Hanácké dědictví

1. Realizováno v rámci projektu Ekocentrum Planorbis 2011/12 Hanácké dědictví Výukový program pro školy

2. Na jaře je Haná děvče,nerozvity pópjátko,a jož vi, že Ječminek sipro ňo přende za krátko. V litě taják ščasná ženapo dědině toči zrak,ešle jož ji žněčke nesóobřislové poviják. V podzem – matka – cerámvěno zhromážďoje pro letaa posila vtipný chlapcez laštufkama do světa. V země je stařenka bílá,z Bohem dělá pořádkea po přástkách a na dračkáchvekládává pohádke … Masopustní veselí slaví příchod jara Hanácké dědictví Lidové zvyky a obyčeje

3. Haná je jednou z nejstarší a nejdříve tímto jménem uváděnou oblastí na Moravě. V historické a topografické literatuře je to vlastně nejstarší označení určitého národnostního celku. Do 16. století Haná ještě nedorostla takového krajového významu, aby zvlášť nápadně vystupovala v moravském místopisu. Jen příjmení Hanák, dosti hojně se vyskytující v urbářích 16. století, dává tušit existenci tohoto kraje. Zdá se, že teprve období baroka objevilo Hanáky a jejich kraj. Přímé pojmenování Hané se objevuje například na Komenského mapě Moravy z roku 1627, kde území od Vyškova k Olomouci je označeno velkými písmeny NA HANÉ. V údajích o Hané, její rozloze a sídlech, je patrno od prvních zpráv až do konce 19. století rozšiřování jejího teritoria, a to nejen vlastní Hané, ale i území okrajových (Malá Haná, Záhoří). V tomto Hanáci, jak svým počtem tak i množstvím sídel, daleko předčili ostatní moravské regiony. Hanácké dědictví Přírodní poměry a geografie Hané

4. Ottův slovník o Hanácích „Haná, rovina moravská v širším slova smyslu prostírající se od Bludova na sever až k Napajedlům na jih.. V užším slova smyslu je to rovina rozkládající se mezi Vyškovem, Prostějovem, Litovlí, Šternberkem, Lipníkem, Holešovem, Napajedly a Zdounkami. Rovina tato, jež je proslavena svou úrodností a bodrým lidem, sluje tak dle říčky Hané. Od Napajedel až po Litovel, od Vyškova až po Lipník usazeni jsou v požehnané krajině Hanáci. Země jejich protéká řekou Moravou, vyznamenává se zvláštní úrodností a plodností. Vesnice hanácké jsou obrazem utěšeného blahobytu. Obyvatelé jsou zrostu ztepilého, krásného a silného.“ (1896) Hanácké dědictví O hanáckém lidu

5. V historické a topografické literatuře je to vlastně nejstarší označení určitého Národnostního celku. Do 16. století Haná ještě Nedorostla takového krajového významu, aby zvlášť nápadně vystupovala v Moravském místopisu. Zdá se, že teprve období baroka objevilo Hanáky a jejich kraj. Přímé pojmenování Hané se objevuje například na Komenského mapě Moravy z roku 1627, kde území od Vyškova k Olomouci je označeno velkými písmeny NA HANÉ. V údajích o Hané, její rozloze a sídlech, je patrno od prvních zpráv až do konce 19. století rozšiřování jejího teritoria, a to nejen vlastní Hané, ale i území okrajových (Malá Haná, Záhoří). V tomto Hanáci, jak svým počtem tak i množstvím sídel, daleko předčili ostatní moravské regiony. Hanou lze charakterizovat jako význačnou národopisnou oblast s bohatou lidovou kulturou starobylých rysů a s neméně bohatým a významným písňovým, hudebním a tanečním folklorem a zvykoslovím. Hanácké dědictví Základní údaje o hanáckém regionu

6. Hanácký region Haná – největší a nejstarší písemně doložený národopisný region na Moravě. Tempo jeho vývoje bylo Natolik překotné, že v době, kdy společnost začíná mít zájem o lidovou kulturu, Lidový charakter Hané mizí. Díky bouřlivému nástupu průmyslové revoluce přijímají obyvatelé tohoto regionu,a to i na vesnicích, moderní způsob života, ze kterého se rychle vytrácejí lidové prvky. Zájem etnografů a národopisců se proto obrací k jiným regionůmnež Hané. A tak ve dvacátých a třicátých letech 20. století, kdy v jiných regionech jsou folklorní tradice stále ještě živé, na Hané získávají badatelé kusé informace o tradičních zvycích a způsobu života prostých lidí na venkově jen z ústního podání nejstarších pamětníků. Přesto jsou tyto informace pro nás velice důležité a cenné. Díky nim si totiž můžeme udělat představu, že i na hanáckém venkově se žilo poměrně bohatým kulturním životem a spousta lidových zvyků byla velice podobná těm z jiných regionů. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

7. Haná Petr Bezruč Hanácké dědictví Byl jsi v Hané okolí? Pláň, jíž rovna málokterá. Slunko pere do polí od rána až do večera.

