Project Comenius 2010 - 2012

1. Project Comenius2010 - 2012 Česká republika a Finsko „Environmental culture in particular regions of Finland and the Czech Republic „

2. Finsko Finsko je země, která se rozkládá v severovýchodní Evropě. Na východě Finsko sousedí s Ruskem, Norskem na severu, Švédskem na severozápadě. Finsku patří také souostroví Ålandy, ty jsou ale autonomní částí Finska. Souostroví Ålandy zabírají plochu o rozloze 13 300 km² a tvoří je 6 757 ostrovů a útesů. Jen malá část ostrovů je obydlených.

3. Demografie Finska 5,4 milionů obyvatel hlavní město – Helsinky rozloha 338 145 km² necelých 10 % z rozlohy – jezera 187 888 jezer s rozlohou větší než 500 m² největší jezero je mělké ledovcové jezero Saimaa s rozlohou 1377 km² finská krajina je většinou rovinatá s nízkými kopci nejvyšší bod Finska je výběžek hory Halti (1 324 m. n. m.) nejvyšší horou je Ritničohkka (1 316 m) Finsko je zemí jezer, řek a lesů. Rozsáhlé severské lesy pokrývají 76 % souše. Finské podnebí je mírné severské, v severní části země subarktické. V průběhu zimy je většina území Finska pod sněhem, jezera a okolní moře v této době zamrzají. Na čtvrtině finského území je běžný jev zvaný půlnoční slunce. V létě zde po 73 dnů Slunce nezapadá a v zimě naopak po 51 dnů nevyjde.

4. Tampere - hostitelské město Město Tampere leží v jížní části Finska, patří však do kraje Západní Finsko, spadá do provincie Pirkanmaa. Nalézá se asi 180 km na severozápad od Helsinek . Okolní krajina je jen mírně zvlněná, převýšení není v blízkém okolí více než 50 m. Jako na většině území jižního Finska, město je obklopeno lesy, jezery a bažinami.

5. Podnebí v Tampere průměrná roční teplota 4 °C v létě někdy i 30 °C průměrná nejvyšší teplota od června do srpna 20 °C v zimě naopak pod -20 °C některé roky i pod -30 °C průměrná nejnižší teplota je v lednu a únoru zhruba -10 °C první sníh se objevuje v listopadu a mizí v dubnu jezera v okolí bývají od prosince do dubna zamrzlá řeka zamrzá jen výjimečně. v létě teplota jezer vystoupá nad 20 °C ročně spadne asi 650 mm srážek prší nebo sněží v průměru 112 dní v roce.

6. Symboly města • pták: konipas bílý (fin. västäräkki, lat. Motacilla alba) • živočich: hnědásek (fin. tummaverkkoperhonen, lat. Melitaeadiamina) • rostlina: fialka (fin. orvokki) Vzhledem ke skutečnosti, že si město zakládá na čistotě, která je úzce spjatá s přírodou, dalo si město do znaku přírodní symboly, které jsou typické pro danou oblast.

7. Ovzduší Hlavním zdrojem znečištění v Tampere je doprava, výrobci energie a průmysl. Město monitoruje kvalitu ovzduší ve spolupráci s energetickými a průmyslovými závody. Náklady na monitoring jsou rozděleny mezi město a podniky dle vypouštěných emisí. Vykonavatel je místní odbor ochrany životního prostředí.

