Úvod do trestního práva

1. Úvod do trestního práva Ladislav Pokorný 2010

2. Vymezení trestního práva Je odvětvím práva veřejného, je souhrnem právních norem, které chrání zájmy společnosti, ústavní zřízení, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob před jednáními nebezpečnými pro společnost. Zatím účelem stanoví: co je trestným činem a sankce, které lze za trestné činy ukládat /TPH/ a procesní postup příslušných orgánů v trestních věcech/TPP/.

3. Trestní právo hmotné (materiální) • Stanoví: - co je trestným činem a - které sankce – tresty a ochranná opatření – a za jakých podmínek lze za trestné činy uložit

4. Trestní právo procesní (formální) • Smyslem trestního práva procesního je prosazení (realizace) trestního práva hmotného

5. Místo trestního práva v právním řádu Má sekundární charakter, je ultima ratio. Nejbližší návaznosti má na: • ústavní právo • mezinárodní právo • správní právo

6. Související vědní obory • Kriminologie • Kriminalistika • Penologie • Forenzní discipliny /soudní lékařství, soudní psychologie, psychiatrie, aj./

7. Funkce trestního práva Ochrana společnosti a jejích základních hodnot před trestnými činy. Toho dosahuje: • represí /ukládání a výkon trestů a ochranných opatření/ a • prevencí: - prevence individuální (speciální) a - prevence generální

8. Zásady trestního práva hmotného • Pomocná úloha (subsidiarita) trestní represe • Nullum crimen /nulla poena/ sine lege • Zákaz retroaktivity • Zásada humanismu • Zásada demokratismu • Individuální odpovědnosti za zavinění • Zákaz analogie k tíži pachatele

9. Ústavní zásady trestního řízení • Rozhodování o vině a trestu jen soudem • Výkon soudní moci jménem republiky nezávislými soudy • Nezávislost soudců • Vázanost soudců jen zákonem • Zákaz odnětí věci zákonnému soudci • Právo na soudní ochranu

10. Prameny trestního práva • Pouze zákon /nikoli normy nižší právní síly, ani obyčej či precedentní rozhodnutí soudu/ trestní právo je zpravidla kodifikované - v ČR zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, (+ další zákony) • Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách (čl. 10 Ústavy)

11. Prameny trestního práva • zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů • zák. č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob • zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže • zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody • zák. č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby • zák. č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě • zák. č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti

12. Obecná a zvláštní část trestního práva /zákona/ • Obecná část upravuje: základy trestní odpovědnosti, působnost trestních zákonů, tresty a ochranná opatření • Zvláštní část obsahuje výčet znaků jednotlivých trestných činů, rozdělených podle tzv. druhového objektu do dvanácti hlav

13. Struktura trestněprávní normy • Dispozice (zahrnuje též hypotézu) vyjadřuje zákonné znaky trestného činu a podmínky, za kterých se norma uplatní a musí být uložena sankce • Sankce vyjadřuje výčet trestů a ochranných opatření, které lze uložit Úplná dispozice a sankce je ve spojení ustanovení zvláštní i obecné části.

14. Výklad trestního zákona • Druhy výkladu: - dle subjektu /autentický, soudní, doktrinální - dle metody /jazykový, logický, systematický, historický, teleologický/ - dle poměru k doslovnému znění /doslovný, extenzivní, restriktivní/

15. Analogie v trestním právu • Rozumí se jí podřazení případu v trestním zákoně výslovně neuvedeného pod ustanovení, které upravuje případ podobný • Analogie je nepřípustná k tíži pachatele: jde-li o rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti a o ukládání trestů

16. Působnost trestního zákona • Časová – trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době jeho spáchání • Místní - činy spáchané na území ČR, zásada teritoriality, personality, ochrany, univerzality • Osobní – všichni pachatelé, exempce • Věcná – všechny trestné činy

17. Trestní sankce - tresty • Trest je opatřením státního donucení, které v trestním řízení ukládají jménem státu soudy, jímž se působí pachateli určitá újma za spáchaný trestný čin a zároveň se tak vyslovuje společenské odsouzení činu a jeho pachatele. Je prostředkem k dosažení cílů trestního práva.

