POJETÍ SPÁSY ve světových náboženstvích

1. POJETÍ SPÁSYve světových náboženstvích aneb Jak chápou náboženství cestu člověka a lidské společnosti k věčnému štěstí

2. POJEM „SPÁSA“ • praslovansky sъpasti (chránit stádo) • latinsky salus (salutare) • řecky sótéría (σωτηρία) • označuje obecně záchranu: • původně přirozenou (od nepřítele, z nesnází) • posléze nadpřirozenou (spása od Boha)

3. POJEM „SPÁSA“ • Obsah pojmu spása naznačují další podobné výrazy: • záchrana, • vykoupení, • vysvobození, • věčný život, • dar nového života, ve kterém člověk může uskutečnit plně své bytí, • uzdravení.

4. Budeme zkoumat přístup jednotlivých náboženství k následujícím otázkám: • od čeho jsme nebo chce být člověk osvobozen, • k čemu je nebo chce být osvobozen, • jak a čím toto osvobození dosáhnout. s

5. Světová náboženství: Křesťanství Židovství Islám Buddhismus Hinduismus Přehled náboženských konceptů spásy

6. KŘESŤANSTVÍ V křesťanském učení je dárcem spásy Bůh, spása je nezasloužený dar od Boha člověku: plnost života a společenství s Bohem.

7. KŘESŤANSTVÍZ čeho je člověk vysvobozen? • Dar života byl člověku darován již na počátku – při stvoření. • Člověk svým hříchem zrušil životodárné spojení s Bohem. Tím vstupuje do jeho života zlo.

8. KŘESŤANSTVÍK čemu jsme vysvobozeni? • Bůh člověka a celé lidstvo v dějinách neustále zachraňuje od zla, aby mu vrátil plnost života na zemi a obnovil společenství s ním.

9. KŘESŤANSTVÍJak jsme byli vysvobozeni? • Definitivní záchranu (spásu) přinesl člověku Ježíš Kristus, Boží Syn, který se stal se člověkem, žil náš život, trpěl, zemřel a vstal z mrtvých. Jméno „Ježíš“ znamená „Bůh zachraňuje“. Křesťané věří, že Ježíš zničil moc Zlého, osvobodil člověka, a tím plně uskutečnil spásu lidstva. Ježíšovo dílo je stále znovu zpřítomňováno při slavení mše svaté.

10. Do společenství s Bohem a s ostatními křesťany člověk vstupuje vírou, kterou potvrzuje přijetím křtu. Tím získává účast na Kristově smrti a vzkříšení a Bůh ho přijímá za svého adoptivní dítě a dědice.

11. ŽIDOVSTVÍ • Židé věří v jediného Boha, Stvořitele a Pána všeho, který si vyvolil jejich národ a uzavřel s ním smlouvu na Sinaji. Zaslíbení uskuteční skrze Mesiáše (tj. pomazaného), který přijde na svět na konci časů. • Židé věří, že dojdou spásy, když zachovají věrnost Bohu a jeho Zákonu.

12. ŽIDOVSTVÍ Spása je chápána jako: • obrácení se člověka k Bohu, život s Ním. • Pojem spása (hebr. ješua – יְשׁוּע) může znamenat: vytržení z nebezpečí smrti, naplněný život, osvobození, vykoupení, vyléčení, ochranu, vítězství, pokoj...

13. Znamením příslušnosti k vyvolenému národu Božímu je u mužů obřízka (odstranění předkožky), která se provádí rituálně osmého dne po narození chlapce. Může se jí podrobit i v dospělosti každý muž, který se rozhodne přijmout židovské náboženství. • Opakem spásy je v židovství zatracení. Zatracením se rozumí odloučení se od Boha. Židovství však nezná pojem totálního zatracení. Každý jedinec nakonec dospěje ke konečné spáse.

14. Židovství pamatuje i na ostatní národy: Dojdou spásy také, pokud uznají Hospodina, budou jej uctívat a dodržovat jeho přikázání

15. ISLÁM • Islám nezná pojem spása ani nic podobného. • Konečným stavem v islámu je posmrtný stav ráje (džannah – جنّة– tj. zahrada): - ráj znamená zahradu rozkoší, do které oddaný muslim přijde po smrti z vůle Alláha v „Den vzkříšení“ (Yawm al-Qiyāmah– يو القيامة), který se nazývá také „Den soudu“ (Yawm ad-Din– يوم الدين); - nejvyšší úrovní ráje je firdaus (7. nebe), kde dlí proroci, mučedníci a většina spravedlivých a zbožných lidí.

16. Špatní lidé v představě islámu odchází do pekla (džahannam, nár). • K tomu, aby muslim vstoupil do ráje, je podle Koránu nutné: - věřit v Boha, Poslední soud, všechny Alláhovy posly (Adam, Abrahám, Mojžíš, Ježíš, Muhammad aj.), stejně jako věřit, že Muhammad je posledním Božím prorokem; - činit dobré skutky, dodržovat pět pilířů islámu.

17. Pět pilířů islámu tvoří základ islámské praxe: - vyznání víry („Není boha kromě Alláha a Muhammad je Alláhův posel.“), - rituální modlitba (v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za úsvitu), - almužna (1/10, 1/20 či 1/40 z majetku), - půst při ramadánu (postní měsíc), - pouť do Mekky (alespoň jednou za život).

18. BUDDHISMUS • Spásou je v buddhismu přerušení koloběhu životů (samsáry) a dosažení stavu nibbána (nirvána) – osvícení, a poté po smrti stavu parinirvána – konečná blaženost. • Buddhisté nepřijímají spásu přímo od Buddhy, ale praxí vznešené metody, kterou vyučoval. • Tou je osmidílná stezka. Gautama Buddha umírá a vchází do stavu parinirvány.