8. Etnografie (z řeckého ethnos, kmen, národ, a grafein, popisovat), česky národopis, je společenská věda zkoumající a popisující modely chování, sociální organizaci, zvyky, hudbu a umění v jednotlivých lidských kulturách a společnostech. Etnografie vznikla z romantického zájmu o „přirozená“, zejména venkovská společenství v Evropě, o malé národy, o lidové umění a literaturu, o folklor. Většinou se etnografové orientují na tradiční společnosti s dochovaným životním stylem z doby před nástupem industriální epochy. V zemích s koloniálním panstvím to byly především domorodé kmeny v zámořských koloniích, v Čechách byly a jsou hlavní oblastí zájmu lidové zvyky, kroje, hudba, pověsti a pohádky. Od poloviny 20. století se však i etnografové zabývají studiem a popisem subkultur různých dílčích společenství v soudobé společnosti, například dělníků, imigrantů nebo školních žáků. Hanácké dědictví Etnografická specifika a kultura Hané

9. Hanácké kroj Z hanáckého kroje cítíme širou, klidnou rovinu, vlnící se lány obilí dozrávajícího pod žhavými paprsky slunce i temnost lesů na úpatí hor, lemující tento kraj. Hanácký kroj se vyvíjel po staletí a každé Významnější období na něm zanechalo své Charakteristické stopy: renesance okruží a vyduté rukávce, rokoko široké sukně a hluboce vystřižené kordulky, empír vysoké pásání. Přes všechny tyto vlivy však zůstal jeho ráz veskrze barokní. Jednotlivé změny nepronikaly na celé Hané stejně rychle a stejně tak se všude neujaly. Proto je hanácký kroj značně mnohotvárný. S příchodem manufaktur a textilního průmyslu koncem 19. století odkládá se kroj a nejprve muži, později i ženy, oblékají městský šat. S příchodem 20. století se kroj obléká už jen ke slavnostním příležitostem. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

10. Hanácká svajba Me sme me a neni nad nás - vidite to po mně! -, o nás rostó tisicovke na každičkým stromě. A dež se nám za homnaina samo zlato zrodi, celá zem, ba celé kštát k nám vepučivat chodi. I když šlo mnohdy především o spojování rodinných majetků, zachování rodu a upevnění postavení v obci,byla svatba jednou z nejvýznamnějších a nejokázalejších událostí v životě Hanáků. Ne při každém zvyku či obřadu se jevila hanácká povaha a nátura tak rázovitě, jako právě o svatbách. Bohatství sedláků na Hané bylo pověstné a o to víc se chtěl každý z nich ukázat, když provdával svoji dceru nebo syna. Že byla hanácká svatba skutečně něčím mimořádným, to potvrzuje i zájem o její předvedení na Národopisné výstavě českoslovanské pořádané v roce 1895 v Praze. Hanácké dědictví Národopisné vymezení a tradice

11. Nénihezčéši panenky v celé dědině,jak ta naše Marijána, dyš se umyje. Má rukávy vyškrobeny tajak pergamín,chodí zaňó kancelářský, to je gavalír. Hanácké dědictví

12. Hanácký právo Hanácký právo je starý ostatkový zvyk, který se na Hané a to hlavně na vesnicích udržuje jako památka na to, jak se naši předkové dříve bavívali. Chasa si zvolila ze svéhostředu tak zvaného „stárka“ a dva mladší stárky, které vyslala k rychtáři se žádostí, aby konec masopustu patřil jim. Předání „práva“ které představoval meč s fábory znamenalo nejen právo se veselit, ale také veškeré řízení obce a starost o pořádek. Chasa to vzala vážně a tak dělala pořádek dům od domu. Soudila a odsuzovala občany za opravdové i domnělé přestupky. V dnešní době je „Starý hanácký právo“ akcí, která se koná obvykle mimo ostatkové období. Je i nadále především záležitostí mladých. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

