1 / 70

SPRÁVNÍ PRÁVO LS 2013

SPRÁVNÍ PRÁVO LS 2013. 08. 03. 2013, Písek. Správní právo Bankovní institut vysoká škola, a. s. Vzdělávací středisko Písek Mgr. Ilona Kostadinovová Kontakt: ilda @seznam.cz Web : http://akilda.cz/. Osnova

enrico
Download Presentation

SPRÁVNÍ PRÁVO LS 2013

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. SPRÁVNÍ PRÁVO LS 2013 08. 03. 2013, Písek

  2. Správní právo Bankovní institut vysoká škola, a. s. Vzdělávací středisko Písek Mgr. Ilona Kostadinovová Kontakt: ilda@seznam.cz Web: http://akilda.cz/

  3. Osnova Význam rozlišování a základní charakteristika rozdílu mezi právem veřejným a soukromým Základní zásady správního práva Subjekty správního práva a jejich činnost Formy a náležitosti rozhodnutí, opravné prostředky Zásady dobré správy Role veřejného ochránce práv

  4. Veřejné a soukromé právo Teorie zájmová Nejstarší teorie vyjádřená římským právníkem Ulpiánem – jde-li o veřejné zájmy nebo o obecné blaho, budou se řídit právem veřejným a naopak. „ Publicum ius est, quod ad statum rei Romanae spectat; privatum, quod ad singulorum utilitatem pertinet.“ - kritika: není možné konkretizovat zájmy veřejné, obecné blaho, veřejné úkoly na rozdíl od zájmů soukromých - kritika: Weyr –právní poměr nemůže znamenat nic jiného než konkrétní relaci povinnovaného k oprávněnému

  5. Veřejné a soukromé právo 2. Teorie mocenská (subordinační) - podle toho, zda účastníci právního poměru jsou k sobě navzájem ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti (subordinace) anebo rovnosti - koncepce neodpovídá představě moderní veřejné správy v právním státě, svědčí spíše starší představě o policejním státě kritika: Weyr –právní poměr nemůže znamenat nic jiného než konkrétní relaci povinnovaného k oprávněnému. Odmítl vztah nadřízenosti a podřízenosti v právním poměru vůbec. Moderní veřejná správa zná též veřejnoprávní vztahy založené na rovnosti účastníků – veřejnoprávní smlouvy

  6. Veřejné a soukromé právo 3. Teorie organická Též „subjektstheorie“ Hoetzel: Právní subjekt se ocitá v určitém právním poměru z důvodů svého členství v některé veřejné korporaci Př. státní občanství, trvalé bydliště v obci apod. Modifikovaná organická teorie: a) Teorie subjektů, též teorie zvláštního práva Právem obecným je právo soukromé, které upravuje práva a povinnosti všech subjektů, včetně nositelů veřejné moci Právo veřejné je právem zvláštním, které je přiznáno pouze nositelům veřejné moci při výkonu jejich vrchnostenských pravomocí

  7. Veřejné a soukromé právo Druhá modifikovaná organická teorie = formální organická teorie – H. J. Wolff Soubor právních předpisů, které za oprávněné nebo povinné subjekty pokládají výlučně nositele veřejné moci. Problematické vymezení, neboť řada předpisů veřejného práva upravuje jak záležitosti státu nebo jiného nositele veřejné moci, tak občanů nebo jiných subjektů, přičemž postavení subjektů veřejné moci a jiných právních subjektů může být zcela rozdílné. Úpravy zavazují nositele veřejné moci, ale nikoli ve vrchnostenských veřejnoprávních atributech, jde často o soukromoprávní úpravu neboli obecnou. Materiální organická teorie - Právem veřejným je úhrn právních norem, v nichž aspoň jeden subjekt právního poměru je nositelem veřejné moci, protože má tomu odpovídající pravomoc, odpovědnost nebo je jako nositel veřejné moci organizován.

