1.Světová válka

1. 1.Světová válka východní a jižní fronta

2. Dohoda: Velká Británie Francie Carské Rusko Itálie USA Ústřední mocnosti: Německé císařství Rakousko-Uhersko Bulharsko Osmanská říše Strany:

4. Německé plány • V německém generálním štábu počítali od počátku s vedením války na dvě strany - proti Francii a Rusku. Pro tento případ měli vypracován plán tzv. bleskové války, který předpokládal pomalou mobilizaci v Rusku. Za tu dobu mělo Německo rychlým obchvatným manévrem vniknout do Francie a porazit ji. Potom chtěli němečtí generálové rychle přesunout jádro svých sil na východ a porazit Rusko. Proto Německo nerespektovalo neutralitu Lucemburska a Belgie, ale podřídilo všechno rychlému vojenskému úspěchu. • V polovině září po bitvě na řece Marně se tady fronta zastavila a obě strany se marně pokoušely o průlom. Německý útok na západě se změnil v zákopovou válku a plán bleskové války dostal první vážnou trhlinu.

5. Útok Francouzů na německé pozice r.1914

6. Plány Německa na východě • Druhá trhlina se objevila na východní frontě: Rusko zaútočilo dříve, než se čekalo. Jakmile ruská vojska dokončila mobilizaci, zaútočila proti Východnímu Prusku, porazila slabá německá vojska u Gumbinnene a postupovala k Baltskému moři. V kritické situaci východní fronty jmenoval německý císař jejím velitelem Paula von Hindenburga a náčelníkem štábu E. Ludendorffa a přesunul pět divizí ze západní fronty na východ. Ale bylo jasné, že původní německý plán bleskové války se už nepodaří uskutečnit.

7. 1914 Východní fronta-Centrálnímocnosti proti Rusku

8. Vyhnání Rusů z Východního Pruska, bitva u Tannenbegu • Válka na východní frontě začala útokem ruské 1. armády dne 17. srpna, proti kterému se pokoušel podniknout protiútok generál Max von Prittwitz, který byl ale se svou 8. armádou v početní nevýhodě a byl v bitvě u Gumbinnen odražen. Následoval vpád druhé armády generála Alexandra Samsonova, která pronikla do Pruska slabě bráněnou jižní hranicí a po němž se generál von Prittwitz rozhodl ke stáhnutí za Vislu, což byl zprvu díky obrovským územním ztrátám striktně odmítaný plán. Pro neschopnost byl odvolán a na jeho místo nastoupili Paul von Hindenburg a Erich Ludendorff (jedni z nejvýznamnějších velitelů ústředních mocností). • Situace se na východní frontě změnila bitvou u Tannenburgu, kdy 11 německých divizí porazilo 21 ruských. Tato bitva se stala zřejmě nejdrtivějším vítězstvím Německa ve válce. Problémem pro Němce byla početní převaha Rusů, kteří měli v oblasti 1. armádu generála Paula Rennenkampfa a 2. armádu generála Samsonova. Ty měly za úkol společně zničit německou 8. armádu, přičemž Rennenkampf měl na starost frontální útok a Samsonov měl zaútočit na německé křídlo.

9. Německý tank A7V Německá propaganda

10. Plán Maxmiliána Hoffmana • 8. armáda byla svěřena Hindenburgovi a Ludendorffovi, poté převzali iniciativu oni. Plukovník Maxmilián Hoffman, vymyslel plán nadcházející bitvy. Němci využili chladných vztahů mezi Rennenkampfem a Samsonovem, z čehož vyvodili, že Rennenkampf Samsonovi v případě napadení sice na pomoc nejspíše přijde, ale až když bude pozdě. Proto se rozhodly 1. ruskou armádu obejít a 8. německou armádu rozdělit a udeřit zároveň na severní i jižní křídlo 2. ruské armády. Němcům nahrávalo, že 1. armáda zrovna odpočívala a nebyla připravena k boji a navíc Rusko nepoužívalo šifry. • 22. srpna padnul Samsonov do pasti, když se nechal menšími německými jednotkami, které hravě porazil vlákat mezi hlavní části 8. armády. • 25. srpna byl vydán rozkaz k útoku. • 27. srpna, kdy byla připravena dělostřelecká podpora pak německé jednotky konečně zaútočily. Bleskově napadly ze severu 2. armádu a posléze zabránily Samsonovi v ústupu do Ruska. 1. armáda se zatím- přes varování o německém postupu- od 2. armády začala vzdalovat. Díky dalším ruským telefonátům se podařilo zabránit Samsonovi v úhybných manévrech a jeho obklíčení bylo dokonáno. 2. armáda začala hromadně skládat zbraně a vzdávat se postupujícím Němcům. Ze 150 000 mužů ruské 2. armády z bitvy vyvázlo 10 000. Německé ztráty činily "jen" 20 000 mužů. Samsonov pod tíhou porážky spáchal raději sebevraždu než by se musel postavit jako poražený před cara.

