POČÁTKY SZBP

1. POČÁTKY SZBP Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc

2. První pokusy o EPS (1952-1954) • Podpis Dunkerqueské smlouvy 4.března 1947 • Charakter Dunkerqueské smlouvy – proti Německu • Britské iniciativy z ledna 1948 - Ernest Bevin • Sovětský svaz a situace v západní Evropě • Podpis Smlouvy o hospodářské, sociální a kulturní spolupráci a kolektivní obraně, tzv. Bruselská smlouva o Západní unii - 17.března 1948 • Členové Západní unie - Belgie, Francie, Lucemburska, UK a Nizozemí • Charakter Západní unie a rozšíření o Itálii, Dánsko, Island a Portugalsko. • USA a Evropa – izolacionistická politika, červen 1948 berlínská krize • Vandenbergova rezoluce – červen 1948

3. NATO • Cesta ke vzniku Severoatlantické aliance - červenec 1948 • Podpis Washingtonské smlouvy - říjen 1948 • Členové NATO (Belgie, Dánsko, Francie, Nizozemí, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Norsko, Portugalsko a Velká Británie) • Uveřejnění návrhu smlouvy - polovina ledna 1949 • Podpis Washingtonské smlouvy 4.dubna 1949, v platnost koncem srpna 1949. • Rozšiřování NATO-1952 Řecko, Turecko, SRN 1955 a Španělsko v roce 1982. • Vztah NATO a Západní unie • Charakter NATO • Struktura NATO - Severoatlantická rada, Vojenský výbor, vojenská velitelství • Koncepce „štítu a meče“

4. Postoje evropských zemí • Postavení Německa v evropské politice na přelomu 40. a 50.let • NSR (září 1949) a NDR (říjen 1949) • USA – UK a Evropa • Dopad korejské války (červen 1950) na evropskou bezpečnostní politiku • Otázka obnovení německé armády • Postoje Německa, Velké Británie, USA a Francie • Poradní shromáždění Rady Evropy – srpen 1950 projev W. Churchilla

5. Odsun US jednotek • Jednání D. Acheson, R. Schumann, E. Bevin v New Yorku 12-18.9.1950 • Průběh newyorského jednání, mírová smlouva v Paříži 9.července 1951. • Americké ultimátum z konce září 1950 • Postavení Francie na počátku 50.let, válka v Indočíně • Francouzské diplomatické aktivity – květen 1950 ESUO

6. Evropské obranné společenství I. • Jednání Severoatlantické rady NATO v září 1950, Francie a Belgie • Francouzská taktika oddalování, snaha o úspěch ESUO • René Pleven – návrh Evropského obranného společenství před NS v říjnu 1950 • Hlavní cíle European Defense Community (EDC): posílit obranu západních zemí, urychlit sjednocení Evropy, vyřešit otázku bezpečnosti Německa

7. Evropské obranné společenství II. • Konkrétní návrhy • vytvoření jednotné evropské armády, 100 000 mužů, polovina Francie • společný evropský ministr obrany (Francouz) • společný rozpočete a výstroj • jednotky k dispozici NATO • jednat v souladu s Washingtonskou smlouvou • další existence národních armád kromě Německa

8. Evropské obranné společenství III. • Institucionální charakter podobně jako ESUO, ale až po podepsání ESUO • Rada ministrů • Výbor komisařů • Parlamentní shromáždění (společně s ESUO, doplněno o 9 nových členů) • Soudní dvůr (společně s ESUO) • Postoj USA, odmítavý postoj UK, postoj Francie k účasti UK • EDC oficiální US politikou v 7/1951, mírná změna postoje UK • Schvalování EDC v Paříži 27. května 1952, Francie, Itálie, Německo, Benelux na 50 let, dále podepsány • protokol o vzájemné pomoci mezi členy EDC a NATO, • smlouva o vzájemné pomoci UK a EDC • deklarace UK. USA a Francie záruka na případné odtržení NSR)

