Poruchy příjmu potravy

1. Poruchy příjmu potravy Martina Knopová Zuzana Nekolová Jiří Rásl

2. Poruchy příjmu potravy (PPP) • Problém současného světa • Otázka osobní spokojenosti, společenského úspěchu a především zdraví • Nedostatek informací => vznikají nejspíš interakcí různých faktorů • Jedny z nejzáhadnějších a nejhůře uchopitelných diagnóz

3. Typické projevy • Strach z tloušťky • Úsilí o dosažení štíhlosti • Omezení energického přijmu • Nespokojenost s vlastním tělem • Neschopnost připustit si, že se jedná o nemoc

4. Z historie • Zmínky od starověku • 5. st. p. n. l. – Hippokrates - název asithia • 2. st. n. l. – Galen– termín anorexie • Poslední století – utváření podoby diagnóz PPP

5. Diagnostická kritéria mentální anorexie (MA) • Tělesná váha – více než15% pod předpokládaným průměrem • Vyhýbání se jídlům, „po kterých se tloustne“ • Používání prostředků, které podporují zvraceníapod. • Strach z tloušťky, zkreslená představa o vlastním těle (vtíravá, ovládavá myšlenka) • Rozsáhlá endokrinní porucha(u ženy jako amenorrhoea a u muže jako ztráta sexuálního zájmu a potence) • Někdy zvýšené hladiny růstového hormonu, zvýšené hladiny kortizolu, změny periferního metabolismu thyreoidního hormonu a odchylky ve vylučování inzulínu.

6. Diagnostická kritéria mentální bulimie (MB) • Neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle a epizody přejídání s konzumací velkých dávek jídla během krátké doby. • Snaha potlačit „výkrmný“ účinek jídla jedním nebo více z následujících způsobů: • vyprovokovaným zvracením, • zneužíváním laxativ, • střídavými obdobími hladověním • užíváním léků jako jsou anorektika, thyreoidní preparáty nebo diuretika. • Chorobný strach z tloušťky - pacient si určí přesně vymezený váhový práh - nižší než je premorbidní váha, která je podle názoru lékaře optimální nebo zdravá.

7. Rizikové faktory PPP • individuální: osobnost člověka, osobní zkušenost • Pohlaví: častější výskyt u žen • Věk: adolescence a časná dospělost • rodinné • sociokulturní: změna životního stylu, tlak okolí v profesích, reklama • Kulturní specifika: posedlost štíhlostí v kulturách s nadbytkem potravy

8. Zdravotní problémy

9. Modeling a anorexie • http://www.youtube.com/watch?v=wvC40NWVnZs

10. Léčba • 50% MA a 2/3 B se zcelavyléčí • odstranění příčin ≠ vyléčení • Spolupráce s rodiči, vrstevníky, školou, odborníky • Spolupráce pacienta!

11. Obezita • chronické onemocnění, spojené s řadou jiných poruch • „epidemie 3. tisíciletí“ • cca 300 mil. (r. 2000) • 21 % mužů a 31 % žen je obézních (ČR) • Příčiny: ženy – těhotenství, přechod; stresová obd. + genetické dispozice, hormonální vlivy, léky

12. Reálné životy • http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/207562210800022-13-komnata-pavly-sudove/ • http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/209562210800026-13-komnata-simony-chytrove/ • http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095946610-diagnoza/43-mentalni-anorexie-a-bulimie/video/ • http://www.ceskatelevize.cz/porady/10318730018-polosero/211562222000004-polosero-anorexie/

13. Vím, jak chutná vzduch Maria Hirse „Skutečný příběh modelky o boji s mentální anorexií“ • Bývalá dánská modelka, nyní psychoterapeutka

14. „Ty máš ale pěkně baculaté tvářičky,“ pokřikovala na mě přes stůl teta Gerda. „To myslíš mě?“ „Připadám ti tlustá, Cathy?“ Cože, tlustá, to rozhodně ne, ale komu by neprospělo pár kilo shodit?“ zasmála se a šla dál. Časem jsem pomalu začala měnit svoje jídelní návyky. Přemýšlela jsem nad každým kouskem jídla a to pro mě bylo něco nového. Předtím mě tohle ani nenapadlo a mezi modelkami v agentuře jsem byla jediná, kdo si několikrát za týden zašel na večeři do McDonald´s.

