1 / 58

Dlouhé 19. století na Moravě V. (1890-1914)

Dějiny Moravy. Dlouhé 19. století na Moravě V. (1890-1914). Gymnázium INTEGRA BRNO, s.r.o. Rašelinová 11, CZ 628 00 Brno Morava, EU. Dlouhé 19. století na Moravě V. Morava před první světovou válkou (1890-1914). Rozpad moravské národní strany a formování stran národně-liberálního tábora

papina
Download Presentation

Dlouhé 19. století na Moravě V. (1890-1914)

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Dějiny Moravy Dlouhé 19. století na Moravě V.(1890-1914) Gymnázium INTEGRA BRNO, s.r.o.Rašelinová 11, CZ 628 00 Brno Morava, EU

  2. Dlouhé 19. století na Moravě V.

  3. Morava před první světovou válkou (1890-1914) Rozpad moravské národní strany a formování stran národně-liberálního tábora • 90. léta – nacionální a sociální radikalizace, úloha církve, rozpor mezi městy a venkovem, volební právo, vznik nových stran • slábnoucí moravští konzervativní staročeši (A. Pražák; honorační strana bez podpory mas) se spojili s katolíky, moravská národní strana měla v Říšské radě vlastní Klub Moravanů; moravští liberální mladočeši (A. Stránský, Moravské listy) se ustavili v lidovou stranu na Moravě (1891) • po pádu Taafeho vlády a nástupu premiéra Alfreda zuWindischgrätze (1893-1895) odešel Moravský klub do opoziční slovanské koalice. • 1896 volební dohoda mezi moravskou národní stranou (staročechy) a lidovci (mladočechy) • říšské volby 1907 dle všeobecného volebního práva, z třiceti moravských Čechů byli jen tři staročeši; moravští staročeši přežili ty české díky integrační úloze a silným osobnostem – J. Žáček, O. Pražák, M. Ursíny – umírněná všenárodní liberálně-konzervativní strana; přesto byli poraženi masovými stranami

  4. Lidová strana na Moravě Opožděný nástup českých liberálních sil na Moravě (mladočešství na Moravě před rokem 1891) • liberální opozice uvnitř moravské národní strany, W. Kusý a A. Stránský neúspěšní (Moravě chyběli čeští podnikatelé);zacílila na rolníky, inteligenci a živnostníky • 1891 vznikla v Olomouci lidová strana na Moravě, spjata s mladočechy z Českého království (národní strana svobodomyslná bratří Grégrů) - pro ně důležitější staročeská moravská národní strana • oporou lidové strany tisk (Moravské listy, Selské listy, Velehrad), získávali na svou stranu spolky, vytvořili celomoravskýKlub lidové strany v Brně (1893, založení se účastnila mladočeská delegace s E. Grégrem a T. Masarykem), založili chloubu české žurnalistiky Lidové noviny (1893), které vznikly sloučením Moravských listů a Pozoru • lidová strana na Moravě byla uznána za zemskou organizaci národní strany svobodomyslné v Čechách (1894) – tím poprvé prolomen zemský princip, podřízení českým mladočechům (Pražákova moravská národní strana byla na staročeších nezávislá) • radikálně nacionalističtí moravští lidovci se dohodli na volební koalici méně nacionalistickou moravskou národní stranou, volby 1896 z lidovců učinily nejsilnější českou politickou stranu na Moravě

  5. Lidovci se stylizovali do strany „všenárodní“, opírala se o sociální vrstvy, které procházely nacionalizací, zastřešovala mnoho opozičních proudů: • brněnští liberálové –vedení strany (Stránský, Tuček, Šílený) • slavjanofilská frakce Velehradu – akcent na cyrilometodějství, radikální protistaročešství a státní právo • olomoucká rolnická (agrární) frakce – proti brněnskému liberálnímu centru, odmítali princip všeobecného volebního práva, žádali zrušení obchodní a celní unie s Uhry • studentské hnutí a Mladá Morava – moravští studenti v Praze sympatizovali s pokrokovým hnutím a Masarykovým realismem, lidová strana nacionálně-sociální nadějí . Studenti a inteligence zformovali přechodné hnutí Mladá Morava; olomouckáčást se přihlásila k radikálně pokrokové straně v Čechách

  6. Lidová strana: • střední a nižší vrstvy měst a venkova, nacionální radikalizace rolníků a živnostníků – odklon od hospodářského liberalismu, přiklonění se ke stavovskému ochranářství • V. Šílený – proti moravským německým průmyslníkům • nacionalizace dělnictva - vyostření vztahu se sociální demokracií; lidovci patrony národních dělníků • strana založena na důvěrnickém honoračním systému, spolcích a tisku (Lidové noviny) • neměli stranický programový dokument, program v článcích v tisku, volebních programech, projevech a rezolucích schůzí; nejdůležitějším programem nacionální a státoprávní požadavky; školský a kulturní program s požadavkem zřízení české univerzity na Moravě • snaha po smíru a rovnoprávnosti s moravskými Němci

