Rybářská mykologie

1. Rybářská mykologie Téma: Račí mor (Aphanomyces astaci) Vypracoval: Martin Musil Obor: Rybářství

2. 1. Úvod: • Račí mor (Aphanomyces astaci), „Crayfish plague“, je nejznámější onemocnění raků • Decimuje původní obsádky raků v Evropě (Person a Söderhäl, 1981, Alderman a Polglase, 1988) • U Amerických raků, dle Oidtmana (2000), stačí imunitní systém na zastavení infekce, na rozdíl od evropských, asijských a australských.

3. 2. Systematika Dle Dictationary of Fungi (Cavalier – Smith, 1989, in Sedlářová a Vašutová, 2004) -říše Chromista -oddělení Oomycota (Oomycety=houby vaječné) -třída Oomycetes -podtřída Saprolegniomycetidae („vodní plísně“) -řád Saprolegniales -čleď Saprolegniaceae -rod Aphanomyces -druh Aphanomyces astaci Systematika „hub“ nezcela ucelená Dle Cavalier – Smith (1981) -říše Protozoa (Monocysta=Protista=Protoctista=Jednobuněční=Prvoci) -kmen Myxomycota (Mycetozoa=Myxoprotista=Hlenky) -řád Saprolegniales -čeleď Saprolegniaceae -rod Aphanomyces -druh Aphanomyces astaci

4. 3. Charakteristika • Oomycety dnes řazeny do říše Chromista vedle řasových oddělení Chromophyta a Cryptophyta. • Saprolegniales - stélka eukarpická, bez sept, charakteristický diplanetismus. • BS – celulóza, polyglukany, ZL - mykolaminaran • Ekologie: saprofit, druhotně parazit. • Životní cyklus: sporangia → rozpad → primární zoospory → encystace v primární cysty → sekundární zoospory → encystace v sekundární cysty → z nich klíčí hyfy. • Pohlavní proces: na starších hyfách - gametangia → v oogoniu se vytvoří více jader →více oosfér; anteridia obklopí oogonium → vytvářejí oplozovací hyfy, vniknou do oogonia → jimi přejdou samčí jádra → oplození oosfér → vytvořením pevné stěny vznik oospor → po několikaměsíčním klidu klíčí hyfou klidové stadium - tvorba chlamydospor (terminálně i interkalárně).

5. 4. Přenašeči a vnímavé druhy 4.1 Přenašeči • Rak signální (Pacifastacus leniusculus D.) Původem z Floridy, v r. 1969 importován do Švédska, odtud přirozenou cestou, či záměrnou introdukcí do celé Evropy (Hager, 1996). • Do ČR dovezen v r. 1980 (Petrusek et al., in review) ze Švédska pod záštitou ČRS (Holzer, 1987) na 4 lokality: na Žďársku, Třebíčsku a u Rosic. Dnes prokázán na dalších lokalitách + chov na pokusné účely ve VÚRH (Kozák et al., 1998). • Aktivnější, odolnější a agresivnější druh, dříve pohlavně dospívá (2. rok) (Kozák et al. 1998).

6. 4. Přenašeči a vnímavé druhy • Rak pruhovaný (Orconectes limosus Raf.) Ze Severní Ameriky. V r. 1870 importován do Německa. Odtud přirozenou migrací po Labi do ČR, • U nás prokázán v r. 1988 v Ústí n. L. (Hajer, 1989), dodnes prokázán na dalších místech Labe a vltavské kaskády (Lohiňský, Ďuriš in verb. in Kozák et al. 1998; Kozák et al., 1998) i v Č. B. (Kozák, Buřič, in rewiev). • Nenáročný, velmi přizpůsobivý, extrémně odolný vůči org. zneč. a nízkému obsahu O2, velmi rychle dospívá (5-6 měs.) (Hager, 1996). • Velice expanzivní a rezistentní vůči A. astaci. (Kozák et al. 1998).

7. 4. Přenašeči a vnímavé druhy 4.2 Vnímavé druhy Evropské, asijské a australské druhy (Oidtman, 2000), v ČR všechny naše „původní“ druhy. • Rak říční (Astacus astacus L.) Původní druh, chráněn vyhláškou 395/92 Sb. k zák. 114/92 Sb. jako KO druh. • Náš nejhojnější původní druh (Krupauer, 1981). • poměrně odolný vůči org. zneč., citlivý na anorg. l. (pesticidy, hašené vápno) (Lohniský, 1983), velice náchylný na A. astaci., který většinou způsobí úhyn celé obsádky(Adámek, 1998).