18. Účel trestu • Účelem trestu je: • chránit společnost před pachateli, • zabránit pachateli v dalším páchání trestné činnosti • vychovat pachatele k tomu, aby vedl řádný život • působit výchovně i na ostatní členy společnosti

19. Druhy trestů • Odnětí svobody • Domácí vězení • Obecně prospěšné práce • Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání • Ztráta vojenské hodnosti • Zákaz činnosti • Propadnutí majetku, propadnutí věci • Peněžitý trest • Vyhoštění • Zákaz pobytu • Výjimečný trest odnětí svobody

20. Ochranná opatření • Ochranná výchova • Ochranné léčení • Zabezpečovací detence • Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty

21. Klasifikace právních systémů podle V. Knappa • Právní systém kontinentální • Právní systém angloamerický • Právní systém islámský • Další právní systémy zařazuje do výkladu „právní etnografie“: právo hindské, právo dálněvýchodní, právo africké.

22. Ve světě neexistují dva státy, které by měly shodné trestní právo. • Neexistuje uniformní model trestního řízení s jednotnými zásadami.

23. Klasifikace trestních systémů podle J. Pradela Kritérium je v obsahové stránce /nikoli forma pramenů práva/:„ideologie“ v oblasti represe 1. Model autoritářský • Přísnost je nezbytná k udržení veřejného pořádku. • Přísnost v trestní sféře umožňuje politické a sociální změny 2. Model liberální • Koncept lidských práv. • Koncept právního státu.

24. 1. Model autoritářský • Kriminalizace méně závažných jednání odlišných od normálu. • Vysoká míra přísnosti a široká kriminalizace činů v určitých oblastech. • Multiplikace technik vedoucích k represi. • Důraz na odnětí svobody – trestá „nejvíc“. • Četná bezpečnostní opatření připojená k trestu • Existence trestu smrti

25. 2. Model liberální • Všechna pravidla trestní odpovědnosti jsou obsažena v zákoně. • Respekt k demokracii, lidská důstojnost, rovnost. • Omezení trestního práva na nezbytnou míru. • Odpovědnost na principu zavinění. • 3D: Dejuridizace (diversion), depenalizace, dekriminalizace.

26. Trestní právo hmotné

27. Základy trestní odpovědnosti • Základem trestní odpovědnosti je trestný čin.

28. Trestný čin /vymezení dle trestníhozákoníku/ • Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. • K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. • Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny (u mladistvých „provinění“) • Trestným činem se též rozumí příprava a pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc

29. Třídění trestných činů • Podle druhu objektu – systematika zvl. části • Podle formy zavinění– úmyslné,nedbalostní • Podle způsobu jednání – spáchané konáním nebo opomenutím • Podle doby spáchání – pokračování v tr. činu, tr. činy hromadné, trvající • Podle závažnosti

30. Skutková podstata trestného činu • Skutkovou podstatou se rozumí souhrn znaků trestného činu určitého druhu (vraždy, krádeže, loupeže..), kterými se od sebe jednotlivé trestné činy odlišují. • Skutková podstata je charakterizována svými znaky, jimiž jsou: objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka

31. Třídění skutkových podstat • Podle závažnosti činů – základní, kvalifikované, privilegované • Podle vyjádření v zákoně – popisné, blanketní, odkazovací • Podle struktury – jednoduché, složité

32. Znaky SPTČ • Objekt • Objektivní stránka • Subjekt • Subjektivní stránka

33. Objekt trestného činu • Objektem se rozumí společenské vztahy, zájmy a hodnoty, které jsou chráněny trestním právem. • Rozlišuje se objekt obecný, druhový (skupinový) a individuální.

