4. přednáška

1. 4. přednáška Získávání dat v pedagogickém výzkumu Vzorkování, pozorování, škálování

2. Kvantitativní výzkum

3. Výzkumné metody Testování hypotéz = rozhodnutí, zda není v rozporu s empirickými daty V kvantitativním výzkumu: sběr dat, třídění, zpracování, vyhodnocení Data získáváme empirickými metodami: • pedagogické pozorování • dotazník • škály • rozhovor • testy • sociometrie • sémantický diferenciál • experiment Někdy si výzkum vynutí využití více výzkumných metod.

4. Výběr prvků Základní soubor (všichni lidé, o kterých chceme něco zjistit; žáci v základních školách v roce 2013/2014 - 833 200), výsledky, které zjistíme, platí jen pro tento základní soubor Výběr (nedostatek času, peněz, …) – určitá část prvků, které základní soubor reprezentují

5. Výběr prvků Základní soubor (všichni lidé, o kterých chceme něco zjistit; žáci v základních školách v roce 2013/2014 - 833 200), výsledky, které zjistíme, platí jen pro tento základní soubor Výběr (nedostatek času, peněz, …) – určitá část prvků, které základní soubor reprezentují V Tatrách jdou Matematik, Fyzik a Astronom. Jdou, jdou a jdou, když vtom uvidí černého kamzíka.První se vzpamatuje Astronom a říká: "V Tatrách žijí černí kamzíci."Fyzik dodá: "Vážení kolegové, jediné co můžeme tvrdit je, že v Tatrách žije JEDEN černý kamzík."Ozve se Matematik: "Kolegové, kolegové, jediné co můžeme s určitostí tvrdit je, že v Tatrách žije JEDEN kamzík, který je z jedné strany černý!"

6. Reprezentativnost • Velikost vzorku – čím větší vzorek, tím větší pravděpodobnost, že bude reprezentovat populaci • Metody výběru vzorku • homogennější populace – menší vzorek reprezentativní • podrobné informace o zkoumané populaci

7. Druhý výběrů Uplatnění náhody – objektivita při výběru • prostý náhodný výběr – provádí se ze stále stejného základního souboru • losování • náhodná čísla (pořadí prvků) obtížné, někdy výběr skupin (školních tříd) • skupinový výběr – z každé skupiny reprezentativní výber

8. Druhý výběrů • kontrolovaný výběr (proporcionální stratifikovaný) – v určitých charakteristikách zmenšený model základního souboru (např. rozdělení podle pohlaví žáků při zkoumání volnočasových aktivit) • vícenásobný výběr – začínáme výběrem skupin vyšších řádů (kraj – školy – žáci)

9. Druhý výběrů • Záměrný výběr – úsudek výzkumníka, nebo zkoumané osoby • anketní výběr • výběr „průměrných jednotek“ – méně věrohodné výsledky • kvótní výběr – kontrolní znaky • panel – opakované použití, když se nemění základní soubor

10. Příklad – předvolební výzkum Respondenty vybíráme tzv. stratifikovaným náhodným adresním výběrem (tazatel v něm nevybírá respondenty sám na základě kvótního předpisu, ale jsou mu přiděleny náhodně vylosované oblasti a adresy, na kterých má dotazovat. Tato metoda (používaná v nejprestižnějších sociologických šetřeních) mimo jiné redukuje vliv tazatelů na výběr respondentů, který jinak může vést k vychýlení výsledků výzkumu. Náš vzorek je reprezentativní (odpovídá struktuře populace) nejen z hlediska základních sociodemografií (věk, pohlaví, kraj, vzdělání, velikost obce), ale i podle dalších socioekonomických ukazatelů výrazně ovlivňujících volební preference. 1083 respondentů, 100 tazatelů, 70 okresů voličů v prezidentských volbách 8 424 235 0,012%

11. Rozsah výběru • Vzorce pro výpočet, závislé na úvaze výzkumníka – pravidla: • Pokusme se získat co největší vzorek • Jestliže je v základním souboru 100 prvků a méně, vezměme je všechny • Porovnejme s jinými výzkumy. • For an exact number, just look at Figure 7.5 which shows recommended sample sizes. • There are many sample size calculators on the web but they generally require you to learn a little bit of statistics first. Here is one click here. I’ll list more when we get to the chapter on statistics.

13. Sběr dat • Pilotáž - pokud jdeme do neznámého terénu, nutné zjistit, jak daný terén vypadá. • Předvýzkum – testuji vybraný nástroj – upravuji. Příklad: Záměrem studenta je zjistit rozdíly v přístupu učitele ve výkladu nového učiva v matematice na 1. a 2. stupni ZŠ. Při pilotáži zjistí, že je to obtížné až nemožné, protože výklad se v matematice na prvním stupni obvykle uskuteční v rámci řešení úlohy a od procesu řešení ho není možné odlišit.

