České královny po vymření Přemyslovců

1. České královny po vymření Přemyslovců • Viola Těšínská – vdova po Václavovi III. • Eliška Rejčka – vdova po Václavu II. a manželka prvního Habsburka Rudolfa na českém trůně • Anna Přemyslovna – manželka neúspěšného dvakrát zvoleného českého krále Jindřicha Korutanského • Eliška Přemyslovna – manželka Jana Lucemburského

2. Viola Alžběta Těšínská Manželka posledního přemyslovského krále na českém trůnu Václava III. Narodila se někdy kolem roku 1290 pravděpodobně v Těšíně jako dcera těšínského vévody Měška, příslušníka poboční slezské větve rodu Piastovců. O Violině dětství a mládí není známo mnoho, stejně tak není známo, za jakých okolností dochází v roce 1305 k jejímu seznámení s Václavem III., tehdy novým českým a polským králem. Již následujícího roku, v srpnu, je Václav III. v Olomouci, během tažení do Polska, za dosud nevyjasněných okolností, zavražděn. Po Václavově smrti žije mladá vdova v Praze Celých deset po smrti Václava III. zůstává Viola vdovou, teprve v roce 1316 se rozhodne uzavřít manželství s jedním z nejmocnějších českých šlechticů tehdejší doby, a to s Petrem z Rožmberka. Podobně jako Violino manželství s Václavem III., nemá ani tento svazek dlouhého trvání - 21. září roku 1317 Viola Alžběta Těšínská umírá.

3. Eliška Rejčka *1. září 1286 - † 18.října 1335 Staré Brno Byla polskou princeznou (Piastovnou) a jako manželka Václava II. českou a polskou královnou. Jejími rodiči byli polský král Přemysl Velkopolský a Richenza Švédská. Dva roky po sňatku, několik dní před smrtí Václava II. se narodila jejich dcera Anežka. Po smrti Václava II. se provdala za Rudolfa Habsburského a znovu se na krátký čas stala českou královnou. Rudolf Habsburský ji finančně zabezpečil, věnoval jí několik věnných měst.

4. Eliška Rejčka v Hradci a v Brně • Po smrti druhého manžela se její postavení zdramatizovalo a ona s dvouletou Anežkou tajně prchala z Prahy do svého věnného města Hradce Králové. Později za Jana Lucemburského se jí začalo říkat Hradecká královna. • Po smrti Rudolfa se stal jejím milencem český šlechtic Jindřich z Lipé, za kterého se později tajně provdala. Tento sňatek pobouřil královský pár Jana Lucemburského a Elišku Přemyslovnu natolik, že nechali Jindřicha uvěznit na hradě Týřově. Většina české a moravské šlechty se za Jindřicha postavila a Jan Lucemburský byl nucen ho propustit a Elišce vyplatil 10 tisíc hřiven stříbra, aby získal její věnná města. • Eliška byla velmi činorodá žena, která podporovala umění, významně přispěla ke zvelebení Brna. • Svůj život dožila v Brně, kam ji Jindřich rovněž doprovázel. Oba jsou v tomto městě pohřbeni.

5. Anna Přemyslovna • (* 15.10.1290, provdána 1306, † 1312)Nejstarší dcera Václava II. a Jitky Habsburské se stala manželkou Jindřicha Korutanského. • Sňatek se uskutečnil ve chvatu před výpravou Václava III. do Polska. I svatební smlouva byla neobvykle uzavřena až po něm. • Přemyslovské princezny měly dědický nárok, pokud by rod vymřel po meči tj. v mužské linii. • Po krátké vládě Rudolfa Habsburského Anna jako dědička s Jindřichem na trůn dosedla. Avšak neschopnost manželova ohrozila i ji a začala se obávat nároků dosud neexistujícího manžela své mladší sestry Elišky. V té době asi došlo mezi sestrami k rozkolu. • V roce 1310 byl její manžel skutečně vypuzen úspěšnějším švagrem a s Annou dost potupným způsobem opustil Prahu a odebral se do Korutan. Zde se bezdětná královna Anna dožila pouhých dvaceti tří let.

6. Eliška Přemyslovna *20. 1. 1292, † 28. 9. 1330 Česká královna (korunovace 7. 2. 1311). Byla dcera Václava II. a jeho první manželky Guty Habsburské, manželka Jana Lucemburského. Po vymření Přemyslovců druhá nejstarší z žijících dcer Václava II. Jako pětiletá ztratila matku a nikdy se nesmířila s otcovou druhou ženou, jen o čtyři roky starší Eliškou Rejčkou. Manželství s Janem Lucemburským postupně ztroskotalo, příčinou byla mimo jiné vládychtivost a intriky Elišky. Dožila v ústraní, odloučena i od svých dětí Václava (Karla IV.), Přemysla Otakara Lucemburského, Jana Jindřicha a čtyř dcer. Porodila sedm dětí.

7. Elišky zásluhy V druhé polovině svého života se věnovala spíše politice a náboženství. Ráda se uchylovala do Zbraslavského kláštera, který nechal postavit její otec. V roce 1317 převedla do majetku kláštera čtyři marky z ročního platu mlýna na Labi a v roce 1319 ves Klínec, kde se těžilo zlato. Roku 1325 nařídila přeměření mezí a hranic kláštera a pozdější rekonstrukci. Roku 1329 dala rozšířit chrám na jižní straně o devět kaplí s oltářem. Architektonické řešení bylo pojato tak, aby vyhovovalo umístění svatých ostatků, které Eliška shromažďovala. Tímto se postarala o rozšíření a obohacení chrámové liturgie. Smrt královny byla pro klášter nenahraditelnou ztrátou. Snažila se o svatořečení své pratety Anežky České. Na rozdíl od své nenáviděné sokyně Elišky Rejčky postrádala pro své donátorství finanční prostředky. Její nelehký život skončil 28.9.1330.

8. Jan Lucemburský *10. srpna 1296 – † 26. srpna 1346 Vyrůstal v Paříži, kde studoval na universitě. V r. 1310 se stal hrabětem lucemburským a králem českým, dočasně i králem polským. Otec Jindřich Lucemburský, matka Markéta Brabantská. Manželství s Eliškou Přemyslovnou nebylo příliš šťastné. Jan Lucemburský se pokoušel vládnout s ohledem na říšskou politiku. V roce 1334 se podruhé oženil s Beatricí Bourbonskou a začal žít usedlejším způsobem života, tzn. přestal se účastnit každého turnaje a každé války.

9. Děti Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského Markéta Lucemburská – její manžel byl Jindřich II. Dolnobavorský • * 8.7.1313 – † 11.7.1341 Jitka Lucemburská (Guta) – její manžel byl Jan II. Dobrý • * 21.5.1315 – † 11.9.1349 Václav (pozdější Karel IV.) • *1316- † 1378 Jan Jindřich Lucemburský – moravský markrabě • *1322- †1375 Přemysl Otakar Lucemburský • * 12.2.1322 Mělník – † 12.11.1375 Brno Anna Lucemburská – její manžel byl Ota Habsburský • * 27.3.1323 – † 3.9.1338 Eliška Lucemburská • * 27.3.1323 – † před 1330

10. Zdroje informací: • http://www.moh.cz/cz/panov_04.htm • http://www.brno.cz • http://www.kudlanka.cz/9035_item.html • http://zivotopisyonline.cz Literatura: Hora-Hořejš P., Toulky českou minulostí, díl 2, 1997