280 likes | 2.33k Views
Je rozvíjející větný člen, který závisí na slovese, na přídavném jméně nebo na příslovci. Příslovečné určení blíže určuje okolnosti děje. Nejčastěji bývá vyjádřeno příslovcem nebo podstatným jménem. Příslovečné určení.
E N D
Je rozvíjející větný člen, který závisí na slovese, na přídavném jméně nebo na příslovci. • Příslovečné určení blíže určuje okolnosti děje. • Nejčastěji bývá vyjádřeno příslovcem nebo podstatným jménem. Příslovečné určení
Podle toho, které vnější okolnosti a vztahy vyjadřuje, rozlišujeme příslovečné určení: - místa (kam, kudy, odkud, kde) - času (odkdy, v kolik, jak často, jak dlouho) - způsobu (jak, jakým způsobem) - míry (do jaké míry) - příčiny (proč) - účelu (za jakým účelem) - podmínky (za jaké podmínky) - přípustky (navzdory čemu) Příslovečné určení
Příslovečné určení místa odpovídá na otázku - kde, kam, odkud, kudy? Příklad: Pohladil dívku po ruce. Musíte jít touto ulicí. Odtud se už nikdo nedostane. Příslovečné určení času odpovídá na otázku - kdy, odkdy, jak často, jak dlouho? Příklad: Často k nám jezdili. Potom bylo slyšet ránu. Musíš chodit vždy slušně oblečený. Příslovečné určení
Příslovečné určení způsobu odpovídá na otázku – jak, jakým způsobem? Příklad: Tvářil se překvapeně. Musíš pracovat rychle. Poznal ho podle hlasu. Příslovečné určení míry odpovídá na otázku – jak moc, do jaké míry? Příklad: Velice nás překvapil. To už přesahuje všechny meze. Venku ukrutně mrzlo. Příslovečné určení
Příslovečné určení příčiny odpovídá na otázku – proč, z jaké příčiny? Příklad: Pro krajně nepříznivé počasí nepřijel. Děti hrůzou křičely. Pro jeho vlídnou povahu jej milovali. Příslovečné určení účelu odpovídá na otázku – za jakým účelem. Příklad: Letadlo vzlétlo na pomoc výpravě. Teta odjela do lázní na léčení. Zamával nám na pozdrav. Příslovečné určení
Příslovečné určení podmínky odpovídá na otázku – za jaké podmínky? Příklad: Při dobré vůli se brzy domluvíme. Za těchto okolností vám vyhovím. V případě nehody volejte hasiče. Příslovečné určení přípustky – odpovídá na otázku – i (ani) v jakém případě? Příklad: I přes nepříznivý vítr drak vzlétl. I přes naše výtky odešli. Pro všechny obtíže zkoušku udělal. Příslovečné určení
Pokud není příslovečné určení rozvito žádným jiným větným členem, jedná se o příslovečné určení holé. Například: Odcházel pomalu. • Příslovečné určení rozvité – je rozvito dalším větným členem, většinou přívlastkem nebo i jiným příslovečnýmurčením. Například: Odcházel velmi pomalu. • Příslovečné určení může být i několikanásobné. Například: Odcházel pomalu a mlčky. Příslovečné určení
Urči druh příslovečného určení: Děti se třásly zimou. Přišli jsme pozdě. Pro zdraví je dobré cvičit. Vlak jede do Brna. Přijel na krátkou návštěvu. Ten pohled nás velice dojal. Kvůli nepozornosti způsobil nehodu. Sportovci se tvářili šťastně. Skákal radostí. Proti očekávání vyhrál. Procvičování
Děti se třásly zimou. - příčiny Přišli jsme pozdě. - času Pro zdraví je dobré cvičit. - účelu Vlak jede do Brna. - místa Přijel na krátkou návštěvu. - účelu Ten pohled nás velice dojal. - míry Kvůli nepozornosti způsobil nehodu. - příčiny Sportovci se tvářili šťastně. - způsobu Skákal radostí. - příčiny Proti očekávání vyhrál. - přípustky Správné odpovědi
Doplň vhodná příslovečná určení: místa– Spolužák přišel ……. času – Kamarád odešel……. způsobu – Rodiče se vrátili …… míry – Křičel jako …….. příčiny– Pro ……… neviděl. účelu– Šel tam ………. podmínky–………nehody volejte o pomoc. přípustky – I přes ………… se sešli. Cvičení
Příklady vhodných příslovečných určení: místa– Spolužák přišel do knihovny. času – Kamarád odešel brzy. způsobu – Rodiče se vrátili vlakem. míry – Křičel jako na lesy. příčiny– Pro slzy neviděl. účelu– Šel tam pro peníze. podmínky – V případě nehody volejte o pomoc. přípustky– I přes varování se sešli. Cvičení
MAŠKOVÁ, Drahuše. Český jazyk: přehled středoškolského učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2005, 175 s. ISBN 80-902-5715-1. • HAVRÁNEK, Bohuslav a Alois JEDLIČKA. Stručná mluvnice česká. 26. vyd. Praha: Fortuna, 2002, 246 s. ISBN 80-716-8555-0. • HAUSER, Přemysl. Čeština hravě. 1. vyd. Praha: Pansofia, 1998, 87 s. ISBN 80-858-0490-5. • HLAVSA, Zdeněk. Český jazyk pro I.-IV. ročník středních škol: (mluvnická a stylistická část). 3. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1997, 279 s. ISBN 80-859-3786-7. • MELICHAR, Jiří a Vlastimil STYBLÍK. Český jazyk: přehled učiva základní školy s cvičeními a klíčem. 14. vyd. Praha: Fortuna, 2004, 275 s. ISBN 80-716-8892-4. • PAZDEROVÁ, Eva a Jana SKŘÍČILOVÁ. Nebojme se češtiny. Olomouc: Votobia, 1993, 101 s. ISBN 80-856-1952-0. Doporučená literatura k opakování