  7. 1897 Stránského lidovci nejsilnější českou politickou stranou na Moravě • na Moravském zemském sněmu spolupracovali ve vlasteneckém klubu se staročechy a katolíky, ve vyrovnávacím výboru i s moravskými Němci • na Říšské radě podporovali mladočeské jazykové požadavky, aby neztratili radikální přívržence (rolníky, pokrokáře) – bojovali proti Němcům, katolíkům (cyrilometodějský antiklerikalismus) a socialistům • cíl: česká většina na Moravském zemském sněmu a zřízení české univerzity na Moravě • Stránský podal návrh na všeobecné hlasovací právo do zemského sněmu • Stránský se vzdal místopředsednictví v mladočeském poslaneckém klubu • lidovci přispěli návratem do výboru k obnovení česko-německých jednání na Moravě; zároveň sami radikalizovali veřejnost tlakem na nacionalizaci a demokratizaci • 1909 sloučení lidové a pokrokové strany, vazby na opoziční maloměšťanské voličstvo • A. Stránský – důraz na živnostenský a rolnický program mířil na „střední stav“ (čeští podnikatelé) - antiklerikalismus, hospodářský nacionalismus

  8. generace K. Engliše a dalších ekonomů, modernizace strany (nikdy nebyla masovou) • rolníci přešli k agrárníkům, část podnikatelů k živnostníkům. • proti českému konzervativnímu bloku na Moravě (národní, národně katolická a agrární strana) vznikal liberální blok (radikální, účelově antiklerikální) • Lidovci nejpočetnější českou poslaneckou reprezentací na Moravě (opozice začala mít zodpovědnost): rozbroje v české kurii nahrávaly německé straně, zemi ohrožoval deficit, ohrožena byla celá autonomní moravská zemská samospráva • lidovci kolísali od účelového, radikálního, propagandistického, negativistického antiklerikalismu a nacionalismu k reálnějšímu, konstruktivnímu, odbornějšímu, zodpovědnému postupu ke stabilitě země • české a německé strany Moravy se tajně dohodly na smířlivých krocích v otázce zemských financí (1912), což ostře kontrastovalo s oficiálním lidoveckým nacionalismem • kvůli antiklerikalismu lidovci naoko vyhrožovali spojenectvím s německými svobodomyslnými stranami (1913). Moravští Češi i Němci chtěli udržet zemskou autonomii Moravy, v reálné politice byli lidovci ke katolíkům vstřícnější. • Lidovci se před válkou stali středostavovskou stranou s integrujícím potenciálem, který se orientoval na národní sociály, agrárníky a živnostníky

  9. Moravští pokrokáři 1896-1909 Mladá Morava • 1896 Badeniho jazyková nařízení, nacionální radikalizace • Mladá Morava – studenti, inteligence sympatizující s radikálním mladočešstvím a českými pokrokáři, Masarykovým realismem a sociálním reformismem • nelíbil se jim kompromis lidovců se staročechy, jednání s moravskými Němci o smíru a odpor k sociální demokracii; brzy rozpad Pokrokové hnutí na Moravě • radikalizace levice – od lidovců přecházela k radikálním pokrokářům, realistům, národním socialistům a radikálnímu státoprávnictví; spolupracovali v rámci pokrokového hnutí Moravská pokroková strana • pokrokářské spolky se dohodly na společném volebním postupu moravských radikálních pokrokářů a realistů a vytvořili moravskou pokrokovou stranu (1907) – antiklerikalismus, demokratismus a sociální politika, proti mladočeské provládní politice („Morava do opozice!“) • 1908 společně s lidovci obstruovali zemský sněm a obě liberálně demokratické strany založené na antiklerikalismu se sloučily (1909)

  10. Politická stranačeskoslovanského živnostnictva • živnostníci slovanské Moravy měli síť spolků, chtěli omezení svobodného podnikání a podporu své malovýroby, s čímž nesouhlasili liberální moravští Němci • živnostníci napojeni na moravskou národní stranu (později i lidovce a národní katolíky) - na ekonomiku se dívali nacionálně, prý šlo o spor české malovýroby s německým velkokapitálem • 1908 založena v Prostějově živnostenská strana na Moravě, strana se však nestala reprezentantkou většiny živnostnictva

  11. Moravská lidová strana(Hynka Bulína) • 1913, promladočeský brněnský advokát a poslanec JUDr. Hynek Bulín • chtěl se vymanit z radikalismu a směřoval k umírněnému liberalismu, platformou se staly jeho Moravské listy • středostavovská strana orientovaná proti katolíkům i socialistům • blízko k lidové straně pokrokové, národně-liberálnímu táboru. Na rozdíl od Stránského zemského radikalismu volil cestu jednoty umírněných českých politických stran Moravy. Odmítal účelové rozlišení zemské a říšské politiky, spojování se státoprávními radikály ve Vídni („Pro říšskou politiku nesmí být hranice mezi Moravou a Čechami“).