19. OSMIDÍLNÁ STEZKA • (1) Správné chápání je pochopení a vhled do Čtyř vznešených pravd. K tomu patří také vhled do pomíjivosti všech jevů. • (2) Správné myšlení znamená přemýšlet, hovořit a jednat bez žádostivosti, nenávisti a krutosti. • (3) Správná mluva se vyhýbá lhaní, pomlouvání, drsným výrazům a zbytečnému tlachání. • (4) Správné konání znamená zdržet se zabíjení, braní toho, co nebylo darováno a nevhodných pohlavních styků. • (5) Správné živobytí znamená vykonávat taková povolání, která neškodí druhým bytostem. • (6) Správná snaha zahrnuje úsilí vyhnout se neprospěšným stavům mysli nebo je překonat, pokud už vznikly, a vyvolat a udržet prospěšné stavy mysli. • (7) Správná bdělost se týká uvědomování si pěti složek (tělesnosti, vědomí, vnímání, cítění a mentálních formací). Zahrnuje neustálé uvědomování si tělesných funkcí (dýchání, chůze, stání, atd.), všech obsahů vědomí, vjemů, pocitů ap. • (8) Správné soustředění zahrnuje meditační techniky sloužící k vyvinutí dostatečné koncentrace mysli, která je nezbytná pro dosažení vhledu do pravé skutečnosti.

20. ČTYŘI VZNEŠENÉ PRAVDY • Celý život je utrpení. • Utrpení vzniká z touhy po životě. • Utrpení je možné se zbavit odstraněním touhy po životě. • Touhu po životě je možné odstranit praxí osmidílné stezky.

21. Pohled jednotlivých směrů buddhismu na nibbánu a buddhovství se liší: • V théravádském buddhismu byl ideálem arhant, jedinec, většinou mnich, který sledováním osmidílné stezky dospěl k procitnutí v soustředění sám na sebe. • V mahájánském buddhismu bódhisattva jedinec, který prozřel, odkládá osobní nirvánu, aby mohl pracovat pro spásu všech bytostí.

22. HINDUISMUS • Takzvaný hinduismus je obecný pojem pro mnoho náboženských směrů Indie: - védismus (vaidika), - vaišnavismus (višnuismus), - šivaismus, - šaktismus (tantra) aj. • Pro mnoho těchto směrů (ale ne všechny) je shodným pojmem sanátana dharma (odvěký řád), kterou chápou jako hlavní princip své životní praxe skrze různé metodiky(rituál, různé druhy jógy ap.). • Každý z těchto směrů se dívá na to, co lze označit jako spása, rozdílným způsobem.

23. Obecně je zde spásou vysvobození átmá (duše) ze samsáry – cyklu úmrtí a znovuzrození – a dosažení nejvyššího duchovního stavu. Ten je hlavním cílem „hinduismu“, kdy i „peklo“ (stav utrpení) a „nebe“ (stav blaženosti) jsou dočasné. Tento nejvyšší duchovní stav je zván mókša „osvobození“ nebo mukti „oproštění“. Mókša je konečné vysvobození z jedincovy představy o vlastním já, oproštění od pout zažívaného duálního světa a obnovení skutečné (vnitřní) přirozenosti.

24. Cesty k tomuto osvobození jsou různé a závisí také na konkrétním „hinduistickém“ myšlenkovém směru (škole), v jaké formě toto osvobození vidí: • Vaišnavské školy dvaita (dualistický monismus) a višištadvaita (kvalifikovaný monismus) vidí mókšu jako blažené duchovní spojení s Bohem (Íšvarou) a nejvyšší stav existence. Věřící je ve spojení s Bohem, ale ponechává si svou osobní identitu. • Škola advaita (nedvojnost) vidí mókšu jako splynutí s Bohem, kdy vyhasíná pocit osobní identity.

25. Existují čtyři hlavní jógy či márgy (cesty) k dosažení mókši. Jsou to: • práce pro Nejvyššího (karma jóga), • poznávání Nejvyššího (džňána jóga), • meditace na Nejvyššího (rádža jóga), • láskyplná služba Nejvyššímu (bhakti jóga).

26. Karmajóga je tedy cestou činu. Jde převážně o denní rituály, ale i zaměstnání bez ohledu na výsledek. • Džňánajóga předpokládá studium písem, filosofický vhled a dotazování se učitele.

27. Rádžajóga (královská jóga) prohlubuje pouto s Bohem skrze dlouhé hluboké meditace. • Bhaktijóga (láskyplná služba) předpokládá, že každý čin jedince je prožíván jako radostné odevzdání Bohu.

28. Je osm stavů jógy (jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh): • Jáma – vývojem správného jednání – pravdivost (satjá), nenásilnost (ahimsá), nesobeckost (astéja), mravnost (brahmačárja) ya bezmajetnost (aparigraha); • Nijáma – vývojem duchovních hodnot – čistota (šauča), soucit (santóša), askeze (tapas), studium Véd – svatých spisů (svadhája), oddanost Nejvyššímu pánu (íšvarapranidhána); • Ásana – vývojem držení těla – (klasická hatha jóga); • Pránajáma – vývojem vdechu, výdechu a zadržení dechu; • Pratjáhara – vývojem nelpění na objektech smyslů; • Dhárana – vývojem zaměření smyslů; • Dhjána – vývojem meditace na sama sebe; • Samádhi – vývojem blaženosti v sobě a splynutí s Bohem.

29. Zpracovalo Katechetické a pedagogické centrum Biskupství královéhradeckého v rámci projektu „Využití křesťanského dědictví ve výuce“. Určeno pouze pro výukové účely. 2012