15. Vypila jsem hrnek kafe a dala si cigaretu. Pila jsem dvakrát tolik kafe a kouřila dvakrát tolik cigaret než před Vánoci. (…) První zastávkou byl až oběd, který jsem odbyla talířem polévky. Jednou večer, když jsem ucucávala bílé víno, které jsem si zvykla pít místo kaloricky vydatného piva, … Cestou z baru jsme se neudržely, zašly do KFC a nakoupily tam, co se dalo. Smály jsme se tomu prohřešku celou cestu domů a už se nám sbíhaly sliny. Vrhly jsme se na jídlo a moje hladové tělo si vychutnávalo každé sousto. Jenže když jsme to celé snědly, měla jsem tak špatné svědomí, že jsem to nemohla vydržet. Stáhl se mi žaludek, běžela jsem do koupelny a strčila si prst do krku.

16. Máminy obavy z mojí klesající váhy zmizely, když viděla, jak hodně jím. Vrhala jsem se na jídlo jako nikdy dřív a dovolila si jíst všechno to, co jsem si odpírala poslední čtyři měsíce. Nemohla přece vědět, že potom chodím zvracet. Cítila jsem se provinile, že její báječné jídlo vždycky vyzvracím, zatímco na světě jsou tisíce lidí, kteří trpí hladem. Líbilo se mi, že cítím pod kůží žebra a že mi vystupuje kyčel, když ležím na boku. Dávalo mi to takový pocit moci, jaký jsem předtím nepoznala. Ve škole mě vždycky spolužáci šikanovali, bylo to dost zlé a já pořád toužila, aby mě brali takovou, jaká jsem. A nyní tu konečně bylo něco, kde jsem hlavní slovo měla jí. Mám teď skutečnou moc a byla by hloupost to zahodit, přemítala jsem, když jsem šla spát. Myšlenka na sex mě naplňovala hnusem, nechtěla jsem, aby se mě někdo dotýkal.

17. Vypůjčila jsme si z nemocniční knihovny všechny knížky, které se týkaly poruch příjmu potravy, a četla jsem jednu za druhou. S údivem jsem koukala na obrázky hubených lidí a nemohla jsem se ubránit závisti. Takhle hubená jsem rozhodně nebyla, já byla mnohem tlustší Cha chá! Nedonutili mě přibrat, i když jsem tu jedla víc než celé měsíce předtím. V duchu jsem poděkovala projímadlu (…). Váha ukázala 37,8 kilo. Zatraceně, sestřička se objevila naprosto nečekaně a já nestihla vypít litr a půl vody jako normálně. „Nakoupil jsem věci na hamburgery.“ Hamburgery, panebože, pečivo se tak špatně zvrací, ale pomyšlení na hamburgery nešlo odolat. (…) Rozhodla jsem se, že zvýším denní dávku projímavých tablet na 25, i když to bude bolet jako čert. Ale musím to vydržet, zvlášť když do sebe chci naprat půlku hamburgeru.

18. Vypadala jsem to ráno opravdu skvěle, vyčesala jsem si vlasy, až se mi leskly, a namalovala si pusu novou růžovou rtěnkou od Chanelu. Natáhla jsem si dvoje kalhoty pod nové džíny… Kruci, cítila jsem, že už projímadlo začíná působit. (…) Taková ostuda, nadělat si v sedmnácti do kalhot. Hanbou mi bylo do breku. Nenáviděla jsem se za to. Otevřela jsem lednici, abych zjistila, co tam máme. Co kdybych si jenom rozkrájelo jablko na osm kousíčků a uvařila si kafe? Tím bych ušetřila přes sto kalorií, které bych měla na večeři k dobru. Nakonec jsem se spokojila s polovinou jablka. (…) Třeba se to nedostalo všechno ven, strčila jsem si prsty do krku a hned jsem cítila, jak mi krkem teče něco studeného. Krev se vyvalila ven a já cítila, jak mi těžkne hlava.

19. Máma a já jsme si lehly do postele. Zvykla jsem si spát u ní. (…) Bylo mi divně. Zdálo se mi, že v pokoji je ještě někdo kromě mě a mámy. Cítila jsem přítomnost nějakého člověka (…). Najednou mi bylo jasné, že umírám. Spatřila jsem ten všeobecně známý tunel orámovaný nádhernou oranžovou září (…). Když ráno vycházelo slunce, rozhodla jsem se, že se vzdám svého hladovění a budu se snažit uzdravit.