NEOHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY - PowerPoint PPT Presentation

slide1 n.
Download
Skip this Video
Loading SlideShow in 5 Seconds..
NEOHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY PowerPoint Presentation
Download Presentation
NEOHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY

play fullscreen
1 / 26
NEOHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY
626 Views
Download Presentation
kylene
Download Presentation

NEOHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - E N D - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Presentation Transcript

  1. NEOHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY

  2. PŘÍSLOVCE • vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností • je nejčastěji odvozováno od přídavných jmen (malý - málo, rychlý - rychle, častý - často) Příslovce se vždy píše dohromady !!! (naproti, nahoru, doleva, doprava)

  3. DRUHY PŘÍSLOVCÍ Příslovce času - vyjadřuje čas, ve kterém probíhá děj:  otázky kdy?, dokdy?, odkdy?  ráno, večer, dnes, zítra, teď Příslovce místa - vyjadřuje místo, ve kterém probíhá děj: otázky kde?, kam?, odkud?  nahoře, nahoru, shora Příslovce způsobu - vyjadřuje způsob, kterým děj probíhá: otázka jak?: špatně, dobře, pomalu Příslovce příčiny (důvodu) - vyjadřuje příčinu (důvod), kvůli které děj probíhá: otázka proč? úmyslně, náhodou Příslovce míry - vyjadřuje míru, ve které děj probíhá: otázky jak mnoho?, jak málo?  málo, hodně, velmi, úplně.

  4. Zájmenná příslovce: • ukazovací - zde, tam, tudy, • tázací - kde, kam, kudy, • vztažná - jak, proč, • neurčitá - někde, někam, někdy, • záporná - nikde, nikam, nikdy

  5. Příslovečná spřežka = spojení podstatných jmen, zpodstatnělých jmen přídavných, zájmen, číslovek a příslovcí s předložkami  !!! spojení se píšou dohromady !!! a) s podstatnými jmény (zpravidla, obden)b) se zpodstatnělými přídavnými jmény (doleva, načerveno)c) se zájmeny (zasvé, potom)d) s číslovkami (natřikrát)e) s příslovci (najindy, odnaproti)

  6. například – na příklad  zpočátku – z počátku  poprvé – po prvé  zaprvé – za prvé o sto šest - ostošest co by dup - cobydup při tom - přitom

  7. v celku × vcelku Dejte mi salám v celku. (dohromady) Vcelku je to hodný chlapec. (celkem)

  8. na večer × navečer Domluvme si schůzku na večer.  (= Sejdeme se večer, ale domluvme se už teď) Navečer už na ni čekal. (ve večerních hodinách)

  9. Nejčastější chyby , kdy nejde o spřežky !!! na shledanou, na viděnou, na slyšenou, na rozloučenou, na uvítanou, na zotavenou, na posilněnou, na pováženou, na uváženou, na rozmyšlenou, na vysvětlenou, na srozuměnou, na upřesněnou, na vybranou, (jako) na zavolanou => zpodstatnělá přídavn. jména + předložka NA !!! NA ROZDÍL - se píše také zvlášť

  10. Většinu příslovcí odvozených od přídavných jmen lze stupňovat !!! První stupeň -ský → -sky, zký → -zky, -ký → -ce, -cký → -cky, -ý → -ě, -ý → -e jemný → jemně, řídký → řídce Druhý stupeň  -štěji, -čeji, -čtěji, -ěji a -eji. jemně → jemněji, řídce → řídčeji Třetí stupeň před příslovce ve druhém stupni přidáme předponu nej- jemněji → nejjemněji, řidčeji → nejřidčeji

  11. nepravidelné příslovce dobře → lépe → nejlépe špatně → hůře → nejhůře málo → méně → nejméně hodně → více → nejvíce snadno → snáze → nejsnáze

  12. PŘEDLOŽKY

  13. = neohebný slovní druh, který nabývá významu pouze ve spojení s podstatnými jmény, zájmeny a číslovkami • vlastní /primární předložky – nemohou plnit funkci jiného slovního druhu (v, do, před, s, z….) • nevlastní / sekundární – mohou být i jiným slov. druhem (kolem – jel kolem i kolem domu, během, zásluhou, v důsledku, skrz, doprostřed, kromě, mimo, nehledě, díky….)

  14. SPOJKY Spojky (konjunkce) spojují jednotlivé větné členy nebo věty a vyjadřují přitom mluvnicky i obsahově významový poměr členů a vět. Samy však nejsou větnými členy. • spojky souřadící (parataktické), např. spojky a, i, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, nejen-ale, nýbrž, sice-ale, buď-nebo • Spojky podřadící (hypotaktické), např. spojky když, jakmile, protože, že, aby, -li, kdyby, ač, třebaže… Spojky podřadící se kladou zpravidla na začátek vedlejší věty !!!

  15. ČÁSTICE Částice (partikule) zpravidla uvozují samostatné věty a naznačují jejich druh (otázku, rozkaz, zvolání) anebo různý postoj mluvčího k jejich obsahu, například ať, nechť, kéž, což. Samy nejsou větnými členy.Protože nespojují věty, je vhodné odlišovat je od vlastních spojek.

  16. Příklady:Ať žije mír!Zdalipak to víš?Což o to! Platnost částic mají také některá slova, kterých se užívá zpravidla jako spojek (např. Ale sluší ti to! Že se ti chce! Aby se jim tak něco stalo!). Jsou také částice, které neuvozují věty, ale mají význam přitakací nebo vybízecí (ano, tak) anebo způsobový (asi, snad, prý). Tato slova se někdy zařazují mezi příslovce.

  17. CITOSLOVCE

  18. Citoslovce (interjekce) jsou slova neohebná, která vyjadřují nálady, city a vůli mluvčího (např. ach, br, ó, pst) nebo na něco upozorňují (hej, ble) anebo označují hlasy a zvuky, např. bác, cink, prásk, haf. Citoslovce, která označují hlasy a zvuky, jsou citoslovce zvukomalebná, např. checheche, břink, bác. Od těchto citoslovcí se tvoří i slova jiná, zejména slovesa, v našem případě chechtat se, břinknout, bacat.

  19. Citoslovce se nespojuje zpravidla s žádným slovem ve skladební dvojici; stojí samostatně a nahrazuje zvolací větu. Proto se odděluje od ostatních slov (jestliže se cítí jako samostatné) čárkami nebo vykřičníkem. Například: Nu, copak to znamená?; Hoho! To zlato proklaté má hrany ostře špičaté. (Erben); Brr! To jsem se lekl! nebo Ó, to bylo veselo.

  20. Jen některá citoslovce, zvláště taková, jež označují zvuky, nahrazují někdy slovesný přísudek. Taková citoslovce se čárkami neoddělují. Například: Chlapec hop do vody.; Já bác na zem. nebo Vrabec frnk z hnízda.