8. Porovnání enviromentálních zvyklostí ČR a Finsko • Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM byla založena průmyslovými podniky vyrábějícími balené zboží. Tato nezisková akciová společnost vytvořila a efektivně provozuje celorepublikový systém, který zajišťuje třídění, recyklaci a využití obalového odpadu na kvalitní evropské úrovni. • V rámci enviromentální osvěty se pořádají tyto akce: propagace třídění - tel. spoty, reklama, osvěta občanů prostřednictvím obecních úřadů, Tonda Obal na cestách - program určený pro všechny základní školy v ČR, seminář s názvem “Odpady a obaly” je určený pro učitele základních a středních škol, konference Odpady a Obce kterou společnost pořádá každoročně začátkem června v Hradci Králové, program Ekoškola, program Globe, grantový program Škola pro udržitelný život. • V Tampere a sousedních regionech se o odpad stará místní organizace TampereRegional Solid Waste Management Ltd. Aktivity společnosti zahrnují sběr, odvoz a zpracování domovního odpadu. • V rámci enviromentální osvěty ve školách se žáci povinně zúčastňují jednodenního semináře v přírodě o četnosti 4 x v období povinné devítileté docházky. Seznamují se tam se základními znalostmi, které mají v povědomí již žáci prvního stupně ZŠ.) • Při nákupu plastových a hliníkových obalů je účtována záloha, která se vrací zpět v odběrných místech obchodů s potravinami (obdoba nakládání s pivními láhvemi v ČR). • Péče státu o ochranu přírody ve Finsku je poměrně velmi mladá. První zákon v této oblasti byl přijat až pět let po 1. světové válce. Zavedený zákon rozdělil chráněná území do pěti kategorií:

9. Zvláště chráněná území ČR jsou rozdělena do 6 kategorií: • Národní parky (NP). Je zákázano horolezectví, scházení s význ. cest, táboření, stavět, sbírat rostliny kromě lesních plodů • Chráněné krajinné oblasti (CHKO)Národní přírodní rezervace (NPR). Navíc je zakázáno sbírat jakékoliv plody • Národní přírodní památky (NPP). Režim jako v NPR • Přírodní rezervace (PR). Zákaz odchytu živočichů a sběru rostlin kromě lesních plodů. • Přírodní památky (PP) • Přísná přírodní rezervace (Luonnonpuisto). Tato území slouží především pro vědecký výzkum. Je přísně zakázáno tuto trasu opustit, sbírat lesní plody, houby • Národní park (Kansallispuisto). Návštěvníci mohou sbírat lesní plodiny, avšak nikoliv lovit zvěř. Povolení ke sportovnímu rybaření vydává ministerstvo lesnictví • Jiné speciální rezervace (Muutluonnonsuojelualueet). Mnohé z nich představují specifické biotopy studované různými státními ochranářskými programy • Přírodní památka (Luonnonmuistomerkki). Jednotlivý přírodní objekt, jako např. geologický profil, geomorfologický výtvor, starý nebo historicky významný strom • Chráněné rašeliniště (Soidensuojelualueet). Volný vstup, sběr plodů a hub, rybaření a lov jsou tolerovány jen s podmínkou, že neohrožují poslání rezervace.

10. Nejvyšším orgánem odpovědným za chráněná území je finské ministerstvo životního prostředí zřízené 1. 10. 1983 Největší nevládní organizací na ochranu přírody ve Finsku je FinnishAssociadonfortheProtectionofNature (SomenLuonnonsuojeluliitto) se svými 40 pobočkami v jednotlivých provinciích. Na rozdíl od Českého svazu ochránců přírody se podílí nejen na výzkumu, ale zčásti také na řízení státních i soukromých chráněných území.

11. Rozloha finských chráněných území Podle stavu v r. 1993 je ve Finsku celkem 29 národních parků o celkové rozloze 7 052,58 km2, (z toho 314,5 km2 vodní plochy), 19 přísných přírodních rezervací (1 516,89 km2), 34 jiných speciálních rezervací (390 km2), 173 chráněných rašelinišť (4 040,6 km2).