  8. Vnější a vnitřní – tzv. dualismus správního práva Vnitřní správní právo – soubor služebních předpisů, které zakládají práva a povinnosti uvnitř správního úřadu či jiného vykonavatele veřejné správy (například ministerstva, krajského úřadu, obecního úřadu) Př. Zákon o úřednících vyšších územně samosprávných celků Etický kodex zaměstnanců ve státní správě Služební pragmatika – 1918

  9. Prameny správního práva - obecně Z. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv Ústavní a jiné zákony Zákonná opatření Senátu Nařízení vlády Vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů a jiných správních úřadů a právnických osob, pokud vydávají předpisy s celostátní působností obce - § 12 Ozř - kraje - § 8-10 KZř Vyhlašují své právní předpisy na úřední desce po dobu 15 dnů, což je podmínka platnosti. Ve Věstníku právních předpisů kraje. Praha - § 45 PrhZ Sbírka právního předpisů hlavního města Prahy Bližší rozbor – Hendrych a kol. str. 78 (celá část 40 -79)

  10. Administrativně právní vztahy – teorie základní charakteristika Weyer Blíže Hendrych a kol. str. 82 – 181 Viz schéma vykonavatelé státní správy v České republice Podmínky výkonu pravomoci subjektů správy Veřejná správa a veřejné povinnosti Organizace veřejné správy – státní správa a samospráva, decentralizace veřejné správy

  11. Subjekty ( Hendrych str. 102 a násl.) – Stát Veřejnoprávní korporace – územní, osobní, věcné Veřejné ústavy a podniky Fyzické a právnické osoby soukromého práva - Jiné subjekty jako nositelé veřejné správy na základě zákonné delegace – z důvodů účelnosti a hospodárnosti Př. čl. 105 Ústavy, OZř. Jde o tzv. zvláštní formu dekoncentrace, která se projevuje jako nepřímý výkon státní správy. Nadace a nadační fondy – z. č. 227/1997 Sb. Obecně prospěšné společnosti – z. č. 248/1995 Sb.

  12. Činnost veřejné správy – Hendrych str. 186 a náls. Dynamika se projevuje v proměnách a počtu úkolů, které správu obsahově vymezují. Závazná procesní pravidla a organizační struktura vykonavatelů veřejné správy jako prvky stabilizující. Vykonávají subjekty (nositelé veřejné správy) na základě zákona prostřednictvím svých orgánů oprávněných jednat jménem příslušného subjektu a zavazovat jej. Formy činnosti je možné dělit z různých hledisek, podle toho zda určitý úkon veřejné správy může mít právní důsledky nebo nikoli. Abstraktní nebo konkrétní Jednostranné, dvoustranné nebo vícestranné Všeobecná opatření = opatření obecné povahy Př. plány územní, dopravní návěstí, přísliby, doporučení, konzultace

  13. Rozhodnutí ve správním řízení Správní řízení (též správní proces) je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, § 9 správního řádu, z. č. 500/2004 Sb., v platném znění. Do správního řízení v širším slova smyslu je též zahrnován postup směřující k exekuci (nuceném výkonu) správního rozhodnutí, postup směřující k vydání vyjádření, osvědčení nebo sdělení, postup k uzavření veřejnoprávních smluv a postup směřující k vydání opatření obecné povahy.

  14. Správní rozhodnutí §§ 67 – 70 správního řádu, z. č. 500/2004 Sb., v platném znění - obsah a forma - Náležitosti § 72 správního řádu - oznamování rozhodnutí § 80 správního řádu - Ochrana před nečinností § 81 a násl. správního řádu – odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí

  15. Správní řízení Správní řízení upravuje v ČR zejména správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.), který stanoví obecný postup ve správním řízení a kterého se užije, nestanoví-li jiné zákony postup zvláštní. Rámcové požadavky na právní úpravy správního řízení v členských státech Rady Evropy stanovuje Rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy č. (77) 31, o ochraně jednotlivce ve vztahu ke správním aktům.