13. Hanácké nářečí O hanáckých nářečích, zvl. o tzv. centrální hanáčtině, je známo, že se výrazně odlišují od ostatních českých Nářečí v širším smyslu především stránkou hláskoslovnou. Skutečnost, že se kolem centrálního jádra hanáckého seskupují různá hanácká nářečí, svědčí o tom, že hanácká oblast představuje nejen vnitřně vázanou nářeční skupinu s vlastními inovacemi, ale též v řadě znaků přechodové území mezi nářečími českými v užším smyslu na západě a lašskými a moravskoslovenskými na východě. Můžeme uzavřít v tom smyslu, že ústup tradičních hanáckých nářečí na Moravě se děje pozvolna. Na široké ploše hanáčtiny nabývají převahy interdialektické (celohanácké) znaky, které jsou shodné s mluvenou (hovorovou) podobou spisovné češtiny a zčásti i obecné češtiny jakožto mluveného nespisovného útvaru. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

14. Centrální hanáčtina Centrální typ hanácký má, jak známo, sedm krátkých samohlásek, i, e, ê, a, ô, o, u, a jen tři dlouhé samohlásky, é, á, ó. Čekali bychom, že centrálně hanácké ê, ô (rêba, dôb) jakožto nejtypičtější a krajově omezené nářeční znaky budou dnes rychle mizet pod zvýšeným tlakem spisovné češtiny, resp. i češtiny obecné, ale ve skutečnosti tomu tak není. Tyto znaky se dosud poměrně pevně drží v jádru centrálního hanáckého nářečí, tj. na jižním Zábřežsku, Litovelsku, severním a západním Olomoucku a Prostějovsku. Na pomezí centrálně hanáckého nářečí na Vyškovsku, v okolí Prostějova a Olomouce objevuje se místo ê, ô normální e, o (reba, dob); znaky e, o (reba, dob) byly odedávna rozšířeny v rozlehlých úsecích hanácké oblasti (Znojemsko, Moravskokrumlovsko, Rosicko, Brněnsko, Blanensko, Tišnovsko, Boskovicko), drží se zde ještě u nejstarší generace a patří rovněž k nářečním znakům některých okrajových oblastí hanáckých. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

15. Než se o nás rozkéváme,pravda, je to chvilka,že bezatim o vás zvitřelkopáč, cep e pilka. Ale jak to do nás vjede,tož to stoji za to -v dobrým, ve zlým nakládámena vuz vrchovato! . Hanácké dědictví

16. Lidová architektura Zgeografického, kulturního a architektonického hlediska je Haná součástí rozsáhlé oblasti, jejímž jádrem byla dávná Panonie, pro kterou byl charakteristickou stavbou hliněný dům. Typickým znakem hliněného domu v hanáckém regionu je mohutný žudr - jednopatrový přístavek čtvercového půdorysu vystupující asi 5 metrů před průčelí do návsi. V přízemí žudru byla prostorná předsíň s lavicemi k sezení podél stěny, v patře sýpka s malými okny. Výška žudru dosahovala výšky obytného stavení. Ještě v první polovině 19. století nebylo na severní Hané téměř gruntu bez žudru. Ve druhé polovině 19. století se však začaly stavět rozsáhlejší sýpky nad celým stavením a žudry, které se tak staly zbytečnými, byly postupně bourány. Obytný dům a jeho přístavby se stavěly vesměs z hlíny, jen jizba bývala ze tří stran dřevěná, srubová, obalená hlínou. Střecha byla kryta slámovými došky. Koncem 19. století se tyto stavby postupně začaly nahrazovat novostavbami z pálených cihel. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

17. Hanácké skanzen v Rymicích Vesnická stavení rekonstruovaná v sedmdesátých letech představují způsob bydlení a hospodaření v této Části Moravy v posledních dvou staletích. Návštěvníci si Mohou prohlédnout interiéry domů vybavených tradičním inventářem kuchyní, světnic a hospodářských místností. K vidění je také dílna vesnického sedláře a stará kovárna s výhní a nářadím. Z blízkých Bořenovic byl přenesen a v devadesátých letech rekonstruován větrný mlýn německého typu, jehož ramena je možno nastavovat podle směru větru otáčením celého objektu na nosné konstrukci zv. Beran. Rychlost otáčení lze regulovat přidáváním či odebíráním tzv. plachet, dřevěných desek zavěšovaných na ramena. Všechny domy v areálu jsou postaveny tradiční technologií dřevěného srubu opatřeného hliněnou omítkou, nebo z nepálených cihel, střechy mají krytinu ze slaměných došků. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