12. Botanická zahrada v Tampere TervetuloaHatanpäänarboretumin Arboretum je složeno ze třech přírodně krajinářských parků s hlavní specializací na druhy rostoucích běžně ve městě Tampere Vlastní výstavba začala v roce 1971, výsadba rostlin v roce 1973 Park se rozkládá podél jezera Pyhäjäru Nejstarší stromy pocházejí z 18. století, a to 2 smrky , které byly pojmenovány klobouk a čepice. Názvy byly odvozeny podle tehdejších politických stran. Dřeviny v parku jsou opatřeny latinsko-finským názvoslovím Zajímavostí je tzv. kamenná zahrada, která čítá přes 100 druhů trvalek a kolem 30 druhů opadavých dřevin a konifer

14. Růžová zahrada Tato část arboreta zahrnuje přes 100 druhů růží, nejpěknější efekt květů a může návštěvník spatřit od konce července do konce září. Pěstované druhy: - Keřové růže - Zahradní růže - Popínavé a pokryvné růže - Stromkové růže

15. Hřbitov • Kalevankankaanhautausmaa Zeleň hřbitovů je velice zajímavý prvek zahradní architektury, každá země vyniká určitými specifiky. Vytváří nepřehledný kolorit města, založen v roce 1880 Rozloha hřbitova 17 ha Skládá se ze 4 zahrad (starý lesní hřbitov, nová severní sekce, hřbitov pro válečné veterány a děti) Prostor plochy tvoří rozsáhlé travnaté plochy, letité dřeviny, tematické výsadby (skupiny okrasných travin, keřů a trvalek)

17. Zvířectvo Finska V pásmu listnatých lesů na jihu je fauna v podstatě podobná naší. Navíc už zde žije los a zajíc bělák, místy orlovec říční, v moří tuleň obecný (Phocavitulina) a běžné mořské ryby, hlavně sledi, v jezerech štiky, okouni, pstruzi. Losos a tzv. bílá ryba jsou domovem hlavně v řekách Oulu, Tornio a jiných, ústících do Botnického zálivu. Na mořském pobřeží a na jezerech žije mnoho druhů vodních ptáků racků, rybáků, kachen, potápek, dále labuť velká, volavky ap. Velmi pozoruhodný je výskyt poddruhu tuleně kroužkového(Phocahispidassp. saimensis) v jezeře Saimaa, který zde žije izolovaně od svých mořských příbuzných již od začátku poledových dob, tj. posledních asi 8 000 let. • Bažinaté lesní prostředí vyhovuje losům, kteří jsou zde běžní. Populace soba polárního {Rangifertarandus) čítá ve Finsku asi 200 000 kusů, kteří patří zhruba osmi stům laponských rodin. Z velkých ptáků zde žije káně rousná (Buteolagopus), což je severská obdoba naší káně lesní. ze severských sov můžeme vzpomenout sovici sněžní (Buboscandiacus). Z velkých šelem tu žijí rys a medvěd a vzácně, hlavně v nejsevernějších málo obydlených oblastech, i rosomák, vlk a liška. Stálým příslušníkem finské fauny je i bobr (Castor fiber), žijící v některých jezerech v jihovýchodní části země.

18. Sovice sněžní (Buboscandiacus) Živí se především malými hlodavci, nejčastěji lumíky sibiřskými, při příliš nepříznivých podmínkách, kdy je výrazný nedostatek hlavní potravní složky, loví i jiné savce nebo menší až středně velké ptáky. • Bobr. Až 30kg vážící hlodavec je znám svým zavalitým tělem a plochým ocasem. Tělo má pokryté velmi hustou černohnědou srstí. Již méně známá je jeho schopnost uchopovat předměty. Má totiž protistojný prst na předních končetinách. Díky plovacím blánám mezi prsty (především zadních) nohou a uzavíratelným nozdrám a uším je velmi dobře přizpůsoben životu ve vodě.