  16. Sbližování správního práva - EU vysoká míra intenzity činnosti moderní veřejné správy požadavek na odborný výkon úkoly vyplývající ze členství v EU Postupně došlo i v Anglii v minulém století k vytvoření soustavy kvazisoudních tribunálů se specializovanou oborovou jurisdikcí Řeší složité problémy moderní správy Vyšší soudy si ponechaly hlavní slovo v rozhodování sporů z oblasti veřejné správy při supervizi legality správních aktů(přestože anglické právo dlouho pojem vrchnostenský správní akt odmítalo)

  17. Zásady správního řízení Základní pravidla správního řízení se promítají do dalších ustanovení správního řádu a jsou důležitá pro jejich výklad, uplatňují se též samostatně a bezprostředně a tak regulují chování subjektů správního řízení, zejména správních úřadů. Všechny zásady musí být v rovnováze a uplatňovány současně, s hledáním optimálního řešení. Hlava II. správního řádu, z. č. 500/2004 Sb., v platném znění - §§ 2 – 8

  18. Základní pravidla: 1. zásada legality – porušení zákona má za následek přezkoumání nezákonného rozhodnutí, příp. nahrazení škody 2. zásada správnosti – správní orgán je povinen použít nejvhodnějších prostředků, které vedou k správnímu vyřízení věci 3. zásada ochrany veřejného a jiného obecného zájmu – správní orgány jsou povinny vyžadovat plnění povinností od osob, které jsou účastníky správního řízení nebo kterým byly tyto povinnosti uloženy 4. zásada ochrany práv a zájmů adresátů veřejné správy – správní orgány jsou povinny chránit práva a právem chráněné zájmy fyzických i právnických osob 5. zásada přednosti smírného řešení – správní orgán se vždy, pokud to připouští povaha věci, pokusí o smírné vyřízení

  19. Základní pravidla: 6. zásada součinnosti správních orgánů s účastníky řízení – i mimo rámec konkrétního řízení je povinností správního orgánu poučit potenciální účastníky o právních předpisech, aby při neznalosti právních předpisů neutrpěli újmu 7. zásada rychlosti a hospodárnosti – zbytečné průtahy v řízení či zbytečné zatěžování účastníků lze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup 8. zásada materiální pravdy – rozhodnutí správního orgánu vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, správní orgán není vázán návrhy účastníků, příp. jejich shodným tvrzením 9. zásada přesvědčivosti rozhodnutí – že rozhodnutí musí být srozumitelně a jednoznačně odůvodněno 10. zásada rovnosti účastníků řízení – v řízení, kde vystupuje více účastníků, mají všichni rovná procesní práva a povinnosti

  20. Správní orgány – obecná ustanovení § 10 a násl. správního řádu, z. č. 500/2004 Sb., v platném znění – základní pojmy: Správní úřad je organizační jednotka zřízená zákonem, jejíž působnost je stanovena zákonem (čl. 79 Ústavy), která vystupuje navenek prostřednictvím svých orgánů nebo zástupců, kteří jednají jménem subjektu či za subjekt (např. stát), jehož je správní úřad organizační součástí (organizační složkou). Atributem úřadu je pak trvalost, to znamená, že úřad v tomto pojetí existuje bez ohledu na personální změny v něm. Dalším znakem je i absence právní subjektivity; úřad je vždy non-subjekt. Příslušnost správních orgánů – věcná (§10 správního řádu) a místní (§11 správního řádu) Postoupení pro nepříslušnost - § 12 správního řádu Dožádání - § 13 správního řádu

  21. Správní orgány a jejich působnost Dnes se v českém právu termín správní úřad používá i například v označeních některých typů či věcných působností úřadů: například silniční správní úřad, drážní správní úřad atd. Při výkonu správní působnosti správní úřad působí jako správní orgán, případně orgán státní správy. Typickým správním orgánem státu je státní úřad, jako správní orgán státu však může působit i úřad samosprávného celku (v Česku kraje, obce nebo městského obvodu či městské části)při výkonu přenesené působnosti.

