Větné členy, základní větné členy

1. Větné členy,základní větné členy

2. Větný člen • Nejmenší jednotka větné struktury • Plnovýznamové slovo • Slova tvoří ve větě tzv. skladební dvojice • V každé skladební dvojici je jeden člen řídící a člen na něm mluvnicky závislý • Větný člen může být holý, rozvitý, několikanásobný

3. Větný člen Za větné členy nepovažujemepředložky, spojky, částice, citoslovce (leč jsou i případy, kdy tato neplnovýznamová slova větným členem mohou být) Výjimky: Každé proč má své proto. (podmět) Na je předložka. (podmět) Jeho snad zůstalo nepochopeno. (podmět) Vrabčákfrrrrnk z římsy. (přísudek)

4. Větný člen holý Větný člen může být holý, rozvitý a několikanásobný • Holý větný člen není rozvitý členem jiným. Maminka vaří. Učitel zkoušel.

5. Větný člen rozvitý • Rozvitý větný člen je rozvitý / zpřesněný o další větný člen, který je na něm závislý Moje milovaná maminka vaří. Učitel zkoušel žáky.

6. Větný člen 3) Několikanásobný větný člen je složený ze souřadně spojených větných členů téhož druhu Maminka, babička a jejich vnučkavaří. Učitel zkoušel žáky, hodnotil je a diskutoval s nimi.

7. Podmět (subjekt) • Základní větný člen, není závislý na žádném jiném členu ve větě • Vyjadřuje původce, nositele nebo cílděje • S přísudkem tvoří základní skladební dvojici • Ptáme se na něj 1. pádovou otázkou: KDO, CO?

8. Podmět Může být vyjádřený: • Podstatným jménem (Slunce vychází.) • Přídavným jménem (Moudřejší ustoupí.) • Zájmenem (Všichni souhlasili.) • Číslovkou (Dva se nedostavili.) • Infinitivem (Lhát se nemá.) • Příslovcem (Každé proč má své proto.) • Citoslovcem (Na stadionu se ozvalo hurá!)

9. Genitivní podmět • Genitiv = 2. pád • Podmět ve druhém pádu • Následuje za slovy ubylo/přibylo/nebylo Na horách přibylo sněhu. Ve sklenici ubylo vody. Doma již nebylo peněz.

10. Podmět (subjekt) ROZLIŠUJEME PODMĚT: • Vyjádřený Sníh padá na okenní římsy. 2) Nevyjádřený Rád se proplétal pod sněhovými vločkami. (on) 3) Všeobecný(my všichni) Kvůli sněhové vánici jsme nepřijeli včas. (my všichni) 4) Věty bezpodmětné Sněží. Mží, Prší. Fouká. Píchá mě v boku. Luplo mu v zádech.

11. Přísudek(predikát) • Základní větný člen • Vyjadřuje, co podmět dělá, co se s ním děje, jaký je • Rozlišujeme přísudek slovesný,slovesný složený, jmenný se sponou (=slovesně jmenný)a jmenný

12. Přísudek slovesný • Je vyjádřen určitým slovesným tvarem • Shoduje se s podmětem v osobě a čísle Žáci četli fejetony Rudolfa Křesťana. Tovární sirény houkaly.

13. Přísudek slovesný složený • Je tvořen určitým tvarem způsobového nebo fázového slovesa + infinitivem plnovýznamového slovesa Způsobová (modální) slovesa → moci, smět, muset, mít(povinnost nikoli vlastnit), chtít Fázová slovesa → začít, začínat, přestat, přestávat, zůstat, zůstávat

14. Přísudek slovesný složený Můžeme se zapsat do vašeho kroužku? Smím tu ještě chvíli zůstat? Musíme vypracovat nový projekt. Zase mám napsat domácí úkol. Chce zpívat ve vaší punkové kapele. Začala se cítit nepříjemně. Přestávala vnímat celé své okolí. Zůstala stát jako Lotova žena.

15. Přísudek jmenný se sponou (slovesně jmenný) • Je tvořen sponou a jménem (podstatným, přídavným) Spona → být a stát se (pojí se pouze se 7. pádem) Dědeček je dobrák. Bratr bude letcem. Karel Čapek byl českým spisovatelem. Den je krásný. Stali se podezřelými.

16. Přísudek jmenný se sponou (slovesně jmenný) !!!POZOR!!! Sponová slovesa mohou mít i plný význam (ve smyslu existence), pak se jedná o přísudek SLOVESNÝ! Kniha je v polici. (leží) Strašidla nejsou. (neexistují) Často nebývá doma. (nesetrvává)

17. Přísudek jmenný • Jedná se o typ přísudku jmenného se sponou, u něhož byla vypuštěna spona. • Je tvořen pouze jménem • Hesla, nápisy, rčení • Abychom jej dokázali správně určit, můžeme si potichu dosadit sponu byl/je/bude

18. Přísudek jmenný Mladost radost. (Mladost je radost) Vstup volný. (Vstup je volný) Kniha – nejlepší přítel člověka. (Kniha je přítel…) Mlčeti zlato,mluviti stříbro. (Mlčet je zlato…) Mezi slepými jednooký král. (Mezi…je král…)

19. Zdroje EISLEROVÁ, J. Český jazyk v kostce. Praha: Fragment, 2006. HAVRÁNEK, B., JEDLIČKA, J. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna, 2002.