18. Na nejstarší stavební konstrukce byl od samého počátku tradičního stavitelství užíván materiál dobrých tepelně-izolačních vlastností, avšak snadno hořlavý nebo podléhající zvýšené vlhkosti. Stavební dřevo nacházelo na vesnických stavbách vždy širokého uplatnění, ať již se jednalo o nosné konstrukce staveb nebo konstrukce nenosné - výplňové či krycí. Z nosných konstrukcí převažovaly roubené nebo hrázděné stěny, stejně jako povalové či trámové stropy nebo konstrukce krovů. Výplňové konstrukce zastupují především výplně okenních či dveřních otvorů - dřevěné okna, dveře a vrata a krycí šindelová střešní krytina. Hlína se užívala pro stavbu hliněných stěn a rovněž v nebývalé míře pro hliněné mazaniny doprovázející snadno hořlavé dřevěné konstrukce, jejichž protipožární odolnost byla krytím silné vrstvy mazaniny výrazně zvyšována. Sláma se používala na volně loženou nebo doškovou krytinu a pro vylehčení i vyztužení hliněných konstrukcí včetně výroby nepálených cihel. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

19. Na té našé Hané, všecko máme na té našé Hané, si zpíváme! Na našé krásné Hané požehnané, Hanák orať nepřestane, a me sme me! A me se nedáme! Hanácké dědictví

20. Lidové tance a písně Už více než před sto lety odkládali obyvatelé Hanáckého venkova lidové kroje a upouštěli od Starobylých zvyků. Souběžně s tím ubývalo i lidových písní, které tak výstižně dovedly vyjádřit náladu zpěváka a sílilo přesvědčení, že Hanáci jsou nezpěvní, což pochopitelně není pravda. Dle doložených písemných zpráv z poloviny 18. století hrála hanácká lidová muzika v nástrojovém obsazení s převahou smyčců, a to většinou dvoje housle, basa a cimbál, později doplněna o klarinet (píšťalu) a flétnu. Od poloviny 19. století se do většiny moravských měst, především na Hané, dostává tzv. „turecká muzika“ složená z dechových nástrojů - základ následně vznikajících dechovek, které se vbrzku prosadily i na venkově. K renesanci hanácké lidové muziky s původním nástrojovým obsazením dochází až koncem 20. století. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

21. Lidové tance a písně Než se o nás rozkéváme, pravda, je to chvilka, že be zatim o vás zvitřel kopáč, cep e pilka. Ale jak to do nás vjede, tož to stoji za to -v dobrým, ve zlým nakládáme na vuz vrchovato! Lidové písně patří k jednomu z nejkrásnějšímu bohatství lidové tvořivosti. Neznámí tvůrci, od kterých písně vzešly, patřili k oblíbeným zpěvákům na vesnicích, kteří v písních dokázali dokonale vystihnout, to co zrovna celá vesnice prožívá. Jejich tvořivá činnost se skládala ze slovního a hudebního myšlení. Ke slovům přiřazovali melodické motivy, které je náhle napadly a ty vlastně tvořily celou skladatelovu činnost. Inspiraci hledali hlavně v přírodě, ve zvucích, které se z různých zdrojů linuly. Vše bylo ovlivněno individuálním citem skladatelů a prostředím, ve kterých žili, a ve kterém měli možnost se nechat inspirovat. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

22. Cófavá Nejstarším a typickým hanáckým tancem je podnes známá cófavá. V minulosti byl tento tanec označován i názvem „hanácká“ - tedy tanec Hanáků. Tanečník drží tanečnici po své pravici ve vznosném držení. Tančí-li trojice, je tanečnice po každé jeho ruce. Základním pohybovým a choreografickým prvkem hanáckých-cófavých jsou opakované kroky vpřed a vzad. Tento tanec byl v době renesance nejen slavnostním tancem, ale přistupovala jím k oltáři i vznešená nevěsta se ženichem. Cófavá se mohla také jako jediný tanec tančit za doprovodu svatých (nábožných ) písní a legend i v době postní nebo adventní. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

23. Na té našé Hané, všecko máme na té našé Hané, si zpíváme! Na našé krásné Hané požehnané, Hanák orať nepřestane, a me sme me! A me se nedáme! Hanácké dědictví

24. Pověsti a báje Pověst je epický útvar lidové slovesnosti. Běžně se vyskytuje prozaicky i poeticky ztvárněna. Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti značně dokrášlen, proto ztrácí na věrohodnosti. Pověsti tak mohou být brány jako historické zdroje pouze s rezervou. Pověsti jsou vždy místně i časově lokalizovány a svými vypravěči a posluchači byly a jsou považovány za pravdivé - tím se liší od pohádek. Pohádky byly vytvořeny kvůli spravedlnosti v době, kdy otcové rodin pracovali na polích pod dozorem drábů. Proto si lidé začali vymýšlet „pohádky“, které vždy končily šťastně a dodávaly lidem naději, že vše dopadne dobře. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