  12. Obr. 1 Rodina JUDr. Hynka Bulína

  13. Strany katolické, soc.-demokratické, agrární a národně sociální České katolické strany na Moravě • pravé křídlo národní strany s vazbami na konzervativní šlechtu • encyklika Rerumnovarum (1891) – moderní křesťansko-sociální hnutí, z konzervativního katolického křídla moravské národní strany vznikla katolická strana národní, z křídla se zájmem o charitu a vzdělávání křesťansko-sociální strana – ta k sobě přitáhla celou členskou základnu katolíků a prohlásila se součástí katolické strany národní, která se zúžila jen na vedení jako ideologické centrum • z katolické „dvoustrany“ se stala masová strana – největší politická síla na Moravě; kultura (Katolická moderna), záložny (raiffeisenky)

  14. Jan Šrámek (1870-1956) – absolvent kroměřížského Piaristického gymnázia a bohosloveckéfakulty v Olomouci, neshody s arcibiskupem Kohnem (židovského původu), předseda Čs. strany lidové, vlivným prvorepublikovým ministrem, předseda exilové vlády v Londýně za druhé světové války • základnou katolického politického tábora moravská dědina, odbory sdružovaly desetitisíce katolických dělníků, mládež podchycovalo Sdružení venkovské omladiny a tělocvičný Orel (1902) – masová organizace s 12.000 členy, reakce na antiklerikální Sokol • mnohatisícové sjezdy, cyrilometodějská a velehradská tradice – katolické domy, orlovny, záložny, konzumy, družstva, kina, knihovny, hřiště atd. • sjezd křesťansko sociální strany 1908 společně pro Moravu, Slezsko a Dolní Rakousy • před válkou bylo v různých katolických organizacích 150.000 členů, nejsilnější politické seskupení Moravy,v triumfu bránila pouze koalice sociálních demokratů, agrárníků a lidových pokrokářů

  15. Obr. 2 Jan Šrámek

  16. Sociální demokracie Národnostní dezintegrace a politická integrace do stranického systému na Moravě • Morava průmyslovou zemí, organizace dělnictva, 1848, stávky, zárodky sociální demokracie, základnou dělnické spolky (úřední perzekuce), tisk a propaganda agitátorů. • klíčovárole Brna, jednoho z nejdůležitějších sociálně demokratických center celé monarchie; spolky sdružovaly moravské dělníky české i německé národnosti, národně tolerantní, oprostily se od vlivu moravské národní strany i německé liberální strany, české i německé odborové spolky se bez ohledu na národní příslušnost v 70. letech slučovaly – politický spolek Vorwörst-Vpřed sezúčastnil i zakládacího sjezdu celorakouské sociální demokracie v Neudörflu (1874) • v moravských jazykově smíšených oblastech rovnost moravského dělnictva obou národností – funkce obsazovány dvojmo či střídavě, agenda v obou jazycích

  17. brněnské zemské vedení sociální demokracie na Moravě a ve Slezsku mělo českou i německou sekci (na rozdíl od Čech, kde se české centrum formovalo v Praze a německé v Liberci) • po založení českoslovanské sociálně demokratické strany (Praha-Břevnov, 1878, v rámci celorakouské strany) jí byla podřízena česká sekce moravské strany, ta německá podřízena přímo centrální komisi rakouské sociální demokracie ve Vídni • 1885 na Moravě založen deník Rovnost, v 90. letech se sociální demokracie měnila na masovou stranu, silná rakouská sociální demokracie, Brno a Morava silným sociálně demokratickým centrem Rakouska • možnost legálně prosazovat všeobecné a rovné hlasovací právo, osmihodinovou pracovní dobu, starobní a nemocenské pojištění aj. upevňovalo solidaritu mezi dělníky – společně stávkovali i slavili první máj, četli stejné noviny, chodili do dělnických domů na dělnické divadlo, do sportovních klubů • česká sociální demokracie měla v roce 1907 na Moravě 12.000 členů v 304 organizacích, pronikla i do obecních zastupitelstev; německá organizace měla na Moravě a ve Slezsku 10.500 členů (1911). Silnou součástí sociálně demokratické organizace zůstávaly odborové a vzdělávací spolky, odborová organizace vzrostla na 50.000 členů

