1 / 27

Schizofrenie

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta – Psychiatrická klinika. Schizofrenie. Psychiatrická klinika 1. LF UK přednosta: prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. Definice.

thanos
Download Presentation

Schizofrenie

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta – Psychiatrická klinika Schizofrenie Psychiatrická klinika 1. LF UK přednosta: prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.

  2. Definice • Schizofrenie je specificky lidské onemocnění dosud neznámé etiologie projevující se poruchami myšlení, jednání, vnímání, emocí a vůle. • Onemocnění je rozšířeno po celém světě, jeho celoživotní prevalence je asi 1% • Počátek: obvykle mezi 16. a 25. rokem, ale může vzniknout kdykoli • Jedná se onemocnění heterogenní etiologie – hovoří se o „skupině schizofrenií“

  3. Historie • Pojem schizofrenie („rozštěpení mysli“) použil Eugen Bleuler v r. 1911 • Dříve ji popsal Emil Kraepelin jako „Dementia praecox“ (předčasné zhloupnutí) • Kurt Schneider – popsal tzv. symptomy prvního řádu, svědčící pro schizofrenii

  4. 4 A (Bleuler) Primární schizofrenní příznaky dle Bleulera: • poruchy asociací (asociativní přeskoky, paralogie) • poruchy afektivity (její nepřiměřenost, oploštění) • ambivalence • autismus

  5. Nejčastější symptomy u schizofrenie • ztráta náhledu • sluchové halucinace • vztahovačnost • podezřívavost • plochá emotivita • halucinace druhé osoby • bludné ladění • persekuční bludy • cizí (vkládané) myšlenky • ozvučené myšlenky

  6. Průběh onemocnění • schizofrenie může probíhat: • chronicky bez přechodného zlepšení • v atakách s narůstajícím nebo stabilním defektem • v atakách s částečnou nebo úplnou remisí • cca 1/3 – žádné důsledky • cca 1/3 – opakované epizody • cca 1/3 – degradace, defekt osobnosti, … • moderní léčba (negativní příznaky) • komunitní psychiatrie (náročná, drahá)

  7. Diagnostická kritéria schizofrenie • potřeba vyšší spolehlivosti diagnóz – definice v diagnostických manuálech • diagnostická kritéria schizofrenie vycházejí ze současného klasifikačního systému MKN-10 („International Classification of Disease“, ICD 10, dle Světové zdravotnické organizace) nebo DSM-IV („Diagnostic and Statistical Manual“, dle Americké psychiatrické asociace)

  8. Diagnostikování schizofrenie Přítomnost alespoň jednoho z následujících příznaků v trvání delším než 1 měsíc: • slyšení vlastních myšlenek a intrapsychické halucinace • bludy kontrolovatelnosti a ovlivňování, případně prožitky pasivity a přesvědčení o tom, že je subjekt ovládán psychotickými prožitky • halucinované hlasy, které komentují chování pacienta, případně o něm rozmlouvají • bludná přesvědčení, která se vymykají dané kultuře Pokud není přítomen některý z předchozích příznaků, je třeba, aby byly přítomny alespoň dva z příznaků následujících: • přetrvávající halucinace • formální poruchy myšlení (inkoherence, zárazy, neologismy) • katatonní projevy • negativní příznaky v podobě apatie, alogie (ochuzení řeči, autismus, emoční oploštění až vyhaslost) • nápadné změny v chování (ztráta citových vztahů, zájmů, sociální stažení, nečinnost, bezcílnost …)

  9. F20-F29 Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy • F20 Schizofrenie • F20.0 Paranoidní schizofrenie • F20.1 Hebefrenní schizofrenie • F20.2 Katatonní schizofrenie • F20.3 Nediferencovaná schizofrenie • F20.4 Postschizofrenní deprese • F20.5 Reziduální schizofrenie • F20.6 Simplexní schizofrenie • F20.8 Jiná schizofrenie • F20.9 Schizofrenie nespecifikovaná

  10. F20-F29 Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy • F21 Schizotypní porucha • F22 Trvalé duševní poruch s bludy • F22.0 Porucha s bludy • F22.8 Ostatní poruchy s přetrvávajícími bludy • F22.9 Persistující porucha s bludy, NS • F23 Akutní a přechodné psychotické poruchy • F23.0 Akutní polymorfní psychotická porucha bez schizofrenních symptomů • F23.1 Akutní polymorfní psychotická porucha se symptomy schizofrenie • F23.2 Akutní psychotická porucha podobná schizofrenii • F23.3 Jiné akutní psychotické poruchy převážně s bludy • F23.8 Jiné akutní a přechodné psychotické poruchy • F23.9 Akutní a přechodné nespecifikované psychotické poruchy

  11. F20-F29 Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy • F24 Indukovaná porucha s bludy • F25 Schizoafektivní poruchy • F25.0 Schizoafektivní porucha, manický typ • F25.1 Schizoafektivní porucha, depresivní typ • F25.2 Schizoafektivní porucha, smíšený typ • F25.8 Jiné schizoafektivní poruchy • F25.9 Schizoafektivní porucha, nespecifikovaná • F28 Jiné neorganické psychotické poruchy • F29 Neurčené neorganické psychózy

