Třídění umělé selekce

1. Třídění umělé selekce • podle způsobů provádění; • podle typů či forem (selekce na 1 znak); • podle selekčních postupů (na více znaků); • podle metod (zaměřená na aditivní nebo neaditivní složku genotypové proměnlivosti).

2. 1. Způsoby selekce • negativní – vyřazujeme nevhodná zvířata, tzv. minus varianty; postupujeme od nejhorších zvířat k výběrové hranici; používáme, pokud je třeba zachovat více než 50% zvířat z výběrové základny • pozitivní – opak negativního výběru; vybíráme od nejlepších k výběrové hranici, která představuje minimální požadavek, které musí zvířa splnit, aby bylo vybráno. Používáme, pokud je třeba vybrat méně než 50% zvířat (selekce samců, výběr matek plemeníků atp.)

3. 2. Typy (formy) selekce • stabilizační – centripetální, dostředivá selekce • vybíráme průměrná zvířata • cílem je ustálení znaku v populaci • potomci mají stejný průměr jako rodičovská generace, variabilita potomků je nižší • uplatňujeme, pokud vývin vlastnosti odpovídá našim představám • příkladem je selekce na tělesný rámec, tvarové vlastnosti vemene, dojitelnost apod.

4. b) disruptivní – dvousměrná selekce vybíráme zvířata s extrémními hodnotami vlastnosti, jak v kladném tak i v záporném směru, průměrní jedinci jsou vyřazováni páření obou vybraných skupin probíhá odděleně výsledkem je rozštěpení původní populace do dvou populací potomků s odlišnými průměry tato forma selekce se uplatňuje především při experimentálních pokusech s laboratorními zvířaty praktický příklad – vznik 2 hmotnostně odlišných plemen králíků, činčila malá a velká, z původně jednotného plemene

5. c) direkcionální – jednosměrná selekce • nejdůležitější typ selekce • výsledkem je plánovitý posun průměru populace v generaci potomků žádoucím směrem • současně dochází ke snižování proměnlivosti • při záporné direkcionální selekci se průměr neustále snižuje • při kladné direkcionální selekci se průměr neustále zvyšuje

6. 3. Selekční postupy • postupný (tandemový) výběr • je opakováním direkcionální selekce při časové změně jednotlivých vlastností • vybíráme zvířata podle jedné vlastnosti, dokud nedosáhneme její požadované úrovně, pak se zaměříme na druhou vlastnost a opět selektujeme do dosažení chovného cíle • nevýhoda: při negativní vazbě mezi znaky při zlepšování jedné vlastnosti zhoršujeme druhou • k dosažení chovného cíle je třeba dlouhého časového období

7. schéma tandemového selekčního postupu:

8. b) selekce dle nezávislých výběrových úrovní • pro každou selektovanou vlastnost stanovíme samostatnou výběrovou hranici • zvířata vybíráme postupně podle všech vlastností • zvíře, které nedosahuje v jakékoliv vlastnosti výběrovou hranici, je vyřazeno • nedochází ke kompenzaci dobrých a špatných vlastností • intenzita selekce musí zajistit minimálně reprodukci prostou • zjistíme ji z výrazu , kde n je počet vlastností, na které selektujeme a W počet jedinců, kteří musí zbýt po provedené selekci podle všech vlastností

9. schéma selekce dle nezávislých výběrových úrovní:

10. c) simultánní selekční postup • výběr zvířat podle jejich celkového zhodnocení • současně zhodnotíme všechny znaky a vlastnosti • každý znak a vlastnost ohodnotíme na základě důležitosti pomocí bodů • součtem bodů vyjádříme hodnotu zvířete jedním číslem • vybraná zvířata mohou mít některé znaky nadprůměrné, v jiných mohou být hůře vyvinuty – dochází k vzájemné kompenzaci znaků a vlastností • nejvýhodnějším selekčním postupem je ten, při kterém dochází ke sjednocení různých kritérií do tzv. selekčního modelu • v současnosti jsou v praxi uplatňovány selekční modely ve formě selekčních indexů

11. 4.Metody selekce • metody selekce využívající aditivní složku genetické proměnlivosti • hromadná selekce: výběr zvířat splňujících požadavky na exteriérové, konstituční, typové, užitkové a další znaky a vlastnosti; výběr probíhá dle fenotypu, proto je efektivní pro vlastnosti středně a vysoce dědivé • selekce rodin: výběr celých skupin zvířat – rodin – do reprodukce; buď je celá rodina vybrána nebo vyřazena – rozhoduje její průměr; je efektivnější pro vlastnosti s nízkou dědivostí; zvýšení významu této metody lze dosáhnout příbuzenskou plemenitbou

12. selekce kombinovaná: kombinuje selekci rodin s hromadnou, tj. fenotypová hodnota zvířat je korigována (opravena) průměrem rodiny, k níž jedinec náleží; je možné zaměřit se na širší okruh znaků než při selekci rodin; je efektivní pro šlechtění znaků a vlastností charakterizovaných dědivostí do 0,5 • rodinová selekce: výběr jedinců uvnitř rodiny; do reprodukce jsou vybíráni nadprůměrní jedinci ze všech rodin, tzn. i z podprůměrných; účinnost této metody klesá s rostoucím počtem rodin zastoupených v populaci

13. b) metody selekce využívající neaditivní složku genetické proměnlivosti • využívají účinku dominance, superdominance a interakce • vyžadují specifické postupy, ve kterých se selekce prolíná s metodami plemenitby • vyhledáváme takové rodičovské páry, jejichž potomstvo nám poskytne nejvyšší heterozní efekt • jsou uplatňovány zejména u multiparních zvířat s kratším generačním intervalem (drůbež, prasata) • do této skupiny patří rekurentní selekce, rekurentní reciproká selekce, návaznost a křížení speciálních linií