  18. moravská soc.-dem. významně zastoupena ve vídeňské Říšské radě (J. Hybeš) a po Moravském vyrovnání i v Moravském zemském sněmu. V zemském vedení strany z české sekce J. Krpaka, V. Tusar ad., z německé L. Czech, A. Pokorný ad. • v Brně česko-německý spolek Dělnický dům/Arbeiterheims působností na celé Moravě, společný Dělnický dům v Juliánově • na Moravě (na rozdíl od Čech) nedošlo k oddělení organizací obou národností, zemské a krajské organizace měly společné vedení, okresní a místní organizace úzce spolupracovaly; rozkol české sociální demkracie na Moravě na autonomisty (nacionalismus, pro Prahu) a centralisty (anacionální, pro Vídeň); nutnost česko-německé spolupráce na Moravě vedla socialisty k zájmu o udržení zemského vedení strany – i proti mínění vedení ve Vídni a Praze

  19. pražské snahy o úplnou nezávislost na vídeňském stranickém ústředí, k čemuž potřebovali i Moravu – moravští odboráři odmítli nacionální dělení, čeští a němečtí socialisté proti sobě v Brně poprvé vystoupili při volbách do městského zastupitelstva 1905 • odbory jako poslední jednotné organizace představovaly překážku pro emancipační snahy českoslovanské sociální demokracie (v Čechách se podřídili autonomistickému vedení) • Na Moravě snaha zemského vedení české strany (Tusar, Vaněk) podřídit odbory stranickému ústředí narazila na odpor (Jura, Merta). V odborech nastal ostrý rozkol (hlavně kvůli financím) – v roce 1910 v Brně vznikla autonomistická moravská zemská komise Českoslovanského odborového sdružení a centralistická (věrná Vídni) česká sociálně demokratická strana v Rakousku • centralistická strana měla před válkou 4.000 členů a 30.000 odborářů (Merta, Jura – vyloučeni z autonomistické sociální demokracie), rychle zakládala síť spolků. Převahu na Moravě měli autonomisté. Sociální demokraté (autonomisté) byli spojenci liberálů proti katolíkům, německá sociální demokracie zůstávala v opozici.

  20. Přerod agrárního hnutí na Moravěv agrární stranu • Moravská agrární strana založena 1904 v Olomouci, proces zahájen zrušením poddanství (1848) a urychlen agrární krizi 70. a 80. let (postihla producenty cukrovky a obilí) – Haná (90% venkovských okresů tvořili čeští Moravané) – cukrovka, ječmen, chmel (zpracovatelský průmysl); glorifikace sedláka, vymezení se vůči městu; poslanci v rámci moravské národní strany • až do roku 1911 moravská zemská agrární strana, která se prohlásila za českoslovanskou, zahrnovala i Slezsko • společný ústřední výkonný výbor pro české země , zemské organizace se vyvíjely autonomně • prosadilo se Sonntagovo pokrokové křídlo; moravští agrárníci na Říšské radě liberálnější, Masaryk s nimi jednal o společném klubu; agrárníci Švehla (Čechy) a Sonntag chtěli politicky integrovat venkovské obyvatelstvo

  21. moravská agrární strana neměla problém se zavedením všeobecného, přímého a tajného volebního práva s poměrným zastoupením menšin; antiklerikalismus, negativní postoj k šlechtickým velkostatkům; sblížení s lidovými pokrokáři i sociálními demokraty (blok pokrokových stran) • heslo „Venkov jedna rodina“ – ochranářská politika, glorifikace vztahu k půdě, potřeba obrany před nezemědělci – na venkově vznikla jediná česká „buržoazie“ na Moravě • masová celomoravská strana s vlastní Rolnickou tiskárnou a Vydavatelským družstvem (Moravský venkov, Mladá Morava) • rozsáhlé (10.000 členů) a aktivní Sdružení českého agrárního dorostu pro Markrabství moravské a Vévodství slezské (1907). Agrární strana měla před válkou 50.000 členů s 3.000 důvěrníky. Sdružení českých zemědělců pro Moravu a Slezsko mělo 20.000 a Řepařská jednota 15.000 členů. Po volbách 1913 se agrárníci stali nejsilnější českou stranou na Moravě, F. Staněk byl předsedou české kurie

  22. Národně sociální strana na Moravě • reakce na protistátoprávní prohlášení sociálních demokratů, nacionalizace obyvatelstva od 90. let., boj o „mladého muže“, spolky národně orientovaných dělníků • 1898 první sjezd národních dělníků v Praze přijal název „národně sociální strana v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Dolních i Horních Rakousích“, strana na Moravě se stala její zemskou organizací • nacionální radikalizace proti socialistické straně přinesly dva mandáty v říšských volbách, 1909 měla strana 12.500 stoupenců (včetně nepolitických spolků), díky lidovecké podpoře uspěli jako protiváha sociální demokracie ve volbách

