Václav Bělohradský

1. Václav Bělohradský www.zlinskedumy.cz

2. Klíčová myšlenka • „Postmoderní obrat charakterizuje dvěma imperativy a třemi postuláty: filozof nesmí být na straně věčných pravd, ale na straně smrt-elného, ohroženého těla; smysl se nenalézá, ale vynalézá, je to použití vět a činů; každý popis světa je hodnocením světa; skutečnost není před námi, ale mezi námi, je to médium, které nás spojuje nebo rozděluje; neplatí, že vědění je moc, ale teprve určitá moc nad věcmi a bytostmi produkuje vědění. “[1]

3. Život a dílo • 1944 Praha • „ postmoderní fil. a liberál “ • FF UK – filozofie-čeština(žák J.Patočky) • r.1970 emigroval do Itálie • prof.sociologie na univerzitě v Janově • od r. 1990 je prof.politické sociologie na univ.v Terstu a hostujícím prof. na FSV UK

4. přesáhl hranice akadem.světa, v čes. zemích působí na jedny jako kulturní fenomén, na druhé jako „neřízená střela“ • stál u zrodu dvou největších debat devadesátých let, r.1991 rozpoutal v Přítomnosti a Lit.novinách polemiku o otázce pravdy a o tři roky později ne-méně vášnivé diskuse o zobrazování násilí v médiích • jeden z nejrespektovanějších českých filosofů, L.Hejdánek, tehdy napsal, že „Bělohradského postmoderní postoj je kusem zkaženého vzdu-chu, který k nám přivál ze Západu“

5. V návaznosti na Husserla a Patočku pokládá v Krizi eschatologie neosobnosti (K Patočkově pojetí evrop. dědictví) za základ univerzální srozumitelnosti a sdě- litelnosti světa osobně žitou zkušenost. Evrop. Civili-zace je podle B. založena na diarchické struktuře, na nezrušitelném napětí mezi legitimností (osobním vědomím, přirozeném světě, komunikaci s druhými lidmi) a legalitou (institucemi, aparáty, idealizacemi světa, státní racionalitou). Krize evrop.civilizace, „pozdní doba“, věk banálnosti znamená redukci legiti-mnosti na soukromý názor a mínění, na psychologii a redukci legality na moc aparátů. Legitimnost jednání přestává být problémem osobního vědomí a stává se problémem technickým. [2]

6. Dílo • Krize eschatologie neosobnosti jako rozbuška v čes.disident.prostředí zapůsobila tato kniha studií .V tomto fil.textu nalézá příčiny novověkých katastrof v růstu legality, jejíž pokřivenou podobu nazývá banalizací, neboli moci státu, který prostřednictvím expanze zákona, státního zájmu a objektivismu okupuje čím dál více z osobního vlastnictví a vědomí. Východiskem je život v přirozeném světě, což mu v českých zemích splývá s disidentským prostředím. Krátce po návratu z vězení (1983) se kniha dostala do rukou i V.H., , jenž o ní řekl: "Mnohé věci, které jsem sám cítil podobně, vyjádřil B. velmi šťastným a přesvědčivým způsobem, navíc je propojil v konzi-stentní celek, čímž mi ozřejmil souvislosti, které jsem si předtím neu-vědomoval." H. si začíná s B. dopisovat, sebral všechny jeho eseje a vydal je v samiz.edici Expedice. Tak se stala nejvlivnější knihou doby a H.eseje, Politika a svědomí a další, jsou jí výrazně ovlivněny. http://www.jedinak.cz/stranky/txtbelohradsky.html

7. Myslet zeleň světa přelomová kniha do té doby B. fil. hodně vychází v čes.prostředí, formovaného Patočkou, nyní přijímá některé postmoderní přístupy. Fil.už nechce hledat autentické verze světa, ale naopak podvracet všechny verze světa, které si dělají nárok na absolutní pravdivost a objektivitu. Příspěvky, úvahy a rozhovory pro Literární noviny, MF Dnes, Mladý svět, Proglas, LN, Reflex, Týden aj., shrnul do knih • Přirozený svět jako politický problém (Eseje o člověku pozdní doby) • Kapitalismus a občanské ctnosti • Mezi světy & mezisvěty (fil.dialogy) • Společnost nevolnosti (Eseje z pozdější doby)

8. Jeho přítel Karel Steigerwald s ironií v hlase srovnává Bělohradského se žralokem. • „Žralok musí od narození do smrti plavat, nebo se udusí. Stejně tak Václav. Jeho myšlenky musí neustále cválat všemi směry, jinak by nemohl dýchat. To, co někteří vidí jako zradu idejí, je prostě jeho životní potřeba.“ http://www.jedinak.cz/stranky/txtbelohradsky.html

