zemědělství Charakteristika kapitalismu svobodné konkurence a vznik světového hospodářství Diferenciace ekonomické úrovně evropských zemí a regionů Hospodářský vývoj na území USA od koloniálního období do války Jihu proti Severu Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 1., 2., 3.; [2] – kap. 1., 2.; [11] – kap. 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9., 10., 11.

  9. Téma: Hospodářské proměnyv letech 1870 – 1914. Ekonomické kořeny a důsledky I. SV(JD) Nové jevy v kapitalistické ekonomice v letech 1870–1914 Změny v poměru hospodářskésíly velmocí Příčiny první světové války (I. SV) a její mocenskopolitické a ekonomické důsledky Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 4., 5.; [2] – kap. 3., 4.; [11] – kap. 8., 9., 10., 11., 12., 13.

  10. Téma: Hospodářský vývoj v meziválečném období a za druhé světové války. Specifika sovětské ekonomiky (JD) Charakteristika vývoje světového hospodářství a ekonomiky hlavních kapitalistických zemí v meziválečném období Etapy a základní rysy vývoje sovětské ekonomiky v letech 1917–1941 Válečná ekonomika Německa, Velké Británie, USA a SSSR Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 4.,5.,6.,8.; [2] – kap. 4., 6.; [11] – kap. 13., 14.

  11. Téma: Etapy a základní rysy hospodářského vývoje na území Československa v letech 1848 – 1945 (JD) Hospodářský vývoj českých zemí v letech 1848– 1918 Problémy československého hospodářství v období formování nového státu (1918–1923) Hospodářské dědictví po habsburské monarchii Základní rysy vývoje československého hospodářství v letech 1924–1938 Projevy a důsledky světové krize třicátých let v ČSR Charakteristika válečné ekonomiky za druhé světové války Státní zásahy do hospodářství Včlenění Československa do německého „velkoprostorového hospodářství“ Projevymilitarizace, exploatace a germanizace československé ekonomiky Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 4., 7., 8.; [2] – kap. 5., 7.; [3] – kap. 1., 3., 4.; [4] – kap. 4., 5., 6.; [16] – s. 66 – 86.

  12. Téma: Mocenskopolitické a ekonomické důsledky II. SV. Charakteristika hospodářského vývoje vyspělých tržních ekonomik a integrační proces v Evropě do roku 1990 (JD) Mocenskopolitické a hospodářské důsledky druhé světové války (II.SV) Ekonomický obsah lidově demokratických revolucí (1944–1948) Poválečná obnova hospodářství v Evropě Hospodářský vývoj vyspělých tržních ekonomik v letech 1950–1973 Hospodářský vývoj vyspělých tržních ekonomik v letech 1973–1990 Krize v letech 1973– 1975 a 1979– 1982 a jejich odraz ve světovém hospodářství Integrační proces v západní Evropě po druhé světové válce do roku 1992 Dynamika růstu, cyklické výkyvy a strukturální tendence v ekonomice vyspělých tržních ekonomik po druhé světové válce do roku 1990 Vliv vědeckotechnického pokroku na hospodářský růst Změny v poměru ekonomické síly velmocí v poválečném období Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 8., 9., 11., 13.; [2] – kap. 7., 8.; [11] – kap. 15., 16.

  13. Téma: Etapy a základní rysy hospodářského vývoje Československa v letech 1945 – 1989 (JD) Základní rysy hospodářského vývoje Československa v letech 1945–1948 Cíle avýsledky prvního pětiletého plánu Změny hospodářské politiky v Československu v letech 1953– 1955 a další vývoj hospodářství do roku 1970 Etapy a základní rysy hospodářského vývoje Československa v letech 1971–1989 Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 11., 12., 13.; [2] – kap. 10., 11.; [4] – kap. 7., 8., 9., 10.; [15] – s. 9 – 14, s. 107 – 149; [16] – s. 101 – 128.

  14. Téma: Nástin hospodářských problémů Čínské lidové republiky a rozvojových zemí od druhé světové války do roku 1990 (JD) Rozpad koloniální soustavy po druhé světové válce Charakteristické rysy ekonomikrozvojových zemí v době získání nezávislosti Hlavní hospodářské problémy rozvojových zemí a jejich regionální diferenciace v letech 1950–1990 Hospodářský vývoj Čínské lidové republiky v letech 1949–1990 Nástup k reformám po roce 1978 Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 10., 11., 13.; [2] – kap. 9., 10.; [11] – kap. 15., 16.

  15. Téma:Kořeny, vývoj a podoby moderní ekonomie „hlavních proudů“ (PS) • A) Počátky ekonomické analýzy • B) Klasická škola politické ekonomie • C) Vznik a etapizace neoklasické ekonomie • D) Keynesovská revoluce • E) Velká neoklasická syntéza a moderní ekonomie „hlavních proudů“Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 14., 15.1, 16.1, 16.2, 17.3; [6] – kap. 1., 2., 3., 4., 7., 15., 16.; [7] – shrnutí kap. 1., 2., 3., 4., 8., 16.; [8] – kap. 1.; [9] – úvod, kap. 1., 2., 4., 6., 7., 9.; [10] – kap. 24.1., 24.2., 24.4., 24.5.