9. Evropské politické společenství I. • EDC neměla kompetenci určovat SZBP • Nutnost založení instituce, která definuje SZBP • Článek 38 smlouvy o EDC – možnost navrhnout způsob evropské integrace • Odložená procesu ratifikace EDS • Shromáždění ESUO jako „ad hoc“ Shromáždění ECD – návrh ústavy EPC • Souhlas Rady ministrů ESUO, Shromáždění ECD 15. září 1952. • Podpis Generální smlouvou z 26. května.1952 o úplném uznání Německa

10. Evropské politické společenství II. • Vytvořen Ústavní výbor EPC, úkol do 6 měsíců připravit návrh statutu EPC. • Několik revizí - návrh přijat a 9. března 1953 předložen MZV ESUO. • Charakter EPC - zastřešující organizací pro ESUO a EDC • Kompetence ESUO a EDC, vytvořit jednotný trh, koordinovat zahraniční politiku členských zemí a chránit lidská práva a základní svobody. • Instituce: Evropská výkonná rada, Rada národních ministrů, (harmonizovat opatření EVK s národními vládami), dvoukomorový Parlament a Soudní dvůr.

11. Ratifikace EDC I. • Zlepšení mezinárodně politické situace, • Nová US administrativa v lednu 1953 – tlak na vyzbrojení německé armády • Nové ultimátum – stažení US jednotek, pokud nebude ratifikována EDC, Dulles • Změna postoje britské vlády, MZV Anthony Eden duben 1954 připojení britské vojenské divize na podporu ratifikace EDS

12. Ratifikace EDC II. • Kampaň proti EDC ve Francii • Kritika zprava i zleva, komunisté i gaullisté. • Francouzské NS v únoru 1952 čtyři podmínky (socialisté) • dodatečné garance, že NSR nebude moci vstoupit do NATO, • slib Washingtonu, že ponechá své jednotky v Evropě, • že se Británie zaváže úzce spolupracovat s EDC a • ustavení politické organizace, která by zastřešila EDC a ESUO.

13. Ratifikace EDC III. • Ostrý spor po podpisu EDC: ozbrojení Německa a nezávislost franc. Armády • Stoupenci EDC – posílení evropské obrany a procesu evropské integrace • Odpůrci EDC - německý militarismu. • Situace v Indočíně posílila odpůrce EDC, oslabení Francie v Evropě • Hlavní důvody pro francouzský odpor • hlavním cílem bylo zabránit německému vyzbrojení • co nejvíce oddálit tento proces, umožnit vznik ESUO • podepsaná smlouva se výrazně lišila od původního Plebenova plánu

14. Ratifikace EDC IV. • úplné rozpuštění národních armád • nová evropská armáda být z jedné třetiny německá, • včele 9členný Výbor komisařů, včetně německých zástupců • Politika oddalování ratifikace • přijetí EDC = vznik německé armády • odmítnutí EDC – vznik německé armády přes NATO (USA, UK) • Ratifikace v ostatních zemích (kromě Itálie) leden až duben 1954 • Porážka franc. vojsk v Indočíně - Pierre Mendes-nový premiér • Pokus o oslabení nadnárodního charakteru EDC - neúspěch • Francouzská ratifikace 30. srpna 1954 – vláda se zdržela hlasování, • smlouva odmítnuta, • odmítnuto i EPC

15. Vznik ZEU unie I. • Anthony Edenovi – britský plán na vyřešení otázky německého ozbrojení. Využití Bruselské smlouvy z roku 1948 • přejmenovat ji na Západoevropskou unii, • rozšířit ji o NSR a • jejím prostřednictvím přijmout Německo do NATO. • Plán všeobecně přijat na londýnské konferenci 28. září do 3. října 1954 • Francie dvě podmínky • posílení britské armády v NSR • NSR se vzdá výroby atomových, biologických a chemických zbraní • NSR se vzdá používání určitých typů leteckých bombardérů.