11. Bitva u Mazurských jezer • Po bitvě, se německá armáda s pomocí posil ze západní fronty pustila do pronásledování ustupujícího Paula Rennenkampfa. • Následovala týden trvající (7.-14. září) bitva u Mazurských jezer, při níž Rusové vlastně plynule pokračovali v ústupu podporovaném několika divizemi vyslanými jako posily. Při této bitvě se Hindenburg rozhodl obklíčit Rennenkampfa a začal porážkou jednotek, které se oddělily od 1. armády, aby se vydaly na pomoc 2. armádě. Po zjištění porážky 2 armády Rennenkampf rozhodl pro ústup podél Mazurských jezer. • Zde byli Rusové tlačeni na sever, kde jim v postupu bránila právě jezera. Rennenkampf naplánoval na 9. srpna protiútok, kterým měl Němce zdržet, než se jeho muži vzdálí a vyčlenil na něj dvě divize. Díky tomu se mu podařilo ustoupit. Výsledkem těchto dvou bitev bylo vyčištění celého východního Pruska od ruských jednotek.

13. Rakousko-Uhersko a zvrácení ústupu v Haliči • Další operace probíhaly v Polsku. Rakousko-Uhersko v podobě 1. a 4. armády postoupilo do Polska, kde měly jeho jednotky spolu s jednotkami německými sevřít ruská vojska. 28. srpna ale byly napadeny záložní rakouské 2. a 3. armády, které utrpěly debakl a musely se stáhnout. Ani protiútok Rakouských hlavních sil na stavu nic nezměnil a 11. září začal ústup R-U z území Haliče, který prakticky celý padl do rukou Rusům. Na pomoc rozdrcené rakousko-uherské armádě musela být vyslána německá 9. armáda, která vznikla oslabením stávajících německých sil na východě. Po ruském vítězství nad Rakouskem-Uherskem na Haliči, kde bylo R-U rozdrceno začala ke konci září ofenziva proti Německu- především na severních hranicích byli Němci poraženi a odsunuti na své vlastní území. 9. německá armáda při svém stahování zničila v Polsku infrastrukturu, čímž zpomalila postup nepřítele, a na hranicích se nečekaně otočila (11. listopadu), když opsala kruh, na jehož konci se vydala na východ proti dvěma ruským armádám, mezi nimiž prolomila spojení a donutila je k ústupu. Přivolaná ruská armáda ale pro změnu německé síly téměř dostala do kleští. Tyto manévry zastavily Rusy na dost dlouho, aby posily ze západní fronty mohly začít vytlačovat ruské jednotky na úroveň Varšavy. Rusové se ke konci roku stáhli do zákopů a snažili se zakonzervovat současný stav.

14. Jižní fronta Srbská a italská fronta-1914/1915

15. Srbská fronta • Na srbské frontě mělo zpočátku iniciativu Rakousko-Uhersko. Rakousko-uherská vojska zaútočila proti Srbsku v září 1914 • 2. prosince se jim podařilo dobýt Bělehrad, ale již druhého dne zahájila srbská vojska rozhodný protiútok a útočníka vytlačila až za srbské hranice.

16. Italská fronta • Dne 23. května 1915 vstoupila do války proti Rakousko-Uhersku (tedy proti svému bývalému spojenci v Trojspolku) i Itálie, a tak vznikla další – italská - fronta. Itálie tady usilovala o iniciativu, ale rakousko-uherská vojska udržela obranné pozice v údolí řeky Soči.

