Download
1 / 46
460 likes | 606 Views
ADAPTACE NA SPORTOVNÍ VÝKON. ZATĚŽOVÁNÍ, ÚNAVA, ODPOČINEK. Co je to adaptace: přizpůsobení se organismu podmínkám určitého měnícího se prostředí, vlivem zatížení dochází k mobilizaci četných funkcí organizmu, kterou se organizmus
E N D
ADAPTACE NA SPORTOVNÍ VÝKON ZATĚŽOVÁNÍ, ÚNAVA, ODPOČINEK
Co je to adaptace: přizpůsobení se organismu podmínkám určitého měnícího se prostředí, vlivem zatížení dochází k mobilizaci četných funkcí organizmu, kterou se organizmus snaží zajistit novou rovnováhu, odpovídající příslušné situaci. • Základní stavy adaptace – adaptace vlastní- požadovaná adaptace na vnější vlivy(tréninkové, okolí, přírodní atd…), adaptace záměrná • Desadaptace je proces právě opačný,, vzniká při zmírnění, nebo úplném odstranění působení tělesného zatížení na organismus • Maladaptace – nepřizpůsobivost - neodpovídající reakce organismu na zatížení. • Přirozené adaptační podněty – chlad,teplo, vysokohorské prostředí... • . O povaze reakce na podněty rozhoduje objem (doba působení podnětu,, počet opakování), intenzita (míra vynaloženého úsilí) podnětu a doba, způsob odpočinku
Sportovní trénink – biologicko – sociální adaptace • Je to komplexní proces, který má své zákonitosti, systém, organizaci, obsah, prostředky, metody, formy. • Proces morfologicko – funkční adaptace • Proces motorického učení • Proces psychosociální interakce • Adaptace na tréninkové zatížení je určována:- genotypem- adaptačním podnětem – druhem podnětu - silou podnětu - dobou působení podnětu - frekvencí, opakování podnětu - odpočinkem – typem, kvalitou, délkou, frekvencí
Proces morfologicko – funkční adaptace Jedná se o souhrn specifických a nespecifických podnětů, kterými se dosahuje řada specifických a nespecifických změn na úrovni buněčné i systémové (v oblasti energetického metabolismu, fyziologických funkcí, koordinace činností např. oběhového a dýchacího aparátu apod.) • Biologická adaptace, Superkompenzace • Stres • Homestáza Adaptace se definuje jako výhodné změny v organismu, směřující k udržení homeostázy v nových podmínkách.
Adaptace dýchacího systému • zvýšení síly a výkonu dýchacích svalů • zvýšení prostupnosti membrány mezi plicními sklípky a kapilárami • zvýšení vitální kapacity plic • v klidu vede k tendenci dýchat pomaleji a hlouběji • zvýšení minutové ventillace • ekonomičtější využití O2 • zvýšený příjem O2 srdečně cévní soustavou a jeho využití na uvolňování energie potřebné pro svalovou práci Adaptace srdečně-cévního systému Srdce • fyziologické zvětšení srdečního svalu - především dutin (změny se objevují již za několik týdnů) • nejvýznamnější projev adaptace = snížení SF (v klidu i při zátěži v důsledku zvýšení systolického objemu (množství krve,, která se dostane do oběhu při jednom stahu srdečního svalu) Periferní mechanismy • (reagují podstatně rychleji než srdce) • přednostní zásobení aktivních svalů • zvýšení aktivity oxidačních enzymů • zvýšení koncentrace myoglobinu • zmnožení kapilár • to vše má za následek zlepšení krevního zásobení trénovaných svalů
Adaptace pohybové soustavy Kosti • na pravidelné tlakově - tahové zatížení však může kost reagovat změnou složení a struktury - zvýšení obsahu minerálních látek, zpevnění kostí • opakované dlouhotrvající mechanické působení s malou intenzitou může vézt k poškození kostní tkáně (únavová zlomenina) Vazivová tkáň • zesílením kolagenních vláken • zmnožení základní hmoty (zvýšení celkové pevnosti vazů a šlach) Svaly • Hypertrofie svalových vláken • zlepšení nervosvalových regulačních procesů, zvýšení absolutní sílu svalu • zlepšení koordinace synergistů a antagonistů Adaptace endokrinního systému • Vlivem pravidelného tréninku se mění tvorba, degradace i vylučování jednotlivých hormonů. • Výsledkem těchto změn je zmenšení reakce při běžném tréninkovém zatížení a naopak zvýšení při maximální zátěži. • Důležitým prvkem je celkové snížení potřeby inzulínu.
