Historie účetnictví

1. Historie účetnictví

2. Účetnictví bez čísel – „na vrub“ • Dějiny účetnictví začínají v pravěku, kdy se ještě před vznikem písma například pomocí zářezů do kostí či dřeva zaznamenávaly počty kusů dobytka a jiného majetku. • Nejznámější formou je tzv. vrubovka – dřevěná tyč, na které se zářezem poznamenala pohledávka, seříznutím příslušného počtu zářezů se zaznamenala úhrada pohledávky. • Odtud výraz do dnešních dob - na vrub nebo má u mě vroubek

3. Účetnictví bez čísel – „na sekyru“ • Ve starých dřevěných krčmách se sekerou vťal vrub do trámu. Z toho je odvozeno rčení: udělat v hospodě pěknou „sekyru“ – na dluh. • Podobně se používaly i provazy, a to prostřednictvím uzlů (uzlovka) nebo navlékáním drobných předmětů. Vznik dokonalejších účetních záznamů umožnil až vynález písma.

4. Babylonie, Egypt (1) Ve starověkých státech ve 4. tisíciletí př. n. l. sloužilo účetnictví k záznamům o velikosti produkce a obchodu s obilím, které byly soustředěny v rukou státu. Příkladem těchto účetních záznamů jsou hliněné tabulky z Babylonie nebo zápisy na papyrus v Egyptě. Od Babyloňanů a Egypťanů převzali účetnictví Řekové, kteří transakce zapisovali na papyrus, později na dřevěné desky.

5. Babylonie, Egypt (2) • Kromě nejvýznamnějšího účtujícího subjektu – státu – zde působily také banky v chrámech a soukromí bankéři - trapezité. • Ti vedli účetnictví o správě depozit (úspor) a žirovém styku. Žiro (převod na účet), nebo také direct credit. • Opakem této metody je direct debit (povolené inkaso), tedy samoplatba vybíráním z cizího účtu.

6. Starý Řím • Od trapezitů převzali přibližně v 2. století př. n. l. účetní dovednosti Římané, u nichž se objevuje první systém účetních knih: adversaria (poznámkové knihy) pro denní záznamy, ze kterých se zpravidla měsíčně přepisovaly záznamy do knih codexaccepti et expensi(kniha příjmů a vydání) a codexrationum (kniha účtů). • Samostatný vývoj probíhal v Číně. Už od nejstarších dob byl užíván desítkový systém, rozvoj účetních metod odpovídal postupnému růstu státních i komerčních aktivit.

7. Kořeny podvojného účetnictví • Pochází od italských obchodníků, kteří své znalosti získali pravděpodobně z Egypta, Byzance, či snad z Číny. Nejstaršími doklady používání podvojného účetnictví jsou účetní knihy obsahující účty o dvou stranáchnapř. fragment účtu z roku 1134 zachovaný v Egyptě nebo část florentinské účetní knihy bankovní společnosti z roku 1211. • Nejstarší celistvě zachovaný systém podvojného účetnictví zaznamenávající každou transakci dvakrátpochází z roku 1340, a to v účetních knihách městských finančních úředníků v Janově. • Ve 14. století se v Benátkách používaly zpravidla čtyři účetní knihy – popisník (inventář), memoriál (squartafoglio, vachetta), deník(giornale) a hlavní kniha (quaderno, libro maestro).

8. Středověk • Účetní dovednosti se vyučovaly zejména v Benátkách, odkud se prostřednictvím zde vyučených obchodníků šířily do Evropy, do Německa a severních zemích. • Do Čech Karel IV. povolal v roce 1369 italského počtáře Ceroni. • Jako tvůrce teorie podvojného účetnictví proslul LucaqPacioli. Traktát Particularis de computis et scripturis, vydaný v roce 1494,[se stal základem dnešního účetnictví.