  12. F20.0 Paranoidní schizofrenie • nejčastější forma, většinou s pozitivními příznaky (hlavně perzekuční bludy a sluchové halucinace); časté intrapsychické halucinace (přesvědčení o vlastních telepatických schopnostech, odnímání myšlenek, nebo vkládání cizích myšlenek) • symbolické nebo magické myšlení • afektivita podrážděná, může se objevit agresivita proti domnělým nepřátelům

  13. F20.1 Hebefrenní schizofrenie • forma typická pro adolescentní věk • charakterizována vrtkavostí, necílenou nebo potrhlou aktivitou, nepřiměřeně nezbednými a nevypočitatelnými projevy, které vedou k fragmentaci chování • dezorganizované myšlení, chování často manýrované, strojené, pseudofilozofování, nápadný a nepřiléhavý projev i ustrojení, grimasování, ztráta citových vztahů • označována též jako „dezorganizovaná schizofrenie“

  14. F20.2 Katatonní schizofrenie • dnes vzácná forma (klasická představa o „šílenství“); v popředí jsou poruchy psychomotoriky • produktivní forma – neobvyklé pohyby, impulzivní činy, povelový automatismus, nadměrná vzrušenost, bezcílný neklid, sterotypie v motorickém i verbálním projevu; někdy impulsivní pacienti • neproduktivní (stuporózní) forma – katatonní stupor (nereaguje, neztrácí vědomí, riziko metabolického rozvratu), negativismus, tělo a končetiny setrvávají v nastavených polohách (flexibilitas cerea, katalepsie) • nejúčinnější je ECT; dobrá prognóza • halucinace a systemizované bludy nejsou typické

  15. F20.6 Simplexní schizofrenie • málo častá forma; nenápadná, hlavně negativní příznaky - v popředí změny chování s úpadkem vůle, zlhostejněním, zpovrchněním, ztrátou zájmů a oploštěním emocí, autismus, alogie • změna osobnosti v mládí • nemají zjevné psychotické příznaky (v DSM IV – schizotypální osobnosti, tj. jako porucha osobnosti)

  16. F25 Schizoafektivní poruchy • časté onemocnění charakterizované přítomností schizofrenní a afektivní symptomatiky; rozlišuje se depresivní, manický a smíšený typ • u manického typu je typická expanzivní nálada se zvýšeným sebevědomím, vzrušením, někdy agresivitou, současně jsou přítomny megalomanické nebo perzekuční bludy a intrapsychické či jiné halucinace; léčba: neuroleptika, lithium • u depresivního typu je depresivní nebo úzkostně depresivní nálada, ztráta životního elánu, sebeobviňování a sebepodceňování, depresivní bludy autoakuzační a hypochondrické, nebo bludy perzekuční a bludy kontrolovatelnosti; léčba: antidepresiva, ECT • dobrá prognóza, menší narušení osobnosti

  17. Nová typologie schizofrenie • Příznaky schizofrenního onemocnění lze rozdělit na negativní a pozitivní, případně i kognitivní a afektivní. Od počátku 80. let se obvykle používá rozdělení schizofrenií podle pozitivních a negativních symptomů (dle T. Crowa) Andreasen N.C., Roy M.-A., Flaum M.: Positive and negative symptoms. In: Schizophrenia, Hirsch S.R. and Weinberger D.R., eds., Blackwell Science, pp. 28-45, 1995

  18. Nová typologie schizofrenie Další třídění symptomů schizofrenie je do tří základních syndromů (dle P. Liddlea): • psychomotorický útlum • snížená spontánní hybnost (hypokineze) • neměnná mimika • emoční plochost – apatie • monotónní řeč • nemluvnost • dezorganizace • nepřiléhavé emoce • inkoherence v myšlení a řeči • chudý obsah řeči • zkreslení skutečnosti • bludy • halucinace

  19. Etiologie schizofrenie • etiologie schizofrenie není známa; předpokládá se multifaktoriální etiologie a mnohočetné patogenetické vlivy • obecný rámec tvoří teorie zátěže a dispozice: Dědičná nebo získaná vloha disponuje k selhání adaptivních funkcí duševního života, což vede k nepřizpůsobivému prožívání a chování při zátěži; to prohlubuje snížení odolnosti jedince a nakonec vyústí do klinické manifestace onemocnění.