  23. strana dělnická, tovární dělnictvo však ovládala sociální demokracie, větší ohlas měla mezi zaměstnanci, malovýrobním dělnictvem, živnostníky, dělnickou a učňovskou mládeží a částečně venkovskou rolnickou mládeží (u rolníků však vítězili agrárníci). Strana se odcizovala měšťanům, trpěla nedostatkem inteligence, kterou odrazovaly střety se státní mocí • základním dokumentem Klofáčův pražský program (1898-1918) – silně nacionální, protiněmecký, proti sociální demokracii; moravští NS nekladli takový důraz na historické státní právo, zdůrazňovali sociálně radikální tón – i moravští NS však přikládali klíčovou váhu národním a státoprávním otázkám. Prostředkem k sociálnímu osvobození mělo být odstranění národního útlaku a obnovení českého státu. • žádali zespolečenštění majetku veřejné důležitosti (plynáren, vodáren, dolů, lesů apod.). Odmítali (na rozdíl od soc. dem.) třídní boj a chtěli „kooperaci práce a kapitálu“, podnikatele chápali jako „záruku žádoucího konsumu schopného dělnictva“. K demokratizačním prvkům patřil požadavek všeobecného hlasovacího práva, zrovnoprávnění žen, antiklerikalismus (nebránil volebním kompromisům se staročechy a katolickými stranami), „zrušení“ militarismu, zpřístupnění vzdělávání – šlo však spíš o dle potřeby využívaná agitační hesla. Protisociálnědemokratický negativismus spojen s antisemitismem Radikální a nestálá strana se nemohla prosadit.

  24. Obr. 3

  25. Cesta k moravskému vyrovnání • možné řešení národnostních sporů – národnostní kurie a komory v zastupitelských sborech • na Moravském zemském sněmu tzv. moravské smiřovačky (od 1898) – liberální velkostatkáři (Skene, Chlumecký) + zástupci moravské národní strany (Žáček) a lidové strany (Stránský, Perek) • jednalo se o volební reformě, jazykové rovnoprávnosti či založení druhé české univerzity a techniky a vyrovnání pozic ve školství. Sněmovní výbor v čele s Karlem hrabětem Žerotínem – šlechta zprostředkovatelem • České strany na Moravském zemském sněmu vystupovaly nejednotně – lidovci (pod tlakem mladočechů) výbor opustili, Žáčkova moravská národní strana (staročeská) preferovala dohodu před císařským oktrojem • Němečtí vyjednavači vnímali etnickou realitu Moravy, za umožnění změny volebního systému žádali národnostní kurie s právem menšinového veta

  26. 1. 10. 1905 v Brně Volkstag – sjezdzástupců moravských Němců (politici z celého Rakouska); demonstrace před Německým domem, moravští Češi před Besedním domem; násilnosti, zásah vojska (zabit dělník František Pavlík) • rozbití vyrovnávacího výboru, který měl jednat o české univerzitě v Brně • jednání Moravského zemského sněmu (Otakar Pražák, Jan Žáček); moravská národní strana prosazovala zavedení všeobecného, rovného, přímého a tajného volebního práva

  27. Moravské vyrovnání/pakt 1905 • kompromis v národně-politických otázkách dosažený na základě dialogu volených národně-politických reprezentací jednoho správního celku, např. Moravského markrabství • politikové přesvědčeni, že rozdělení Moravy v co nejvíce oblastech na českou a německou povede ke snížení nacionalistického napětí • 4 zákony upravující vztahy mezi Čechy a Němci na Moravě z podzimu 1905 ihned potvrzeny císařem • zásada neteritoriálních národnostních volebních katastrů, snížen volební census, zavedena všeobecná kurie • zajištěna blokační minorita moravských Němců • nezřízení české univerzity v Brně

  28. „Zápas o děti“ • Lex Perek (Perkův zákon) – částMoravského paktu věnovaná školství („veliký národní zájem“), JUDr. Perek navazoval na českého filologa Jana Kvíčaly: zákon měl bránit „germanizaci českých dětí“, ve skutečnosti šlo o ovládnutí bilingvních a k českému nacionalismu chladných moravských rodin • na základě národnostního principu školské rady rozděleny na české a německé; zásada „dítě patří do té školy, jejíž jazyk ovládá“ se změnila na zásadu „české dítě patří do české a německé dítě do německé školy“ • zákon pomohl uklidnit národnostní situaci na Moravě, moravští rodiče však ztratili možnost volit pro sebe a své děti národnost. Šlo o součást boje, kdo je vlastně Čechem a kdo Němcem (nikoliv o boj mezi etniky) • 1918 Moravský pakt končí, alePerkův zákon převzalo Československo – platil pouze na Moravě až do roku 1938

