1. 1. Dva chodci z města jdou, do Emauz kráčejí kříž, hrob je vyděsil, zbavil všech nadějí. V takovém zklamání, kdo může potěšit? Snad ten, kdo přidal se, že by chtěl s nimi jít. Hrob nebyl posledním slovem, smrt přemožena je. Otevřete oči, ať vidí: nezhasla naděje! Zármutku čas již přešel, radost v srdci zní: Pán opět mezi vámi, jste svědky vzkříšení!

2. 2. Jemu se svěřují, proč jsou tak zoufalí: Pán, v něhož věřili, třetí den v hrobě tlí. Vlídně jim neznámý vykládá Boží plán. Písmo je svědectvím: musel tak trpět Pán. Hrob nebyl posledním slovem, smrt přemožena je. Otevřete oči, ať vidí: nezhasla naděje! Zármutku čas již přešel, radost v srdci zní: Pán opět mezi vámi, jste svědky vzkříšení..

3. 3. A když pak v Emauzích seděli za stolem, poznali najednou Ježíše v neznámém. Dva lidé radostně do města běží zpět. Musí hned bratřím svým zprávu tu povědět! Hrob nebyl posledním slovem, smrt přemožena je. Otevřete oči, ať vidí: nezhasla naděje! Zármutku čas již přešel, radost v srdci zní: Pán opět mezi vámi, jste svědky vzkříšení.