1 / 8

Šikana

Šikana. Juchelková Katka. Škádlení nebo šikana?.

tab
Download Presentation

Šikana

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Šikana Juchelková Katka

  2. Škádlení nebo šikana? • Jaký je rozdíl mezi škádlením a šikanováním? Vnitřní rozdíl je veliký. Jestliže svého kamaráda škádlím, tak očekávám, že to bude legrace nejen pro mě, ale i pro něj. Ale když vidím, že to jako legraci nebere, že je zraněný, pak pocítím lítost a omluvím se mu. U šikany je to obráceně. Agresor chce druhému ublížit, chce ho ranit. A má z toho radost. Nejenom, že se mu neomluví, ale své chování opakuje. A většinou násilí stupňuje.Ještě bych měl doplnit jednu důležitou věc. Když někdo někoho škádlí a on mu jasně řekne, aby toho nechal, tak to musí respektovat. Jinak se jedná o porušování práva druhého člověka. A to má už k šikanování blízko. Naše práva končí tam, kde začínají práva druhého.Aby člověk dokázal tyto dva fenomény rozlišit v praxi, je potřeba, aby znal kromě jiného několik vrstev speciální teorie šikanování, měl zkušenosti s řešením násilí mezi vrstevníky a byl morálně inteligentní.

  3. Přímé a nepřímé znaky šikanování

  4. Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.: • Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. • O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. • Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. • Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. • Stává se uzavřeným. • Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. • Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. • Zašpiněný nebo poškozený oděv. • Stále postrádá nějaké své věci. • Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. • Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. • Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. • Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.

  5. Rodiče žáků by si měli všímat především těchto možných příznaků šikanování: • Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod. • Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem. • Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). • Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu. • Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem. • Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu). • Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze sna, např. "Nechte mě!" • Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně. • Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí. • Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.

  6. Přímé znaky šikanování mohou být např.: • žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný. • Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným nebo pohrdavým tónem. • Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu, nebo za něj platil. • Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem a skutečnost, že se jim podřizuje. • Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich. • Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí. • Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.

  7. Příběh

  8. Jirka byl žákem čtvrté třídy. Celé tři roky školní docházky patřil mezi průměrné žáky, ničím se od nich výrazně nelišil, do školy chodil rád a se spolužáky trávil i volná odpoledne. Ve čtvrté třídě se ale něco změnilo.Již od října měl slabší prospěch, aktivit o hodinách se nechtěl účastnit a o přestávkách byl spíše mimo třídu. Třídní učitelka si všimla i toho, že do minulého roku běžné pošťuchování s Tomášem (veselým, hovorným a třídou oblíbeným spolužákem) přešlo v jednostranné vtipkování na účet Jirky. Jirkův prospěch se stále zhoršoval, v hodinách byl negativistický a několikrát si třídní učitelka všimla i toho, že se o přestávkách se spolužáky pral.Ačkoliv se třídní učitelka opakovaně pokoušela spolužákům domlouvat a Jirku motivovat k výuce, žádná změna ve vztazích nepřicházela. Následně bylo školou kontaktováno středisko výchovné péče. Při intervenčním programu ve třídě se podařilo několika žákům situaci dobře pojmenovat a také zaznělo vysvětlení důvodu k odmítavému chování vůči Jirkovi. Příčina byla způsobena tím, že o prázdninách po třetí třídě dostal Jirka od rodičů počítačovou hru, kterou si přál i Tomáš. Tomáš ji však nedostal a začal Jirkovi závidět. Tomáš využil svého postavení a oblíbenosti ve třídě a začal prosazovat celkové odmítání Jirky.

More Related