25. O králi Ječmínkovi 1. Král Ječmínek je podle pověsti moravský, přesněji hanácký král. Svůj domov měl v Chropyni. Je ochráncem českých sladovníků. Král Ječmínek se podle pověsti narodil v ječmeni, když se jeho matka snažila prchnout před vojáky svého zhýralého manžela, moravského knížete z Chropyně, jenž jí chtěl v náhlém záchvatu hněvu nechat popravit. Na útěku se ukryla v lánu ječmene a zmizela tak vojákům z očí. Později ji tam našly ženy ze vsi a vedle ní leželo děťátko, které se jí tam narodilo. Vzaly je tedy oba s sebou do vsi a podle místa, kde se narodil, pojmenovaly chlapce Ječmínek. Když se král o tom dozvěděl, stále ještě rozezlený, dal ženu i dítě odvést ze vsi na odlehlé místo, daleko od domova. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

26. O králi Ječmínkovi 2. Jak plynul čas, počaly jej trápit výčitky svědomí. Neměl už nikde stání, ani jeho bujaré oslavy už ho nedokázaly rozveselit, a tak se rozhodl, že povolá svou ženu a syna zpět. Když však poslové přišli na místo, kam je dříve dal odvést, bylo prázdné a nikdo nedokázal poradit kde jsou, nikdo je nikde neviděl. Když se to král dozvěděl, vsedl na koně a se svou družinou se je vydal hledat. Projeli tak celou Moravu, nevynechali žádnou vesničku, žádnou jeskyni, žádný hájek, ale svou ženu se synem pán přesto nikde nenašel. Až jednou zahlédl u černé jeskyně starého poustevníka. Zeptal se jej, zda-li mu neporadí, kde by našel svoji paní a syna. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

27. O králi Ječmínkovi 3. Poustevník se však proti němu postavil a pravil: „Pro své hříchy a viny nejsi hoden své ušlechtilé manželky a svého syna. Ten napraví, co jsi pokazil. Jako ty jsi zkázou moravské země, bude on jejím požehnáním a spásou.Ty ho nenajdeš a neuvidíš. Zjeví se a příjde až země moravská na tom bude nejhůře.“ Poustevníkova věštba o synu chropínského pána se roznesla Moravou a lid nepřestal čekat na krále Ječmínka. Nejdříve jej čekali ihned po králově smrti a doufali, že se snad každou chvíli objeví. Král Ječmínek ale nepřicházel. Přešla léta, potom staletí a pověst o králi Ječmínkovi stále neutuchala. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

28. Mesmeme a neni nad nás- vidite to po mně! -,o nás rostótisicovkena každičkým stromě. A dež se nám za homnainasamo zlato zrodi,celá zem, ba celé kštát k námvepučivatchodi. Hanácké dědictví

29. Hanácká kuchyně Mezi základní jídla Hanáků patřila kaše. Jelikož bylo obilí hlavní surovinou,která se na Hané pěstovala, nelze se tomu divit. Jedly se kaše moučné, krupicové, do vody či do mléka zavařené. Vařily se husté kaše zhrachu a zelených fazolí. Dělaly se i zahuštěné boby v mléčné omáčce“ vzpomínají pamětníci. Na Hané se objevují klasické polévky, které se často doplňují asi nejznámější pochoutkou z tohoto kraje – s tvarůžky. Zdrojem masa byly pro Hanáky zejména zabíjačky, které se nazývaly šperke. „Většinou se na statku zabíjela dvě až tři prasata a to v zimě, protože v létě se špatně skladovalo maso. Jako nejčastější konzervace masa se využívalo uzení. Uzené maso se zelím a knedlíkem nebo třeba se švestkovou omáčkou,“ popsala Bergmannová. Získané sádlo se vyškvařilo a uložilo do dřevěných škopků, nebo do černých zakouřených hliněných hrnců, takzvaných lošťáků. Sádlo se využívalo po celý rok a uchovávaly se v něm i klobásky, které tak nevysychaly. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

30. Hanácké hertepláky Suroviny těsto: 1 kg brambor, 500 gr polohrubé mouky, sůl Náplň: mletý mák smíchaný + mletý cukr, nebo povidla, máslo Postup: Nejlépe den předem brambory uvaříme ve slupce doměkka. Oloupeme je a najemno nastrouháme. Pak je smícháme s moukou a se solí a zpracujeme v těsto, které se nelepí, není příliš tuhé ani řídké. Na pomoučeném vále vyvalujeme tenké placky, které opékáme nasucho na litinovém kolečku plynového sporáku z obou stran. Ještě teplé pomažeme rozpuštěným máslem, posypeme mákem smíchaným s mletým cukrem, znovu zakapeme máslem a stočíme jako palačinku. Do hrnce je skládáme na sebe, mezi sebou je promazáváme máslem a uchováváme v teple. Jako druhá varianta je plnit je povidly, nebo povidly a i sypat mákem. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