19. Dospělý samec soba polárního {Rangifertarandus)važí od 170 do 200 kg, může také mít až 350 Kg. Samice 90-110 kg. Sob dorůstá délky 150-220 cm, výšky 110-130 cm. Samice může být pohlavně dospělá již 16 měsíců po narození, větsinou ale dospívá v 28. měsíci života. Rodí každý rok, v prípadě nedostatku potravy mohou rok vynechat. Jsou březí zhruba 230 dní mláďe se rodí v květnu až červnu a váží 3-12kg. Jsou známy i případy narození dvojčat. Stává se to však velice zřídka. Sob polární se dožívá až 20 let. Phocahispidassp. saimensis - tuleň kroužkový saimaaský

20. Orlovec říční (Pandionhaliaetus) je dravý pták z čeledi orlovcovitých, který je zároveň jediným druhem této čeledi. Jedná se o středně velkého dravce, dosahujícího délky 55–58 centimetrů a rozpětí křídel 145–170 centimetrů. Má hnědé opeření svrchní části těla a šedo-bílé opeření hlavy a spodní část těla s širokým černým proužkem přes oko. Káně rousná (Buteolagopus P.) Velikostí i vzhledem podobná káni lesní. Určovacími znaky jsou bělejší spodní strana křídel a rýdováku, ostře ohraničená skvrna v ohbí křídel, černá koncová páska na rýdováku a tmavé břicho. Hlava je bílá s tmavými podélnými proužky. Stojáky opeřené až po prsty - tzv. rousy. Peří mláďat na hřbetu se širokým světlým okrajem, hruď je světlejší se širšími podélnými skvrnami. Zbarvením se samec od samice neliší. Duhovka oka je hnědá.

21. Lesní hospodářství • Boreální (severské) lesy – tajgy jsou z hlediska druhového složení poměrně chudé, přesto zde lze nalézt dvacet původních domácích dřevin, z nichž však většina zasahuje svým severním okrajem areálu jen do jižního okraje Finska. Hlavními dřevinami finských lesů jsou borovice lesní, smrk ztepilý. • Směrem na sever přechází tajga v lesotundru a dále v tundru, směrem na jih přechází v oblastech s oceánským klimatem ( tj. v oblastech s dostatečným množstvím srážek pro růst listnatých stromů ) v lesy smíšené a dále v lesy listnaté, v oblastech s kontinentálním klimatem a oba druhy evropské břízy • Obnova lesa je ze dvou třetin přirozená. Na zbývající ploše se vysazuje každoročně zhruba 150 miliónů sazenic s výrazně vyšším zastoupením smrku oproti současné druhové skladbě. Přesto se nepočítá s vyšším zastoupením smrku ve výsledné druhové skladbě lesů, neboť borovice se intenzivně zmlazuje přirozeně. • Rostlinstvo • - stromové patro - jehličnany - borovice ( především Pinussylvestris) - jedle ( Abiessp.)- modříny ( Larixsp. )- smrky ( především Piceaabies)- listnáče - břízy ( Betulasp. )- jeřáby ( především Sorbusaucuparia )- olše ( Alnussp. )- topol osika ( Populustremula )- bylinné patro - brusnice borůvka ( Vacciniummyrtillus )- brusnice brusinka ( Vacciniumvitis-idaea )- mechy • - vřes obecný ( Callunavulgaris)

22. Většina finských lesů je v soukromých rukou (62 % plochy, 78 % porostní zásoby). Státní lesy jsou zejména na severu, o které nebyl a není velký zájem ze strany soukromníků, kvůli jejich nízkému přírůstu. Odborná kvalifikovaná péče o soukromé lesy je zajišťována prostřednictvím 250 asociací pro hospodaření v lesích “Matsekeskus”, které mají regionální působnost. Tyto asociace mají oporu v zákoně, který jim ukládá podporovat hospodaření v lesích takovým způsobem, aby bylo trvale udržitelné ekonomicky, ekologicky a sociálně. Finské LH má výrazně odlišné postavení od českého, jak v ekonomickém pojetí, tak i ve smyslu sociálním. Finové milují svoje lesy, považují je za svůj spirituální domov a tráví v nich většinu svého volného času.