  16. Téma: Formování, vývoja aktuální problémy standardní mikro- a makroekonomie (PS) • A) Charakteristika neoklasické ekonomie • B) Hlavní koncepce neoklasického systému a jejich moderní podoby • C) Aktuální stav, problémy a perspektivy standardní mikroekonomické teorie ve světle globalizace • D) Charakteristika a podoby keynesovské ekonomie • E) Neoklasická makroekonomie, antikeynesovská revoluce a neokonzervativní koncepce • F) Aktuální stav, problémy a perspektivy standardní makroekonomické teorie ve světle globalizace Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 15.2, 15.3, 15.4, 15.5, 16.1, 16.2, 16.3, 17.1, 17.2, 17.3;[6] – kap. 7., 8., 9., 10., 11., 13., 15., 16., 18., 19., 20., 21., 22.; [7] – shrnutí kap. 8., 9., 10., 12., 16., 17., 18., 19.; [8] – kap. 2., 3.; [9] – kap. 4., 5., 6., 7., 9., 10., 11., 12., 13.; [10] – kap. 24.4., 24.5., 24.6.;[18] – kap. 1., 2., 4., 6. – 11.

  17. Téma: Alternativní přístupy k ekonomickým teoriím(PS) • A) Standardní a alternativní přístupy • B) Německá historická škola a hledání metody • C) Rakouská a neorakouská ekonomie • D) Institucionální ekonomie • E) Marxistická politická ekonomie • F) Teorie J. A. Schumpetera a dlouhé vlny • G) Další přístupy mimo „hlavní proudy“ Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 17.4, 18.1, 18.2, 18.3, 18.4, 19.1; [6] – kap. 5., 6., 9., 12., 13., 17.; [7] – shrnutí kap. 5., 6., 7., 11., 14.; [9] – úvod, kap. 3., 8., 15., 16., 19.; [10] – kap. 24.3., 24.7.

  18. Téma: Perspektivy ekonomické vědy ve světle globalizace (PS) • A) Rozměry a rozpory soudobé globalizace • B) Globální problémy a jejich řešení • C) Tradiční a „nové“ přístupy k růstu • D) Ekonomický model člověka • E) Hledání nových základů ekonomie • F) Perspektivy globalizace a udržitelná budoucnost Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 15.5, 17.4, 19.1, 19.2, 19.3;[7] – kap. 16.4., 16.6.6.; [19]; další doporučená literatura viz sylabus předmětu, resp. přednášky, též viz http://www.valencik.cz/marathon

  19. ZKOUŠKOVÉ OKRUHY K ČÁSTI HOSPODÁŘSKÉ DĚJINY: • 1. Hospodářská a sociální změna v období přechodu od feudalismu k ranému kapitalismu (do konce 18. století). • 2. Fenomén industrializace (průmyslová revoluce, agrární revoluce, demografická revoluce, revoluce v infrastruktuře). • 3. Období hospodářského liberalismu (charakteristika kapitalismu volné soutěže, koloniální expanze, základní rysy hospodářského vývoje čelných států světa). • 4. Od zformování systému organizovaného kapitalismu k první světové válce (vznik světového hospodářství, základní rysy hospodářského vývoje evropských velmocí a USA). • 5. Hospodářský vývoj českých zemí do roku 1918. • 6. První světová válka, její příčiny, nastolení válečných ekonomik, mocensko politické a ekonomické důsledky). • 7. „Zlatá“ léta vývoje světového hospodářství 1918–29 (odlišnosti vývoje kapitalistických velmocí). • 8. Světová hospodářská krize přelomu 20. a 30. let (příčiny, způsoby překonávání, důsledky, ekonomický vývoj hlavních kapitalistických mocností do počátku druhé světové války, nástup ekonomické militarizace). • 9. Vznik a vývoj sovětské centrálně plánované ekonomiky (do vstupu Sovětského svazu do války). • 10. Formování ekonomiky nezávislého československého státu a jeho sociálně reformní opatření, hospodářský vývoj Československa do nástupu světové hospodářské krize. • 11. Hospodářské problémy Československa v období světové hospodářské krize, státně intervencionistická opatření a jejich efektivita.

  20. 12. Charakteristika válečných ekonomik velmocí v letech 1939–45. • 13. Dopady mnichovského diktátu na hospodářství tzv. druhé republiky, nacistická okupace českých zemí a jejich včlenění do německého „velkoprostorového hospodářství“ (militarizace, exploatace a germanizace). • 14. Důsledky druhé světové války, poválečná obnova v podmínkách bipolarizace světa (1945–49). • 15. Hospodářsko sociální vývoj Československa v periodě limitované demokracie 1945–48/49. • 16. Hospodářský vývoj vyspělých tržních ekonomik v letech 1950–73. Změny v poměru ekonomické síly velmocí. • 17. Vývoj vyspělých tržních ekonomik od první ropné krize do konce studené války (dynamika růstu, vědeckotechnický pokrok, cyklické výkyvy a strukturální tendence). • 18. Integrační procesy v západní Evropě po druhé světové válce do současnosti. • 19. Sovětský svaz a jeho satelité 1949–90 (hospodářský vývoj SSSR a tzv. socialistická integrace). • 20. Čínské sociálně ekonomické experimenty (1949–do současnosti) • 21. Soumrak kolonialismu a hospodářsko sociální přeměny tzv. třetího světa. • 22. Instalace centrálně plánované ekonomiky v Československu a její vývoj do nástupu „Pražského jara“ (tzv. generální linie budování socialismu a její realizace, reformní pokusy 50. a 60. let). • 23. Hospodářský vývoj Československa od nástupu „normalizace“ do „sametové revoluce“ (1969–89/90). • 24. Cesty české (československé) hospodářské transformace. • 25. Hospodářské problémy současného světa a hlavní vývojové tendence (1990–do současnosti).

