Cín

1. Cín Lukács Dominik sexta A

2. Obecně • značka : Sn • součást bronzu • využití v potravinářství • odolný vůči korozi

3. Vlastnosti • nízkotavitelný kov • stříbrobílý, lesklý • 3 modifikace – šedý α – cín, bílý β – cín a γ-cín • každá modifikace má jinou barvu (dle teploty)

4. Výskyt • vzácný prvek • v mořské vodě – 3 mikrogramy / litr • ruda – cínovec SnO2

5. Výroba • žárová redukce uhlím : • SnO2 + 2 C → Sn + 2 CO

6. Historie • Známý od dob Řeků a Římanů. • Česko – těžba cínu začala r. 1200 v Krupce. • 15. století – hutě v Cínovci. • 16. století – hutě ve Slavkově.

7. Využití • v minulosti – nádoby, svícny, křtitelnice … • dnes – hlavně potravinářství • staniol – fólie z cínu vhodná k ochraně potravin.

8. Slitiny cínu • bronz – slitina cínu Sn a mědi Cu • bronz se využívá např. jako potrubí vedoucí mořskou vodu nebo jako zvonovina • anglický cín – s mědí a antimonem nebo olovem, k výrobě šperků • kov Britania – k výrobě příborů

9. Sloučeniny • chlorid cínatý – redukční činidlo • chlorid cíničitý – v barvířství – mořidlo • oxid cíničitý – základní surovina pro výrobu cínu • sulfid cíničitý – tzv. musivní zlato ( k tvorbě mosaik )

10. předměty z cínu

11. Zdroje • www.wikipedia.cz • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 • N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9