14. Pozorování = sledování činnosti lidí, záznam (registrace nebo popis) této činnosti, její analýza a vyhodnocení • krátkodobé (třeba jen jednu vyučovací hodinu)  dlouhodobé • sebepozorování  pozorování jiných • vlastní přímé pozorování  pozorování zprostředkované • standardizované  nestandardizované

15. Pozorování záměrné – plánovité – systematické - řízené • Co se má pozorovat? • precizně vymezit, rozčlenit na elementy jevů • Co je třeba zjistit? • vymezit cíl a objekt pozorování, který souvisí s účelem, použitím metody v celém výzkumu • Jak toho dosáhnout? • organizace • Jak to zachytit? • přesný záznam, který má průhlednou strukturu, nejjednodušší způsob registrace pozorovaných jevů, pozorovací arch • Co budeme s daty dále dělat? • existuje jasně vymezený postup analýzy a zpracování získaných dat

16. Co pozorujeme? Pozorované jevy: • kognitivního charakteru (učitel vyzývá k reprodukci faktů) • afektivního charakteru (rodič chválí dítě, učitel obviňuje žáka) • psychomotorického charakteru (učitel chodí mezi lavicemi) Z hlediska obtížnosti určování kategorií • s nízkým stupněm vyvozování (low-inference) – vnější stránka pozorovaného jevu „co dělá učitel, když se pohybuje mezi lavicemi“ • s vysokým stupně vyvozování (high-inference categories) - vyžadují odhad, hlubší dešifrování souvislostí „žák dává pozor“

17. Pozorovací systémy = nástroje, které jsou připraveny na práci pozorovatele. Nácvik v používání pozorovacího nástroje. Subjektivní faktory působící při pozorování: • haló efekt – vliv celkového příznivého/nepříznivého dojmu • logická chyba – pozorovatel „logicky“ předpokládá u pozorovaných osob jisté vlastnosti • předsudky – např. děti z určitých společenských vrstev automaticky musí mít určité vlastnosti • stereotypizace a analogie – o dítěti s určitými projevy se např. domníváme, že má stejné vlastnosti jako dítě, které má projevy analogické

18. Pozorovací systémy Subjektivní faktory působící při pozorování: • tradice – „kdo hodně mluví, je povrchní“, brýle a vážná tvář znamená inteligenci • figura a pozadí – osobu spojujeme s osobami nám sympatickými a hodnotíme kladně • aktuální psychický stav • tendence k průměru – nejistota, opatrnost, nezralost nebo nedostatečná erudice pozorovatele • kontrast – tendence podhodnocovat ty vlastnosti žáka, o nichž se pozorovatel domnívám, že v nich on sám vyniká • shovívavost pozorovatele – celkově mírnější pozorování

19. Validita pozorování – pozorujeme to, co pozorovat máme (nebezpečí, že budeme pozorovat něco, co není pro zkoumaný jev podstatné) Reliabilita pozorování – koeficient reliability. • shoda mezi dvěma/více pozorovateli (vycvičenými) - % shody • vnitřní konzistence – vztah mezi jednotlivými pozorovanými kategoriemi – výpočet koeficientů

20. Techniky standardizovaného pozorování Cílem pozorování je jev zachytit, popsat, ale také odhalit a vysvětlit příčiny jeho vzniku a vývoje. Zaznamenáváme: • výskyt kategorií (intervalové kódování, přirozené kódování) • trvání kategorií (Studiocode)

21. Techniky standardizovaného pozorování Technika A.A. Bellacka – zachycení kategorií Každá ped. aktivita je popisována z hlediska osmi základních kategorií • mluvčí nebo subjekt jednání • typ pedagogické aktivity • učivo a jeho charakteristika • logické operace s tímto učivem • počet řádků záznamu v bodě 3 a 4 • způsob výuky • logické operace, které se na tom podílejí • počet řádků záznamu v bodě 6 a 7 Ukazuje jeden z možných přístupů k minimalizaci chyb ped. pozorování – princip může být využit pro vytvoření nástrojů pro pozorování i jiných stránek edukační reality.

22. Technika frekvenční a sekvenční analýzy = popis pomocí předem stanovených kategorií. Často se používá deskriptivně analytický systém N. A. Flanderse. Dění ve třídě lze přiřadit k jedné z následujících 10 kategorií: Řeč učitele: • Akceptuje žákovy city • Chválí a povzbuzuje • Akceptuje žákovy myšlenky nebo je rozvíjí • Klade otázky • Vykládá, vysvětluje, poskytuje informace. • Dává pokyny nebo příkazy • Kritizuje nebo prosazuje vlastní autoritu Řeč žáka • Odpovídá • Hovoří spontánně • Ticho. Pauzy. Zmatek. Nesrozumitelná komunikace.