  21. ZKOUŠKOVÉ OKRUHY K ČÁSTI DĚJINY EKONOMICKÝCH TEORIÍ: • 1. Obecná charakteristika ekonomického myšlení starověku a středověku. • 2. Obecná charakteristika merkantilismu. • 3. Obecná charakteristika klasické školy politické ekonomie. • 4. Obecná charakteristika neoklasické ekonomie. • 5. Etapizace a školy neoklasické ekonomie. • 6. Obecná charakteristika keynesovské ekonomie. • 7. Vývoj a podoby keynesovství. • 8. Hlavní směry neokonzervativní ekonomie. • 9. Formování a problémy soudobé mikroekonomie. • 10. Formování a problémy soudobé makroekonomie. • 11. Obecná charakteristika historizujících přístupů v ekonomii. • 12. Obecná charakteristika institucionalizujících přístupů v ekonomii. • 13. Obecná charakteristika liberálních přístupů v ekonomii. • 14. Obecná charakteristika socialistických přístupů v ekonomii. • 15. Obecná charakteristika soudobé globalizace.

  22. KONKRETIZACE UKONČENÍ(podrobněji viz sylabus předmětu): zkouška písemná část(cca 60 % celkového hodnocení) zkouškový test vždy obsahuje: jednu otázkutypu volné odpovědi zproblematiky hospodářských dějin (viz seznam otázek)s hodnocením 0 –40 bodů dvěkvizové otázky z problematikyhospodářských dějin(viz seznam otázek zde, resp. ukázku typových kvizů v sylabu kurzu na http://nb.vse.cz/~sirucek), vždy s pěti nabídkami odpovědí a jedinou správnou možností, s hodnocením 0 (při nesprávně označené odpovědi) nebo 10 bodů (při správně označené odpovědi) u každé otázky čtyřikvizové otázky z problematiky dějin ekonomických teorií (viz seznam okruhů zde, resp. ukázku typových kvizů v sylabu kurzu na http://nb.vse.cz/~sirucek), vždy s pěti nabídkami odpovědí a jedinou správnou možností, s hodnocením 0 (při nesprávně označené odpovědi) nebo 10 bodů (při správně označené odpovědi)u každé otázky Zkouškový test – maximum 100 bodů, časový limit 40 minut, hodnocení odpovídá klasifikační stupnici podle akreditace (zde % odpovídají dosaženým bodům)

  23. ústní část(cca 40 % celkového hodnocení) ústní přezkoušení probíhá pouze u studentů, kteří požadují zlepšení výsledku dosaženého v písemné části zkoušky– v tomto případěobdržíjednu otázkuz oblasti hospodářských dějin nebo dějin ekonomických teorií (viz seznam otázek, resp. okruhů, zde okruh = otázka) a po přípravě odpovídají vždy s hodnocením 0 – 40 bodů Ústní částí lze získat, resp.ztratit maximálně 40 bodů (zde body odpovídají %) Aktuální informace (včetně termínů zkoušek a dalších pokynů) na adrese http://mie.vse.cz

  24. 3MI111 – prezentace k přednáškám (část dějiny ekonomických teorií)pro skupiny garanta předmětu, též viz prezentace k dalším kurzům na http://nb.vse.cz/~sirucek

  25. ekonomické aktivity (hospodaření) cíl: vyšší míra uspokojení potřeb • ekonomické aktivity + ekonomické instituce + „příroda“ aj. = ekonomika(národní hospodářství) • ekonomika jako důležitý rozměr společenského života, vydělovaný pomocí abstrakce • ekonomické myšlení (vědomí) • individuální a společenské • přirozené a kvalifikované • ekonomická věda(ekonomie)jako nejvyšší forma ekonomického vědomíHD I/1

  26. ekonomie – etymologicky z řečtiny, podle spisu filosofa Xenofóna (430–355 př.n.l.) „Oikonomikos“ (pravidla rozumného vedení starořecké domácnosti) • moderní ekonomická věda zahrnuje řadu ekonomických disciplín • obecné • podnikohospodářské a odvětvové • aplikované a mezní aj. • zde ekonomie ve smyslu její teoretické složky – obecné ekonomie (obecné ekonomické teorie, politické ekonomie aj.), tj. ekonomických teoriíHD I/2

  27. vznik ekonomie jako vědy–teprve v 17. – 18. století s rozvojem kapitalismu vzniká „společenská objednávka“ (dříve nižší stupeň ekonomického myšlení – ekonomické názory rozvíjeny v rámci filosofie) • 1776 –„Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ (A. Smith) • 1755 – „Esej o povaze obchodu“ (R. Cantillon) • 1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“ (W. Petty) • specializace a vyčleňování ekonomických disciplín cca od druhé poloviny 19. století • 1848 – „Zásady politické ekonomie“ (J. S. Mill) • různé vymezení předmětu i označení a názvy • politická ekonomie • politická aritmetika • economics(ekonomie) • 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) • národní hospodářství apod. HD I/3

  28. dějiny ekonomického myšlení (teorií, doktrín, analýzy apod.) jako přehled vývoje teoretického ekonomického myšlení – tj. přehled vzniku, vývoje a zániku ekonomických škol, směrů a proudů • školy ekonomického myšlení • kolem ústřední postavy, instituce (katedry apod.) • různé filosofické, světonázorové, ideologické aj. zakotvení • různé metodologické instrumentarium (odlišné metody) • různé předpoklady, formulují příslušný kategoriální a pojmový aparát, teorie a zákony (resp. paradigmata) • odlišná doporučení pro hospodářskou politiku • navazují na určitou tradici, tuto rozvíjejí a ně navazují další ekonomické školy atd.HD I/4