  22. Správní orgány - příklady Například působnost matričního úřadu vykonávají mj. obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a kraje v rámci své přenesené působnosti.[2] Správním orgánem mohou být na základě zákona z titulu své funkce a při jejím výkonu i fyzické osoby (např. veřejná stráž, prezident republiky aj.) Rovněž při výkonu policejních působností je mnohdy správním orgánem konkrétní strážník či policista, nikoliv příslušná policie jako organizace. Správní úřady i ostatní správní orgány jsou součástí výkonné moci a při výkonu státní působnosti podléhají vládě, která je metodicky řídí prostřednictvím interních normativních aktů. Správní úřady mohou postupovat jen na základě a v mezích zákona (secundum et intra legem).

  23. Správní orgány a jejich rozhodnutí Rozhodnutí je externí individuální právní akt, kterým se zakládají, mění nebo ruší určitá konkrétní práva a povinnosti adresáta tohoto aktu, případně se závazně stanoví, zda již taková práva a povinnost existují či nikoli. Rozhodnutí je vždy výsledkem aplikace práva, a to buď v oblasti hmotněprávní, nebo procesní. Základními vlastnostmi rozhodnutí jsou jeho právní moc a vykonatelnost.

  24. Právní moc je procesní institut, vlastnost soudního nebo správního rozhodnutí spočívající v jeho konečnosti, závaznosti a nezměnitelnosti. ● Konečnost pravomocného rozhodnutí je vnitřní procesní účinek, který se označuje jako formální právní moca znamená, že dané rozhodnutí již nelze napadnout řádným opravným prostředkem. Uvedená skutečnost musí nastat vůči všem účasníkům řízení, pokud i jen jeden z nich řádný opravný prostředek podat může, rozhodnutí právní moci zatím nenabývá. ● Naopak závaznost a nezměnitelnost pravomocného rozhodnutí navenek je označována jako materiální právní moc. Závaznost rozhodnutí se projevuje jak ohledně předmětu řízení (objektivní meze závaznosti), tak ohledně dotčených osob (subjektivní meze závaznosti). Jestliže bylo o určité věci pravomocně rozhodnuto, tak je takové rozhodnutí vůči účastníkům řízení a státním orgánům závazné. ● Nezměnitelnost se pak projevuje v tom, že o dané věci již nelze znovu jednat a rozhodnout, právní mocí nastává tzv. překážka věci rozsouzené (rozhodnuté) - res iudicata. Pokud však jde o rozhodnutí nemeritorní, tzn. většinou v procesních otázkách, tato překážka neplatí.

  25. Vykonatelnost je procesní institut, vlastnost soudního nebo správního rozhodnutí spočívající v jeho vynutitelnosti, především státní mocí, pokud nebude splněno dobrovolně. Vykonatelnost se většinou pojí s právem určitého plnění, především peněžitého, kdy ten, komu takové právo svědčí, může v případě neplnění ze strany povinného navrhnout k jeho vymožení nařízení exekuce. Vykonatelné rozhodnutí zde funguje jako tzv. exekuční titul. Institut vykonatelnosti je však od institutu právní moci rozdílný, neboť jsou nejen možná, ale i velmi častá pravomocná rozhodnutí, která zatím vykonatelná nejsou. V těchto případech totiž ještě neuplynula rozhodnutím nebo zákonem stanovená lhůta k plnění. Stejně tak existují rozhodnutí tzv. předběžně vykonatelná (zejména rozsudky o výživném), která lze nuceně vymoci, ačkoli ještě právní moci nenabyla. V případě uplatnění mimořádného opravného prostředku proti pravomocnému rozhodnutí lze někdy požádat o odložení vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Pokud je žádosti vyhověno, nelze napadené rozhodnutí nuceně vymoci, dokud není o opravném prostředku rozhodnuto.