  29. všeobecné, rovné, přímé a tajné volební právo do Moravského zemského sněmu zavedeno nebylo, ustálila se česká většina a německá menšina • národnostní kompromis na Moravě byl jedním z mála úspěšných, pomáhal soužití etnicky/ národnostně smíšeného obyvatelstva, které přes staletí soužití rozdělila desetiletí českého a německého nacionálního hnutí • možný model pro jiné rakouské země – jazykový boj a národnostní otázka jsou řešitelné • na rozdíl od Čech získala moravsko-česká politická reprezentace majoritu na Moravském zemském sněmu až Moravským paktem, nebyla však jednotná a nedokázala nést odpovědnost • vůdce moravské národní strany Jan Žáček, český nacionalista i rakouský patriot, zdůrazňoval Palackého myšlenku, že národy v Rakousku musí být rovnoprávné, patřil k hlavním tvůrcům moravského paktu; poslanec Bubela prohlásil, že nyní, když si sebe obě národnosti váží, měly se také naučit trochu se mít rády, milovat i řeč druhého etnika, aby na Moravě nastaly lepší časy • velký podíl na Moravském vyrovnání měli politici lidové strany Václav Perek a Adolf Stránský • Moravské vyrovnání bylo konsenzem politických elit všech hlavních českých i německých politických táborů na Moravě. I přes větší segregaci země umožnil koexistenci. Vzájemná nacionalistická nevraživost byla oslabena, nacionalistická rétorika směrem k voličům však nevymizela.

  30. Obr. 4 Moravské vyrovnání 1905

  31. Morava pro česko-německé vztahy neměla rozhodující význam, vyrovnání jako moderní prvek politického demokratického liberalismu však Moravu přiblížil západní Evropě • pojetí „ne spolu, ale vedle sebe“ vedlo společně s podceňováním možné spolupráce k jejímu rozpadu – nepodařilo se překročit národnostní pohled • zemské volby 1906 dle Moravského paktu; české návrhy jazykové rovnoprávnosti u úřadů,zákonného stanovení národnosti na základě etnického původu hned při narození (už ne na základě jazyka); německé návrhy národnostního klíče v co největším spektru zemských záležitostí, posílení národnostní autonomie a prosazení národnostního daňového katastru • nemožnost sestavit dvoutřetinovou většinu ohrožovala podstatu moravského zemského parlamentarismu, zvyšovala nebezpečí zásahu státní moci (viz anenské patenty v Čechách, které roku 1913 suspendovaly zemskou samosprávu). Tato hrozba oktroje přiměla moravské poslance obou národností ke spolupráci. • na radnice se dostávají nacionalističtí radikálové z obou tábor • volby do Říšské rady (1907) dle všeobecného hlasovacího práva, ovšem pouze pro muže

  32. Politické strany na Moravě v éře masových stran (1905-1914) Přerod v moderní politické strany • před první světovou válkou se lidé politizovali a z moravské národní strany se odštěpovaly moderní politické strany zdůrazňující nacionální, sociální či náboženské aspekt • Morava nabízela stranu národní, lidovou, sociálně demokratickou, strany katolické, agrárníky a národní dělníky • Moravské vyrovnání eliminovalo zápas mezi českými a německými stranami na Moravě. Demokratizace vedla k masové účasti na volbách i ke zhrubnutí politiky • strany měly organizační statut – základním kamenem místní organizace, které vysílaly důvěrníky do vyšších grémií. Výkonné výbory byly voleny dle stanov na sjezdech stran. Z něj byl volen užší výkonný výbor a předsednictvo strany, k ruce jim byl placený tajemník a sekretariát • členství ve straně znamenalo do počátku 20. století pouze souhlas s programem, od této doby bylo svázáno s členstvím v místní organizaci a odváděním stranické daně. Prosadil se zákaz členství v jiné straně, zaváděla se civilní evidence členstva a procedura přihlášek a vydávání legitimací

  33. strany budovaly na sebe navázané masové organizace, které sloužily k podchycování různých zájmových složek obyvatelstva (ženy, mládež) – to pomohlo stranám katolickým, sociální demokracii i agrárníkům. • zesílil tlak na získávání zemských funkcí, z nichž některé byly honorované • komise stran připravovaly programy, sjezdy je přijímaly jako závazné dokumenty – nedodržování bylo důvodem k vyloučení – národnostní, státoprávní, kulturní a školské požadavky, otázky zahraničně politické a vojenské, pozornost věnovaná samosprávě a komunální politice; hospodářský a sociální program, „všenárodnost“ ustupovala „stavovským“ zájmům; programy se vyprazdňovaly do podoby vágních hesel, strany se lišily konkrétními činy • strany vydávaly deníky, krejcarové (levné) noviny, večerníky, agitační brožury, kalendáře, plakáty atd. • stranické rozdíly pronikly ke každému občanovi – odděleně sportovali (Sokol, Orel, D.T.J.), chodili za kulturou (ochotníci, Národní, Dělnické, Katolické, Živnostenské domy); i obyvatel dědiny se světonázorově přikláněl buď ke konzervativnímu (katolickému) či liberálnějšímu (agrárnímu) táboru

  34. Systém českých politických stran Moravy • účelové volební koalice s politickými soupeři, pnutí uvnitř stran • občané mohli mezi stranami přecházet; strany budovaly aktivitami mimo politickou sféru politické tábory • společnost na Moravě měla tři pilíře – národně liberální, katolický a sociálně demokratický – vyrůstaly z různých společenských vrstev. Tábor tvořen jednou či více stranami. Důležitá byla národnostní a sociální otázka, postavení církve a rozpor mezi městy a venkovem. • v některých táborech bylo více stran, koalice však vznikaly přes hranice táborů. Moravská společnost se rozestoupila do pěti táborů.