  29. ekonomické školy, směry a proudy existují vedle sebe (konkurence doktrín), navazují na sebe (střídání doktrín), možné „návraty“ (neo- ...) aj. • jedno z vysvětlení souběžné existence různých názorů, jejich vývoje, střídání apod. pomocí teorie paradigmat • 1962 – „Struktura vědeckých revolucí“ (T. S. Kuhn) • vývoj věd (zejména přírodních) ve skocích • střídání paradigmat (jako dominantních myšlenkových vzorců, „mantinelů“ vědy) pomocí vědeckých revolucí • období evoluce (zdokonalování) a revolučních proměn (např. marginalistická revoluce, keynesovská revoluce či monetaristická kontrarevoluce apod.) • různé interpretace paradigmatu v ekonomii (základní ekonomické paradigma, neoklasické a keynesovské paradigma aj.) HD I/5

  30. různá členění ekonomických teorií • standardní ekonomie jako různé podoby ekonomie neoklasické a keynesovské (tzv. ekonomie „hlavních proudů“, ortodoxní) a nestandardní (alternativní) přístupy mimo „hlavní proud (y)“ • individualistické versus kolektivistické přístupy • axiomatické a „babylónské“ konstrukce • abstraktně-deduktivní (formálně-logické) a empiricko-induktivní (resp. sociálně-ekonomické) směry • matematické a nematematické (verbální) koncepce • pozitivní a normativní ekonomie • mikroekonomiea makroekonomieapod. • metodologické problémy ekonomických teorií • v užším smyslu: konstrukce teorií (axiomaticky apod.), verifikace pravdivosti, včetně předpokladů (metodologický pozitivismus, realismus aj.), používané metody (abstrakce, dedukce, indukce aj.) • v širším smyslu: co je „za“ teorií (různé představy o fungování ekonomiky a společnosti, různé světonázorové vidění, odlišné filosofie, politické ideologie aj.) apod. HD I/6

  31. vývoj ekonomického myšlení jako důsledek měnících se podmínek sociálně-ekonomického vývoje • důsledek vývoje lidského poznání • důsledek rozvoje procesů hospodaření • ekonomické myšlení jakoodrazkonkrétních hospodářských poměrů, úkolů doby(společenská „objednávka“) aj. • různé periodizace ekonomických dějin • rozdělení historie lidstva: pravěk, starověk, středověk, novověk, doba nejnovější • význam technologických změn, resp. revolucí: první průmyslová revoluce (Anglie cca 1760 – 1830), druhá (technickovědecká) revoluce(cca 1873 – I. SV), třetí (vědeckotechnická) revolucecca od II. SV s různými etapami (včetně revoluce informační apod.)HD I/7

  32. podle dominantních aktivit: společnost předindustriální (zemědělství), industriální(průmysl) a postindustriální (služby) – R. Aron, D. Bell, A. Toffler aj. • obdobně: agrární etapa (zemědělská společnost „první vlny“), industriální etapa (průmyslová společnost „druhé vlny“) a „superindustriální“ etapa (např. informační společnost „třetí vlny“) – A. Toffler • stadia ekonomického růstu (podle HDP na obyvatele, míry úspor apod.): tradiční společnost, předpoklady vzestupu, vzestup (start), dosahování zralosti, období masové nadspotřeby – W. W. Rostow • podle úrovně výrobních sil a výrobních (resp. vlastnických) vztahů: prvobytně-pospolná, otrokářská, feudální, kapitalistická a komunistická (resp. socialistická) formace – K. H. Marx, F. Engels • kapitalismusmanufakturní a průmyslový • průmyslový kapitalismus volné soutěže (svobodné konkurence) a kapitalismus monopolní (imperialismus) • státně-monopolní kapitalismus, globalizace a postkapitalismus (tzv. ultraimperialismus) apod. HD I/8

  33. různé metody a přístupy studia ekonomického rozvoje, resp. jeho nerovnoměrností („proč jsou některé země chudé a jiné bohaté?“) – např. historická metoda, modernistický versus tradicionalistický přístup apod. • vymezení rozvinutostia zaostalosti (HDP na hlavu, další ukazatele ekonomického rozvoje aj.) • ekonomický růst, rozvoj a pokrok a jejich základní determinanty(zdroje, populace, technologie, společenské instituce aj.) • logistická křivka ekonomického růstu • „S“ křivka s dvěma fázemi (zrychlený a zpomalený růst, na vrcholu asymptotické přiblížení horizontále), využití k ilustraci přírodních i sociálních jevů • např. „vlny“ evropského růstu, růstu evropské populace, dopady na rozvoj či stagnaci ekonomik, objevy, tvořivost aj. – R. Cameron HD I/9

  34. ekonomické myšlení starověku (zejména Řecka) v rámci racionální filosofie (etický rozměr a morální soudy, význam zemědělství, kritika zbožně-peněžních vztahů – např. lichvy, obchodu, obhajoba stávajícího společenského uspořádání) • Xenofón (430–355 př.n.l.), Platon (427–347 př.n.l), Aristoteles (384–322 př.n.l.) • naznačeny základní ekonomické kategorie a problémy, resp. přístupy individualistické a kolektivistické • ekonomické myšlení středověkupodřízeno náboženské křesťanské filosofii (katolická doktrína v západní Evropě) • ekonomické otázky řešeny v rámci scholastiky jako univerzální a kosmopolitní soustavy etiky a filosofie • mnišské řády (františkáni, dominikáni aj.) jako nositelé vzdělanosti, mniši také jako první „ekonomové“ • Tomáš Akvinský (1225–74) HD IX/1