  26. Druhy rozhodnutí Konstitutivní: rozhodnutím se právní vztah zakládá, mění nebo ruší (účinky takového rozhodnutí nastávají ex nunc - od nynějška). Deklaratorní: rozhodnutím se autoritativně prohlašuje, že zde už nějaký právní vztah je, či není (účinky nastávají ex tunc - od počátku). Náležitosti rozhodnutí – obecně, § 67 a násl. správního řádu, z. č. 500/2004 Sb., v platném znění Téměř každé rozhodnutí by mělo obsahovat tyto základní náležitosti: záhlaví – označení rozhodujícího orgánu a označení věci, ve které je rozhodováno výrok (enunciát) – rozhodnutí v užším slova smyslu odůvodnění – obsahuje popis skutkového stavu, vyjádření účastníků řízení, rekapitulaci případného dokazování a zdůvodnění posouzení právního stavu věci poučení o možnosti podat opravný prostředek datum a místo vydání rozhodnutí

  27. Formy rozhodnutí Existuje více forem rozhodnutí. Základním dělením je, zda je vydal soud (moc soudní), nebo správní orgán (moc výkonná). ● Soudní rozhodnutí Rozsudek Usnesení soudu Trestní příkaz Platební rozkaz ● Správní rozhodnutí Rozhodnutí správního orgánu Usnesení správního orgánu Příkaz Doklad Bloková pokuta

  28. Usnesení – pojem § 76 správního řádu Usnesení je forma rozhodnutí nějakého orgánu nebo právnické, výjimečně i fyzické osoby. Jde o obecný výraz, v některých oborech a podle některých speciálních zákonů však jde o termín, který je přesně vymezen a rozlišen od jiných forem rozhodnutí, například k rozlišení od obecně závazných rozhodnutí (například schválení obecně závazného předpisu) nebo správních rozhodnutí. Formou usnesení se například zpravidla přijímají různá vnitřní organizační rozhodnutí nebo jiná rozhodnutí, která nejsou ve věci samé, ale o prodecurálních otázkách (přerušení nebo podmínky řízení nebo jednání, schválení programu jednání, rozhodnutí o poplatcích nebo nákladech atd.).

  29. Opravné prostředky Opravný prostředek je formalizovaný úkon účastníkařízení (například soudního nebo správního), které směřuje proti konkrétnímu — dle názoru účastníka nesprávnému — rozhodnutí vydanému orgánem, který v daném řízení rozhoduje (například soudem nebo úřadem), a jehož smyslem je docílit opravy tohoto rozhodnutí dle představ účastníka. O opravném prostředku nejčastěji rozhoduje orgán nadřízený orgánu, který rozhodnutí vydal. Opravné prostředky se dělí na řádné a mimořádné. Řádnými se nazývají ty, kterými se napadá nepravomocné rozhodnutí, mimořádnými se nazývají ty, kterými se napadá pravomocné rozhodnutí.

  30. Opravné prostředky řádné Řádné opravné prostředky úzce souvisí s takzvanou dvouinstančností většiny závažných řízení: rozhodnutí je definitivní, teprve pokud se na něm shodl podřízený a nadřízený orgán, nebo pokud se účastníci spokojili již s rozhodnutím v první instanci. Pro každý konkrétní druh opravného prostředku jsou stanovena podrobná pravidla: kdo ho může podat, v jaké lhůtě od rozhodnutí, jakým způsobem a komu, a jaký druh vznášených důvodů je přípustný. Taková pravidla jsou odlišná v jiných řízeních, i když se opravný prostředek stejně jmenuje.

  31. Opravné systémy ● Apelační opravný systém Tento systém je nejširší, dovoluje přezkoumání rozhodnutí po skutkové i právní stránce. Nadřízený orgán může rozhodnutí změnit, potvrdit i zrušit. V systému úplné apelace může i přihlížet k novým skutečnostem a důkazům (tzv. nova či novoty). V systému neúplné apelace není možno novoty uplatnit (s některými výjimkami - např. kdyby existovaly, ale nebyly známé). ● Kasační opravný systém Tento systém dovoluje přezkoumání rozhodnutí pouze po právní stránce. Nadřízený orgán může rozhodnutí potvrdit nebo zrušit. Pokud ho zruší, tak nové rozhodnutí vydá podřízený orgán, který vydal předchozí rozhodnutí. Ale musí se řídit právním názorem nadřízeného orgánu. ● Revizní opravný systém Tento systém dovoluje přezkoumání rozhodnutí pouze po právní stránce, nadřízený orgán může rozhodnutí kromě potvrzení a zrušení i změnit.