9. Základem Pacioliho systému jsou tři účetní knihy – memoriál (memoriále - deník pro nepeněžní transakce), deník (giornale – pro peněžní transakce)a hlavní kniha (quaderno). Novinkou je také doporučení provádět účetní závěrku každoročně, neboť do té doby se účetní knihy uzavíraly jen při jejich popsání.

10. Dva systémy účetnictví • Rozvoj průmyslu v 18. a 19. století přinesl nové požadavky i na účetnictví.[Postupně docházelo k oddělení vlastnictví podniku a jeho řízení. Následkem toho se další vývoj účetních systému rozdělil do dvou větví, a to na účetnictví pro externí uživatele (vlastníci, akcionáři, stát) a účetnictví pro interní uživatele (manažeři). • Majitelům stačily informace o stavu majetku a nárůstu kapitálu. • Manažeři potřebovali kromě těchto informací vědět, co má vliv na výsledek hospodaření. Do popředí se tak dostává zájem podrobněji sledovat náklady podniku.

11. Nákladové účetnictví Za průkopníka nákladového účetnictví je označován JosihWedgwood, který se snažil ve svých keramických závodech analyzovat náklady na materiál a práci pro každý krok ve výrobě. Rozpočítával náklady na jednotlivé produkty (dnes: přímé náklady na kalkulační jednici), dále náklady které nelze přímo přiřadit jednotlivým výrobkům (dnes: režijní náklady) a na základě těchto rozborů stanovovat prodejní ceny i cílové skupiny svých zákazníků. Objevil také úspory z rozsahu.

12. 19. století • Zatímco vývoj nákladového účetnictví probíhal v souladu s požadavky a potřebami manažerů, • finanční účetnictví bylo zdokonalováno tak, aby bylo možné srovnávat stav majetku a výsledky hospodaření v jednotlivých podnicích,zejména při obchodování s jejich akciemi na burzách. Proto byla již během 19. století vytvářena a sepisována všeobecně uznávaná pravidla účtování. • Současně byla požadována kontrola – ověření účtování společnosti nezávislou osobou – auditorem. • Významným externím uživatelem se stává i stát, který ovlivňuje pravidla účetnictví z důvodu, že se na základě výsledku hospodaření stanovuje daňová povinnost podniku.

13. 20. století • Průkopníkem novinek v účetnictví byl koncern Du Pont. Byly zavedeny rozpočty, jejichž používání vyžadovalo porovnávání skutečných nákladů s plánovanými. • Výrazným způsobem se do dějin účetnictví zapsalo také provozní účetnictví používané v Baťových závodech ve Zlíně. Podstatou provozního účetnictví byly podrobně sestavené kalkulace jednotlivých výrobků. Jejím cílem bylo nejen stanovit normy spotřeby materiálu a práce na jednotku výroby, ale také stanovit vnitřní zúčtovací ceny pro převod zásob mezi jednotlivými středisky. Každé z těchto středisek bylo samostatnou jednotkou, jejímž úkolem bylo vytvořit zisk. • Dal základ tzv. vnitropodnikovému účetnictví.

14. V 70. letech se do popředí zájmu dostává snaha o mezinárodní sjednocení pravidel účetnictví. Za tímto účelem jsou Výborem pro tvorbu mezinárodních účetních standardů (IASC), založeném v roce 1973, vydávány mezinárodní účetní standardy (IAS), od roku 2001 označované jako mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS - International Financial Reporting Standards), v roce 2009 doplněné i o standardy pro malé a střední podniky (IFRS forSMEs). V současnosti probíhá snaha o sjednocení s ostatními všeobecně uznávanými účetními principy, zejména s US GAAP, které jsou rovněž světově významným souhrnem účetních pravidel.

15. Účetnictví v českých zemích • Historie účetnictví na území českých zemí je velice zajímavá a poučná. Na základě dostupných informací lze tvrdit, že organizace účetnictví v českých zemích byla vždy na velmi vysoké úrovni. • Obrovský rozvoj organizace účetnictví lze pozorovat za vlády císařovny Marie Terezie v 18. století.