  35. od 15. století postupná emancipace od církevních dogmat a přechod ke světským učením, význam kulturní, resp. vědecké revoluce(M. Koperník, J. Kepler, G. Galilei, I. Newton, R. Descartes, F. Bacon, N. Machiavelli, T. Hobbes aj.) • merkantilismus jako první pokus o teoretický odraz kapitalismu, světské učení a hospodářská politika států v době cca 15. – 18. století • období vzniku centralizovaných absolutistických států na národním principu, zámořských objevů, koloniálních expanzí, přesunu těžiště vývoje do měst, rozvoje manufaktur, změn sociální struktury apod. • odráží zájmy panovníka (potřeba peněz) a rodícího se obchodního kapitálu (finanční domy, obchodní společnosti atd.) • zvětšování národního bohatství ( = množství peněz v zemi, naplněnost státní pokladny) zejména pomocí zahraničního obchodu • zaměření na praktické otázky a hospodářsko-politická opatření na hromadění peněz ( = drahých kovů) v zemi, důraz na obchod • doktrína aktivní peněžní, resp. obchodní bilance • ekonomický nacionalismus, úloha silného státu v ekonomice (regulace pohybu peněz i zboží, podpora vývozu apod.) • raný a rozvinutý merkantilismus • T. Mun (1571–1641), J. B. Colbert (1619–83) aj.HD IX/2

  36. definitivní vznik ekonomie jako vědy spojen s klasickou školou politické ekonomie • zkoumání vzniku, zdrojů a růstu společenského bohatství pocházejícího z přírody a výroby (význam práce), závisejícího na vybavenosti výrobními faktory a jejich kombinaci (dělbě práce) a rozdělování produktu (na renty, zisky, úroky, mzdy aj.) mezi společenské třídy • ekonomika řízena objektivními zákony – idea přirozeného řádu, práv a zákonů • sympatie s kapitalismem, sledování vlastního zájmu a svoboda ekonomické aktivity přináší výhody všem („neviditelná ruka trhu“ – A. Smith), hospodářský liberalismus uvnitř („minimální stát“ – „laissez faire, laises passer“) i navenek („free trade“) • makroekonomický přístup, orientace na nabídku (analýza nákladů – např. práce) a dlouhé období, úloha dělby práce, včetně mezinárodní – teorie absolutních (A. Smith), resp., komparativních (D. Ricardo) výhod, úvahy o perspektivách kapitalismu (vize stagnace), rozpracování různých teorií (hodnoty, peněz, rozdělování, populace aj.), dobová podmíněnost (A. Smith jako „klasik“ manufakturního období, D. Ricardo jako „klasik“ první průmyslové revoluce) HD IX/3

  37. různá členění a etapizace klasické školy politické ekonomie, odlišné názory na začlenění a význam ekonomů • doba trvání cca 1662 – 1871 • anglická a francouzská větev • „zlatý věk“ cca 60. léta 17. století – cca 1830 W. Petty (1623–87), A. Smith (1723–90), D. Ricardo (1772–1823) • ekonomie prvních dvou třetin 19. století (poklasická ekonomie, „millovská“ aj.) – J. S. Mill (1806–73) aj. • Anglie: W. Petty (1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“), A. Smith (1776 – „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“), D. Ricardo (1817 – „Zásady politické ekonomie a zdanění“), J. S. Mill (1848 – „Zásady politické ekonomie“) • Francie: škola fyziokratů – F. Quesnay (1758 – „Ekonomická tabulka“) • předchůdci neoklasické ekonomie: N. W. Senior (1790–1864), T. R. Malthus (1766–1834), J. B. Say (1767–1832), J. S. Mill (1806–73) aj. • cca 1871 – nástup marginalistů („marginalistická revoluce“– školy předkeynesovské neoklasiky) HD IX/4

  38. neoklasická ekonomie (neoklasicismus, marginalismus) jako dominantní složka standardní ekonomické teorie • etapizace neoklasiky • předkeynesovská neoklasika („tradiční“, formativní období) cca 1871 – I., resp. II. SV • neoklasika v době dominance keynesovství cca II. SV – 60., resp. 70. léta 20. století • neokonzervativní ekonomie a moderní podoby neoklasiky (monetarismus, nová klasická ekonomie aj.) od cca 70. – 80. let 20. století • transformační proměnyneoklasiky • přeměna klasické školy v neoklasickou (přechod k mikroekonomické analýze, statice apod.) • soupeření s keynesovstvím (vznik neoklasické makroekonomie, dynamické aspekty apod.) • tradiční neoklasický teoretický systém a jeho moderní podoby („postkeynesovská“ neoklasika) • určování cen podle poptávky a nabídky • teorie rozdělování podle mezních produktivit faktorů • idea harmoničnosti ekonomického systému v duchu liberální ideologie HD IX/5