31. Černá a bílá omáčka Pravou chloubou kuchyní z rovinaté Hané jsou omáčky. Jde hlavně o dva typy – černou a bílou. Černá se původně vařila z černého piva, rozinek, ořechů, perníku, bezinkových povidel a sušených švestek. Aby byly pikantnější, přidávala se vepřová krev propláchnutá octem. Šlo o sváteční omáčku, například k vánočnímu kaprovi nebo k drůbeži na svatbě. Bílé omáčky vždy obsahovaly smetanu a ostrou chuť jim dodával většinou křen. K hovězímu masu se podávaly cibulové, česnekové, jablkové, okurkové nebohoubové. Ale s masem se podávaly jen o nedělích. Přes týden se servírovaly bez masa, většinou s knedlíkem. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

32. Pravá chuť Hané - tvarůžky Tvarůžky jsou výchozí surovinou i způsobem výroby natolik spojeny s mlékem a vesnickým domovem, že nebude možné nikdy určit chvíli, kdy se poprvé objevily na jídelníčku. I nejstarší zprávy je uvádějí jako běžné jídlo, jak Kuxova zmínka z roku 1452, tak soupis pozůstalosti z Olomouce z roku 1583, kde se poprvé objevuje pojmenování tvarůžky. Olomoucké trhy, anebo olomoučtí obchodníci pak doplnili název na olomoucké tvarůžky, i když velká většina se vyráběla v okolních obcích jako „selské tvarůžky“. Olomoucké tvarůžky, dříve nazývané olomoucké syrečky, německy Olmützer Quargel, jsou druh měkkého zrajícího sýry Vyrábějí se v Lošticích a vyznačují se silnou vůní až zápachem a žlutou barvou. Tvarůžky jsou jediným českým sýrem s výraznou, pronikavou chutí, která je závislá na stupni prozrálosti a může se pohybovat v rozmezí od jemné až po zřetelně výraznou, a tvoří neodmyslitelnou část české kuchyně. Tvarůžky se vyrábějí z nesýřeného, kyselého tvarohu a kromě soli se nepoužívají žádné konzervační látky. Olomoucké tvarůžky jsou díky velmi nízkému obsahu tuku(kolem 1%) vhodné pro dietetickou stravu. Hanácké dědictví Folklór a lidové tradice regionu

33. Vrbo přesaď na paseko,vedli panskéch cest,zas je vrbo a jak o násmlovi jej i lest. Di si, chceš-le, zkoset světa,ale choď hde chod,dědině a rodné řecenihdánezahod. . Hanácké dědictví

34. Jantarová stezka Jantarová stezka je označení prastaré obchodní trasy podle nejdůležitějšího zboží po ní přepravovaného sever Evropy (pobřeží Baltu) s jihem (severní Itálie, Řecko, Egypt) dlouho před naším letopočtem a po něm. V době existence Římské říše vedla hlavní cesta na jih od Baltského pobřeží v Prusku, přes území keltských kmenů Volků-Tektoságů (současná Morava) k Jadranu. Dálkový obchod, kdy ze severu byl dopravován především jantar, ale i jiné suroviny jako med, kožešiny, snad i otroci, a z jihu luxusní výrobky středomořských dílen (především bronzové picí soupravy, skleněné nádoby), byl nepochybně jedním z důvodů vzniku a rozkvětu především moravských oppid, která byla jeho nejdůležitějšími středisky v této oblasti. Hanácké dědictví Cesty hanáckým krajem

35. Řeka Morava Řeka tvoří nedaleko pramene krátký úsek historické zemské hranice mezi Čechy a Moravou. Dolní tok tvoří hranici mezi Českou republikou a Slovenskem a Rakouskem. Protéká od severu na jih. Od pramene pod vrcholem Kralického Sněžníku protéká hlubokým údolím a odděluje východní a západní hřbet pohoří Kralického Sněžníku. V této části má charakter horského potoka. V úseku Litovelského Pomoraví protéká největšími metropolitními městy Hanou a Olomoucí. V Troubkách u Přerova přijímá řeku Bečvu. Pokračuje směrem na jih mezi Českomoravskou vysočinou a Západními Karpaty. Dále protéká moravským Slováckem. Dalším meandrujícím úsekem je území mezi Bzencem a Rohatcem. U obce Rohatec začíná tvořit česko-slovenskou státní hranici. Poté teče až k městu Lanžhotu, kde se setkává s řekou Dyjí. Dále teče jižním směrem až k soutoku s Dunajem u Bratislavy – Děvína. Hanácké dědictví Krajiny hanáckého regionu