16. Vznik ZEU unie II. • Do 53 dní dohody podepsány a během zimy ratifikovány • 5. května 1955 vstoupila ZEU (WEU) v platnost • Důsledky ZEU • * Německo získalo plnou suverenitu • * německá armáda mohla vstoupit do NATO • * podpora evropské veřejného mínění • * potlačení nadnárodních prvků v evropské integraci

17. Příčiny neúspěchu EDC a EPC • Složitá diskuse o významu krachu EDC a EPC • Zpomalení proces evropské integrace. • Taktická chyba – jako první vzdání se armády, základu národní suverenity • EDC splnila svůj účel – Německo se integrovalo • ESUO zahájilo svou činnost • ESUO otevřelo cestu k EHS • EHS otevřelo cestu k EU a SZBP

18. Postoj Francie a Ch. de Gaulla ke SZBP • Vnitropolitický vývoj Francie, alžírská krize, nastolení 5.republiky • Francouzský návrh v oblasti koordinace zahraniční politiky EHS v Římě 1959 • * pravidelné setkání MZV, • * zřízení permanentního sekretariátu (agenda, činnost) • Podpora Německa a Itálie, listopad 1959 souhlas zemí EHS, 1x za 3 měsíce • Nová francouzská iniciativa - prohloubení politické spolupráce – červenec 1960 • Návrh přijat s menšími připomínkami (obavy menších zemí z oslabení NATO) • V 2. polovině roku 1960vytvořena komise pod vedením Christiana Foucheta

19. Činnost Fouchetovy komise I. • Jednání na přelomu let 1960-1961 • Výsledkem tzv. první Fouchetův plán – předložen v listopadu 1960 • vytvoření „svazu států“ (konfederace) • společná zahraniční a bezpečnostní politika, • spolupráce v kulturní, vzdělávací a vědecké oblasti • národní referenda • Institucionální změny:

20. Činnost Fouchetovy komise II. • 1. Rada hlav států nebo MZV (jednomyslnost) • 2. Stálý sekretariát v Paříži (mezivládní charakter) • 3. Čtyři stálé mezivládní výbory, agenda zahraničních věcí, obrany, obchodu a kulturních záležitostí • 4. Evropské shromáždění, členové jmenování národními parlamenty EHS • Charakter Fouchetova plánu – mezivládní princip, posílení postavení summitů, dodatek k Římským smlouvám • Diplomatické úsilí Ch. de Gaulla (únor 1961 Německo, duben 1961 Itálie)

21. Důvody pro odmítnutí Fouchetova plánu • nepříznivá mezinárodní situace (berlínská krize, kubánská krize) • zpochybnění existence Severoatlantické aliance, • mezivládní charakter EPS • potlačení pravomocí Evropské komise a bruselských struktur • přesun moci do Paříže a Bonne • zahájení negociačních jednání se Velkou Británií, Dánskem, Norskem a Irskem o vstupu do EHS. • obavy z francouzsko-německé dominace v rámci Evropy, • oslabení Římských smluv, výrazné posílení postavení Paříže

22. Důvody pro odmítnutí Fouchetova plánu II. • Postoj Beneluxu a Itálie – odložení EPC po dokončení přístupových jednání • Postoj U.K. k EPC negativní – ekonomický zájem, ne politický • Postoj federalistů a J. Moneta, počáteční podpora, pozdější odmítnutí, EPC brzda evropské integrace • Jednání Fouchetovy komise v roce 1962 • Odmítnutí Fouchetova plánu II. • Postoj Francie • Jednání Francie – Německo, Smlouva o přátelství mezi Francií a Německem, • 22.ledna 1963, Ellysejská smlouva (koordinovat ZBP) • Proces ratifikace – odvolání K. Adenaura v září 1963, preambule • Ochlazení francouzsko – německých vztahů