  39. předchůdci neoklasiky • A. A. Cournot (1801–77), J. H. Thünen (1783–50), H. H. Gossen (1810–58), J. B. Say, N. W. Senior, J. S. Mill aj. • „marginalistická revoluce“ jako postupný nástup • 1871 – „Teorie politické ekonomie“ (W. S. Jevons) • 1871 – „Základy národohospodářské nauky“ (C. Menger) • 1874 – „Základy čisté politické ekonomie“ (L. M. E. Walras) • 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) • předkeynesovská neoklasika (formativní období) • W. S. Jevons (1835–82) • cambridgeská škola: A. Marshall (1842–1924), A. C. Pigou (1877–1959), J. M. Keynes (1883–1946) • lausannská škola (matematická, škola celkové rovnováhy): L. M. E. Walras (1834–1910), V. Pareto (1848–1923), později J. R. Hicks (1904–89) aj. • marginalismus v USA: J. B. Clark (1847–1938), I. Fisher (1867–1947) • rakouská škola (specifická rakouská tradice): C. Menger (1840–1921), E. Böhm-Bawerk (1851–1919), F. Wieser (1851–1926), později mladší generace („neorakušané“): L. E. Mises (1881–1973), F. A. Hayek (1899–1992), M. N. Rothbard (1926–95) aj. • švédská škola (specifickáskandinávská tradice): J. G. K. Wicksell (1851–1926), G. K. Cassel (1866–1945), mladší generace: G. K. Myrdal (1898–1987), B. G. Ohlin (1899–1979) aj. HDIX/6

  40. keynesovská revoluceJ. M. Keynes (1883–1946) – „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936) • vznik, formování a diferenciace keynesovské ekonomie (neo- versus postkeynesovství), neokeynesovství jako druhý hlavní proud economics a jeho dominance po II. SV • 50. – 60. léta 20. století: sbližování hlavních směrů – vznik tzv. velké neoklasické syntézy (neoklasická MIE + neokeynesovská MAE) • J. R. Hicks (1904–89), A. H. Hansen (1887–1975), F. Modigliani (1918–2003), P. A. Samuelson (nar. 1915), J. E. Meade (1907–95), J. Tobin (1918–2002), R. M. Solow (nar. 1924) aj. • vznik neoklasické makroekonomie po II. SV (neoklasické teorie růstu – R. M. Solow (nar. 1924), nová kvantitativní teorie peněz – M. Friedman (1912–2006), postupná neoklasická renesance • 70. – 80. léta 20. století:krize teorie i praxe neokeynesovství, rozpad syntézy, nástup a dominance neokonzervativní ekonomie (chicagská, monetaristická, antikeynesovská „kontrarevoluce“) • monetarismus a ekonomie chicagské školyM. Friedman (1912–2006) • nová klasická makroekonomie (škola racionálních očekávání) R. E. Lucas (nar. 1937), R. J. Barro (nar. 1944) • ekonomie strany nabídkyA. B. Laffer (nar. 1941) • škola veřejné volby J. M. Buchanan (nar. 1919) • cca od 90. let 20. století: rozpolcenost zejména standardní makroekonomie (hledání nového výchozího modelu), snahy o sbližování a nový konsensus, hledání nových směrů a východisek • nová keynesovská ekonomie, nová institucionální ekonomie, moderní podoby neokonzervativní (resp. neoklasické) ekonomie – např. teorie reálných ekonomických cyklů apod.HD IX/7

  41. neoklasická ekonomie • představa dostatečné vnitřní stability soukromého sektoru, resp. tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při plném využití zdrojů, úloha „neviditelné ruky trhu") – ekonomický liberalismus • mikroekonomická orientace (metodologický individualismus), analýza rozhodovacích procesů mikroekonomických subjektů (subjektivismus, racionalita ekonomického modelu člověka – jediná motivace všech subjektů v podobě maximalizace užitku ze spotřeby) • rovnovážný přístup (metodologie, resp. aparát dílčí „marshalovské“ rovnováhy a celkové „walrasovské“ ekonomické rovnováhy) • statický charakter analýzy (komparativní statika, logický čas) • „scientizace“ ekonomie (marginalismus, matematizace, optimalizace, modelování – preference abstraktně-deduktivních metod) • pozitivní anglosaská economics („vzácnostní“ definice economics, princip vyrovnání mezních veličin jako kritérium efektivní alokace) • předpoklad dokonalé konkurence, logika Sayova zákona trhů • ideologická funkce, obhajoba kapitalismu, svoboda ve spotřebě • problematická místa neoklasického systému (striktně ekonomické pojetí člověka, další nerealistické předpoklady, ekonomie jako věda formálně-logická, individualismus, statičnost, ahistoričnost, vysoký stupeň formalizace, axiomatizace, resp. matematizace, kvantitativní charakter analýzy, abstrakce od neekonomického prostředí – např. institucí, exogenní charakter technologických změn aj.) HDX/1

  42. teoretický systém neoklasické ekonomie • teorie mezního užitku (kardinalistická a ordinalistická verze), tzv. Gossenovy zákony, teorie indiference (aparát indiferenční analýzy) jako základ moderního zkoumání strany poptávky (modely spotřebitelského chování) • teorie mezní produktivity jako základ moderní analýzy strany nabídky („oceňování“ výrobních faktorů, rozhodování firmy, teorie produkčních funkcí, izokvantová analýza, neoklasické koncepce ekonomického růstu), zákon klesajících výnosů, substituce faktorů a dokonalá konkurence • teorie dílčí ekonomické rovnováhy, poptávkově-nabídková analýza, princip klesající poptávky (klesající MU) a rostoucí nabídky (rostoucí MC) • teorie celkové (všeobecné) ekonomické rovnováhy, soustavy bilančních rovnic a matematická ekonomie (ekonometrie, operační výzkum apod.) • ekonomie blahobytu jako normativní součást neoklasiky, koncepce tržních selhání (externality, veřejné statky atd.) • kvantitativní teorie peněz, neutralita peněz, „stará“ (Fisherova transakční a cambridgeská důchodová verze) a „nová“ verze (např. Friedmanova) • teorie nedokonalé konkurence, rozpracování teorie firmy pro různé tržní struktury pomocí analýzy příjmů a nákladů • tzv. alternativní koncepce (resp. cíle) firmy, manažerské a behavioristické modely (maximalizace obratu apod.) • moderní směry standardní mikroekonomické analýzy (propracování teorie spotřebitele a firmy, rozhodování za rizika, směry nového institucionalismu aj.), „formalistická revoluce“, metodologie celkové rovnováhy • makroekonomická nadstavba, neoklasické teorie ekonomického růstu, „nová“ kvantitativní teorie peněz, moderní neoklasické koncepce v rámci třetí vývojové etapy (neokonzervativní ekonomie) HDX/2