Adaptace nervového systému • Projevem adaptace je posunutí vegetativní rovnováhy do oblasti parasympatiku, tzn. pokles TK, snížení frekvence dýchání, snížení SF. • Dalšími znaky jsou rychlejší regenerace • Neméně důležitým je snížení sympatikové reakce na stresové podněty, včetně psychických. • Adaptace vegetativního nervového sytému vytváří předpoklady pro efektivnější regulaci vnitřních orgánů.
Motorická adaptace • Sportovní dovednost patří k limitujícím faktorům SV. • Cílem je vytvářet, zpevňovat a stabilizovat určité struktury řídících a regulačních mechanizmů pohybového jednání sportovce. Proces MU obsahuje několik úrovní: • senzomotorická - rozvoj vnímání , zde se za pomocí receptorů a CNS, vědomostí , zkušeností, analyzátorů formuje smysl pro vnímání pohybu , většinou specifického pro určitý sport. • vlastní osvojování sport.dovedností • využívání osvojených dovedností při SV, využívání schopnosti přizpůsobit SV a dovednost podmínkám,anticipace vývoje soutěže atd.
Psychologicko sociální adaptace Do života člověka patří: • motivace, potřeby( všeho druhu) hodnotová orientace, osobní vlastnosti, emoční stavy, vnímání, chápání, myšlení, vztahy mezi lidmi • sportovci v soc.skupině – respektování, spolupráce, konkurence, přehlížení atd. • Osobnost člověka • Chování člověka • Interakce • Chování trenéra, určující řídící činitel • Sportovní skupina – sociální skupina • Spolupráce • Normy skupiny, normy spolupráce • Konflikty
Adaptace a čas • Adaptační podněty mají různou velikost a stejně tak mají i různý vliv na přizpůsobení různých systémů a orgánů, proto jednotlivé systémy vykazují různou dobu adaptace a tomu se musí přizpůsobit i celý trénink, aby se dosáhlo úspěchu. • 3 přístupy k definování fází adaptace působením ST: • Neumann,Berbalk(1992) – 4 fáze • Hollman,Hettinger (1980) – 2 fáze • Schönborn – 3 fáze
Délka adaptačních procesů Neumann 1993 • První etapa -po 7-10 dnech tréninku - řízení pohybové činnosti korekce pohybů. • Druhá etapa - zejména v cyklických sportech po 10-20 dnech tréninku dochází ke zvýšení energetických zásob • Třetí - po 20-30 dnech se optimalizuje řízení dílčích struktur pohybové činnosti (Nervo-sval. činnost) • Čtvrtá - po 30-40 dnech se synchronně zdokonaluje koordinace všech zúčastněných prvků, dochází k přestavbě strukturální(buňka) a funkcí orgánů a může nastat přestavba organizmu na kvalitativně vyšší úrovni.
. • Hollman,Hettinger- • 1.stupeň – zlepšení max. energ. výkonu buněk, zásobování svalstva krví, oběhový systém, vegetativní nerv,systém se nastavuje do směru parasympatiku, • 2.stupeň - morfologická restrukt., zvětšení objemu srdce, sniž. klidové SF, min.objem dýchání,objem hemoglobinu, zvětšení endokrinních žláz (nadledviny)
Shrnutí adaptace • Opakují-li se zátěžové situace a jsou-li organismem zvládnuty, reakce organizmu (vzestup funkční aktivity) se při působení podnětu postupně zmenšuje. • Zmenšená reakce je důsledkem řady funkčních, strukturálních a psychických změn, k nimž došlo vlivem opakovaného působení podnětu a reakcí na něj. Zjednodušeně vyjádřeno jde o takové změny, které umožní lépe zvládnout zatížení, jakmile taková situace znovu nastane. • Aby k adaptačním změnám došlo, musí se příslušné podněty opakovat dostatečně často a dlouho. • Podněty musí byt přiměřené - dostatečně silné aby vyvolaly efekt-mobilizační vzestup funkčních mechanizmů, a současně nesmí překročit funkční hranice somatických, vegetativních a i psychických systémů. • Existuje i proces opačný, desadaptace, neopakují-li se podněty dostatečně často a v potřebné míře, dosažené změny mizí - nastává návrat na výchozí úroveň. • Maladaptace – neschopnost organizmu adaptace i po opakovaných podnětech
ZATÍŽENÍ Tréninkové zatížení: • Záměrný, cílený podnět prostřednictvím pohybové činnosti, v jejímž důsledku dochází ke změnám funkční aktivity organismu = ke změnám trénovanosti a výkonnosti. Cíleně vytvořené a záměrně regulovaný podnět( především zvolené pohybové činnosti- tréninkové cvičení, slovo, instrukce…) pomocí kterého chceme u sportovce vyvolat požadované změny trénovanosti podmiňující růst sportovní výkonnosti. (Moravec 2007)