17. 1915 Východní fronta

18. 31 ledna bitva u Bolimova - zde byl poprvé ve velkém množství použit bojový plyn. Ruské jednotky byly při útoku zmasakrovány německým dělostřelectvem. Tato bitva do oblasti přilákala další ruské jednotky, čehož chtěli Němci využít a náhlým útokem zahnat Rusy na ústup. Operace začala útokem 8. armády na počátku února na jižní ruské rozvinutí za pomoci 10. armády. Tento útok byl ale zpomalen a většina ruských sil se stáhla. 22. února podnikli Rusové protiútok, kterým zastavili německý postup. • Byla vytvořena zbrusu nová 11. německo-rakouská armáda, která postupovala válkou zatím nezasaženým územím mezi německým a ruským postavením, kde se nakonec střetla s mnohem slabšími ruskými jednotkami. Prolomení této linie a následný postup měl zajistit Německu alespoň dočasné vyřazení Ruska. Pro jistotu, že proběhne v klidu, zahájili ve stejné datum bitvu u Ypres, která měla zabránit Dohodě v jakémkoli odvetném útoku na západní frontě.

19. Němci silným ostřelováním zákopů nepřítele dělostřelectvem donutily Rusy opustit své postavení a Němci mohli postupovat. V polovině května postoupili o 140 km a následně museli díky špatnému zásobování zpomalit. V tomto okamžiku už byla ruská armáda prakticky v troskách. Němci nicméně pokračovali dále a v červnu prakticky dobyli zpět ztracená rakousko-uherská území. • V německém velení se zatím utvořily dva plány na pokračování ofenzivy- první plánoval stočení jižních jednotek na sever při současném stočení severního křídla na jih a vytlačit tak kleštěmi Rusy z Polska. • Druhý plán vytvořený Ludendorffem předpokládal vpád do ruského území, odříznutí zásobovacích cest a ohrožení týla nepřítele a rovněž následné napadnutí Polska po vykroužení oblouku na ruském území. • Nakonec byl přes Ludendorffovy pochyby uskutečněn první plán. Ludendorffovy obavy se splnily a Polsko bylo v době invaze vyklizené. 4. srpna Centrální mocnosti obsadily Varšavu a v následujících dnech celé Polsko a zajali při tom obrovské množství Ruských sil. • Německé velení považovalo Rusko za dostatečně oslabené a zaměřilo se na západ a zároveň konečně povolilo Ludendorffovi uskutečnit jeho dřívější návrh útoku. Ten začal v září, kdy dvě německé armády začaly postupovat na Minsk a hnaly před sebou ustupující Rusy až do okamžiku, kdy to možnosti zásobování umožňovaly a dokud nezačali Rusové klást odpor. Po těchto akcích linie zůstala od Rigy hluboko v ruském území (Tavnopol apod.) a končila u Rumunska.

21. Balkánská fronta-1915/1916

22. Balkánská fronta-1915/1916 • Ústřední mocnosti byly úspěšné i na jižní frontě. Po vstupu Bulharska do války na jejich straně toto uskutečnilo soustředěný útok na Srbsko. Přes hrdinský odpor srbských vojáků obsadily ústřední mocnosti do konce listopadu celé Srbsko a v lednu 1916 i Černou Horu. Balkánská fronta byla zlikvidována. Německo získalo přes Rakousko-Uhersko a Bulharsko přímý kontakt s Tureckem.

23. 1916 Východní fronta

24. Ruské útoky • Po předešlém roce byla ruská armáda v hluboké krizi. Početně byla sice ve výhodě proti východním německým a rakouským postavením, ale technická vybavenost, zásobování a její stav hrál jednoznačně pro Centrální mocnosti. Očekávali bychom tedy spíše obrannou taktiku, ale Rusko se pod náporem Itálie a Francie s jejich žádostmi o pomoc rozhodlo pro útok. Ten započal v březnu podél Baltu, kde se nashromáždila značná přesila ruských jednotek. První střet nastal u Vilnia, kde se Němci ubránili celkově asi trojnásobné přesile, bezprostředně (19. a 21. 3.) následovaly pak další neúspěšné pokusy o prolomení linie. Jediným ziskem Rusů tak bylo zanedbatelné území, které na konci března a počátkem dubna opět padlo do rukou Němcům.