  43. transformací „marshallovské“ ekonomie v období cca 1900 – 1950 položeny základy moderní standardní MIE analýzy • tzv. formalistická revoluce (cca od poloviny 30. let 20. století především v USA) – nové metody moderní MIE • precizace stávajících koncepcí a jejich rozpracování do moderních podob (formalizace, axiomatizace, důraz na metodologii celkové rovnováhy apod.) –P. A. Samuelson (nar. 1915), J. R. Hicks (1904–89) aj. • rozšiřování působnosti MIE analýzy– G. S. Becker (nar. 1930), směry nového institucionalismu, „kontraktační teorie“ apod. • hlavní směry rozpracování standardní MIE po II. SV: • moderní analýza poptávky a nabídky (teorie spotřebitele a firmy na různých trzích) • matematická ekonomie a ekonometrie • rozpracování modelů celkové rovnováhy • koncepce tržních selhání (teorie externalit, veřejných aj. statků apod.) • nové směry v analýze nedokonalé konkurence (aplikace teorie her atd.) • rozhodování v situacích rizika (teorie očekávaného užitku apod.) • teorie nedokonalých a asymetrických informací • zohlednění prostorové dimenze (teorie lokalizace, prostorová ekonomie atd.) • zohlednění prostředí (institucionálního rámce), různé směry nového institucionalismu („kontraktační teorie“ typu teorie dobývání renty, vlastnických práv, transakčních nákladů, ekonomických agentů, teorie veřejné volby aj.) • formy moderní MIE odlišné od tradiční (předkeynesovské) neoklasiky, ale stejná východiska a principy (přílišná matematizace, odtržení od reality, přerušení komunikace mezi ekonomy, ekonomická imperialita aj.)HDX/3

  44. keynesovská ekonomie • představa nedostatečné vnitřní stability tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při neúplném využití zdrojů, např. práce) – ekonomický intervencionismus (doplnění „neviditelné ruky“ trhu „viditelnou pěstí“ vlády) • poptávkové omezení systému (plánované výdaje = AD, především na investice, jsou nedostatečné ke generování důchodu při plném využití zdrojů) • MAE orientace s využitím příjmově-výdajového přístupu (příjmy se automaticky nemění na výdaje – přeměna S v I) • ne-neutralita peněz (změny nominálního množství peněz mají také reálné dopady) • nepružnosti mezd a cen (existence bariér pro „vyčišťování“ trhů při plném využití zdrojů, rigidity, „tření“ na trzích) • dichotomie keynesovské ekonomie • standardní neokeynesovství a alternativní postkeynesovství • neokeynesovství hlavního proudu v rámci tzv. velké neoklasické syntézy (model s linií 45 stupňů, IS-LM analýza) • nová keynesovská ekonomie (MIE zdůvodnění nepružností mezd a cen a jejich MAE důsledků) HDX/4

  45. dominance neokeynesovské ekonomie (především tzv. velké neoklasické syntézy) i HP praxe cca ve 40. – 60. letech 20. století • rozpracování neoklasické mikroekonomie také v rámci neokeynesovství(P. A. Samuelson (nar. 1915) aj.) • vznik neoklasické MAE nadstavby po II. SV (po linii teorií růstu –R. M. Solow (nar. 1924) a „nové“ kvantitativní teorie peněz –M. Friedman (1912–2006)), procesy „neoklasické renesance“ • krize teorie a praxe neokeynesovství cca v 70. – 80. letech + stále pokračující hledání východisekz krize (nové směry keynesovství cca od 80. let 20. století v čele s novou keynesovskou ekonomií) • „antikeynesovská revoluce“ (chicagská „kontrarevoluce“– role chicagské liberální školy), nástup směrů neokonzervativní ekonomie (v čele s monetarismem) jako třetí etapy neoklasiky • od 90. let 20. století postupné snižování váhy extrémních neokonzervativních (resp. neoliberálních) směrů, růst váhy nových směrů keynesovství (ale i nestandardních přístupů) • spory (o sklon křivky SAS, LM, o HP doporučení aj.), rozpolcenost standardní MAE, hledání nového výchozího modelu (IS-LM analýza versus model „vyčišťujících se trhů“ R. J. Barro (nar. 1944)), konsensus (porušený v 70. letech) zatím neobnoven, neschopnost adekvátní reakce na sílící globalizaciHDX/5

  46. alternativní (nestandardní, „neortodoxní“) přístupy mimo „hlavní proudy“ soudobé ekonomické vědy • různé směry sociálně-ekonomické, historizující, institucionalizující apod. • obvykle širší pojetí předmětu ekonomie (interdisciplinarita) • obvykle větší důraz na „společenskost“ ekonomie a na metody empiricko-induktivní • často snahy o dynamickou analýzu v historickém čase • často kritické k přílišnému individualismu, liberalismu a matematizaci standardní ekonomie • obvykle se již nečlení na MIE a MAE, často snahy o překonání jednostranného (a příliš ekonomického) pojetí člověka, snahy o adekvátní odraz měnící se reality (např. procesů globalizace)HDXI/1