Funkce zatížení, zatěžování: • Rozvoj - cíl: progresivní zlepšení sportovního výkonu nebo jeho dílčích faktorů až do případného (relativního) maxima (uplatnění především v přípravném období) • Renovace - cíl: obnovit trénovanost a výkonnost (po zranění, nemoci, přetížení…) • Stabilizace - cíl: udržení dosaženého stupně trénovanosti a výkonnosti • Regenerace - cíl: aktivní odpočinek tj. takové zatížení, které svými parametry příznivě ovlivňuje průběh zotavovacích procesů
Klasifikace cvičení jako adaptačních podnětů: • příslušnost ke sportovním odvětvím, disciplínám (hry, atletika, gymnastika apod.) • hledisko anatomické - cvičení pro rozvoj svalstva paží, nohou, atd • činnost svalů -(statická, dynamická, kombinovaná) • stupeň obtížnosti - (podle nároků na svalové skupiny) • rozvíjené pohybové schopnosti To znamená, že můžeme rozlišovat kvalitativní a kvantitativní znaky cvičení. Míra specifičnosti • shoda odlišnost s konečným produktem při SV ( součástí může být kinematická(časoprostorová) a kinetická (vnitřní,dynamická analýza) • cvičení specifická a nespecifická (závodní, speciální a všeobecně rozvíjející cviční), jako samostatná skupina se někdy definují cvičení regenerační.(cvičení pro aktivní odpočinek)
. Záměrným tréninkovým zatížením rozumíme činnost – cvičení, které je vymezeno jako adaptační podnět, při jeho posuzování se snažíme vymezit a určit: • druh podnětu (specifický, nespecifický) • Intenzitu podnětu (podprahové, prahové, nadprahové, velmi silné) • dobu působení podnětu (odpovídá výkonnosti) • frekvenci opakování podnětu (postupně se zvyšuje)
Objem zatížení Vyjadřuje kvantitativní stránku pohybové činnosti: dobu trvání adaptačního podnětu, počet opakování • obecné ukazatele: počet tréninkových dnů, jednotek, hodin… • hlavní ukazatele: čas cvičení nebo počet opakování (hlavně u energeticky náročných cvičení nebo sport.výkonu.) • specifické ukazatele a) pro jednotlivé sporty: počet km, vrhů, hodů, skoků… b) identifikace zón energetického krytí (v minutách) c) organizace cvičení (nácvik, trénink kondiční, rychlostní, silový, regenerační...) • objem soutěžního zatížení: počet soutěží, startů, závodů, utkání…
Intenzita zatížení stupeň úsilí absolvování požadovaných pohybových struktur. • kvalitativní stránka pohybové činnosti • se navenek může projevit jako rychlost a frekvence pohybu, distančními parametry pohybu (výškou, dálkou..), velikost překonávaného odporu aj., • se na buněčné úrovni projevuje energetickým výdejem- jeho množství v časové jednotce, • aktivuje ATP-CP, LA a O2 systémy určující intenzitu metabolismu, která je adekvátní intenzitě cvičení (nízká – střední – submaximální – maximální) • Míra intenzity (IZ) se určuje obvykle podle fyziologických charakteristik: • srdeční frekvence (SF) • hladiny laktátu (LA mmol/l) • % VO2 max
. Obecně se dělí na nízkou až maximální int. zatížení., což odpovídá i energetickému krytí činnosti: • nízká intenzita - aerobní krytí • střední intenzita - aerobně - anaerobní krytí (LA.O2) • submaximální intenzita - anaerobní laktátové krytí (LA) • maximální intenzita - anaerobní alaktátové krytí (ATP - CP) Toto členění je přijatelné pro řadu sportů, i když není univerzální. Stupeň podnětu • Podprahové podněty • Prahové podněty • Nadprahové podněty • Silné podněty
Frekvence zatěžování Četnost zátěže musí odpovídat: • Biologické adaptaci • Principům superkompenzace • Trénovanosti • Biologické dospělosti • Pohybové vyspělosti • Zájmu, motivaci
Pro zvyšování výkonnosti a zabránění stagnaci musí se v určitých časových úsecích zvyšovat tréninková zátěž. K tomu jsou k dispozici v zásadě 2 možnosti: • pozvolné zvyšování • skokové zvyšování
Zatěžování Zatěžování je série dílčích tréninkových zatížení s cílem dosažení kumulativního efektu jednorázových zatížení Jednorázové zatížení = jednorázový podnět = jednorázový, dílčí tréninkový efekt. Opakované zatížení = kumulativního tréninkový efekt. Dávkování zatížení – způsob a míra zatěžování ve smyslu jeho kvalitativních a kvantitativních změn. Zatěžování má pravděpodobnostní charakter. Četnost (frekvence) podnětů, které v časové řadě následují musí vycházet z poznatků o vnitřních reakcích organizmu na zatížení.