  35. 1. Národně liberální tábor • hájil „české národní zájmy“ na Moravě proti německé mocenské hegemonii • štěpil se dle míry nacionálního či sociálně ekonomického radikalismu – v různých obdobích zahrnoval národní, lidovou, pokrokovou, lidově pokrokovou, živnostenskou a lidovou stranu H. Bulína • strany se opíraly o bohatší měšťany české Moravy • nacionalisticky se vymezovali se vůči katolíkům a sociální demokracii

  36. 2. Katolický tábor • tradice, modernizace, masovost – raiffeisenky, družstva, charita, pěvecké spolky, poutě • Katolická strana národní – ústředí, Křesťansko-sociální strana – masy • proti sociálně demokratickým a liberálně pokrokářským idejím; zápas o školy, odluku církve od státu, rozvody • triumf 1906/7 (koalice se staročechy a agrárníky) • antiklerikalismus katolíky izoloval, napadáni za politické zneužívání víry, spojenectví se šlechtou, oddanost Vídni • k obraně používali i antisemitismus

  37. 3. Agrární tábor • rolníci, sedláci-podnikatelé (Haná), venkovská kurie • zásadní role v českém národním hnutí na Moravě, formování českého kapitálu a průmyslového podnikání • sekularizace, liberalizace, nacionalizace, radikalizace • blízko k měšťanskému národně liberálnímu táboru

  38. 4. Sociálně demokratický tábor • internacionální dělnické hnutí nezávislé na národním • křesťansko-sociální a národně-dělnické strany • česká a německá sociální demokracie na Moravě držely dlouho při sobě • „třídní nepřítel“ postupně ztotožňován s „nepřítelem národním“ • obraz „českého dělníka“ bojujícího s „německým kapitalistou“ na Moravě až po Moravském vyrovnání • Masarykova kandidatura za sociální demokracii (1907) • koalice s agrárníky a lidovými pokrokáři – antiklerikalismus • odchod centralistů umožnil většinovým autonomistickým sociálním demokratům nacionalizaci

  39. 5. Národně sociální tábor • národní sociálové bez tradice, základna v nacionalizovaných nižších vrstvách, síť organizací • konkurence v sociální demokracii a liberálním táboře • radikální nacionalismus, antiklerikalismus, opozičnost, antiautoritářství, antimilitarismus

  40. Srovnání se stranickými poměry v Čechách • v Čechách politická diferenciace v 2. pol. 90. let, na Moravě 10 let zpoždění • v Čechách měli slovanští Češi většinu na Českém zemském sněmu + národnostní kompaktnost • na Moravě až do Moravského vyrovnání české strany v menšině vůči moravským Němcům na Moravském zemském sněmu + smíšené oblasti • katolický tábor na Moravě silný, pro českou Moravu rozhodující venkovská kurie • moravští předáci se prosadili za První republiky – katolík J. Šrámek, sociální demokrat V. Tusar a agrárník F. Staněk

  41. Systém německých stran na Moravě • souvislost s politickým vývojem německého obyvatelstva v ostatních zemích monarchie • podobnost se systémem českých stran na Moravě povrchní – stejné typy táborů, ale jiný vývoj, vnitřní složení i význam jednotlivých stran • problémem chápání německé dělnickéstrany (Deutsche Arbeiterpartei)jakozákladu německého nacionálně dělnického tábora i nesvébytnost německého agrárního tábora

  42. 1. Strany německého národně liberálního tábora • německá liberální (pokroková) strana, německá nacionální (lidová) strana, všeněmecká strana a volná všeněmecká (německá radikální) strana; inklinace německé dělnické i německé agrární strany • honorační liberálové reprezentovali zastupovali německé vyšší (průmysl, finance) a střední městské vrstvy Moravy; spolupráce s ústavověrnými velkostatkáři; po desetiletí hegemonem politiky na Moravě i díky tisku a významným poslancům – Karl Giskra, Alfred Skene, Eduard Sturm, Christian d´Elvert, Adolf Promber, Heinrich d´Elvert, Gustav Gross • národovci/lidovci – slabší radikálně nacionalistická a antisemitská opozice (s jistým ohlasem na severní Moravě); střední a na nižší vrstvy obyvatel • všeněmecké hnutí – nejnacionalističtější skupina lidové strany, venkov • volné všeněmecké hnutí – německá dělnická strana Moravy (Deutsche Arbeiterpartei Mährens), německá radikální strana, nacionálně a sociálně citliví obyvatele na jazykové hranici