23. Příklad Nerudova CZ2 L8 21:20-24:31 T1: Cesta od Adama k Evě je dlouhá 5 km. (5) Adam si s Evou dojednal schůzku (5) a vyrazil za ní rychlostí 6 km/h. (5) Eva v ten samý okamžik vyšla (5) Adamovi naproti rychlostí 4 km/h.  (5) Za jak dlouho se potkají  (4) a kolik km ujde Adam k místu  (4) setkání? Co sis, Jirko, z toho, (4) co jsem četla, zapamatoval? (4) Jirka1: Že tam je Adam a Eva(8), že jdou proti sobě. (8) T2: Že jdou tentokrát z různých mist (3) proti sobě. Takže si zkusíme tuto úlohu nějakým(6) způsobem zakreslit. Představím si situaci(6): tady je Adam, (5) tady je Eva (učitelka kreslí na tabuli úsečku se šipkami z krajních bodů) (5). Záznam 5, 5, 5, 5, 5, 4, 4, 4, 8, 8, 3, 6, 6, 5, 5 • Řeč učitele: • Akceptuje žákovy city • Chválí a povzbuzuje • Akceptuje žákovy myšlenky nebo je rozvíjí • Klade otázky • Vykládá, vysvětluje, poskytuje informace. • Dává pokyny nebo příkazy • Kritizuje nebo prosazuje vlastní autoritu • Řeč žáka • Odpovídá • Hovoří spontánně • Ticho. Pauzy. Zmatek. Nesrozumitelná komunikace.

24. Technika frekvenční a sekvenční analýzy • frekvenční analýza - četnost výskytu každé kategorie za zkoumanou pozorovanou jednotku • určuje se frekvence každé kategorie, je možné i slučování některých kategorií • vztahy mezi frekvencemi • výpočet poměrů (indexů) • sekvenční vyhodnocování – sled výskytu kategorií; pro každý typ je možné vypočítat pravděpodobnost.

26. Rating • techniky a postupy, kterým je společné to, že určité kvalitě jevu je přiřazována kvantitativní hodnota na škále

27. Škálování Posuzovací škála je nástroj, který umožňuje zjišťovat míru vlastnosti jevu nebo jeho intenzitu. Posuzovatel vyjadřuje svoje hodnocení určením polohy na škále. Posuzovat můžeme lidi nebo jiné jevy. Posuzovatel může posuzovat také sebe sama. Druhy posuzovacích škál (Kerlinger): • kategoriální • posuzovateli se předkládá několik uspořádaných kategorií, z nichž má vybrat tu, která vystihuje pozorovanou skutečnost: • různí posuzovatelé mohou chápat různě • numerické • řada čísel, jež odpovídají různým mírám posuzované vlastnosti, někdy doplněná popisem

28. Škálování • Počet stupňů ovlivňuje jemnost/citlivost posouzení, přičemž závisí na cíli posuzování; 4 – 9 stupňové škály • Počet stupňů bývá lichý, aby byla od středu škály stejná vzdálenost na obě strany (ale „alibistický“ střed). Používá se také „neumím se vyjádřit“. • S přiřazenými číselnými hodnotami se dá matematicky pracovat, což slouží pro kvantitativní vyhodnocování škál. • Každý jev může mít nějaké číslo, přičemž i více jevů může mí stejné ohodnocení. • Zvláštním typem škály je škála pořadová, kdy jevy uspořádáme podle pořadí, přičemž dva jevy nesmí zaujmout stejné místo. • Je-li přechod mezi sledovanými vlastnostmi kontinuální a je jen kvantifikován rozdělením na celé stupně, pak škálu nazýváme intervalovou. /např.: stále-velmi často-často-občas-nikdy) • Druhem škál jsou také bipolární škály. Jejich krajní body – póly - tvoří protikladné vlastnosti.

29. Při škálování • používáme na pólech vždy shodný slovní druh • druhý výraz ve škále podle možnosti nemá být záporem prvního ( ne..) • téhož výrazu nelze použít ve více škálách • ve škálách pečlivě vybíráme protikladný výraz Likertovy škály se používají na měření postojů a názorů lidí. Skládají se z výroků a stupnice. Pomocí stupnice se vyjádří míra souhlasu nebo nesouhlasu s výrokem. Plně souhlasím - Souhlasím - Nemám vyhraněný názor - Nesouhlasím - Zcela nesouhlasím Často se střídají pozitivní a negativní formulace, aby posuzovatel neupadl do stereotypu. Poměrně lehce se konstruují i vyhodnocují.

30. Vyhodnocování škál • Hodnocení téže škály více lidmi se sloučí. Vypočítá se, kolik procent lidí přisoudilo místo konkrétním polohám škály. • Jednotlivým hodnotám škály se přisoudí koeficienty a jejich vynásobením počtem osob označivších tuto polohu na škále se vypočítá průměr, medián nebo jiná střední hodnota.