  32. Opravné systémy a jejich účinky ●Suspenzivní (odkladný) účinek znamená, že včas podaným opravným prostředkem se odkládá právní moc a vykonatelnost napadeného rozhodnutí. To nevylučuje častou možnost odvolacího orgánu odkladný účinek u jednotlivého případu vyloučit. ● Devolutivní účinek způsobuje, že o opravném prostředku rozhoduje orgán nadřízený ogránu, který napadené rozhodnutí vydal. Výjimkou v některých řízení možná autoremedura, která umožňuje za určitých okolností orgánu opravnému prostředku v plném rozsahu vyhovět a vlastní rozhodnutí tak opravit (zhojit).

  33. Opravné prostředky ve správním řízení I. Řádné opravné prostředky Odvolání Rozklad Odpor II. Mimořádné opravné prostředky Obnova řízení Další možné prostředky: ● Přezkumné řízení - má charakter podobný opravnému prostředku i dozorčí prostředek, na základě žádosti o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. ● Opravné prostředky ve správním soudnictví Kasační stížnost Obnova řízení ● Veřejný ochránce práv

  34. Odvolání - § 81 a násl. správního řádu Odvoláním lze napadnout jakékoliv rozhodnutí správního orgánu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak; odvolání také nemůže podat účastník, který se práva na podání odvolání vzdal. Napadnout lze celou výrokovou část, jednotlivý výrok nebo vedlejší ustanovení, nikoliv však odůvodnění. Odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Odvolání lze vzít zpět, pokud nebylo ve stejné věci podán jiné odvolání, musí být odvolací řízení zastaveno.

  35. Odvolání - § 81 a násl. správního řádu Včas podané a přípustné odovolání má suspenzivní a devolutivní účinek, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zákonnost rozhodnutí a řízení je přezkoumávána ex offo, správnost rozhodnutí jen v rozsahu podaných námitek. Odvolací orgán může napadené rozhodnutí (nebo jeho část) zrušit a zastavit; zrušit a vrátit k novému projednání správní orgánu, které napadené rozhodnutí vydal (ten je pak vázán právním názorem odvolacího orgánu); změnit (při dodržení zásady reformatio in peius, změnit nemůže rozhodnutí orgánů územní samosprávy vydané v jejich samostatné působnosti) nebo odvolání zamítnout. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není odvolání.

  36. Rozklad Ve správním řízení se odvolání směřujícímu proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy nazývá rozklad. Odpor Proti povinnosti uložené formou písemného příkazu může podat ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor. Včasným podáním odporu (ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu) se příkaz ruší a řízení pokračuje.

  37. Opravné prostředky mimořádné: ● Přezkumné řízení - má charakter podobný opravnému prostředku i dozorčí prostředek, na základě žádosti o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, § 94 a násl. správního řádu. Žádost o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení je mimořádným opravným prostředkem ve správním řízení. Odvolací orgán na návrh účastníka nebo i z vlastní iniciativy přezkoumá pravomocnérozhodnutí a pokud shledá, že je v rozporu se zákonem, může je zrušit nebo změnit. Proti takovému rozhodnutí je přípustné další odvolání (rozklad).

  38. Opravné prostředky mimořádné – obnova řízení, § 100 a násl. správního řádu Obnova řízení je možná z následujících důvodů: vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno Rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem.