  47. německá historická škola (nacionální směr) • jádro historizujících směrů • odraz specifických podmínek německých zemí v 19. století • snahy o přebudování ekonomie pomocí historické (empiricko-induktivní) metody (historická podmíněnost ekonomických jevů) • hledání správné metody v ekonomické vědě (spory o metodu) • kritika idejí přirozených zákonů a liberalismu anglické klasické politické ekonomie (předchůdce NHŠ F. List (1789–1846)– idea národní politické ekonomie a teorie výchovného protekcionismu) • „stará“ NHŠ: cca 40. léta – 60./70. léta 19. století (W. Roscher (1817–94) aj.), vytyčení programového cíle • „nová“ NHŠ (etická škola, tzv. katedrový socialismus): cca do začátku 20. století (G. Schmoller (1835–1917), M. Weber (1864–1920), A. Spiethoff (1873–1957) aj.), pak v německy mluvících zemích dominuje do 30. let 20. století nestandardní liberální rakouská škola, postupný ústup z původních pozic a cílů • metodologický odkaz, zajímavé dílčí koncepce • problém přecenění historické metody, při úplné eliminaci abstraktně-deduktivních přístupů záměna ekonomické teorie dějinami národního hospodářstvíHDXI/2

  48. rakouská a neorakouská škola • raná RŠ (vídeňská, subjektivně-psychologická škola, škola mezního užitku): cca 1871 – I. SV (C. Menger (1840–1921), E. Böhm-Bawerk (1851–1919), F. Wieser (1851–1926)) • řada odlišností od jiných škol předkeynesovské neoklasiky (vyhraněnější subjektivismus a liberalismus, důraz na psychologii uspokojování potřeb individua, odmítání matematizace apod.) • teorie mezního užitku jako subjektivní teorie hodnoty, teorie imputace, koncepce alternativních nákladů, teorie kapitálu aj. • kolem I. SV nástup žáků, pokračuje specifická rakouská tradice jako tzv. neorakouská škola (L. E. Mises (1881–1973), F. A. Hayek (1899–1992), M. N. Rothbard (1926–95) aj.) • rysy před II. SV: metodologický individualismus a subjektivismus, marginalismus, vliv užitku na poptávku a tržní ceny, náklady příležitosti, časová struktura výroby a spotřeby • rysy po II. SV: trhy a konkurence jako procesy „učení se“ a „objevování“, aspekt nejistoty a nedokonalé informace • RŠ, resp. NRŠ populární mezi válkami (diskuze o efektivnosti a racionalitě socialistické ekonomiky) a pak od 70. let 20. století v kontextu kritiky keynesovství, resp. nástupu neoliberálních koncepcí neokonzervativní ekonomie, různá chápání RŠHDXI/3

  49. tradice institucionální ekonomie (institucionalismus) • jádro institucionalizujících přístupů (zohlednění prostředí) • „tradiční“ institucionalismus: od 90. let 19. století cca do II. SV (T. B. Veblen (1857–1929), J. R. Commons (1862–1945) aj.) • odraz specifických podmínek USA • kriticismus– vůči neoklasice (ahistorismus, statičnost), modernímu kapitalismu (řešení – technokratická reforma), empirismus (důraz na empiricko-induktivní popisné přístupy) a pragmatismus, ekonomie jako věda společenská (konfrontace s měnící se realitou), člověk jako tvor společenský, interdisciplinarita, evolučnost vývoje (evoluce institucí), různé směry v rámci I • po II. SV tradice I pokračuje (K. Polanyi(1886–1964) apod.), vliv na řadu dalších směrů v ekonomii i v jiných vědách, specifický směr neoinstitucionalismus(J. K. Galbraith (1908–2006)– vliv keynesovství či marxismu, prolínání s koncepcemi industriální aj. společnosti apod., hledání nového civilizačního modelu) • cca od 70. let 20. století rozvoj různých směrů nového institucionalismu (předmět obdobný jako u I, ale metodologie a instrumentárium neoklasické), obvykle interpretovaného jako moderní rozpracování neoklasické MIE (zohlednění prostředí – vlastnictví, transakčních nákladů, organizací apod.) HDXI/4

  50. marxistická politická ekonomie • jádro socialistických směrů (industriální historie jako konfrontace politických ideologií – liberalismu, konzervatismu a socialismu) • socialismus malovýrobní, utopický a vědecký • tři zdroje a tři součásti marxismu (německá klasická filosofie –historický a dialektický materialismus, anglická klasická PE –marxistická PE (kapitalismu + socialismu), francouzský utopický socialismus –vědecký komunismus) • materialismus, dialektika, historický přístup, zákon souladu výrobních sil a výrobních (vlastnických) vztahů, třídní boj, střídání společenskoekonomických formací pomocí sociálních revolucí • K. H. Marx (1818–83), F. Engels (1820–95), V. I. Lenin (1870–1924), dále různá členění např. marx-leninská perioda (stalinismus, destalinizace, neostalinismus, perestrojka), neomarxismus, radikální politická ekonomie, trockismus, postmarxismus apod. • předmět MPE: výrobní vztahy a ekonomické zákony (ve kterých se výrobní vztahy projevují), metodologický kolektivismus, člověk jako bytost společenská, třídní a dialektický přístup • pracovní teorie hodnoty + teorie nadhodnoty, teorie reprodukce, teorie výrobní ceny, teorie zániku kapitalismu (logika kapitalistické akumulace a sestupná míra zisku) HDXI/5

More Related