34. Objektivní stránka trestného činu • Objektivní stránka má znaky povinné: - jednání (konání, opomenutí) - následek (poruchový, ohrožovací) - příčinný vztah mezi jednáním a následkem • a znaky nepovinné: - doba činu, místo činu - prostředky použité k trestnému činu - hmotný předmět útoku, účinek

35. Subjekt - pachatel • Pachatelem je pouze osoba fyzická, starší patnácti let a příčetná • Lze rozlišovat subjekt obecný, speciální a konkrétní

36. Trestná součinnost • Obecnými formami trestné součinnosti jsou: - spolupachatelství a - účastenství (organizátorství, návod, pomoc) • Zvláštní formy trestné součinnosti jsou upraveny ve zvláštní části trestního zákona – podněcování, schvalování, nadržování, nepřekažení, neoznámení

37. Subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu • Povinným znakem subjektivní stránky je zavinění, které může mít dvě formy: - zavinění úmyslné (úmysl přímý, nepřímý) - zavinění z nedbalosti (nedbalost vědomá, nevědomá, nově: hrubá) • Nově: omyl skutkový/ právní • Nepovinným znakem je pohnutka (motiv), příp. cíl či účel trestného činu.

38. Souběh a recidiva • Souběh - pachatel spáchal dva nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich odsouzen soudem prvního stupně • Recidiva – pachatel po pravomocném odsouzení spáchal další trestný čin

39. Vývojová stadia trestné činnosti • Úmysl spáchat trestný čin může být realizován v několika fázích – stádiích: - příprava trestného činu - pokus trestného činu - dokonaný trestný čin

40. Okolnosti vylučující protiprávnost • Způsobují, že čin, který se svými znaky podobá trestnému činu není trestný, protože není protiprávní, společensky nebezpečný, je – za splnění zákonných podmínek – dovolený. • Jsou jimi: nutná obrana, krajní nouze, oprávněné použití zbraně, přípustné riziko, svolení poškozeného

41. Nutná obrana • Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde však o nutnou obranu, je-li tato zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. • V nutné obraně může jednat kdokoli

42. Krajní nouze • Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, bylo-li možno nebezpeční za daných okolností odvrátit jinak nebo způsobený následek byl zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, nebo byl ten,komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

43. Zánik trestní odpovědnosti • Po spáchání trestného činu mohou nastat okolnosti, v jejichž důsledku zaniká trestní odpovědnost pachatele. • Těmito okolnostmi jsou: - účinná lítost - promlčení trestní odpovědnosti

44. Zvláštní část trestního zákona • Tvoří systematický „soupis“ zákonných skutkových podstat trestných činů • Je rozdělena do třinácti hlav podle tzv. skupinového objektu. Ty se dále dělí na díly.

45. Právní kvalifikace skutku • Podřazení skutkového děje pod formální znaky trestného činu • Posouzení dalších ustanovení trestního zákona (pachatelství, spolupachatelství, účastenství, vývojová stadia, okolnosti vylučující protiprávnost činu, zánik trestní odpovědnosti ...)

47. Trestní právo procesní

48. Trestní právo procesní • Je odvětvím práva, které chrání před trestnými činy zájmy a hodnoty společnosti, ústavní zřízení České republiky, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob tím, že upravuje postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování trestných činů a rozhodování o nich, při výkonu rozhodnutí i předcházení a zamezování trestné činnosti.

49. Trestní řízení • Je zákonem (trestním řádem) upravený postup orgánů činných v trestním řízení, popřípadě i jiných osob zúčastněných na trestním řízení, jehož úkolem je náležitě zjistit, zda se stal trestný čin, zjistit jeho pachatele a uložit mu podle zákona trest nebo ochranné opatření. Další úkolem je působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti.

50. Vztah k jiným právním odvětvím • Trestní právo hmotné • Ústavní právo /praxe trestního řízení je projevem reálné ústavnosti, „TPP je živoucí ústavní právo“/ • Mezinárodní právo