9. Texty k zamyšlení • „Hodnoty jako „pravda a láska“ vnášejí do demokracie deficit marginality, pokud je bereme vážně – p. a l. musí přece zvítězit totálně nad lží a nenávistí, nejen více či méně. Opakuji: jen pokud bereme ta slova vážně! Když ale ta slova vážně nebere už nikdo, když nevyvolávají vášně ve společnosti, když fungují jen jako rétorická úlitba ctnosti, demokracie je vážně zraněna. Ta dvě slova jsou totiž nenahraditelným zdrojem antipolitické energie ve spol., nesmíme jich proto zneužívat v politice, jinak nám budou chybět, až se polit.moc utrhne ze řetě-zů a „intence struktur“ začnou drtit „intence života“, jak říkal V.H. Tehdy nastane čas antipolitiky, bude třeba vzít vážně „p.a l.“, ale ta slova budou znít dutě.“[3]

10. „Spol., které nazýváme otevřené, se liší od spol. uzavřených tím, že se v nich nemůžeme vyhnout setkání s pravdami. Vynořují se tu neustále pravdy, které je nutné nějak integrovat do života, hlásat je, nebo je odhalovat jako pouhé „mystifikace privilegovaných“. Setkání s pravdami je zkušenost, která určuje vývoj celé spol. Postmoderní obrat emancipoval evropskou kulturu od víry v nějakou zrcadlovou plochu v čl., schopnou odrážet „vnější“ realitu, poslední zbylé trosky pojmu pravdy pojaté jako odraz skutečnosti v hlavách lidí byly odkli-zeny z veřejného prostoru v 80.letech. Co jsou pravdy? Francouz. marxista Alain Badiou navrhuje pojmout „pravdu“ po vzoru sv. Pavla jako událost, jejíž nárok na univerzál.platnost rozrušuje starou spol. S poznáním je pravda spjata jen volně: zatímco poznání se zabývá tím, co je, pravda vtrhne do dějin spol.jako převratná událost, která upírá tomu, co je, nárok na sebereprodukci. Pravda rozvrací katego-rie reality, otvírá výhled na ještě nepojmenované a nerozhodnuté možnosti, jejichž svědci a poslové přicházejí a nově rozdělují vníma(tel)ný svět.“[4]

11. „Všimněme si, že každá cenzura se zaklíná zájmy bezbranných čtenářů ,nejčastěji nutností chránit "děti před nemravností či nákazou". Ten biologický slovník je nebezpečně nakažlivý. Nicméně: jakmile přijmeme tuto metaforu a biologizující slovník, který z ní plyne, považujeme implicitně za legitimní (ba nutnou) i celou řadu "hygienických opatření" na ochranu lidských myslí a veřejného prostoru vůbec. To by bylo posmrtné vítězství Hitlerovy paranoické koncepce komunikace mezi lidmi. H.přesvědčením je, že u lidí první skupiny, "kteří představují široké masy obyvatelstva, bude tedy vliv tisku nesmírně obrovský", protože většina "neumí, není jí to vroze-no, samostatně přemýšlet". Nesdílejme s H.toto přesvědčení, nedo-přejme mu posmrtné vítězství! H.teorie "bezbranného čtenáře prvního typu" je v každém případě prokazatelně chybná. Slova a ideje nejsou tekutiny vstřikované "přímo do lidské mysli", protože čtenář interpretuje význam toho, co čte, vždy ve svém sociálním kontextu, ve vztahu k lidem, kteří jsou pro něho důležití a s nimiž o knize mluví..“[5]

12. Otázky • 01. Uveďte 2 imperativy z klíč.myšlenky? • 02. Která kniha V.B. zapůsobila na před-stavitele čes.disentu v r.1983 a proč? • 03. Jak interpretuje V.B. antipolitiku v prvním txtu k zamyšlení? • 04. Jaké je poselství posledního txtu k zamyšlení?

13. Citace • [1] GABRIEL, Jiří et al. Slovník českých filozofů. Brno: Masarykova univerzita, 1998. s. 32. • [2] tamtéž s. 31. • [3]Dostupné z http://www.multiweb.cz/hawkmoon/hodnoty_a_jine_furie.htm • [4]Dostupné zhttp://www.multiweb.cz/hawkmoon/clovek_nezni_hrde.htm • [5]Dostupné z http://www.multiweb.cz/hawkmoon/strana24.htm

14. Odkazy a zajímavosti • http://www.tady.cz/hawkmoon/ • http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/205006-do-politiky-pravda-a-laska-nepatri-rika-vaclav-belohradsky/ • http://www.jedinak.cz/stranky/txtbelohradsky.html