8. 4. Přenašeči a vnímavé druhy • Rak kamenáč (Austropotamobius torenttium Schr.) Původní druh, chráněn vyhl. 395/92 Sb. k zák. 114/92 Sb. jako KO druh. • Velice vzácný, 1 potvrzená lokalita (potok Míza na Křivoklátsku), další předpokládané lokality na Žďársku, v Krkonoších, Orlických horách a v Pošumaví (Lohninský, 1984) • Velice citlivý na org. a anorg l. a vůči A. astaci (Hager, 1996).

9. 4. Přenašeči a vnímavé druhy • Rak bahenní (Astacus leptodactylus Esch.) Nepůvodní, ale zdomácnělý, chráněn vyhl. 395/92 Sb. k zák. 114/92 Sb. jako O. druh. • Původem z Polska, k nám vysazen v 2. pol. 19. stol. u Příbrami, Blatné, M. Boleslavi, Chlumce n. C. Dnes v okolí těchto lokalit (Lohniský, 1984). • Méně náročný na obsah O2, avšak velice citlivý vůči A. astaci (Hager, 1996).

10. 5. Přenos a propuknutí infekce 5.1 Přenos infekce • Přenos v infekčním stádiu zoospor. Zoospory se uvolňují z mrtvých, nebo svlékajících se amerických raků. • Spory mohou aktivně plavat za pomoci dvou bičíků. V chladném a vlhkém prostředí mohou přežít až 16 dní. Díky chemotaxi vyhledají nového hostitele a přichytí se na kutikulu, kam prorůstají hyfy. • Přenos infekce z nakažených raků, vodou, rybami, které raky pozřeli, na obuvi nebo nářadí (Oidtman, 2000).

11. 5. Přenos a propuknutí infekce 5.2 Propuknutí infekce Rozvoj infekce dvěma způsoby: • Americký druh raka: jeho imunitní systém schopen zastavit prorůstání ještě v kutikule. Spory jsou zde zapouzdřeny pomocí melaninu, kde mohou přežívat až do svlékání nebo úhynu raka, pak se mohou uvolněné spory přenést na dalšího hostitele. • Vnímavé druhy evropské (asijské, australské): velmi malá schopnost zastavit prorůstání kutikulou, obvykle infekci podléhají. Nemusí to být pravidlo (Oidtman, 2000).

12. 6. Symptomy • Je-li infekce malá (např. jen několik spor), nemusí se projevit. • Projev symtomů dle dávky infekce a t. již od 1 – 2 dnů až po 3 měsících. Nejrychlejší průběh při t. 15 – 20 °C. • Infekce napadá hlavně NS. • Projevuje se apatií, poškozením očí, vyšší denní aktivitou, polohou na zádech, ztrátou končetin, prorůstáním plísně na očích (Oidtman, 2000).

13. 7. Histopatologický obraz • Charakteristický znak chronické infekce: melanizace hyf plísně ve svalovině, známý u P. leniusculus (Nylund a Westman, 1981). Může se vyskytnout i nakažená populace bez projevu melanizace (Lewis, 1998). • Nález plísně na očích (Oidtman, 2000).

14. 8. Diagnóza 2 metody: • Kultivace plísně a následná biologická zkouška na racích. Nevýhoda: časová náročnost (min. 2 týdny) (Oidtman at al., 1999). • PCR metoda: nová metoda. Výhoda: stanovení diagnózy do 2 dnů i u starších vzorků uchovaných v 80 – 90% alkoholu (Oidtman, 2000).

15. 9. Další mykózy raků • Infekce Saprolegnia parasitica Saprofyt =› na mrtvých, nebo poškozených tkáních, ne na zdravých jedincích (Adámek, 1998). Symptomy podobné račímu moru. Ztráty do 60%, (Oidtmann, 2000). • Skvrnitá nemoc Původci: Oidium astaci nebo Achlya polifera. Méně časté onemocnění. Symptomy: skvrny na krunýři. Mortalita do 15 – 30% (Oidtman, 2000; Adámek, 1998).

16. 10. Situace v ČR Špatná • Račí mor zdecimoval mnoho přirozených populací v Evropě na přelomu 19/29 stol. A je stále přítomen. • Existuje spousta nejasně zdokumentovaných ůhynů z minulých let s podezřením na račí mor (Jemčina u J. H., Volyňka u Volyně aj.) (Votrubec, 1931; Wolf, 1926 in Kozubíková et al. in rewiev). • V posledních letech se vyskytli 3 masové úhyny raků, u všech pozitivní nález pomocí PCR: Pšovka – r. 1998-9 a Loděnice – střední Čechy – 1999 (Kozák et al., 2000 in Kozubíková in rewiev) potok Křivec – Slezsko – 2004 (Kozubíková in rewiev). • Račí mor potvrzen u O. limosus na pěti z šesti vybraných lokalit pomocí PCR v r. 1998-9 (Kozubíková in rewiev)

17. Děkuji za pozornost