200 likes | 437 Views
Reflexivní deagentizace v češtině. Úvodní poznámky k diachronnímu výzkumu. Jiří Pergler ji.perg@seznam.cz. Workshop Žďárek, 22. listopad 2013. Struktura příspěvku. reflexivní deagentizace a její vlastnosti reflexivní deagentizace ve staré češtině plán výzkumu. Reflexivní deagentizace.
E N D
Reflexivní deagentizace v češtině Úvodní poznámky k diachronnímu výzkumu Jiří Pergler ji.perg@seznam.cz Workshop Žďárek, 22. listopad 2013
Struktura příspěvku • reflexivní deagentizacea její vlastnosti • reflexivní deagentizace ve staré češtině • plán výzkumu
Reflexivní deagentizace • odsunutí agentu z pozice podmětu: Petr staví dům. Staví se dům. ->tradičnězvratné pasivum Zpívali jsme až do rána. Zpívalo se až do rána. -> tradičně neosobní rfl. konstrukce
Vlastnosti reflexivní deagentizace • tvorba i od intranzitivních sloves: Mluvilo se o tom, že… • opisné pasivum obvykle jen tranzit.: ? Bylo mluveno o tom, že…
Vlastnosti reflexivní deagentizace • nemožnost vyjádřit agens: Přineslo se jídlo. * Jídlo se přineslo číšníkem. • u opisného pasiva to možné je: Jídlo bylo přineseno číšníkem. • Kopečný (1962, s. 121) ovšem uvádí výjimky: Pak se toho mnohými pacienty zneužívá. Pak se na to od různých lidí poukazuje.
Vlastnosti reflexivní deagentizace • nemožnost vyjádřit agens: Přineslo se jídlo. * Jídlo se přineslo číšníkem. • blízkost spíše s konstrukcemi s obecným konatelem (než s pasivem): Přinesli nám jídlo. • u rfl. deagentizace ovšem agens nemusí být interpretován genericky/neurčitě
Vlastnosti reflexivní deagentizace • sloveso obvykle jen ve 3. osobě: Pacient se převezl na operační sál. * Převezl jsem se na sál. * Převezl ses na sál. (v deagentnímvýzn.) • opisné pasivum umožňuje všechny osoby: Byl jsem převezen na sál. Byl jsi přivezen na sál. • refl. deagentizace v ostatních osobách jen ve zvláštních kontextech a funkcích, např. performativy: Odsuzujete se k trestu odnětí svobody…
Motivace rozdílů • rozdíly mezi rfl. deagentizací a opisným pasivem jsou dány rozdílem v jejich pragmatických a komunikačních funkcích (Fried, 2007) • funkce pasiva: zvýraznění patientu • funkce refl. deag.: znevýraznění agentu, pozornost soustředěna na samotný děj, ne na jeho participanty „whilethe Czech be-passiveispromotionalbothformally and functionally, the AR isformallypromotional[…], but functionallydemotional“ (s. 732) • proto i intranzitivní slovesa, u pasiva ne • proto nelze vyjádřit agens, u pasiva lze • proto je pasivum v mluvené řeči řídké (patiens lze zvýraznit i jen slovosledem, není třeba měnit diatezi)
Další vlastnosti deagentizace • často vyjadřuje neaktuální děj, např. děj obvyklý: Tam se pracuje od rána do večera. • někdy vyjadřuje epistémickou modalitu – pravděpodobnost: Dobrý člověk se najde všude. • někdy vyjádření deontické modality, např. zákaz: Tady se nekouří.
Refl. deagentizace ve staré češtině • DP: výzkum různých funkcí stč. reflexiva sě, deagentizace je jednou z jeho funkcí • deagentizace zastoupena jen málo: z 390 dokladů reflexiva jen 18 případů deagentizace • -> ve staré češtině deagentizace existuje, ale není moc častá • doklady až v pozdějších fázích stč. období:
Refl. deagentizace ve staré češtině • převažují konstrukce s podmětem (patientem) – celkem 14 dokladů do Konstantynapole od Dunaje jeli sme tři neděle, než v počtu mil neviem, co jest, neb se již od Dunaje míle nečtúCestKabK když se lýka derú, nu na ně s dětmi PříslFlaš • konstrukce bez podmětu – v 3 případech tranzitivní sloveso, v 1 případě intranzitivní jako sě čte o Davidovi v Prvních knihách králových JakKal nechť se mnú trefně o vše uhodí, nebťse málem dítěti uškodíNaučRod
Stč. deagentizace: aktuálnost slovesného děje • ve většině případů jde o neaktuální děj: cožťse učiní pro ty věci, vždyť jest hřiech větší neb menší ŠtítKlem • někdy jde o děj obvyklý: z toho móž se sám domysliti, čeho se má zpoviedati, a také i jinde čta nalezne, anoťse zlé vždy hyzdíŠtítKlem • může jít též o děj žádoucí: každý se k tomu má vésti jakž moha, aby nade všecko miloval Pána Boha NaučRod