Rozvoj výkonnosti pomocí superkompenzace (energet. metab.) probíhá nerovnoměrně pomocí kratších a delších odpočinkových fází (Matvejev 1975)
Velikost zatížení Velikost tréninkového zatížení ( Moravec 2007,str.71.) • závisí na druhu podnětu, kde může se na něm podílet více některé z jeho složek: objem, intenzita, koordinační náročnost nebo psychická náročnost. Pod druhem podnětu rozumíme stupeň shody, specifičnosti nebo odlišnosti daného tréninkového zatížení. Klasifikujeme jako vícerozměrnou veličinu s těmito charakteristikami: • - doba trvání cvičení • - intenzita zatížení • - počet opakování • - interval odpočinku mezi cvičeními • - způsob odpočinku
Variabilita zátěžových podnětů • Adaptace na podnět je nutná podmínka rozvoje, s přizpůsobením však dochází k oslabení reakce organizmu a vzniká nutnost variability tréninkového zatížení. • Změna obsahu • Změna intenzity • Změna objemu • Změna systému • Změna trenéra • Změna přístupu
. • Principy zatěžování • Princip dialektické jednoty všestrannosti a specializace (nedělitelnost obecného a speciálního) • Princip systematičnosti • Princip postupně se zvyšujícího zatížení • Princip cykličnosti
Únava, zotavení Základní logická triáda úspěchu v tréninkovém procesu: zatížení + odpočinek adaptace Únava:tělesná - psychická, celková – místní. Za hlavní zdroje únavy se považují: • snížení energetických zásob organizmu • nadbytek některých produktů látkové výměny (LA,urea atd) • narušení vnitřního prostředí organismu (např. iontové rovnováhy) • změny regulačních a koordinačních funkcí (poruch nerv.sval.činnosti)
Zotavné procesy Směřují k likvidaci únavy a návratu do výchozího stavu a představují komplex fyziologických a psychologických procesů: • - uklidnění, návrat funkcí do výchozího stavu (SF, dýchání atd..) • - obnova energetických rezerv • - obnova endokrinní a iontové rovnováhy • - zvýraznění anabolických dějů (probíhá syntéza bílkovin, výstavba tkání) • - odstranění zplodin látkové výměny • - pokles svalové tenze • - pokles aktivační úrovně (snížení emočního napětí.) Rozlišujme dva typy zotavných procesů: - průběžné - následné – bezprostředně po zatížení - dlouhodobé
Fáze zotavení • .
Nerovnoměrnost průběhu zotavení • Průběh zotavení není lineární ani rovnoměrný. • Fáze rychlá a pomalá. • Rychlost zotavných procesů po velké int.zatížení se v podstatě shoduje s průběhem křivky likvidace kyslíkového dluhu
Optimální doba pro následný trénink (tradiční - z výzkumu - Van Patona 1983) vztahuje se obvykle na dosažení výchozích hodnot bílkovinného dusíku: • Po těžkém silovém tréninku .................................. 48-72 h • Po těžkém aerobně vytrvalostním ………………... 48 h • Po lehkém aerobně vytrvalostním ………………… 24 h • Po těžkém anaerobně vytrvalostním ……………... 48 h • Po lehkém anaerobně vytrvalostním ……………… 24 h • Po náročném rychlostním ………………………. ….24 h • Po lehkém rychlostním …………………………….. .12 h Jednoduché regenerační schéma (Schönborn): • extenzívní vytrvalostní výkon - 12 hod • intenzívní vytrvalostní výkon - 24 hod • silově vytrvalostní výkon - 24 hod • max. svalový výkon - 36 hod.
Hodnocení zotavných procesů Problematické, výsledky výzkumů jsou velmi těžce zobecnitelné a interpretovatelné. Vztahy mezi procesy zotavení kosterního svalstva a vegetativními funkce jsou složité a nejsou kriteria pro jejich hodnocení. Kritéria: dynamika výkonnosti, změny svalové síly, objemových ukazatelů trén.zatížení, dynamika SF, sumární hodnoty SF ve určitých fázích zotavení nebo normalizace hlavní funkce angažované při SV, stav vnitřního prostředí. V praxi se metody často kombinují, výkonnostní kriteria + hodnot vegetativních funkcí, nervosvalových funkcí, protože doba návratu do výchozího stavu je u nervosvalového aparátu a u vegetativních funkcí značně rozdílná.
Psychologické aspekty zotavení • Základ – dodržování zásad psychohygieny.
Regenerace Cíl: rychlé a dokonalejší zotavení. Základ: správný životní styl, denní režim, strava Regenerace: aktivní pasivní Prostředky: pedagogické lékařsko – biologické (výživa, fyzikální, fyziologické) psychologické