36. Povodňová ochrana V České republice byla v minulosti povodňová ochrana realizována výhradně prostřednictvím technických opatření, která byla zaměřena převážně na kapacitní úpravy Koryt a ohrázování vodních toků a výstavbu velkých retenčních nádrží - přehrad. Tato koncepce povodňové ochrany byla systematicky budována od poloviny 19. do konce 20. století. V posledních desetiletích se významným způsobem začala uplatňovat koncepce ochrany funkce ekosystémů krajiny včetně vodních toků a údolních niv jako významné struktury pro obnovu přirozených odtokových poměrů. Úpravy toků a obhospodařování plochy povodí urychlují odtoky a zvyšují kulminace povodňových průtoků, ale obnovou přirozené retence krajiny není možné v historicky velmi hustě osídleném území České republiky zajistit potřebný stupeň povodňové ochrany. Hanácké dědictví Krajiny hanáckého regionu

37. Skřevánek jak anděl strážnélíce nad rolamaa, než svitá, probóziichsvémapěsničkama. Z nebe až ich do hrodspóšči taják zrnka prosaa, hdepadnó, zablešči sebilébombik – rosa. Hanácké dědictví

38. Zemědělská krajina Podpora a udržitelný rozvoj venkova je prioritním úkolem společné Evropy. Venkov tvoří ¾území ČR a žije zde ¼ obyvatel našeho státu. Hlavním zdrojem obživy je zde zemědělská výroba, která však na sebe váže spoustu dalších podnikatelských aktivit (zpracovatelský a potravinářský průmysl, obchod, výrobu strojů). Proto je otázka budoucího vývoje našeho venkova závažná. Venkovská krajina byla po staletí utvářena zejména zemědělskou výrobou, která zde má svoji dlouholetou tradici. Ve 2. polovině 20. století však došlo ke změnám, které se do dnešní doby projevují spíše negativně (kolektivizace, chemizace a mechanizace zemědělství). Vlivem těchto procesů začalo soustavné znehodnocování krajiny, ať už se jednalo o vodní a větrnou erozi, znečištění povrchových i podzemních vod vlivem nadměrného hnojení nebo zánik významných přírodních krajinných prvků (meze, remízky, lesy), které poskytovaly útočiště rozličným druhům rostlin a živočichů. Hanácké dědictví Podpora venkova a zemědělství

39. Ekologické zemědělství 1. Ekologické zemědělství (EZ) představuje systém hospodaření, který používá pro životní prostředí šetrné způsoby k potlačování plevelů, škůdců a chorob, zakazuje použití syntetických pesticidů a hnojiv, v chovu hospodářských zvířat klade důraz na pohodu zvířat, dbá na celkovou harmonii agroekosystému a jeho biologickou rozmanitost a upřednostňuje obnovitelné zdroje energie a recyklaci surovin. Odpovídá tak principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, které již neplní pouze produkční funkci, ale především funkci mimoprodukční. Je také vnímáno jako alternativa pro řešení problému vylidňování venkova, odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby a částečně i pro řešení nerovnoměrností regionálního rozvoje. Hanácké dědictví Podpora venkova a zemědělství

40. Ekologické zemědělství 2. Zatím je převážně doménou horských a podhorských podniků na trvalých travních porostech zaměřených zejména na údržbu krajiny. Do budoucna by snahy o jeho zařazení do produkčních cyklů společnosti měly být co nejsilnější, protože umožňuje rozumné nakládání se surovinami a výrazné úspory materiálu při recyklaci. Základem ekologického hospodaření je zdravá půda. To znamená, že se nedá začít s biozemědělstvím na půdě, kde donedávna probíhalo chemické hnojení apod. Udržení a zlepšování úrodnosti půdy se provádí organickým hnojením, zeleným hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí se vytváří biologická rovnováha, která posiluje schopnost rostlin se bránit proti chorobám a škůdcům. Regulace plevelů se v rámci ekologického zemědělství provádí s využitím moderní techniky přizpůsobené přírodě. Hanácké dědictví Podpora venkova a zemědělství

41. Ekologické zemědělství 3. Ekologičtí zemědělci nesmí používat Průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy, herbicidy, růstové regulátory a geneticky modifikované organizmy. Zvířata jsou na ekologických farmách krmena převážně z produkce vlastního ekologického podniku a je jim umožněno, aby si žila tak, jak je jim od přírody vrozené. Ekologická farma chová jen tolik hospodářských zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiv. Nákup krmiv je možný pouze z jiných certifikovaných ploch. Zvířatům musí být umožněn pohyb mimo ustájení (a to i v zimě) a je předepsána minimální rozloha pastvin na 1 kus. Masové chovy jsou proto vyloučeny. Zakázány jsou genové manipulace, používání hormonů i přenosy embryí. Cílem je pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty. Hlavním principem je biologický koloběh: zdravá půda ⇒ zdravé rostliny ⇒ zdravá zvířata ⇒ zdravé potraviny ⇒ zdraví lidé . Hanácké dědictví Podpora venkova a zemědělství