  39. Opravné prostředky mimořádné – obnova řízení, § 100 a násl. správního řádu, z. č. 500/2004 Sb. Obnova z prvních dvou důvodů je možná na návrh účastníka ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí. Ex offo je možná obnova řízení z výše uvedených důvodů a za podmínky veřejného zájmu na novém řízení (platí jen druhá výše uvedené lhůta) a z důvodu, že rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem (v takovém případě platí lhůta 3 let ode dne právní moci takového rozsudku), v takovém případě jde materiálně o dozorčí prostředek, nikoliv opravný prostředek. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který rozhodl v posledním stupňi. Rozhodnutí má suspenzivní účinek, pokud ještě nebylo původní rozhodnutí vykonáno. Proti rozhodnutí o obnově řízení je možno použít odvolání. Případně obnovené řízení tvoří jeden celek s původním řízením a je jeho pokračováním.

  40. Opravné prostředky mimořádné – správní soudnictví, z. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem používaným ve správním soudnictví. Lze jí napadnout pravomocná rozhodnutí krajských soudů, a to z poměrně širokého výčtu kasačních důvodů. Kromě vad řízení a chybného právního posouzení lze namítat i nesprávné hodnocení důkazů soudem I. stupně, nové důkazy však navrhovat není možné. O kasačních stížnostech rozhoduje Nejvyšší správní soud, http://www.nssoud.cz/ O kasačních stížnostech rozhoduje Nejvyšší správní soud i dva roky, což velmi znesnadňuje posici žalobců, kteří se domáhají ochrany před postupem státních úřadů a nejsou spokojeni s prvoinstančním rozsudkem. Nejvyšší správní soud není oprávněn rozhodnout na základě kasační stížnosti sám, může pouze napadené rozhodnutí zrušit a vrátit k novému rozhodnutí krajskému soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel, který nemá sám právnické vzdělání, zastoupen advokátem.

  41. Opravné prostředky mimořádné – správní soudnictví, , z. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní: Žádost o obnovu řízení je mimořádný opravný prostředek, jimž navrhovatel žádá, aby bylo obnoveno pravomocně skončené řízení, protože se ve věci objevily dříve neznámé nebo nedostupné důkazy nebo skutečnosti, které by samy nebo ve spojení s původně známými důkazy a skutečnostmi mohly vést k jinému rozhodnutí ve věci. Obnova řízení je přípustná ve správním, v civilním, v trestním řízení a v řízení před Ústavním soudem, přičemž úprava řízení o povolení obnovy se ve všech případech podobá. Proti rozhodnutí o povolení obnovy řízení (s výjimkou řízení před Ústavním soudem) je přípustný řádný opravný prostředek (odvolání, rozklad nebo stížnost). Povolením obnovy se původní rozhodnutí buď ruší (v trestním řízení) nebo se pozastavuje jeho vykonatelnost (ve správním a civilním řízení), a v původním řízení se pokračuje. V trestním řízení nové rozhodnutí původní rozhodnutí vždy nahrazuje, ve správním a civilním řízení se buď původní rozhodnutí potvrdí (tj. obnovené řízení nevede ke změně napadeného rozhodnutí), nebo se změní.

  42. Aktuálně novinky 2013 Katastrální právo ÚZ Katastr nemovitostí, zeměměřičství, pozemkové úpravy a úřady Z. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, v platném znění § 1 vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva § 2 Vklad – zápis práv, která dnem vkladu do katastru vznikají, není-li v občanském zákoníku stanoveno jinak, z. č. 40/1964 Sb. do konce roku 2013, od 01. 01. 2013 nový občanský zákoník, z. č. 89/2012 Sb. § 4 odst. 2 řízení o povolení vkladu je zahájeno okamžikem doručení písemného návrhu účastníka řízení příslušnému katastrálnímu úřadu na stanoveném formuláři – viz praktická ukázka, http://www.katastr.net/

  43. Veřejný ochránce práv http://www.ochrance.cz/ Zákon č. 349/1999 Sb. o Veřejném ochránci práv Sídlem ochránce je Brno. Veřejný ochránce práv, Údolní 39, 602 00 Brno Chrání osoby před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy nebo jsou úřady nečinné. Provádí také preventivní systematické návštěvy míst, kde mohou být lidé omezováni na svobodě, a usiluje o respektování jejich základních práv. Ochránce rovněž přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a ochraně před diskriminací.