  43. Obr. 5 Christian d´Elvert, brněnský starosta,mj. zakladatel sadů pod Špilberkem

  44. Obr. 6 Karl Giskra

  45. 2. Německý nacionálně dělnický tábor • nacionálně orientované německé dělnictvo, maloživnostnictvo a drobné úřednictvo – nacionalismus, antisemitismus • německá dělnická strana na Moravě (DeutscheArbeiterpartaiMährens) – zemská organizace celorakouské německé dělnické strany • Svaz německých svépomocných a dělnických jednot Rakouska se sídlem v Moravské Třebové • spolupráce s všeněmeckou stranou • R. Jung a H. Knirsch hráli v roce 1918 důležitou roli v přeměně strany v německou národně socialistickou dělnickou stranu (DeutschenationalsozialistischeArbeiterpartei) • jako protiváha sociální demokracie podpora křesťansko-sociálního tábora svobodomyslných stran

  46. 3. Německý agrární tábor na Moravě • část rolnického hnutí pod patronací křesťansko-sociální, část se uchýlila k lidovcům (nacionálům), všeněmcům a radikálům • samostatná strana vznikla po odlivu radikálního nacionalismu • Německá agrární strana na Moravě vznikla „shora“ seskupením rolnických poslanců různých stran • spolky (Organizace německých rolníků na Moravě) • podřizovali se klubu německých svobodomyslných stran a Německému nacionálnímu svazu • strana poměrně slabá

  47. 4. Německý katolický politický tábor • politické katolické spolky (kasina), vazby na aristokratický konzervativní list Vaterland i Hohenwartovu stranu práva • křesťansko-sociálníproud z Dolních Rakous, opora v antiliberálně a antisemitsky laděných vrstvách; Zemský svaz křesťanských Němců • křesťansko-sociální strana na Moravě se neprosadila – proti katolickému táboru ve městech německé svobodomyslné strany a soc. dem., na venkově lidovci a radikálové (poté agrárníci) • němečtí katolíci byli oproti českému katolickému táboru slabí

  48. 5. Německý sociálně demokratický tábor • z národnostně jednotné soc. dem. strany, národnostní federalizace celorakouské sociální demokracie • tisk a spolky, první zemská konference v Šumperku • zemské vedení odborové organizace společné pro moravské Čechy i Němce a napojeno na vídeňskou centrálu; postupně národnostní vnímání problematiky • tábor ostře ohraničen vůči ostatním • představitelé: M. Eldersch, W. Niessner

  49. Srovnání českých a německých politických stran a táborů Moravy • volby do Říšské rady – 30 český a 19 německých poslanců za Moravu • 1907: český tábor – národně liberální tábor 10 mandátů, katolický 10, agrárníci 5 a soc. dem 5 • německý tábor – národně liberální tábor 15, soc. dem. 3, křesť. soc. 1. • 1911: český tábor – soc. dem. 11, 7 katolíci, 6 agrárníci, 5 nár. liberálové, 1 nár. sociálové • německý tábor – německý svobodomyslný tábor 16, 3 agrárníci • němečtí liberálové se opírali o radnice, obchodní a živnostenské komory, tisk a spolky • typickýmpředstavitelem moravské národní strany advokát • němečtí liberálové měli na špici velkopodnikatele, např. německý liberální poslanec Julius Gomperzbyl továrníkem, velkoobchodníkem, bankéřem, prezidentem brněnské obchodní a živnostenské komory a velkostatkářem – navíc předsedou Židovské náboženské obce • Moravská národní strana nedostatek podpory od majetných kompenzovatla halasnou nacionální politikou

  50. německá liberální strana na Moravě hájila rakouský patriotismus a moravský autonomismus jako protiváhu českému státoprávnímu programu; maloněmecké řešení sjednocení Německa + úspěch českého státoprávního programu – rakouský patriotismus i moravský autonomismus nahrazeny českým a německým nacionalismem • moravskýliberál E. Sturm – je nemožné dohodnout se s moravskými Čechy, solidarita Němců v Rakousku; celorakouská organizace německých národních sil, nerespektování zemských hranic • generace nacionálně laděných politiků, nacionální stranase vyčleňovala z liberální strany a prosazovala se ve spolcích – severomoravská města – frustrace z ekonom. krize – nacionalismus proti moravsko-české konkurenci a antisemitismus proti moravským židovským podnikatelům • Moravské vyrovnání – odstranilo volební konkurenci Čechů a Němců; liberálové nacionalizací oslabili radikály a zabránili vzestupu sociální demokracie, křesťanských sociálů i agrárníků • německé voličstvo městské (liberální), české voličstvo venkovské (katolíci, agrárníci); ve městech nižší české vrstvy podporovaly českou sociální demokracii (německá slabá)

More Related