  20. Genetické modely • dědičné genetické faktory jsou významné v etiologii schizofrenie, i když přesný způsob dědičnosti nemoci zůstává nejasný • riziko morbidity schizofrenie u příbuzných je oproti běžné populaci výrazně zvýšeno: • cca 1% - normální populace • cca 13% - děti pacienta se schizofrenií • cca 10% - sourozenci • cca 48% - děti dvou schizofrenních rodičů • 35-58% - monozygotní dvojčata • 9-27% - dvouvaječná dvojčata • hledání genu významného pro schizofrenii zatím nevedlo k uspokojivým výsledkům

  21. Východiska dopaminové hypotézy • předpoklad, že schizofrenie má neurochemický základ, vychází z pozorování účinků různých psychofarmak, která jsou schopna vyvolat, zlepšit či zhoršit symptomy onemocnění • východiska klasické dopaminové hypotézy schizofrenie: • psychózu lze aktivovat psychostimulancii, která jsou agonisty dopaminu, jako je amfetamin, meskalin, dietylamid kyseliny lysergové (LSD, lysergid); jedná se zřejmě o látky vhodné pro vyvolání modelového psychotického stavu. • společným znakem látek účinných při terapii schizofrenie je jejich působení na dopaminergní systém; skoro všechny tyto léky přitom ovlivňují pozitivní příznaky, pravděpodobně tím, že blokují účinky dopaminu a jiných dopaminergních agonistů v určitých oblastech mozku.

  22. Klasická dopaminová hypotéza schizofrenie • Psychotické symptomy u schizofrenie jsou vztaženy k dopaminergní hyperaktivitě v mozku. Hyperaktivita dopaminergních systémů spojená se schizofrenií je důsledkem zvýšení citlivosti a počtu dopaminových D2 receptorů. Tato zvýšená aktivita se může týkat jen určité oblasti mozku. • Vzhledem k nejasnostem při ověřování dopaminové hypotézy a k mechanismům účinků nových antipsychotik, byly zkoumány i hypotetické vztahy dalších neuromediátorových systémů ke schizofrenii - noradrenergního, serotoninergního, glutamátergního a některých peptidergních systémů. • Revidovaná dopaminová hypotéza

  23. Neurovývojový model • předpokládá se vznik malé „mlčící léze“ v časném vývoji mozku (příčina genetická či vnější), která se začne projevovat až v adolescenci, kdy jsou zvýšené nároky na integraci • neurovývojová hypotéza: významná část osob s diagnózou schizofrenie získanou v dospělém věku prodělala poruchu vývoje mozku desítky let před symptomatickou fází onemocnění. Narušení vývoje mozku může způsobit buď: • takové poškození mozku, které se v dospělosti vlivem interakcí s dosud neznámými faktory projeví vznikem psychotických symptomů, nebo • toto časné poškození CNS vede k ovlivnění dalšího vývoje mozku a vzniku náchylnosti ke schizofrenii v pozdějším věku.

  24. Sociální a psychologické hypotézy schizofrenie • psychosociální hypotézy předpokládají, že vlivem vyvolávajícím onemocnění jsou určité komplexní sociální požadavky - stres je spouštěcí, ale ne rozhodující faktor vzniku onemocnění. Byla formulována 4 kritéria pro stres indukující schizofrenii: • situace vyžadující akci nebo rozhodnutí • složitost, dvojznačnost či nejasnost informací poskytovaných k vyřešení úkolu • situace vyžadující akci nebo rozhodnutí přetrvává, aniž byla vyřešena • osoba nemá možnost „úniku“ • sociální teorie, že schizofrenie se vyskytuje více ve slabších sociálních třídách, nebyla potvrzena

  25. Léčba schizofrenií • léčba schizofrenie je založena především na farmakoterapii antipsychotiky (dříve se označovala jako neuroleptika) • chlorpromazin = první neuroleptikum • nežádoucí účinky klasických neuroleptik: • akutní extrapyramidové příznaky (parkinsonská hypokineze, rigidita, tremor, dystonie, akatizie) • pozdní (tardivní) extrapyramidové motorické poruchy (dyskineze, dystonie) • atypická antipsychotika (antipsychotika 2. generace) – od počátku 90. let – nepůsobí farmakogenní ztuhlost • elektrokonvulzivní terapie – při léčbě katatonní schizofrenie, při výrazné depresivní symptomatice a maligním neuroleptickém syndromu

  26. Rozdělení antipsychotik • Rozdělení konvenčních antipsychotik (neuroleptik) na bazální (sedativní) a incizivní ztrácí na významu. Důležité jsou nežádoucí účinky, vliv na kognitivní funkce a na negativní příznaky schizofrenie. • konvenční antipsychotika • bazální (sedativní) antipsychotika: chlorpromazin, chlorprotixen, clopenthixol, levopromazin, periciazin, thioridazin • incizivní antipsychotika: droperidol, flupentixol, fluphenazin, fluspirilen, haloperidol, melperon, oxyprothepin, penfluridol, perphenazin, pimozid, prochlorperazin, trifluoperazin • atypická antipsychotika • amisulprid, sulpirid, klozapin, olanzapin, quetiapin, risperidon, sertindol, ziprasidon)

  27. Psychoterapie Psychoterapie je nedílnou součástí léčby, zejména po odeznění akutní symptomatiky: • psychoedukace • nácvik sociálních dovedností • pracovní terapie

More Related