42. Neché v polo přezrát zrno,do hrodvepadává;nedélóbat zralý děvče,bledne, zavadává; zapomeň na ščepnóhroško,přesládne a hnije;neožeň po vojně senka,tólá se a pije. Hanácké dědictví

43. Kroměříž – památka UNESCO Kroměříž, Kroměříž, to je pěkné město, je tam bílé stavené, ze samého kamení, tam já musím narukovat … Jedno z nejkrásnějších měst České Republiky Kroměříž leží v úrodné rovině Hané na řece Moravě. Za nynější vzhled vděčí rozsáhlé obnově po 30-leté válce. Město je pokladnicí barokního umění. Na podzim 1848 byl do města přeložen říšský sněm z neklidné Vídně, čímž město získalo velký politický význam. V roce 1885 došlo na kroměřížském zámku k setkání ruského cara Alexandra III. S císařem Františkem Josefem I. Od roku 1953 je střed města Městskou památkovou rezervací. V roce 1998 byl komplex zahrad a zámku zapsán na Listinu světového kulturního dědictví UNESCO. Pro jedinečnou atmosféru je město místem pořádání mnoha kulturních i společenských akcí. . Hanácké dědictví Turistické cíle regionu ve Zlínském kraji

44. Kroměříž – památka UNESCO Arcibiskupský zámek Rozsáhlé rekonstrukci po 30-leté válce vtiskl barokní podobu italský architekt G.P.Tencalla. Zámek vždy sloužil jako biskupská Rezidence a správní centrum olomouckého biskupství. V zámku jsou historické sály se zachovaným mobiliářem, druhá nejcennější obrazárna v ČR a historická knihovna se vzácným hudebním archivem. Květná zahrada Unikátní původní italská renesanční zahrada, vybudovaná dle přesných pravidel v letech 1665-75. Dominantou zahrady je 244m dlouhá galerie se 44 sochami postav z antické mytologie. . . Hanácké dědictví Turistické cíle regionu ve Zlínském kraji

45. Kroměříž – památka UNESCO Podzámecká zahrada Rozlohou 64 ha patří k největším historickým zahradám v ČR. Současnou podobu přírodního parku s množstvím vzácných stromů a půvabnými rybníky získala zahrada v 19. století, kdy byla též obohacena řadou ozdobných staveb. Zahrada je vyhledávaným místem odpočinku. Biskupská mincovna Byla vybudována v roce 1665, kdy olomoucký biskup získal právo razit vlastní mince. Razily se zde stříbrné i zlaté mince a medaile. Kroměřížské mince byly uznávaným platidlem ve všech zemích rakouské monarchie. Hanácké dědictví Turistické cíle regionu ve Zlínském kraji

46. Zapomněl sem na obraťóz krbikem e brósek -jazeka mně, tetko, pučteaspoň malé kósek. Zbrósiteňém svět e ledi,ba e čerta z pekla,nabroste e mojo koso,abe dobře sekla. Hanácké dědictví

47. Otázky k výukovému programu 1. Kde se nachází region Hané a jakou má historii? 2. Jaký měl region význam v historii Zlínského kraje a Moravy? 3. Jaké jsou přírodní podmínky Hané? 4. Co je pro hanáckou krajinu typické? 5. Mají hanáci jako etnikum nějaká specifika? 6. Co je typické pro hanáckou kulturu a tradici? 7. Jaký byl život na hanáckých vesnicích? Hanácké dědictví Doplňkové otázky a okruhy

48. Otázky k výukovému programu 8. Jaké krajinné typy se na Hané objevují? 9. Jaká význam měla Haná pro zemědělskou produkci v České republice 10. Význam řeky Moravy pro okolní ekologické systémy? 11. Co znamená pojem ekologické zemědělství? 12. Jaký je jeho význam pro budoucnost? 13. Jaké jsou významné přírodní a kulturní turistické cíle regionu? Hanácké dědictví Doplňkové otázky a okruhy

49. Hanácké dědictví Na brzkou shledanou na Hané … OS Locus a ZO Planorbis ČSOP Kroměříž

50. Realizováno v rámci projektu Ekocentrum Planorbis 2011/12 Hanácké dědictví Výukový program pro školy