  44. Kancelář veřejného ochránce práv Důvod a způsob založení Kancelář veřejného ochránce práv byla založena k organizačnímu, odbornému a technickému zabezpečení činnosti veřejného ochránce práv Statutem kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 31. ledna 2001, vydaným ochráncem na základě § 25 zákona č. 349/1999 Sb. o Veřejném ochránci práv.

  45. Veřejný ochránce práv – právní postavení Veřejný ochránce práv je monokratickým[1] nezávislým a nestranným státním orgánem, který stojí mimo veřejnou správu a není tedy úřadem. Zákonem je naopak povolán k tomu, aby činnost veřejné správy kontroloval a dohlížel na ni. Ochránce je volen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR na období 6 let z kandidátů navržených prezidentem a Senátem. Zvolen může být pouze na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období – Otakar Motejl byl prvním ombudsmanem u nás. Ze své činnosti se ochránce zodpovídá Poslanecké sněmovně PČR.

  46. Veřejný ochránce práv – činnost Ochránce má jednoho zástupce voleného Poslaneckou sněmovou PČR stejným způsobem a se stejnými podmínkami, jako je tomu u ochránce. Zástupce zastupuje ochránce v době jeho nepřítomnosti a zákon ochránci umožňuje pověřit ho výkonem části své působnosti. Aktuálně jde např. o oblast pozemkového práva a restitucí, stavby a regionální rozvoj, životní prostředí, zdravotnictví, ochranu dětí, mládeže a rodiny, zaměstnanost, samosprávu, školství či ochrany osobních údajů a poskytování informací. Veškerá šetření vede ochránce, případně jeho zástupce, osobně a je to výhradně ochránce, resp. jeho zástupce, kdo vydává stanoviska či zprávy o výsledcích šetření.

  47. S čím ochránce může pomoci a s čím ne? Může pomoci: Když nesouhlasíte s rozhodnutím nebo postupem úřadu Když je úřad nečinný – tj. nevydal rozhodnutí ve stanovené lhůtě, nezahájil řízení apod. Když si myslíte, že jste měl být účastníkem řízení, ale nepřizvali vás k němu. Když se domníváte, že se úřad nebo úředník k vám chová arogantně nebo nevhodně. Události, kterých se stížnost týká, by neměly být starší než 1 rok.

  48. S čím ochránce může pomoci a s čím ne? Nemůže pomoci: S rozhodováním samosprávy obcí a měst (např. při přidělování obecních bytů, nakládání s majetkem obce, schvalování územních plánů apod.) S rozhodovací činností soudů S exekucí S občanskoprávními věcmi (např. spory se sousedy, půjčky, kupní smlouvy, splácení dluhů aj.) S pracovněprávními věcmi (uzavírání či ukončování pracovního poměru apod.) S trestněprávními věcmi (např. pokud nesouhlasíte s uloženým trestem, zahájením/nezahájením trestního řízení či průběhem vyšetřování apod.) Jestliže máte výhrady vůči nějakému zákonu.

  49. Nejobvyklejší úřady a instituce, na něž se vztahuje působnost ochránce: ministerstva obecní a krajské úřady Česká správa sociálního zabezpečení sociální odbory místních úřadů orgány sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) stavební úřady odbory životního prostředí hygienické stanice památkové úřady katastrální úřady matriční úřady úřady práce zdravotní pojišťovny cizinecká policie celní úřady soudy (jen v případech průtahů v řízení, nevhodném chování soudců apod., nikoli v rozhodování soudů) Policie ČR (nikoli v trestním řízení) Vězeňská služba ČR (věznice) zařízení, kde se vykonává ochranná nebo ústavní výchova Česká obchodní inspekce Rada pro rozhlasové a televizní vysílání orgán státní správy soudu (předseda nebo místopředseda soudu)

More Related