Stč. deagentizace: slovesný vid • převládá imperfektivum (14) nad perfektivem (4) Motivace • pozornost soustředěna na samotný děj • děj je obvykle neaktuální • konstrukce s nízkou mírou tranzitivity (Hopper – Thompson, 1980) – nízká míra tranzitivity kovariuje s imperfektivitou
Stč. deagentizace: další vlastnosti • sloveso ve všech případech ve 3. osobě – shoda s nč. stavem • převládají prézentní tvary (15 případů z 18): souvislost s neaktuálností • agens má vždy rys [+HUMAN] – shoda s nč. stavem • podmět je ve 12 případech neživotný, pouze ve 2 případech životný (souvislost s jeho sém. rolí patientu)
Stč. deagentizace: vyjádření agentu • v nové češtině agens nelze vyjádřit (ale najdou se výjimky) • ve staré češtině se obvykle také nevyjadřuje, ale někdy ano: rozdělení trojího lidu, jenž se počítá od některých u víře Kristově ChelčLid přijide Ježíš z Nazaretha galilejského i křti sěot Jana v Jordáně BiblOl
Stč. deagentizace: ustálené formule • značnou část dokladů (5 z 18) tvoří ustálené formule sloužící ke strukturaci textu (např. signalizace počátku): tuto sě počíná kronika DalV tuto sě počíná o poznání cěsty pravé k spasení HusDcerkaH zpráva proti šelmovému času, točižto proti moru [...], teď se píšeLékFrantA jako sě čte o Davidovi v Prvních knihách králových JakKal • otázka diachronního vztahu těchto formulí k celé kategorii
Spontánnostní konstrukce • deagentizaci se podobají tzv. spontánnostní konstrukce: Sklenice se rozbila. Okno se otevřelo průvanem. stč.: pozdě s čbánem po vodu, ano sěřiedlo utrhlo PříslFlaš JE TO NĚCO JINÉHO! • Rozdíly: • není zde žádný agens (ani sémanticky, nejen formálně) • nepřipouští se určení nástroje, adverbia typu schválně, pečlivě • preference perfektiv, často význam změny stavu,…
Pomezí deagentizace - spontánnost • některé doklady je možné interpretovat i jako deagentizaci, i jako spontánnostní konstrukci z toho pekáčky teničké dělají a ty vložiec na pánvičku a pod tu pánvičku naklade kravích lajn a to jest jich pec. A jiných sem pecí neviděl u nich. A což setiem ohněm nedopeče, ostatek na slunci dosuší CestKabK • argumenty pro deagentizaci: předchozí kontext (agentní slovesa) • argumenty pro spontánnost: perfektivní vid, „samovolnost“ procesu pečení • -> při popisu je třeba počítat s pomezními případy, kde nelze jednoznačně rozhodnout
Disertační projekt • cílem je popsat vývoj deagentních konstrukcí od staré češtiny přes češtinu střední až po češtinu novou • je třeba vybudovat databázi dokladů, na jejichž základě bude možno vytvořit popis • relevantní kritéria pro popis: syntax a sémantika valenčních participantů (např. vyjadřování agentu, životnost agentu a patientu), tvar slovesa, tranzitivita, vid, sémantická třída slovesa, aktuálnost slovesného děje, modální významy, formulaická užití, přítomnost modálních sloves (syntaktické vztahy kontrola a raising), … • předpokladem je, že ve staré češtině je frekvence těchto konstrukcí podstatně nižší než v nové češtině – lze očekávat výrazný vývoj
Výběrová literatura FRIED, M. Agent back-grounding as a functionaldomain : reflexivization and passivization in Czech and Russian. In Demotingthe agent : passive, middle and othervoicephenomena. Amsterdam : John Benjamins, 2006, s. 83–109. FRIED, M. Constructing grammatical meaning: isomorphism and polysemy in Czech reflexivization. In Studies in Language. 2007, roč. 31, č. 4, s. 721-764. GEBAUER, J. Historická mluvnice jazyka českého. IV. Skladba. 2. vyd. Praha : Academia, 2007. HAVRÁNEK, B. Genera verbi v slovanských jazycích. Díl I. Praha : Královská česká společnost nauk, 1928. HUDOUSKOVÁ, A. Dvě funkce klitiky se : různé, a přece stejné. In Slovo a slovesnost. 2009, roč. 70, s. 295–304. KOPEČNÝ, F. Pasívum, reflexivní forma slovesná a reflexivní sloveso. In Studie a práce linguistické I. Praha : ČSAV, 1954, s. 224–247. HOPPER, P. J. – THOMPSON, S. A. Transitivity in grammar and discourse. InLanguage. 1980, roč. 56, s. 251–299. PANEVOVÁ, J. Problémy se slovanským reflexivem. In Slavia. 2008, roč. 77, s. 153–163. PERGLER, J. Distribuce a funkční využití staročeského reflexiva „sě“. Diplomová práce. Praha : FF UK, 2013. ŠTÍCHA, F. K vývoji zvratného pasíva ve spisovné češtině. In Listy filologické. 1988, roč. 111, s. 22–29.