25. Velká letní ofenzíva • “Velká letní ofenziva”, která se vyznačovala na svou dobu precisním naplánováním- pozornost nepřítele měl nejprve odlákat gen. Brusilov na jihu, který nebyl pro útok příliš vhodný a počítalo se tedy s překvapením protivníka. I tento útok byl vymyšlen dobře- místo několika málo míst, kde se jednotky připravovaly bylo vytvořeno dvacet přípravných bodů. Brusilov úder zahájil 4. června proti rakouské přesile, útok byl nad očekávání úspěšný a Rakušané ustupovali před mnohem slabšími jednotkami nepřítele bez většího odporu a rakouské ztráty dosáhly znovu značných rozměrů. Ze čtyř ruských armád, které postupovaly po celé délce rakouské části fronty tři uspěly, jen 11. armáda byla odražena. Rakousko bylo na jistou dobu ochromeno a nyní měl nastat hlavní útok více na severu, kde byly navíc shromážděny všechny zálohy. Ten byl ale tak dlouho odkládán, až na získané pozice zaútočili Němci a zálohy musely být poslány na podporu Brusilova, čímž se rozplynuly naděje na pokračování ofenzivy.

26. Rumunsko • Po ruských neúspěších se na poli první světové války objevil nový hráč- Rumunsko. To vstoupilo 27. srpna do války po boku skomírajícího Ruska, nicméně mohlo být jen těžko rovnocenným nepřítelem. Málo zkušená i málo početná armáda, zanedbatelné zkušenosti velitelství i geografická poloha hovořily absolutně proti němu. Rumunské síly se daly na postup skrze Karpaty a chtěly koordinovat svůj postup s Rusy. Ještě ke konci srpna začal postup 12 rumunských divizí (směšné číslo, uvážíme-li, jak divizemi manipulovaly hlavní země konfliktu). Postup byl dlouho poměrně bez problémů, rakouské síly zde byly zdecimovány Brusilovovou ofenzivou a neodvažovaly se postavit na odpor přesile. Protiúder byl nakonec zorganizován Němci, kteří vyčlenili pět divizí za synchronního útoku Bulharska na nejzranitelnější (ale nejlépe bráněnou) část Rumunska- Dobružu. Rumunský postup na severu byl rezolutně zastaven 5. září útokem na Dobružu, kam byly přesunuty některé rumunské jednotky původně určené na posun. Další útok následoval počátkem října a byl nějakou dobu odrážen v horských průsmycích, ale tento odpor byl zlomen. Rumunsko bylo poraženo na konci listopadu a počátku prosince, kdy pro něj válka vlastně skončila.

28. 1917 Rusko

29. československé legie • česko-slovenská armáda (tzv. československé legie) vznikla nejprve v roce 1917 v Rusku (poté i ve Francii a v Itálii) • Bojovala po boku Dohody s cílem „vysloužit“ Čechům a Slovákům vznik samostatného státu. Toto vojsko se vyznamenalo hlavně v červenci 1917 u ukrajinské vesnice Zborov. Po tomto úspěchu vzrostl počet československých legií a autorita československého odboje.

30. Československá legie v Rusku

31. PříměříRuska s Německem • Dne 7. listopadu 1917 proběhla v Rusku tzv. Říjnová revoluce, kterou se v chaotické situaci téměř bez boje dostali k moci bolševici. Nová vláda se jedním ze svých prvních dekretů - Dekretem o míru - obrátila na všechny bojující strany s výzvou uzavřít demokratický mír bez anexí a placení válečných náhrad. Na výzvu zareagovaly jen ústřední mocnosti, pro něž byla nabídka výhodná a jež ji pochopily jako kapitulaci Ruska. • Bolševická vláda nakonec podepsala 3. března 1918 v Brestu německý mírový diktát (brestlitevský mír: Rusko se vzdalo Finska, pobaltských států, Polska a Ukrajiny). • Tím bylo i Rumunsko donuceno podepsat mír a východní fronta přestala existovat.

32. Jižní fronta-1917 Balkánská(nová) a Italská fronta

33. Itálie- v říjnu spojené německo-rakousko-uherské síly porazily italskou armádu u Caporetta a fronta se zastavila až na řece Piavě. • Balkán-koncem června vstoupilo do války po boku Dohody i Řecko, při jehož severních hranicích se vytvořila nová balkánská fronta.

35. 1918

36. Mír Rakouska-Uherska s Dohodou • Rakousko-uherská ofenzíva na Piavě ztroskotala, když Italové 24. října začali rozhodující útok a Rakousko-uherští vojáci se dali na bezhlavý útěk. V následujících dnech stát Rakousko-Uhersko zanikl, přesto ještě tento stát podepsal příměří s Dohodou 3. listopadu 1918 u Padovy.

37. Konec 1. sv. války • Osamocené Německo 11. listopadu 1918 podepsalo příměří v Compiégne, čímž skončila první světová válka.